Milan Valach Je to velice jednoduché, šetří to námahu a člověk se snadno a s dobrým svědomím může ztotožnit s tou správnou stranou pravdy a dobra.

A tak, v hrubém náčrtku, dostáváme první důvod, proč se o komunismu a Marxovi u nás nevedou rozsáhlé diskuse. Tato svérázná ekonomie myšlení šetří námahu a čas. Význam této ekonomie času nám více vynikne, když si uvědomíme, že práce Arendtové o totalitarismu má 645 stran textu, Popperova dvoudílná studie má 702 stran. Vynikající studie cambridgeského historika Orlanda Figese "Lidská tragédie" o ruském vývoji v letech 1891 až 1924 má více než 760 stran velkého formátu (poznámky nepočítám), Shortova kniha Mao má dost přes 400 stran, a takto bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho.

Potřebuji opravdu silnou motivaci, abych se těmi tisícovkami stran prokousal a získal tak alespoň přibližnou představu o tom, jak to bylo s těmi "komunistickými" revolucemi doopravdy a jaký byl jejich vztah k Marxově filozofii. A co když se čtenář dočte, že Marx byl skutečný humanista a vášnivý obhájce lidské svobody (Popper) či že byl dokonce ultraliberál, jak napsal přední evropský politolog Sartori? Jednoduché, pohodlné černobílé vidění světa by se nám mohlo zhroutit. Jiný významný politolog Svensson dokonce tvrdí, že u Marxe nelze nikde nic najít o vedoucí úloze strany. Kde máme potom hledat kořeny komunistické totality a totality vůbec? Nebude to náhodou v samotných základech evropské kultury a evropského myšlení? Ale pak bychom je museli hledat i sami v sobě! Pryč odtud! Tady je to samý pekelný kouř a síra. Lépe je nic nečíst.

Ostatně toto není prvně, co ekonomie vítězí nad myšlením. V padesátých létech modřeokošilení svazáci podobně necítili potřebu studovat vlastní práce zakázaných autorů, neboť jim stačil stručný, v duchu doby hodnotící výklad podaný prorežimními autoritami. Výklad, který byl o to hodnověrnější, že všichni měli v živé paměti tragická selhání kapitalismu za hospodářské krize, selhání buržoazních politiků v Mnichově, následnou, rychle probíhající transformaci naší republiky v klerikálně --fašistický stát za tzv. republiky druhé a konečně osvobození drtivé většiny našeho státu Rudou armádou. Srovnáme-li tehdejší svazáky, tak drtivě zesměšněné v Kunderově Žertu, s dnešními pravicovými, vidíme, že navzájem představují svůj zrcadlový obraz. Jedni si pamatují selhání, nespravedlnost a zločiny kapitalismu, druzí útlak komunismu, či o něm alespoň slyšeli, a to jim oběma stačí. Pak se již jen hledají argumenty ospravedlňující jejich hněv a jejich nenávist. Co oběma těmto skupinám chybí, je snaha pochopit příčiny jevů, o nichž tak rádi a tak často hovoří.

Ale je zde ještě jeden důvod přijetí tohoto primitivního, ale efektivního "myšlenkového" postupu. On se totiž vyplácel a vyplácí. Plavete-li na vrcholu vlny, zanese vás to daleko a vysoko. Postavíte-li se proti, ponoří vás to hluboko. Tedy opět ekonomie, tentokrát však obohacená o velmi příjemný rozměr. Jaká to nádhera bojovat za pravdu a právo a přitom stoupat po žebříčku společenského úspěchu.

Z tohoto pohledu je nutné říci, že česká společnost je způsobem svého smýšlení ještě stále společností totalitní.

Mám mnohaleté zkušenosti se snahou rozproudit diskusi o podstatě a příčinách komunismu. Publikoval jsem na to téma texty na nejrůznějších místech, včetně Britských listů, a to od Lidových novin až po Filozofický časopis. S kolegou jsme iniciovali první a u nás zatím poslední konferenci na téma Česko-Slovenské zkušenosti s totalitarismem (z níž vyšel v r. 2001 i sborník příspěvků).

Pokusil jsem tuto diskusi, a to i z hlediska vztahu Marxe a komunistického totalitarismu, vyvolat i svou monografií "Svět na předělu (Doplněk, Brno 2000, viz: ZDE).

Avšak žádná teoretická diskuse o naší vlastní minulosti nezačala. Ale možná jsem to dělal vše špatně, psal samé nesmysly. To je dobře možné. Proč však tento spor, a zejména zpočátku to nemůže to být nic jiného než spor, nezačali jiní?

Postupně sice narůstá počet prací historiků, nesmíme přehlédnout ani práce sociologů, kde zejména pozoruhodný text I. Možného "Proč tak snadno" stojí za přečtení, avšak ke skutečně důkladnému zhodnocení podstaty, příčin vzniku a teoretických zdrojů komunismu u nás nedošlo. To považuji za velmi závažný jev, neboť jsem hluboce přesvědčen, že kdo nepochopil vlastní minulost, ten je odsouzen k opakování. Nikoliv ovšem tak, že se vrátí komunistická totalita, ale že s nadšením a zářícíma očima vpochodujeme do totality nové, nejspíše fašistické.

Fašismus spojený s náboženským fundamentalismem, zdaleka ne jen islámským, možná s mírným ekologickým nátěrem, to je osvědčené a stále či spíše znovu aktuální spojení, jak ukazuje např. Biehlová. Temné předpovědi tohoto typu lze nalézt u více společenskovědních autorů. Od světoznámého sociologa a pesimisty Baumana až po politology a ekonomy, jako jsou Gray, Korten či Hertzová, kteří nás společně upozorňují na zánik světa, jaký jsme dosud znali a na vytunelování demokracie globálními finančníky a nadnárodními monopoly.

Jak se máme uzdravit z nemoci totality, když neznáme její příčiny? Jak se máme připravit na tyto bezprecedentní výzvy přítomnosti, když nerozumíme vlastním dějinám a sami sobě? To vše jsou však příliš teoretická tvrzení. Lidé vědí, že život je jinde. Jeho podstatou nejsou diskuse o takto vzdálených otázkách, ale naprosto praktické otázky zachování zaměstnání, kariéry a přežití od výplaty k výplatě. Žijeme přítomností a tváříme se, že budoucnost nebude, či, že to rozhodně není něco, s čím bychom si měli my dělat starosti. Neměli by si je dělat tedy alespoň intelektuálové, jaksi z daní daňových poplatníků placení za to, aby včas varovali či hledali řešení?

U nás, asi více než kde jinde, zřejmě platí, že "Nestačí, když myšlenka usiluje o uskutečnění, skutečnost sama musí usilovat o myšlenku." K. Marx. Kdo má dnes, v České republice, odvahu přečíst si Komunistický manifest, třetí to nejprodávanější knihu na stránkách www.amazon.com? Některé výše citované knihy: Bauman, Z.: Globalizace Biehlová, J., Staudenmaier, P.: Ekofašismus. Poučení z německé zkušenosti. Gray, J.: Marné iluze. Hertzová, H.: Plíživý převrat. Korten, D.C.: Keď korporácie vládnu svetu.