Ten citát je přesný. Řekl jsem to samé přinejmenším tucetkrát, ale nikdy tak stručně.

Abyste tomuto citátu trochu lépe porozuměli, zde jsou dva příklady, jak by mohlo být možné vykonávat sedm zaměstnání a přitom si užívat života.

V Kritice Gothajského programu (1875) Karl Marx odmítl maloměšťáckou mytologii práce, která se v té době stala úhelným kamenem programu německé sociální demokracie - a zůstala jím na celé tradiční levici prakticky až dodnes. Práce byla prohlášena za moderního spasitele, který změní svět a uskuteční všechny utopické sny raného socialismu odvozené z raného křesťanství. Dělníkovou starostí prý není, upozorňuje Marx, co se stane s výsledkem jeho činnosti poté, když svou práci dodělá; a proč taky, jestliže práce sama o sobě byla prohlášena absolutní hodnotou a drží se představa, že pokrok je cosi automatického, jakýsi veliký stroj dějin, jenž dělník svou poslušnou existencí veverky běhající v kole v potu tváře pohání vpřed. "Práce je zdrojem veškerého bohatství a veškeré kultury", psalo se v Gothajském programu sociálních demokratů. Marx s tím ostře nesouhlasil.

Místo, aby si odplivli, přijali medaili od komunistického lampasáka.

"Namísto fakt, pravdy, logiky a zdravého rozumu, konzumujeme emoční "inteligenci" optimismu a pesimismu, jakož i manifestní lži o "světle na konci tunelu"; ta světla patří protijedoucímu expresu transformace, který nestaví na každé stanici. Dělící čára mezi pesimismem a pravdou je dnes nejméně tak tenká, jako dělící čára mezi optimismem a lží. Vytrvale opakujeme stejná opatření, fiskální i monetární, v blahé naději, že konečně dostaneme odlišný výsledek", píše kritik klausovské transformace od samého začátku profesor Milan Zelený z Fordham University. Jeho tvrzení, že západní ekonomiky neprocházejí běžným hospodářským cyklem, ale zásadní strukturální transformací, a nelze tedy postupovat stejně, jako bychom se nacházeli uprostřed běžného cyklického poklesu a mohli přitom spoléhat na brzké oživení, není dnes ničím výjimečným. Podle nedávného výzkumu Commerzbank 88% německých malých a středních podniků hodnotí možnosti dalšího hospodářského růstu v Evropě velmi skepticky a jen o málo méně jich nevěří ani v dobré vyhlídky eurozóny. 85% dotázaných proto plánuje posilovat přednostně aktivity na mimoevropských trzích. Na nich ovšem hraje významnou roli cenová konkurence. Pro subdodavatelskou ekonomiku na východ od Aše tohle znamená jediné: Další vystupňování tlaku finalistů na snižování cen.

Říká se sice, že do stejné řeky se dvakrát nevstoupí, ale to nemusí platit o voličích v České republice. Zapomene se na vše. I na dobu předvolební euforie, kdy se našel "svěží vítr", který měl odfouknout politické dinosaury a změnit politickou kulturu v zemi. Kde se vzaly tu se vzaly - do politiky vstoupily Věci veřejné, se kterými Nečas již před volbami počítal jako s možným koaličním partnerem -- a za které dával po volbách ruku do ohně přes všechna varování, že jsou pro zemi bezpečnostním rizikem.

Jsou to Věci veřejné -- rozkročené do opozice i vládního subjektu LIDEM, s jejichž pomocí je krajně asociální a korupčními skandály doprovázená vláda P. Nečase realizovatelná.

Kromě líbivé tváře Radka Johna a slibu, že politické fosilie budou nahrazeny čerstvými kuklami, vsadily Věci veřejné na propagaci prvků přímé demokracie.

Vzhledem k tomu, že se normálně do zahraničních médií nedostane o České republice jediná zprávička, jak je rok dlouhý, a zpráva o výbuchu plynu v Divadelní ulici se do zahraničních, především anglosaských médií dostala, je zajímavé uvažovat o tom, jaký je mechanismus "informování" o světě. Pracovník anglického vysílání Českého rozhlasu Rob Cameron na facebooku poukázal na nespravedlnost, spočívající v tom, že před několika dny bylo usmrceno několik lidí výbuchem plynu ve francouzském městě Reims a do amerických zpráv se to nedostalo. Jiní poukazují na to, že v Rusku vybuchuje plyn v domech skoro jednou každý měsíc a ať to lidi usmrtí nebo ne, do mezinárodních zpráv se to taky nedostane.

Důvod, proč se něco stane mezinárodní zprávou, mívá v sobě prvky propagandy: tak se Čechoslovákům během druhé světové války podařilo udělat z nacistického vyhlazení Lidic celosvětové téma a symbol nacistického zvěrstva, nacisté ovšem likvidovali stejným způsobem četné vesnice na Ukrajině a v Rusku, to se už do médií nedostalo. Je nesmírně zajímavé zkoumat, co vede editora zahraničního média k rozhodnutí publikovat nějakou zprávu o České republice. V případě výbuchu plynu v Divadelní ulici, který zjevně neměl naprosto žádný mezinárodní význam, hrála pravděpodobně roli blízkost s nedávným atentátem v Bostonu, takže si editoři nemohli být jisti, zda nejde o "teroristický" čin (ještě v úterý ráno otiskla Mladá fronta na titulní straně bulvární titulek "Výbuch..." - aniž by uvedla, že vybuchl plyn), pak také skutečnost, že byly velmi rychle publikovány obrázky z Divadelní ulice po výbuchu na Twitteru, a zřejmě i to, že si Američané pletou Česko s Čečenskem... :)

Deník Los Angeles Times informuje o tom, že Džochar Carnajev v nemocnici opakovaně požadoval právníka, avšak agenti FBI mu ho odepřeli a po dobu 16 hodin ho vyslýchal speciální tým FBI bez právníka. Glenn Greenwald upozorňuje v deníku Guardian, že to je vážné porušení práv amerického občana. Teprve až později dostal Carnajev právníka, který ho informoval, že nemá povinnost vypovídat a může mlčet. Od té doby Carnajev mlčí.

V Americe musí být obžalovaná osoba předem informována o svých právech (je to tzv. "varování Miranda"), jinak případ nemůže jít k soudu. V Carnajevově případě se argumentuje, že Carnajev nebyl předem informován o svých právech v důsledku veřejného zájmu, kvůli otázkám veřejné bezpečnosti. Jenže, jak upozorňuje Greenwald, odpírat zatčenému vězni po mnoho hodin právo na právníka, je něco úplně jiného a opravdu vážného. Znamená to hrubé porušení občanských práv amerického občana.

Podrobnosti v angličtině ZDE

JUDr. Ing. Petr Petržílek, člen ČSSD a její bývalý odborník na životní prostředí má být tím, kdo má sponzorovi Věcí veřejných Arturu Kaiserovi, kterého podporuje i senátor za volební obvod č. 25 - Praha 6 a 17 Petr Bratský (ODS) získat klíčové povolení, aby mohl dovést delfíny, a mrože z Ukrajiny. Petržílek své angažmá v tomto cirkuse potvrdil na přímou otázku Britských listů s tím, že Kaiser je jeho klientem teprve týden. Získat stavební a jiná povolení prý ve smlouvě s klientem nemá.

Podle názoru odborníků BL, pokud by měly úřady postupovat podle zákona, nemůže Kaiser povolení CITES k dovozu delfínů do ČR dostat, neboť pravým a veřejně známým účelem jejich dovozu společností "Cirkus Cirkus" má být komerční cirkusové představení pro veřejnost, což CITES v případě delfínů zakazuje. Výstavba je podle starosty Prahy-Libuš Jiřího Koubka prováděna bez stavebních a jiných povolení, tedy načerno. Dělat cirkus není legrace, v tom má Kaiser pravdu.

Vážený pane ministře, v krátké době se na Vás již podruhé obracím ve věci záměru pana Artura Kaisera vybudovat v Praze "dočasné" vnitrozemské delfinárium a provozovat v něm veřejné komerční vystoupení velkých mořských savců. Transfer delfínů, podobně jako některých dalších druhů živočichů, podléhá mezinárodním úmluvám i platným zákonům České republiky. Bohužel se ukazuje, že se v české legislativě nacházejí mezery, které mohou vyústit ve velmi závažnou situaci.

Delfíní show - porušení zákonů ČR TÉMA BL

Vážený pane, obracím se na Vás jménem iniciativy "Delfín patří do moře" a dalších občanů, kteří zastávají názor, že zákony platí pro všechny a mají také být všemi dodržovány. Dle informací, které lze získat z médií, lze usoudit, že Vaše proponované jednání v souvislosti s akcí "Delfíni v Praze" postrádá právní základ a svou podstatou je porušením řady právních předpisů - tedy civilněprávní deliktem v nejširším slova smyslu. Protože svoje jednání, postrádající prvky ctění práva a zákonů této země, soustavně mediálně propagujete, je zřejmé, že s protiprávním aspektem svého jednání jste zcela srozuměn a nepovažujete dodržování zákonů za důležité.

Tímto způsobem podrýváte funkčnost právního státu, což mnohé značným způsobem znepokojuje.

Delfíní show - porušení zákonů ČR TÉMA BL

Činitelé britského daňového úřadu zneužili investigativních pravomocí, určených pro vyšetřování vážných trestných činů, ve snaze chytit whistleblowera, který dokázal, že šéf daňového úřadu protizákonně odpustil finanční firmě Goldman Sachs úrok z nezaplacených daní ve výši 10 milionů liber.

Daňový úřad prohledával emaily a záznamy telefonních rozhovorů právníka britského daňového úřadu Osity Mby a záznamy telefonních rozhovorů jeho manželky Claudie. Byly tak zneužity pravomoci, které mají být používány k zjišťování velkých daňových podvodů. Daňoví inspektoři totiž Ositu Mbeho podezřívali, že informace o nezákonnostech na britském daňovém úřadu prozradil deníku Guardian.

Od roku 2000 do roku 2011 realizovala Čína v Africe 1700 infrastrukturních projektů v 50 zemích v hodnotě 75 miliard dolarů. Účelem je získat sympatie tamějších vlád i tamějšího obyvatelstva. Spojené státy investovaly více - 90 miliard dolarů. Z dat, zveřejněných v novém projektu AidData vyplývá, že není pravda, že Čína má zájem jen o plundrování přírodních zdrojů v Africe. V databázi je jen malé množství důlních projektů a největší projekty jsou v oblasti transportu a energetiky. Čína také v Africe investovala stamiliony dolarů do zdravotnictví, školství a kulturních projektů.

Jak uvedl americký deník New York Times, CIA rozdávala Afgháncům desítky milionů dolarů. Množství peněz, které rozdávali Britové, bylo prý menší a mělo financovat různé mírové inciativy, které se neuskutečnily.

Hamid Karzai, který je v současnosti na návštěvě Helsinek, uvedl, že jeho Národní bezpečnostní rada dostávala v posledních deseti letech finanční podporu od americké vlády, ty finanční částky "nebyly velké" a byly používány pro celou řadu účelů, včetně pomoci raněným v konfliktech. Yama Torabi, ředitel organizace Integrity Watch Afghanistan, zdůraznil, že prezidentova minimalistická odpověď "lidi rozzuřila": "Nevíme, kolik peněz bylo poskytnuto, k čemu byly použity a zda došlo ke korupci. Nedozvíme se to, pokud nedojde k serioznímu vyšetřování."

(Reakce na článek.)

Pane Slámo!

Chvála bolševickému zemědělství, kterou jste vyjádřil Vaším článkem v Britských listech mne nesmírně zaujala. I když jsem selanku združstevňování prožíval, netušil jsem v té době, jak to bylo krásné. Domnívám se, že chvála je dobrý prostředek k motivaci, k zlepšení nálady, ke kariéře v dobrém smyslu, i v tom špatném. Jakmile se začne chválit jednostranně, je to vždy špatné. Nabízím pohled trochu odlišný, píše Rudolf Bláha.

Pravda je, že po válce zavládla euforie ze svobody i na vesnicích. Vzrostla pracovní iniciativa podporovaná i státem podle prvorepublikového vzoru. Zemědělci, především ti menší, zakládali družstva, aby mohli konkurovat větším podnikům. Jejich činnost spočívala v tom, že si společně a za státem stanovených výhodných podmínek kupovali stroje.

K explozi došlo v 9:56 v Divadelní ulici nedaleko Národního divadla a kavárny Slávie v domě ve vlastnictví Řízení letového provozu. Šlo o silný výbuch plynu, který zranil i mnoho osob v sousedních budovách a poškodil Novou scénu Národního divadla. V odpoledních hodinách policie zjistila plyn i v oblasti kavárny Slávie a oblast znovu uzavřela.

Podrobnosti ZDE

Není duben jako duben. A také není každý rok posvícení. Platí též přísloví o nemožnosti vstupování do té samé řeky. Jedenadvacátý duben 2012 se v žádném případě nedá srovnávat se sedmadvacátým dubnem 2013. Řeč je o dvou zcela odlišných protivládních demonstracích na Václavském náměstí v Praze.

Příčin je celá řada. Zkusme si shrnout ty hlavní:

Motto:

"Psychiatři se zavřeli za zdmi svých ústavů, aby se nezbláznili z toho, co se děje venku."

Jacob van Blom

Tak dlouho jsme sbírali korunku ke korunce na tu naši Zlatou kapličku prosperity. A kdo neměl peníze, přihodil alespoň něco cenného. Talent, víru, naději, důvěru, čest... Až mnohým nezbyla ani vindra v té sbírce na budoucnost. Peníze se rozvály jako listí v ústavní zahradě, v níž blázni, zabráni do nekonečných zmatených debat, vzrušeně chodí ode zdi ke zdi a hledají východ. Občas jako by zahlédli světélko a dětinsky se radují. Šíří se zvěsti. Vláda prý už vidí cestu. V příštím roce chce zvýšit výdaje v rozpočtu a pomoci ekonomickému růstu, který dosud dusila. Teď tedy zamýšlí povolit stisk. Snad aby se přidušeným lépe a radostněji kráčelo k volebním urnám.

Když se mluví o špíně v souvislosti s vládní organizací na zkoumání a tu pravou (proboha, jen ne tu levou) interpretaci naší společné minulosti jejími vedoucími představiteli, potažmo služebně placenými vykladači, tak se zpravidla v argumentační nouzi obracíme na právníky a soud. ÚSTR(k)u se to přihodilo, a tak mimo řadu současných rozborů a pohledů na tuto instituci v podstatě ze všech stran s pravolevým politickým nádechem, bychom měli mít také pohled z prostého života a běžné praxe této instituce. Funkcionáři ÚSTR(k)u totiž jezdí také poučovat o smysluplnosti a účelnosti své práce po českém venkově, ale i do Kalifornie. Ten výjezd byl do USA sice závažný, ba troufalý, ale zůstaňme raději doma. U události, která se stala v roce 2008. Zdá se to dávno, ale... minulost dostihne každého. "Špína" je vlastní té instituci od začátku. Záznamy StB jsou pro ÚSTR to jediné, co má -- jsou více než "slovo Boží".

Jsem překvapen šíří problémů, se kterými se musí veřejný ochránce práv vypořádávat, pokud chce reagovat na stížnosti lidí. Najdou se i kuriozity: jeden z občanů protestuje proti tomu, že ze seznamu fotbalových rozhodčích byl vyřazen rozhodčí D. a žádá ombudsmana, aby sjednal nápravu. Laskavý čtenář jistě uzná, že to při nelepší vůli nejde, i kdyby tu ta vůle byla...

Jako poslanec jsem se několikrát setkal s případem, kdy vlastník pozemku se rozhodl, že zruší veřejnou cestu, která zde byla od nepaměti. Vzpomínám si na případ z obce K. na Liberecku, kde pracovitý důchodce vybudoval na místní silnici, která částečně vedla přes jeho pozemky, závoru, u které seděl a nikoho do vsi nepouštěl. Když přijeli policisté, bylo to jednoduché: závoru zvedli a snažili se občanovi domluvit. Když jednou přijela sanitka, bylo to horší.

Občas si zajdu, jako letitý obyvatel dolní Malé Strany (od 1970), koupit tmavý chléb do podnikové prodejny Michelských pekáren v Karmelitské ulici.

Kromě prodeje chleba a jiného pečiva a cukrárenských výrobků tam ve vedlejší místnosti s obsluhou podávají i kávu. Na prodejním pultu v přední místnosti hned nad kasou leží denně výtisky novin k zakoupení. Prodávají jen jediný titul - Mladou frontu Dnes... Taky prý o prodej jiného deníku nemají zájem. Nechceš? Tvůj problém! Nechej být! píše Pavel Barák.

V souvislosti s nedávným atentátem čečenských bratří Carnajevů v závěru maratonu v Bostonu se zase jednou ukázalo, jaké problémy s identifikací má mezinárodně česká kultura a Česká republika. Některá americká média a uživatelé Twitteru a Facebooku došli k závěru, že čečenští bratři Carnajevové jsou Češi. Česko jako Čečensko, všechno jedno. Na internetu jsme tak mohli číst výzvy amerických občanů, aby americká vláda Českou republiku vybombardovala jadernými zbraněmi. Situace byla tak vážná, že musel Petr Gandalovič, velvyslanec ČR ve Washingtonu, publikovat na stránkách velvyslanectví upozornění, že Česká republika a Čečensko jsou dvě zcela odlišné země a spolu nemají mnoho společného.

Incident se záměnou Česka za Čečensko poukázal na podstatný problém. Česká republika dnes už nemá v obyvatelstvu západních zemí strategické spojence, místní lidi, jichž by si tamější lidé vážili a kteří by měli hluboké znalosti o české kultuře, historii a politice a v krizových situacích by dokázali vystoupit a říct spoluobčanům: Neblbněte, Česká republika je kulturní země se starobylou civilizací i tradicí. Stojí zato ji hájit.

(Tento článek vyšel v deníku Právo ve čtvrtek 25. dubna 2013.)

Maďarsko bylo varováno, že se zřejmě stane první zemí v Evropské unii, kvalita jejíž demokracie bude mezinárodně prověřována. Vlivný výbor v Radě Evropy, štrasburský výbor pro lidská práva (není součástí EU), navrhl, aby bylo Maďarsko podrobeno "sledovací proceduře". Mezinárodní panel odborníků má zkoumat, do jaké míry jsou v Maďarsku dodržována demokratická práva a svobody. Nic takového se dosud v sedmadvaceti členských zemích EU nikdy nestalo.

Konečné rozhodnutí, zda bude toto monitorování Maďarska zahájeno, bude muset učinit parlamentní shromáždění Rady Evropy, v němž působí právníci ze 47 členských zemí této organizace. Deset zemí mimo Evropskou unii, které jsou však členy Rady Evropy, včetně Ruska a Turecka, je v současnosti takto monitorováno.

Prezident Barack Obama varoval v pátek syrský režim, že případný důkaz, že režim použil chemických zbraní proti vlastnímu civilnímu obyvatelstvu, by radikálně změil situaci, ale varoval, že by bylo zapotřebí více důkazů. Dosud však podle něho nebyla překročena "červená čára".

Obamovy opatrné výroky odrážely absenci konsensu ve Washingtonu ohledně toho, jak reagovat na tvrzení, že syrská vláda použila v nedávných incidentech sárínu. Američtí kongresmani, s nimiž v pátek hovořil ministr zahraničí John Kerry uvedl, že nejpravděpodobnější reakcí by bylo, že by se USA přidaly k jiným zemím a ozbrojily by některé konkrétní vzbouřenecké skupiny.

Krátce poté, co syrské vládní ozbrojené síly dosáhly důležitého vítězství hrozícího kolapsem povstalců, se objevila zpráva, že v oblasti Aleppa údajně došlo z jejich strany k použití chemických zbraní, konkrétně nervově paralytické látky sarin. Tato zpráva stupňuje dlouhodobý kombinovaný tlak izraelské a americké pravice, Británie a Francie plus "neowilsoniánů" z vlastní Demokratické strany vyvíjený na prezidenta Baracka Obamu, aby do syrské občanské války otevřeně vojensky zasáhl. Obama si takovou válku z mnoha důvodů vůbec nepřeje, nicméně šance, že se mu nadále bude dařit držet stranou, se výrazně snižují.

Poprvé začali v Afghánistánu bombardovat pomocí bezpilotních letadel britští letci. Britské ministerstvo obrany tvrdí, že bezpilotní letadla vedou k ušetření lidských životů, avšak demonstranti protestují, že jsou nástrojem k vedení válek "za našimi zády". Přibližně 400 aktivistů v sobotu demonstrovalo před vojenskou základnou britského letectva ve Waddingtonu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Jedním z pozoruhodných motivů postkomunistického českého hraného filmu, vyskytující se v něm relativně často (další podrobnosti v mé knize A Society in Distress) je varování, aby si Češi moc nevyskakovali a nepodnikali hrdinské činy proti vládnoucímu režimu. Pokud to totiž udělají, česká společnost se jim nakonec pomstí. Dopadne to s nimi špatně. Jsou za to potrestáni. Česká společnost totiž podle filmu nemá ráda, když někdo vyčnívá z řady.

Teď zjišťuju s překvapením, že on to nebude jen fiktivní motiv. Byl jsem upozorněn na osud undergroundového básníka Pavla Zajíčka. Za to, že se za normalizace postavil proti režimu, byl dnešním režimem po zásluze potrestán. Případ je to šokující (JČ):

Občas slýchám, že nepochybnou zásluhou Nečasovy vlády je, že umožnil vyšetřování ekonomické kriminality a korupce a že ODS a TOP09 v tom udělaly velký krok dopředu. Chtěly však obě tyto strany změny ve vedení policie a ve vedení státního zastupitelství? Pokud si dobře pamatuje, tyto změny protlačily Věci veřejné (nechci tím této pseudostraně lichotit, její zásluhy v tomto smyslu spíše potvrzují typickou ironii dějin). A když se začalo vyšetřovat, ODS a TOP09 se nestačily divit. Např. ministr Kalousek vášnivě a bezprecedentně zaútočil na policii v případu CASA (Parkanová).

Británie a Španělsko spolu jednou zahájili válku kvůli uříznutému uchu kapitána jedné lodi, píše v deníku Financial Times Philip Stevens. Vlastně o nic nešlo, když to srovnáme s dnešní Válkou o Kódovací Chybu v Ekonomické Excelové Tabulce.

Ekonomové proti sobě pozvedli zbraně. Jedna strana už dlouho tvrdí, že příliš vysoká státní zadluženost dusí hospodářský růst. Evropské vlády se postavily na jejich stranu a páchají zkázu po celém kontinentu pod vlajkou škrtů. Nyní tvrdí soupeřící armáda akademiků, že byly statistické údaje zfalšované. Že prý je tomu obráceně: Státní zadluženost vzniká v důsledku nízkého růstu.

V souvislosti s nedávnou kritikou analýzy dat ve studii Carmen Reinhartové a Kennetha Rogoffa Growth in Time of Debt se rychle vynořila řada zjednodušených tvrzení, která se zjištěním chyby v této studii obsažené ani s přístupy a tvrzeními jejích autorů nijak nesouvisejí. Reinhartová a Rogoff na ně reagovali na stránkách listu The New York Times článkem Debt, Growth and the Austerity Debate. Z hlediska běžného čtenáře je nejdůležitější kategorické odmítnutí pověsti, že kritizovaná studie o dluhu prosazovala extrémní finanční strohost v podobě, jak ji známe především ze strany evropských institucí, respektive Německa. Autoři upozorňují, že takové přístupy nikdy sami neprosazovali a naopak např. varovali před předčasným ukončením fiskálního stimulu.

V rozsudku, který před dvěma lety vynesla nad tykadlovým řidičem Romanem Smetanou "soudkyně" Markéta Langerová, tato osoba vysvětluje, proč je Roman Smetana "nenapravitelný". Je to pozoruhodný vhled do mentální úrovně této paní... Zjevně považuje Langerová právo za nástroj třídní spravedlnosti... :) Bolševismu Langerové zdar! (JČ)

Od nástupu druhé Topolánkovy vlády v lednu 2007 nemá tato země fungující ministerstvo zahraničních věcí. Už s Alexandrem Vondrou v Topolánkově vládě první začal proces faktické privatizace jednotlivých agend resortu do rukou bývalých kádrů organizace Člověk v tísni, které zcela kontrolovaly např. proces prosazování výstavby radaru v Brdech. Karel Schwarzenberg tento proces "přikryl", nebyl však jeho hybatelem a iniciátorem, vesměs mu jen trapně přihlížel. Popsaná situace trvá dosud.

Dnes tomu bylo přesně 98 let ode dne, kdy začala vláda Osmanské říše, ztělesněná diktaturou mladotureckého hnutí Výbor pro jednotu a pokrok (İttihad ve Terakki Cemiyeti), zatýkat členy arménské intelektuální elity v Istanbulu. Tímto činem započalo systematické vyhlazování osmanských Arménů, později známé jako arménská genocida. V Jerevanu se sešli Arméni u památníku genocidy, aby navršili hradbu z květin okolo věčného ohně, který zde hoří na památku obětí, upozorňuje Marek Jandák.

V únoru 2013 přispělo finančně na Britské listy 217 osob bankovním příkazem celkovou částkou 61 486.45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v říjnu 2012 částkou 4206.67 Kč. Příjem z reklamy byl 5000 Kč.

4 čtenáři Britských listů přispělo v únoru 2013 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 900 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 28. 2. 2013 byla 238 003.10 Kč, z toho na exekutorský projekt 166 375.59 Kč a na na provoz Britských listů 71 627.51 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.