ANO/NE

Když stroje braly práci dělníkům, netušili ti chudáci, proč tomu tak je, neb vzdělanostní propast mezi pány a raby neohrožovala vládnoucí skupiny poznáním příčin bídy. Mezitím jsme zbožštili slovo progress - pokrok. Přidali jsme k němu pyšně další slovo -- globální. Vznikla idea globalizace a exportu našeho pojetí dokonalosti světa i do zemí, keré o naši dokonalost nestojí či se jí přímo děsí. Důsledky známe... A ve jménu pokroku jsme také začali vše zdokonalovat. I to, co po staletí fungovalo a mělo svůj účel.

Zmizely výrobky, které si svou hodnotu i funkci zachovávaly po desetiletí a některé i po staletí. Objevili jsme věčný motor marnivého kapitalismu -- řízenou životnost výrobků. Tak dlouho jsme ve jménu zisku minimalizovali náklady na vše trvalé, až jsme došli v ožebračování druhých lidí na samou mez jejich přežití a k zpochybnění samotného slova hodnota. Znehodnocujeme i počítače - jejich neustálou modernizací, i když ty staré stále slouží (pokud se "chytrý" operační systém nepostará, aby tomu tak nebylo...). Počítače jsou přitom jen nástroje. Na jedné straně mohou umožnit nebývalé rozšíření všeobecně dostupné vzdělanosti, na druhé straně se mohou stát nástroji té nejdokonalejší totality, jakou člověk dokáže vytvořit. Ale to nejsou počítače, to jsme my, kteří jim dáváme duši. A nebo nový, stále výkonnější procesor...

Některá práce by nevznikla, kdyby si ji programátoři počítačů nevymysleli (instalace softwaru, reinstalace softwaru, update softwaru a restarty nefunkčního softwaru...). Některá práce by byla prokletím, kdyby se měla dělat ručně a za tu jsme počítačům vděční. Děkujeme komputerům za možnost vyhledávání v různých datových skladištích -- třebas Googlu, rozesílání hromadných nabídek na stále levnější počítačové komponenty, rozesílání a automatické odpovědi na projevená blahopřání k Novému roku... Díky počítačům a GPS nebloudíme neznámem, ale už dlouho nikdo z nás nic neobjevil. Jen prožíváme. Sdílenou, sesíťovanou nudu.

Obešli bychom se dnes bez počítačů? Některou práci dělají lidé vybaveni počítači hůř, než ji dělali předtím, než ty chytré mašinky měli. Obrovská produktivita blbosti a bezduchosti, generovaná automaty, obsluhovanými diletanty / šetřílky vytvořila například vizuální kulturu, v níž ona pověstná tři I tvůrčí práce nejsou naplněna ani z jednoho procenta: Invence, imaginace, inspirace. Reálný svět už současné tvůrce neinspiruje, okouzleni jsou symboly bez významu a digitální masová estetika pohltila i imaginaci básníků. A tak "budujeme" odosobněný svět plný technické dokonalosti a vyretušované krásy, který je ale ne-lidský a my sami nešťastní a frustrovaní. Stále pestřejší nabídka stále plošších a bezobsažnějších tiskovin exploatuje to, co "bylo na počátku" -- slovo.

Počítače lidem většinou práci samy neberou, věc je ještě horší. Práci odevzdáváme počítačům my sami ve jménu své lenosti a pohodlnosti. Jako bychom nevěděli, že náš život stabilizují rituály. Ale kdo dnes napíše ručně čtyřstránkový dopis, vloží do obálky, olízne prezidenta, praští ho pěstí a takto ofrankované psaní vhodí do poštovní schránky na rohu ulice ?

Psáno pro Softwarové noviny. Vyjde v únorovém čísle.