Odmítat řešení jednoho problému, když se dvacet dalších nevyřeší, je skutečně nemorální. Odmítat toto řešení, pokud se tím deset dalších problémů vytvoří nebo se jejich řešení prakticky znemožní, už tak nemorální být nemusí. Křesťanská dobročinnost budiž ctěna a podporována, ale ani ona nezmůže všechno. Nejsme-li schopni postarat se (nikoli se pouze starat), měli bychom být s moralizováním poněkud opatrnější. A "těžce poškozené matky" plodí i zákazy potratů, v tom mají stoupenci "práva volby" pravdu.

Počátek lidského života definovaly různé kultury různě; některé tolerovaly i infanticidu (zabíjení novorozenců). Kdyby Mareš prohlásil početí za počátek života jako dogma, které má přednost před vším ostatním, protože taková je jeho víra, byl by věrohodnější. Jenže to by zas nebylo o čem diskutovat, protože víru jiní sdílet prostě nemusí. A tak jsou na pomoc boží věci povolány argumenty, které jinak slouží spíše Luciferovi.

Schopnost růstu a množení jako atribut života mají všechny buňky, které neztratily buněčné jádro. Včetně těch, u kterých to vůbec nemusí být žádoucí, což potvrdí každý, kdo měl co do činění s rakovinou. Pohlavní buňky jsou vždy počátkem nového života, i tehdy, když nesplynou. Jediné, čím se oplozené vajíčko liší od neoplozeného, je jeho genetická výbava. Dobrá -- znamená to, že člověk je definován pouze svým genetickým kódem (jiný výklad tato premisa nepřipouští) ? Znamená to například, že jednovaječná dvojčata jsou dohromady jeden člověk ?

S názorem, že člověk je definován pouze svým genetickým kódem, se běžně nesetkáme. (Příbuzností tohoto kódu snad, ale to by nám v tomto případě moc nepomohlo.) Jediný, kdo tento názor plně sdílí, je klasická sociobiologie. Podle ní je živý organismus pouze vehiklem pro přenos svým genů. Tenhle přístup by dnes nepokládali za vyčerpávající ani sami sociobiologové a u věřícího člověka -- nebo u člověka zastávajícího názory jako Petr Mareš, což je prakticky totéž - bych ji nečekal už vůbec. Pro lidskou duši, pokud v ní věříme, je tělo i s celým genomem také jenom vehiklem -- nebo se pletu ?

Sociobiologie je rozvedením klasického darwinismu. Jako taková by snad mohla mít v právu a morálce důležité slovo, ale hlas pouze poradní. Kromě jiného zdůvodňuje existenci takových jevů, jako je genocida či infanticida (zabíjení narozených mláďat). To není zrovna nejlepší základna pro odsuzování "surového přervání přirozeného vývoje", ať už jde o cokoli. Naopak, v tomhle světě dokonce i jinak hysterické argumenty stoupenců "práva volby" dostávají poněkud racionálnější nádech. Lidé odsuzující "nepřirozené" jevy (například potraty nebo homosexualitu) by se ve vlastním zájmu měli držet od přírody co nejdál, stejně jako bojovníci za práva dělnické třídy od skutečných dělníků.

Jeden sociobiologický postřeh ale v souvislosti s Marešovou argumentací důležitý je : pro genetické přežití jednotlivce či skupiny je důležitý počet vnuků, nikoli dětí. Těch 30 000 nenarozených dětí nám v boji o přežití nemusí být nic platných, možná dokonce naopak. Ono jde taky o kvalitu. Jestli ne, pak dětí se na zeměkouli rodí dost a poptávka po imigraci v této zemi vysoce převyšuje nabídku. A společnost je problém spíše memetický, naž genetický. (Mem = negeneticky přenášená informace.)

Nenarozené dítě není součástí těla své matky, ovšem součástí tohoto těla je to, co tomuto dítěti slouží jako přirozený inkubátor. Nést důsledky "hvězdného okamžiku rozkoše" je někdy opravdu těžké. Tím spíš, že pro ženu to hvězdný okamžik být vždy nemusí. Na druhé straně jednou uznané právo dítěte na život (ať už od početí nebo od nějakého pozdějšího termínu) těžko může ovlivnit např. fakt, že jeho matka byla znásilněna.