30. 10. 2003
Karel Marx: Amerika je typicky dělnická země"Vždycky se mi líbili Američani. Není tam feudalismus, nejsou tam žádné svaté tradice. Samozřejmě, spousta nesmyslů a náboženství. Ale nějak se jim daří vyjít z každé další krize kapitalismu vždycky silnější. Je to senzační systém vlády. Falešná demokracie, falešné volby, falešný politický systém obklopený humbukem a nenažranými právníky. To dovoluje byznysu, aby dělal svou práci, kupuje si kandidáty, podplácí tu a tam. Lidi to ale neberou vážně. Polovina z nich ani nehlasuje. Pro tu druhou polovinu je politika neškodná zábava, jako dívat se na Kdo chce být milionářem. Amerika je opravdu jedinou dělnickou zemí na světě. Jejich hry, jejich kultura, jejich zvyklosti, jejich jídlo - všechno v Americe je dělnické. Samozřejmě, Evropa se vůči ní staví hodně snobsky, je to pro ni cena útěchy, když přišla o moc."
Vliv Karla Marxe je po světě pořád silný, Aspoň to si myslí britský intelektuální časopis Prospect, který ve svém říjnovém vydání publikoval fiktivní interview s Karlem Marxem, napsaný na základě jeho díla. Co by asi Karel Marx, se svým radikalismem a se svým provokativním vyjadřováním, říkal dnes: |
Ve skutečnosti nebyla moje práce nikdy tak důležitá, jako je dnes. Za posledních čtyřicet let ovládly moje myšlenky univerzitní prostředí ve většině rozvinutých zemí světa. Historikové, ekonomové, společenští vědci a k mému překvapení i někteří literární kritici - ti všichni využívají materialistického přístupu. Nejpodnětnější historické studie, které vycházejí v současnosti v Americe a v Evropě, jsou dosud "nejmarxističtější" za celou historii. Jen si zajeďte na výroční konvenci American Social Science History Association. Tam vážně zkoumají souvislosti mezi institučními a politickými strukturami a světem výroby. Všichni tam hovoří o třídách, o strukturách, o hospodářském determinismu, o mocenských vztazích, o utlačovaných a o utlačitelích. A všichni předstírají, že mě četli. Dokonce i diplomatičtí historikové dnes studují hospodářskou podstatu velkých mocností. Samozřejmě, většina této práce spadá do kategorie hrubého ekonomického determinismu. Ale s "vulgárním" marxismem dojdete daleko. Jen pohlédněte na úspěch zjednodušených teorií, podle nichž se prý velké říše rozkládají proto, protože začnou příliš utrácet. No, alespoň je ekonomika zase ve flóru. Sociální historie, historie obyčejných lidí, nahradila idiotskou fixaci na "velké muže". Samozřejmě, mnoho se změnilo. Díky Bohu za to. Nikdy jsem nepodporoval představu, že by člověk měl zůstat stát na místě. Kapitál zůstal nedokončen, nejen proto, že jsem předčasně zemřel, ale protože dokončen vlastně být nemohl. Kapitalismus se vyvíjí a analýza vždycky zůstává pozadu. Obviňujete mě, že jsem byl posedlý ekonomikou? A měl jsem naprosto pravdu. I vy všichni jste posedlí ekonomikou a bude to tak i nadále. Nemusím to vysvětlovat čtenářům Financial Times, Wall Street Journal ani Economistu. Ani politikům, kteří slibují modré z nebe a pak se omlouvají, že "trhům se člověk nemůže protivit" a že je globalizace (to je dnešní výraz pro světový kapitalismus) nezadržitelná. Je pravda, že dnes už mají dělníci v Evropě a v severní Americe hodně co ztratit. V mé době, samozřejmě, se s nimi ještě zacházelo strašně. I dvacet let po vydání Komunistického manifestu, i když byla Anglie bohatší než jiné země, se situace o moc nezlepšila. Touha po ziscích vytvářela stále větší počet obětí. V roce 1866 jsem zaznamenal senzacechtivé zprávy v novinách o železničních katastrofách. V době, kdy měla Británie své "slavné" impérium, musel strojvůdce parní lokomotivy pracovat 30 hodin bez přerušení - a to mělo katastrofální důsledky. Železničním katastrofám se tehdy říkalo "boží zásah". Já tomu říkal skutky kapitalismu. (Dneska je to přece všechno úplně jiné, že?) Anebo si vezměte zprávu v londýnských novinách z června 1863, pod titulkem "Umřela z přepracování." Bylo to o úmrtí Mary Anne Walkley, dvacetileté modistky, která pracovala v zavedené, slušné firmě. Pracovala průměrně 16 hodin denně bez přestávky. Vzhledem k tomu, že byla "sezóna", bylo zapotřebí rychle ušít nádherné šaty pro vznešené dámy, pozvané na bál na počest princezny z Walesu. Walkleyová pracovala bez přestávky 26 hodin s třiceti dalšími dívkami v malé místnosti. To, že se tyhle věci [na Západě] dnes už nedějí, je proto, že moje strana, socialisté, odbory, reformátoři, omezili kapitalistické vykořisťování. Ale jinde, v bývalých koloniích, kde není demokracie, kde nejsou odbory, kde nejsou socialistické strany, ponížení těch, kteří nemají co prodat než svou pracovní sílu, je nejméně stejné, jako bylo ponižování lidí v manufakturách za mé éry. Všechno, co jsem kritizoval, se pořád ještě děje. V samotné kolébce kapitalismu, ve Spojených státech, dochází ke ztrátě kvalifikace a k snižování mezd v širokém spektru průmyslových odvětví - od nejmodernějšího k nejzaostalejšímu. Vznikly nové dílny, kde lidé pracují za hladové mzdy, za zády odborových svazů i v oblastech vysoké technologie, jako je Kalifornie. Takže když slyším ty svatouškovské nesmysly o svobodě a o lidských právech od představitelů buržoazního pořádku, od bushů a blairů a ostatních, potřásám smutně hlavou. Vedli někdy tito lidé nějakou válku pro to, aby omezili vykořisťování pracovních sil? Vedli někdy nějakou vállku za právo lidí stát se členy odborového svazu? Jediné, co tito politikové dělají, je to, že nahrazují "nepřátelské" vlády vládami "přátelskými" - vládami, které jsou přátelské k akumulaci kapitálu. Socialistický boj představuje nevyhnutelný rozpor. Potřebujeme bojovat za reformy, ale každý úspěch ochromuje revoluční vůli dělníků. Silní dělníci jsou schopni vydobýt skutečné reformy. Snad si vážně nemyslíte, že by buržoazie lidem sama v záchvatu lidskosti dala osmihodinový pracovní den, placenou dovolenou, starobní důchody, zdravotnictví zdarma, vzdělání pro všechny a státní pojištění? K tomu, aby tohle všechno bylo možné, bylo zapotřebí zaútočit nikoliv na srdce kapitalistů, ale na jejich zisky. Snad si nepředstavujete, že kapitál, který plyne do Thajska, na Tchajwan, do Bangladéše či do Brazílie doufá, že tam najde dobře organizované dělníky, vědomé si svých práv a schopné vyjednat si vysoké mzdy? Životní podmínky, jichž dosáhli dělníci na Západě, nelze napodobit po celém světě. Kapitalismus dokáže být globální. Jenže dokáže být všechno ostatní globální? Může být švédská sociální demokracie globální? Anebo životní úroveň, které dosáhli mnozí američtí dělníci? Dokonce i katolíci vědí, že nemohou být všichni papežem. Bude jednoho dne 1,3 miliardy Číňanů a 1 miliarda Indů jezdit do práce vlastními automobily na levný benzín? A budou se vracet domů do bytů s klimatizací? A ráno se budou pod paží sprejovat dezodorantem, až začne ozónová díra praskat? Ony neexistují žádné limity růstu? Na rozdíl od všech těch neoliberálních šosáků, kteří tvrdí, že já jsem hospodářský determinista - a to říkají ti pitomci, kteří vykřikují, že trhy jsou základem svobody, jaká to drzost! - vysvětlil jsem, že když je buržoazie ohrožena, vzdá se moci ve prospěch kohokoliv, koho nalezne třeba ve stoce. Komu jde o občanská práva a o volby nebo o svobodu tisku, je-li ohrožena vláda kapitálu? Když si buržoazie uvědomila, že její vlastní politická moc je neslučitelná s jejím přežitím, zlikvidovala vlastní režim a pozvala k moci Napoleona. To všechno jsem analyzoval. To všechno jsem dekonstruoval (ano, udržuju krok s moderními šarlatány). Výsledek: první teorie fašismu. Není snad pravda, že každá vláda pociťuje omezení strukturami svého kapitalismu? Všechny vlády konec konců musejí dělat jediné: zajistit výdělečnost kapitalismu, poskytnout kvalifikaci jeho pracovním silám, napravovat jeho chyby a uklízet odpadky, které kapitalismus vyměšuje. A dělají to všichni, všichni jsou otroky požadavků kapitalismu, levice, pravice, socialisté, fašisté, liberálové i Zelení. Jakmile se dostanou k moci, nemohou dělat nic jiného. Když jim to jde dobře, pak zvyšují daně a přerozdělují bohatství a pomáhají chudým a nemocným, jako se to dělalo v devatenáctém století. Když tedy plynou zisky, vychloubají se svou morálkou a etikou. Když zisky poklesnou a hospodářství se dostane do jednoho z oněch hospodářských cyklů, jaké jsem předpověděl, odhodí lidumilnost jako stárnoucí milenku. Tehdy vaše stará dobrá buržoazie zjišťuje, že nelze mít vysoké daně, že nezaměstnaní jsou paraziti, že veřejné zdravotnictví je příliš nákladné a že svobodné matky jsou neschopné a nepraktické. Svědomí buržoazie je přímo svázané s osudem burzy. A intelektuálové? Druhořadí teoretikové - jsou to ve skutečnosti placení lokajové bohatých. Buržoazní pisálkové vždycky rozvíjejí teorie, až když je po všem. Vezmou intelektuální odpadky, vyčistí je, říkají tomu teorie a prezentují to jako vědu. Rebelie proti kapitalistickému modernismu přijme formu náboženského fanatismu a oni tomu říkají "konflikt civilizací". Rozloží se komunismus a oni tvrdí, že je to "konec historie". Chudák Hegel, co by tomu říkal? Že poprvé je to velký myslitel, podruhé fukuyamovská fraška? A komunismus v Rusku? Musím říct, že jsem ješitný jako každý, a tak se mi ten kult osobnosti a mé portréty na bankovkách v NDR a Marxovo náměstí v každém pruském městě líbily. Nepřekvapilo mě, když mě Lenin proměnil ve svou bibli. Lenin si ale vymýšlel "marxismus" podle toho, co se mu hodilo. Tenhle odporný zvyk, typický od nepaměti pro všechna náboženství, se rozšířil všude. Vezměte si tuhle myšlenku o "diktatuře proletariátu". To byla výjimečná myšlenka pro dobu krize. Toho výrazu jsem nepoužil snad víckrát než jen desetkrát za celý svůj život. Byl jsem tedy hodně překvapen, když se to objevilo jako hlavní idea marxismu a ospravedlňovalo to vládu jediné strany. A byl jsem překvapen, když došlo k první takzvané socialistické revoluci v tak hluboce zaostalé zemi, která byla ještě k tomu slovanská. Ruská revoluce nebyla socialistickou revolucí proti kapitalistickému státu. Byla to revoluce proti polofeudální autokracii. Účelem bylo vytvoření moderního průmyslu, moderní společnosti. K průmyslovým revolucím vždycky dochází za obrovských obětí, ať už je vedou komunisté nebo buržoazie. Vaši moderní političtí účetní, jestlipak sečetli počet smrtí, které způsobil kolonialismus a kapitalismus? Připočetli všechny Afričany, kteří zemřeli v otroctví cestou do Ameriky? Všechny zmasakrované americké Indiány? Všechny mrtvé všech kapitalistických občanských válek? Všechny osoby, zabité nemocemi v moderním průmyslu? A mrtvé obou světových válek? Samozřejmě že Stalin a spol., to byli zločinci. Ale myslíte si, že by se Rusko stalo moderní průmyslovou mocností demokratickými, mírovými prostředky? Která cesta k industrializaci byla bez obětí, kterou podnikl dobrotivý systém občanských svobod a lidských práv? Japonsko? Korea? Tchajwan? Německo? Itálie? Francie? Británie a její impérium? Jaké byly alternativy k Leninovi a Stalinovi a k jejich rudému teroru? Červená Karkulka? Alternativou by byl nějaký kozáky podporovaný antisemitský diktátor stejně tak krutý a paranoidní jako Stalin (nebo Trocký, nerozlišuju mezi nimi). Takže se to nedalo udělat jinak? To nevím a to nevíte ani vy., Ale neodvažujte se mi vyčítat jediného uvězněného spisovatele ani jedinou kapku krve. Rád bych vám připomněl, že jsem byl v politickém exilu, protože jsem obhajoval svobodu slova, že jsem prožil celý život v chudobě a že jsem zemřel v roce 1883, kdy bylo Leninovi 13 a Stalinovi byly čtyři roky. Mohl jsem napsat bestseller - Černou knihu kapitalismu - a sepsat všechny zločiny, spáchané jeho jménem. Ale neučinil jsem to. Zkoumal jsem zločiny kapitalismu bez emocí, objektivně, stejně, jako bych teď zkoumal zločiny komunismu. Vím, že kapitalismus byl daleko lepší než cokoliv, co ho předcházelo, a že se mohl stát základem pro říši pravé svobody, svobody od nedostatku, svobody od strachu, svobody od státu, a to je komunismus. Nikdy jsem Hegela vlastně nečetl. Lidi by měli číst velké anglické ekonomy, Adama Smithe a Davida Ricarda. Oni to vlastně Angličané nejsou - jeden byl Skot a druhý žid - jsou to chytří lidé, kteří znají cenu peněz. Němci, jako je Hegel, proměňují klobouky v myšlenky. Mně se víc líbí Angličané, kteří proměňují myšlenky v klobouky. Dnešní socialismus je mrtvý. Splnil svůj úkol: zcivilizoval kapitalismus v zemích, kde kapitalismus vznikl. Víc se od něho čekat nedalo. Komunismus se také rozložil, jeho úkol byl splněn - bylo jím vytvořit kapitalismus. Tomu dobře rozumějí v Číně, kde se budou odehrávat nejdůležitější věci na této Zemi v jednadvacátém století. V Rusku, kde jsme svědky přechodu od lumpenkomunismu k lumpenkapitalismu, je to něco jiného, Ale jak se dá vytvořit cokoliv s Rusy? Čtěte jejich romány, poslouchejte jejich hudbu, ale co se funkční ekonomiky týče - - Vždycky se mi líbili Američani. Není tam feudalismus, nejsou tam žádné svaté tradice. Samozřejmě, spousta nesmyslů a náboženství. Ale nějak se jim daří vyjít z každé další krize kapitalismu silnější. Je to senzační systém vlády. Falešná demokracie, falešné volby, falešný politický systém obklopený humbukem a nenažranými právníky. To dovoluje byznysu, aby dělal svou práci, kupuje si kandidáty, podplácí tu a tam. Lidi to ale neberou vážně. Polovina z nich ani nehlasuje. Pro tu druhou polovinu je politika neškodná zábava, jako dívat se na Kdo chce být milionářem. Amerika je opravdu jedinou dělnickou zemí na světě. Jejich hry, jejich kultura, jejich zvyklosti, jejich jídlo - všechno v Americe je dělnické. Samozřejmě, Evropa se vůči ní staví hodně snobsky, je to pro ni cena útěchy, když přišla o moc. A co boj proti terorismu? No, konec konců, každý si volí své nepřátele. Je absurdní si myslet, že by kapitalistický svět nevyvolával nějaký odpor. Komunisté a socialisté nabízeli racionální, moderní, rozumnou opozici. Jakmile ale byli komunisté a socialisté zlikvidováni, co jste očekávali? Triumf racionálního myšlení? Samozřejmě, že ne. Politické vakuum vyplnili fanatičtí fudamentalisté, nábožensky bigotní, šílení mullahové. Zlikvidujete komunisty v Íránu a dostane se tam k moci ajatolláh. Uděláte totéž v Iráku a dostanete Saddáma Husajna. Padne Sovětský svaz a na jeho místo přijde Usáma bin Ládin.
Kompletní rozhovor v angličtině ZDE |