Nejprve část mého textu z jedné konference, která srovnává dva různé útlaky od dvou na svou dobu jistě pokrokových intelektuálů. Ono politické utiskování se projevuje abstraktněji řečeno v překračování hranice soukromého a politického. Konkrétně:

Karel Havlíček Borovský byl nepochybně jedním z významných českých liberálů 19. století. Jeho výroky vůči židům mají na svou dobu jistě liberální zvuk: "Ovšem že očekávati nelze, aby snad po pouhém prohlášení rovnoprávnosti hned, jakoby uříznul, všichni židé svého starého Adama svlékli a všemi ctnostmi svobodných a rovně oprávněných občanů svítili: Co tolik věků zplodilo v charakteru toho kmene, to jeden rok neb jen jeden den nepromění, ale co čas zkazil, zase čas napraví. Přispívejme jen i my sami k této reformě židovstva, chovejme se také skutečně i v životě ke svým izraelitským spoluobčanům tak jako k rovně oprávněným, netupme je, nesnižujme je, nesužujme je žádným způsobem, a zůstaly-li na nich lpěti ještě mnohé známé obyčeje z předešlého času, snášejme je zatím jsouce pamětlivi příčin jejich." (Langer, J. J. (ed): Politické zásady Karla Havlíčka Borovského)

Pojetí tolerance se časem proměnilo. Havlíček správně tušil, že: "A ať si mluví kdo chce, co chce, nespravedlivé jest každé politické utiskování," ale nenapadlo jej, že jeho výzva k toleranci, na svou dobu jistě pokroková a vyžadující odvahu, by mohla být také chápána jako jedna z forem útlaku.

Do možná podobné pozice se podle mého názoru dostává bývalý rektor Univerzity Karlovy R. Palouš: "Ostatně ono to zřejmě se sexuálním chováním není vždy hned tak fatálně předurčené. Existují sexuologové, kteří soudí, že například homosexualitu lze léčit a proměnit na přirozenou heterosexualitu...Není pochyb, že je třeba s takto předurčenými jedinci jednat s porozuměním a taktem, protože nelze pochybovat, že i intimní homosexuální vztah může být naplňován ryzí láskou."

(Palouš, R.: Dopisy dnešnímu kmotřenci)

Ponechme stranou úvodní věty a soustřeďme se pouze na tu poslední, na které je téměř vše v pořádku, ovšem s výjimkou spojky "i". Považuji-li za normální, že mezi lidmi může být vztah lásky, pak zdůraznění, že i homosexuální vztah může být naplňován láskou, vede k ponížení zmíněné skupiny. Představme si větu, že nelze pochybovat, že i vy můžete jistě mít vztah naplněný láskou. I znamená navzdory tomu, jaký jste, neznamená samozřejmost. Výzva R. Palouše k toleranci homosexuálních intimních vztahů je sice zamýšlena sympaticky, ale autora zřejmě ani nenapadlo, že by mohla být chápána také jako jedna z forem útlaku.

Tolik z uvedeného vystoupení. Můžeme sice ještě přidat několik ironických poznámek typu: "Nepochybuji, že i katolíci mohou mít vztah naplňovaný ryzí láskou", ale obávám se, že pod vlivem posledních výroků papeže na adresu homosexuálů je skoro namístě se R. Paloušovi omluvit. V onom vystoupení totiž uvádím, že rozvoj demokracie vidím mimo jiné ve zvyšování citlivosti vůči nejrůznějším útiskům. V důrazu na multikulturalismus (v širším slova smyslu) lze totiž vidět jednu z možností rozvoje demokracie, a to ve smyslu jejího rozšiřování - na dříve marginalizované či nějak znevýhodněné skupiny.

Ukazuje se ale, že je třeba učinit spíše krok zpět; dříve než můžeme zvyšovat pozornost vůči útiskům, musíme ještě s některými svést debatu o tom, že "nespravedlivé jest každé politické utiskování."

Utiskování je nespravedlivé, ať už je prováděno sametovou rukavičkou nebo okovanou botou. Média přinesla v poslední době zároveň dvě zprávy: ostré papežovo odsouzení homosexuality a stejně ostré napadení pochodu homosexuálů ze strany neonacistů. Ostatně proč by to neonacisté neudělali; jejich řádění je alespoň částečně legitimizováno docela solidní autoritou. Obě skupiny mají prostě na mušce stejný terč; a můžeme konstatovat, že ze stejných, protože iracionálních důvodů. Rozdíl je až v odpovědi na zlověstnou otázku: "Co s nimi uděláme?"

Bylo by jistě nemilé nejen pro katolické kruhy, kdyby tato podobnost nebyla jen čistě náhodná. Ale horší by bylo, kdyby k tomu ostatní zase mlčeli.