Pročež Adam --- taky jen ve svém původním rouše, tj. bez roucha --- nakonec ztratil své dobré bydlo pod penzí a byl potupně vyhnán nejen z bytu, nýbrž dokonce za hranice, navíc s drsným verdiktem: napříště je tu jako ortel neodvolatelně a doživotně donucovací pracovna, samozřejmě že se zostřeným režimem! Neboť nadále už neměli být oba spoluviníci pouhým příživníkem Ráje, nýbrž měli se posléze živit (za trest; a pěkně "v potu tváře") tělesnou prací; nikoli užívat si slastí. Takže jisté sankce --- dokonce pro obě strany svérázného kontraktu! --- tu byly od samého počátku lidské existence. (Taky dobře víme, že jejich děti, Kain s Ábelem, byly děti nemanželské.) Ovšem, jde-li o praotce a pramáti lidstva, jisté --- ne zrovna povzbudivě kvalifikující --- termíny pro jejich aktivity nepoužíváme. (Přece o tom víme své.)

Pokud poněkud přeskočíme, pak také "za Rakouska", jak se dlouho s jistou nostalgií říkalo, tahle tradičně pohodová živnost kvetla nebývale a se ctí toho hodnou. (Možná i Verdiho "La Traviata" bojovala za svobodu Itálie proti rakouskému útlaku; i když vinou cenzury v neutrálním francouzském přestrojení.) Prostituce měla dokonce slušně stabilní klientelu v místech posádek c. a k. rakousko-uherské armády i ve stížených poměrech během první světové války. Za První republiky byla tato úctyhodná živnost chráněna před nežádoucí amatérskou konkurencí na ulicích dokonce mravnostní policií. Až malý drobet času po druhé světové válce měla jakákoli prostituce zcela (a v totálním režimu zcela totálně) zmizet.

Takže opět něco je přede vším jiným. Nepospíchejme zase tolik. Tedy okamžitě po té strašné válce bylo potřeba vzdát Rudé armádě hold za osvobození. Abychom lépe z české strany zajistili vzájemné porozumění, byla urychleně vydána brožurka pro sovětské vojáky s konverzačními frázemi. Samozřejmě že tam také byla fráze o "publíčnych domech". Neboť ruské "públika" znamená "veřejnost", a "publíčnyj" je "veřejný". Jenže ti "gramotou" takto nakažení vojáci pak marně sháněli ony kratochvilné domy "publičné", domy "veřejné" (ne-li dokonce pro mnohé "vykřičené"). Neboť měli místo toho podle ušlechtilého záměru editorů konverzační příručky obdivovat "veřejné budovy"! (Tedy měli být obmyslně nalákáni na něco zcela jiného, "obščestvennyje zdanija"; o což tím pádem vzhledem ke svým momentně poněkud odlišně profilovaným kulturně-osvětovým zájmům přišli. Je pak zajímavé, že ještě jeden dost zavalitý rusko-český a česko-ruský slovník z roku 1987 má výraz "PUBLIČNYJ" osiřele bez onoho "DOM"; zatímco na česko-ruské straně jsou všemožné alternativní substantivní varianty uvedeny, až na to spojení s oním choulostivým "domem" --- v jazykové realitě není "veřejný dům" ještě čtyři desetiletí po velké válce nikterak znám! Tím méně je znám "bordel"! O jistém synonymu posléze citovaného výrazu pro mnohde "uspořádání věcí veřejných" ovšem nemluvě; nejde-li zrovna o něco shnilého výlučně kdesi daleko a dávno, a pak --- v neslýchané vskutku adresnosti --- výlučně ve státě "dánském".)

Lidově-demokratický stát československý brzy přišel na to, že všichni poctiví lidé budují socialismus, a ostatní že patří za mříže. Takže prostituce před půl stoletím byla navenek zcela vymýcena. Pokud někdo --- zpravidla obětavá žena --- poskytoval nějaké služby, bylo to ve volném čase po práci, neboť až "Po práci legraci!", jak bylo nabádáno na nástěnkách. (Ještě neexistovaly v tom čase před potopou billboardy.)

Přitom to byla víceméně činnost "neúplatná", neboť při těch tehdejších platech bylo tak hluboko pracujícím do kapsy, že by na spravedlivou odměnu za poctivý výkon ani nebylo. Co bylo lze --- v rámci perspektivně nadějné životní úrovně pro pravnuky --- okamžitě dát, byla spíše radost z oboustranné přičinlivosti. Materiální zabezpečení bylo nutno si sehnat jinak. Za nějakou povzbuzující práci přes čas netoužili tudíž zúčastnění dostat víc než --- nadmíru povzbuzující --- pověst úderníka, snad i "socialistické práce", byť jaksi neoficiálně.

Je tudíž v těch pozdějších a nám už bližších poměrech --- po sametovém vstupu nových mezilidských vztahů mezi lidi této země --- zvlášť hodno ocenění, že také začaly být stále okatější ty působivě zviditelněné podnikatelské záměry v aplikaci služeb povýtce sametových, ba i krajkami půvabně ozdobených, vonnými mastmi opatřených, libou hudbou podbarvených, světlem tlumeným příslibně do lůna nebeských rozkoší lákajících. Copak nebyla ta obětavá, ba sebeobětující se iniciativa tolik potřebným vyústěním předchozích čtyřiceti let navenek okázale prezentovaného půstu? Cožpak jsme nestáli najednou --- po čtyřicetiletém putování šedivou pouští socialistického sebezapření --- před branami země zaslíbené? Dokonce s něžným přísvitem blikavých lampiček nad hypnotizujícími vchody těchto oáz?

Kolik jen stálo zničujícího úsilí, než naši přičinliví reprezentanti toho nejlepšího, čím tento národ slyne, pilně a elegantně nahrabali sobě, na co předtím klopotně a mrzce grošík ke grošíku přispívali víceméně všichni! Vylíhli se málem najednou; zničehonic, a ovšem, nanejvýš obětavě. Ať už předtím byli v nějakých strukturách, kde předtím jen po kapkách ukapovalo, anebo se teprve učili, co značí vekslovat "z ručky do ručky" a "pak se neznáme", slétli se pak svorně na křídlech, která znamenají úspěch, jako vosy na med ke společnému privatizačnímu hodování. A po náročném "škatule, škatule, hejbejte se" s cizím majetkem: kde jinde posléze povzbudit fígly zmučenou mysl, než zrovna u jiných spřízněných podnikavých duší, v nějakém tom --- samozřejmě na kulturní úrovni --- domu ušlechtilé zábavy s diskrétním přítmím a odpovídající masážní a další obsluhou, dokonce mnohde víceméně "bez", ale s ochranou.

Jen středně pokleslé kádry se spokojují s vyjížďkami po nějakých výpadovkách, s cílem odbýt si potřebu být povzbuzen přírodou za nějakým keřem či na lesním paloučku. Neměli bychom také zapomínat na obětavé privátní prvotřídní služby "s donáškou do domu" za nóbl zákazníky, anebo naopak na pohotový diskrétní domácí servis na telefon. Má to standard i odpovídající klientelu. A je to doklad také toho, jak vysoko, ne-li hluboko --- či niterně, ba vroucně --- jsme poklesli do Evropy.

Mám to jen z doslechu. Takže fakticky nevím, o čem píši. Mě to diskvalifikuje, prostituci ne. Prostituce (a spřízněné podnikání) totiž není živností. Asi nikterak nepotřebuje nějak definovanou kvalifikaci, za kterou by se zaručil kolek a razítko. Určitě zatím nepotřebuje "živnosťák"; skoro stejně, jako ho nepotřebuje stánkový prodej. Ovšemže nesrovnávám netrh tržmo a trh netržmo! Ani případný trh "masný" s trhem víceméně nemasným. Snad prý za toto podnikání-nepodnikání mnohem více může poptávka než nabídka. Aspoň to tvrdí někteří zákonodárci. A náš cudný stát přece nemůže parazitovat na nějaké parazitující aktivitě. To by morálně neunesl. Vždyť by takto tyto --- že by povýtce "nelegální"? --- činnosti legalizoval! Což jistě stojí za úvahu, za odpovědné zamyšlení.

To uvažování už probíhá 14 let. Na druhé straně to podnikání, o němž se tady a teď uvažuje, probíhá --- privilegovaně bez daně --- přinejmenším tutéž dobu. Že by tu byl ve hře "veřejný zájem"? Přece nepůjde o "soukromý" zájem ve "veřejném domě", že? Navíc je-li to požehnáno "politickou vůlí-nevůlí"?

Možná že ta "poptávka" není zrovna obecně dost "košer". Jenže je prý přirozená a nezničitelná. Pokud ovšem jde jen o "čistou" prostituci, ani ta neprobíhá všude jako jen pouhý hygienicky nezávadný ventil na přetlak pohlavních žláz. Případné šíření pohlavních chorob ovšem není ani v zájmu státu, ani jeho daňových poplatníků (bereme-li v úvahu potřebné náklady léčby mezi dámami a pány z blíže nezjištěných vrstev). Na ulicích měst a pohraničních výpadovkách by tyto výkvěty české pohostinnosti rozhodně neměly sloužit jako setrvalý magnet nehynoucích krás naší vlasti. Stojí za povšimnutí, je-li pravda, že se kromě rozmanitých "podnikatelů" (i za hranou zákona!) na oněch setrvale nezdaněných příjmech "pasou" také "ne-pasáci", kteří "někde" shovívavě --- že by "ex offo", tedy "z povinnosti"? --- zavírají oči před nutností účinně stíhat "veřejné pohoršení"... (A nepadlo tu zatím slovo o tom, že kontrola těchto aktivit na vyhrazených místech by poněkud snížila další rizika přifařené zločinnosti. Ani ta totiž není zdaňována. Také ta probíhá na úkor slušných a pokorných občanů a jejich klidného soužití. )

Nikoli zlí jazykové ovšem vážně tvrdí, že "už se něco chystá"! Nebo zas "každému podle jeho potřeb"?!