Peníze jako problém

10. 4. 2013 / Petr Fiala

Minule jsme si řekli, že prostřednictvím peněz se zdánlivě obecně platné matematické zákony dostávají do reality. Dnes si tuto tezi můžeme už jen ilustrovat a jít dál. Na obrázku vidíme, jak svastika byla nahrazena číslem (není to moje fotomontáž, pokud by někoho zajímalo, odkud to mám, ať se vypraví do Bauhausu). Ano, východní mysticismu byl nahrazen, ale čím vlastně? Mysticismem, jehož původ je obtížné určit, protože jde o mysticismus globální. Takovým, který nejlépe vyhovuje dnešní době. (Omlouvám se, že opět neuspokojím onu čtenářku, která se dožadovala citátů. Přehršle jich najde u Spenglera.)

Zatímco pokud jde o slova, došlo na Západě k oddělení označujícího a označovaného, takže "slova už nic neznamenají" (literatura od Shakespeara po Eca), řečeno s Foucaultem, k oddělení slov a věcí, pokud jde o čísla, k takovému oddělení nedošlo. Čísla, tedy čísla vyjadřující cenu, tak začala fungovat jako master-narativ diskurzu současné společnosti. To je důvod, proč je lež tak běžná - lidem záleží víc na číslech (na penězích) než na slovech. V angličtině se říká Put your money where your mouth is. Ano, je těžší dát peníze než o věcech jenom mluvit.

Podíváme-li se na věc ze širšího hlediska, ukáže se nám jako základní rozpor současnosti: Přehnaná snaha o udržení peněz (obvykle označovaná jako úspornost či šetrnost) ničí to, na čem je kapitalismus založen, ničí obchod. Pocit trapnosti, který z toho plyne, dokládá moje tvrzení z minula, že v obchodě nejde "již jen o prostý převod vlastnictví, ... ale také o přesun dané věci ze světa věcí profánních do světa věcí sakrálních, resp. quazisakrálních." Navštívím-li Tesco, mám pocit, že tam zrušili prodavačky; v jiných obchodech prodavačky nezrušily, nahradily je brigádnicemi. Ty mi nejenže nedokáží poskytnout o zboží žádné informace, většinou nevědí ani, v kterém obchodě právě "prodávají".

Myslím, že tato "úsporná opatření" při prodeji jsou svou viditelností nejvýznamnějším útokem na duch kapitalismu, významnějším, než všechna protestní hnutí dohromady. Dnešní obchody už nevypadají jako obchody, ale jako skladiště. Když si chci půjčit v kterémkoliv pražském obchodě obyčejný otvírák, ukáže se, že usiluji o nemožné.

Aniž bych chtěl idealizovat poměry na Dálném východě, řekl bych, v tomto ohledu je tamní kapitalismus přece jen "zaostalejší", a tedy vyspělejší: Otevírání japonského obchodního domu je celý rituál! Obdobné výsledky mi přinese i srovnání dálněvýchodních provozoven globální firmy McDonald's s těmi zdejšími: V Hongkongu láká k jejich návštěvě vedle hamburgerů taky klimatizace a noviny. Zbytečné výdaje!

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 10.4. 2013