20. 11. 2003
Neptejme se zásadně "do kdy?"Původně "obzor", popřípadě "rozhled" v geometrii "průsečnice nákresny s vodorovnou rovinou vedenou středem promítání", nebo také "jednobarevná látková plocha v pozadí jeviště, prospekt" (SSJČ, 1989). Podobně jako u slova smysluplný se dost možná o jeho masové rozšíření a devalvování - v obrazném, přeneseném slova smyslu - zasloužil prezident Václav Havel.
|
Ať tak či onak, po listopadu 89 byl "horizont" používán takžka výhradně jako zbanalizovaná metafora pojmu "termín": značí velmi vágně, tudíž alibisticky, "časový limit", lhůtu, ale na rozdíl od těchto pojmů vypadá mnohem korektněji, vznešeněji, sofistikovaněji. Horizont je zvlášť fikaná metafora. Je to něco, co nelze nahmatat, co je pořád, navzdory slibům, stejně vzdálené, ba co před námi neustále uniká. Čím víc se k němu přibližujeme, tím víc se nám vzdaluje. Proto: Neptejme se zásadně "do kdy?" - ale vždy jen "v jakém horizontu?" Zvláště oblíbený je pak "střednědobý horizont" (rozuměj: neudělám to teď, ani v dohledné době) či "středně až dlouhodobý horizont" (rozuměj: nebude to nikdy). Daleko méně už se rozmnožil "krátkodobý horizont". Ten totiž evokuje nebezpečnou otázku "do kdy?" Přesně tento typ otázek, stejně jako cokoli konkrétního mezi nebem a zemí, má každá floskule bez výjimky zakrýt a vzdálit, nikoliv objasnit a přiblížit. (Patří to k její definiční podstatě.) |