Vede cesta z krize k totalitě -- tedy k rudé nostalgii?

27. 2. 2013

Opravdu chceme návrat totality? Opravdu vzpomínáme s láskou na dobu komunismu? Autor článku Rudá nostalgie? pan Radek Tůma si stěžuje, že si nejsme rovní. Je třeba připomenout, že i za komunismu si byly někteří rovnější. Klientelistický systém byl skoro stejně dokonalý jako dnes, jen se v něm netočilo tolik peněz. Korupce v podobně minimálně "lahvinky" nebo "správného známého" byla naprosto běžnou záležitostí a pokud jste neměli ty správné známé, mnohé výdobytky komunismu jako vlastní bydlení, auto nebo nadstandardní zákroky ve zdravotnictví pro vás znamenaly přinejmenším dlouhé roky čekání. Stejně jako dnes i komunismu měl svých horních deset tisíc. Byli jimi zejména zelináři, řezníci, pumpaři, ředitelé rekreačních zařízení kde se dalo šmelit s valutou a tak by se dalo pokračovat. Zatímco obyčejný plebs byl odkázán na centrálně řízenou výrobu, která byla centrálně řízená tak, že téměř vše zajímavé bylo "úzký profil" a tudíž bylo problematické to sehnat, těchto horních deset tisíc nakupovalo v Tuzexu zahraniční kapitalistickou produkci, upozorňuje Václav Novák.

Zajímalo by mne, o jaké ekonomické svobodě autor mluví. Svobodě podnikat? Svobodě volně cestovat? Svobodně si koupit byt, auto, výrobky zahraniční kapitalistické produkce? V komunismu se nezdražovalo? Zřejmě se zcela zapomnělo na měnovou reformu v roce 1953 ve které přišla většina národa o svoje životní úspory a měla za následek Plzeňské povstání, které bylo násilně potlačeno.

Všimněte si, že užívám slova komunismus a ne socialismus. Totiž to, co jsme tu měli, nebyl socialismus, nýbrž komunismus. V tom je dost podstatný rozdíl. Socialismus je to co vybudovali např. ve Švédsku nikoli to, co jsme tu měli do roku 1989.

V mnoha věcích si stěžuje pan Radek Tůma oprávněně. Je však třeba vidět pod povrch věcí. To, v čem nyní žijeme, není kapitalismus. To, v čem se nyní nacházíme, je jakýsi klientelisticko-mafiánský systém s posledními zbytky něčeho čemu se dá, jakž takž, říkat svobodné podnikání a sociální stát. Voláme po demontáži sociálního státu s tím, že na něj nejsou peníze. To je velký omyl! Peněz je dost. Jenže jsou utopeny v korupci, špatném výběru daní a nekompetentních rozhodnutích našich úředníků a zákonodárců, které nás stojí miliardy korun ročně. Pokud toto odstraníme, byť jen z části, máme v pohodě na relativně bohatý sociální stát tak jako Švédsko, který dokonce bude hospodařit s vyrovnaným rozpočtem. Panuje u nás velká frustrace, že nikdo neví co s tím. Ale ví! Majetkové přiznání, osobní odpovědnost zákonodárců a úředníků, transparentní vlastnická struktura firem. Nechtějme zpět totalitu, chtějme zcela nový svobodný a demokratický systém!

Další problém, který je potřeba řešit je hromadění světového bohatství do stále užšího okruhu majitelů což ve finále brání svobodnému obchodu.

Doporučuji Prof. Ing. Peter Stanek, CSc - Globálna kríza a kontrolovaná spoločnosť

Byl život před rokem 1989 horší nebo lepší než dnes?
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 27.2. 2013