REPORTÁŽ

"Obchodní" dohoda ACTA -- podepsaná a záhadná

8. 2. 2012 / Lucie Hlaváčková

Takovéto otázky jsme si měli pokládat dříve, ale ještě není tak úplně pozdě shromáždit dostupné informace a pokusit se hrozící ratifikaci odvrátit. To, že byl ratifikační proces o dohodě zatím pozastaven, než Nečasova vláda stihne dokument „znovu analyzovat.“, ještě neznamená, že nebude dokončen. Jestliže vláda vše analyzuje znovu, je otázkou, kde jsou analýzy dosavadní? To však není předmětem téhle úvahy.

Proč vlastně ACTA někomu tak leží v žaludku? Již při prozkoumání základních fakt je nasnadě, že tady něco nehraje.

Jak je to vlastně s tolik kritizovanou utajovaností dohody? Můžeme s jistotou říct, že první diskuse o ní probíhaly již v roce 2007, první kolo jednání se rozběhlo již v červnu 2008. Sama Evropská komise tvrdí, že dohoda nikdy utajovaná nebyla, a ve svém dokumentu Ten myths about ACTA (10 mýtů o ACTA) se dočteme, že vyjednávání o ACTA se nijak nelišila od vyjednávání jakékoli jiné mezinárodní dohody. Zároveň nás má podle tohoto dokumentu uklidnit, že od dubna 2010 byly zveřejňovány pracovní verze dokumentu. Souhlasně s názorem Ministerstva průmyslu a obchodu nás dokument ujišťuje, že texty takovýchto dohod nejsou obvykle vyjednávány veřejně. Takže tu vlastně máme dokonalou transparentnost, že?

Jestli máte neodbytný pocit, že tu přesto něco nehraje, není to náhoda. Pravdou sice je, že EU své informační povinnosti dostála, ale zároveň nás ani neinformovala více, než bylo nezbytně nutné. Termín zveřejnění pracovní verze dohody v dubnu 2010 je totiž nápadně blízko datu platnosti Lisabonské smlouvy (1.12.2009). Podle ní má totiž Evropská komise povinnost okamžitě a plně informovat Evropský parlament o připravované legislativě. Do tohoto data tedy Evropská unie podle jejího vlastního vyjádření neměla povinnost dohodu zveřejňovat vůbec.

Navíc je tu další háček. Opět je veřejnosti prezentována pověstná půlka pravdy. ACTA totiž navzdory svému názvu není dohodou čistě obchodní0 jak ji prezentuje MPO, ale smíšenou. Proto ji tedy nelze projednávat pouze na úrovni EU, ale je nutné, aby prošla ratifikací i na úrovni členských států. Kdyby šlo skutečně o dohodu čistě obchodní, jak tvrdil zástupce MPO, byla by ratifikována pouze v Bruselu. Těžko lze tedy argumentovat tím, že obchodní subjekty, které měly k dohodě přístup, ji zveřejňovat nemusely, protože šlo o tajné obchodní vyjednávání, a proto chtěly řešit upravení svých práv a povinností za zavřenými dveřmi. ACTA se totiž dotkne i práv a povinností jedince mimo obchodní oblast, a to včetně trestněprávní odpovědnosti, a tam ještě evropská legislativa neexistuje. Nutnost ratifikovat dohodu i v ČR je důvodem, proč občané mají naštěstí stále šanci proti ní protestovat.

ACTA se také liší od jiných dohod upravujících internetové prostředí. Ty jsou podle Ondřeje Filipa v rámci EU vyjednávány na principu multistakeholder fóra – tedy s přizváním zástupců všech zainteresovaných skupin, a veškerá komunikace je pečlivě dokumentována. Pouze ACTA je v tomto výjimkou a má vyšší stupeň utajení, než podobné dohody stejného typu.

Další problém, veřejností tolik kritizovaná vágnost smlouvy, také nelze jen tak zamést pod koberec. Sice uplatnění konkrétních pravidel bude záležet na signatářské zemi, takže by odpůrci ACTA měli z toho mít spíše radost, ovšem problém nastává při jejich konkrétním výkladu, kde slovo dostane výbor ACTA , který již nebude složen z volených zástupců, a mechanismy na jeho kontrolu zatím nejsou dořešeny. Docházelo by zde tedy k přenesení výkladu pravidel mimo signatářský stát na nevolený subjekt zastupující úzkou zájmovou skupinu. Ratifikovat takovouto smlouvu, aniž by se toto vyřešilo, by znamenalo bianco šek pro soukromé subjekty na výklad práva.

Dalším problémem je, že v textu dohody strany tak trochu překřtily dodržování lidských práv na poměrně vágní pojem „dodržování jejich základních zásad“.

Ačkoli ACTA sjednocuje možnosti vymáhání práv k duševnímu vlastnictví, řeší je pouze z pohledu vlastníka, jak uvedl Ondřej Filip. ACTA neupravuje pravidla „fair use“, a tím dává prostor výboru ACTA pro poměrně volnou interpretaci toho, co je již poškozením majetkových práv, a co je dovolené užití duševního vlastnictví, u něhož k takovémuto poškození nedochází.

Neřeší ani rozpor mezi vymáháním práv k duševnímu vlastnictví a právem na ochranu osobních údajů uživatele, který vzniká, když nositel práv požaduje na základě v dohodě uvedené „právně postačující žaloby“ odhalení osobních údajů uživatele, který podle něj porušil jeho práva k duševnímu vlastnictví. Jak uvedla Markéta Prchalová, poskytování těchto údajů je v ČR zatím upraveno autorským zákonem v par. 4 odst.1 c). Současný právní řád však toto právo vyvažuje právem na ochranu osobních údajů, takže podle ní ACTA v tomto směru nepřináší nic nového. Bohužel je však její úprava tohoto problému nevyvážená, protože konkrétní ustanovení o ochraně osobních údajů neobsahuje. Jak podotkl Jakub Michálek, podle studie Skupiny zelených v Evropském parlamentu ACTA porušuje legislativu v EU o poskytování osobních údajů do zahraničí.

Vzhledem k tomu, že přijaté mezinárodní smlouvy jsou českému právu nadřazené, by si to mohlo vyžádat změnu české legislativy.

Jinými slovy, ukazuje se tady, že ustanovení dohody byla vytvářena především s ohledem na práva subjektů, které měly reálnou šanci se jejich formulace účastnit – tedy hlavně s ohledem na nositele práv. Skutečně je to u dohody smíšeného typu s dopadem na trestní právo legitimní? Skutečně k tomu existuje společenský konsensus? Reakce veřejnosti napovídá, že ne.

Měli bychom ACTA schválit, když už to tedy stálo tolik peněz a času? To by rozhodně nemělo být tím správným důvodem. V této chvíli jsou jakékoli náklady na vyjednávání náklady utopenými. Je důležité udělat to, co mělo být uděláno hned na začátku – vynést ACTA ze tmy na denní světlo a zhodnotit, zda je to ten správný směr, kterým by se právo v oblasti duševního vlastnictví a autorské právo na jedné straně a právo na ochranu osobních údajů na straně druhé mělo ubírat.

Vzhledem k tomu, že po ratifikaci mezinárodní dohody půjde právní systém změnit jen těžko, by patrně bylo lepší s naším právním prostředím neexperimentovat. Bylo by to drahé a kontraproduktivní.

S trochou ironie se dá také říct, že bychom ACTA měli poděkovat za to, že může nastartovat širší společenskou diskuzi o přístupu k autorským právům a pomoct hledat jiné možnosti, jak mohou tvůrci dosahovat přiměřeného.

Jinak se na ní pozitivního dá najít jen málo. Sice by její ratifikace vedla k silnějšímu postavení nositelů práv, ovšem za jakou cenu? Zatím se naši zákonodárci nestihli zamyslet nad tím, co by bylo na druhé misce vah, a to je prostě na ratifikaci něčeho tak zásadního, jako je mezinárodní dohoda ACTA, zoufale málo.

Opět se všichni shodli, že se zatím neshodnou a že konkrétní dopady bude nutné posuzovat až podle jejich konkrétní formy přijaté do českého zákonodárství. To rozhodně odpůrcům ACTA situaci neulehčuje – jak bojovat proti ratifikaci pečlivě připravovaného dokumentu, který, alespoň podle některých účastníků diskuze, nic tak podstatně nového nepřináší? Není tedy všechno vlastně v pořádku? Aniž bych chtěla být přehnaně pesimistická, jsem spíše toho názoru, že to v pořádku není. Nelze přece ratifikovat dohodu, aniž bychom měli jasnou právní analýzu toho, co všechno změní v našem právním řádu.

Pokus hledat konsensus ohledně tak důležitého dokumentu až po jeho podpisu, kdy se s jeho konečnou podobou před případnou ratifikací dá dělat jen velmi málo, je přinejmenším špatně načasované.

Ratifikace takto vyjednané dohody by navíc na dlouhou dobu uzavřela diskuzi o autorském právu a duševním vlastnictví v jednotlivých členských státech a znamenala by přenos pravomocí mimo státy, které ji podepsaly. ACTA je bezprecedentně neprůhledná a její odhalení proběhlo za pět minut dvanáct. Pokud se vůči ní veřejnost jasně nevymezí , bude to motivací pro další zájmové skupiny k podobně neprůhlednému jednání. Je tedy důležité dění kolem ACTA neustále sledovat a žádat po vládě jasné odpovědi ohledně její implementace v praxi ještě před hlasováním v parlamentu.

ZVUKOVÝ ZÁZNAM DISKUZE 44 MBWMA

smlouva ACTA - plný text v češtině - verze MPO PDF

Vytisknout