Po Petraeovi: O aféru více, o krok blíže k válce

12. 11. 2012 / Karel Dolejší

Petraeus jako osoba je značně vysoko hodnocen a možno říci přeceňován. Jeho hlavními přednostmi jsou schopnost odlišit se od konkurentů a vynikající komunikační schopnosti - ovšem jeho pověst se na nich nezakládá. V okamžiku, kdy se "technologická" strategie prosazovaná Dickem Cheneyem a dalšími neokonzervativci v Iráku setkala s debaklem, Petraeus "zvednul ze země" dlouho pomlouvané a přehlížené teoretické koncepce "protipovstaleckého boje", dosud za dosti trpkých podmínek rozvíjené několika oddanými "disidentskými" akademiky, a udělal si z nich odrazový můstek k vlastní kariéře. "Jeho" polní manuál FM 3-24 z roku 2006 jej proslavil jako "toho, kdo ví jak na to". Úspěch při stabilizaci bezpečnostní situace v Iráku zdánlivě potvrdil platnost jím adoptovaných teorií coby vhodných nástrojů k vítězství v bojích s povstalci a poskytl mu auru "bojujícího intelektuála"; v praxi měl však mnohem větší váhu fakt, že Petraeus poslechl své podřízené a rekrutoval mezi iráckými sunnity militantní elementy, jimž se nechtělo žít pod nadvládou al-Kajdy. Místní žoldnéřské jednotky štědře placené z amerických fondů během několika měsíců dokázaly slušně rozkrýt a takřka úplně vyvraždit do té doby velice slibně se rozvíjející struktury islamistických militantů. To mělo v praxi mnohem větší význam než dočasné posílení amerických jednotek, které i za Petraea nadále postrádaly kulturní kompetence potřebné k úspěšnému vedení protipovstaleckých operací v cizím prostředí. Tento závěr lze doložit na zcela jiném výsledku pozdější aplikace Petraeových přístupů v Afghánistánu, kde žádný podobný lokální element ochotný spolupracovat rekrutován nebyl (ani neexistuje) - a válka je zde v zásadě prohrána.

Jako velitel CENTCOMu se Petraeus netajil s kritikou proizraelské orientace americké zahraniční politiky. Podle něj se Izrael postupně stal pro Spojené státy koulí na noze. Strategické spojenectví s ním USA izoluje od těch, kdo v islámském světě získávají vliv a Washington s nimi v budoucnu tak či tak bude muset vycházet. Za tyto výroky se ovšem Petraeus okamžitě ocitl na tapetě militantních pravicových publicistů. Krátce po těchto událostech a poté, co dal najevo ambice kandidovat v následných prezidentských volbách proti Baracku Obamovi, byl z velení CENTCOMu přesunut do Afghánistánu, kde jeho starostlivě budovaná vojenská kariéra tiše vyšuměla.

Jako ředitel CIA si Petraeus udržoval zřetelný odstup od zfabrikovaných izraelských materiálů, podle nichž se Írán měl už dávno stát jadernou mocností - a v každém okamžiku prý je pouze několik měsíců vzdálen od této pomyslné mety. Podle zpráv CIA zpracovávaných za Petraea ve skutečnosti nic nenasvědčuje tomu, že má Írán opravdu v úmyslu vyvinout jadernou zbraň. Vše, co je doloženo, jsou aktivity směřující k obohacování uranu, na něž má podle statutu Mezinárodní agentury pro atomovou energii Írán v rámci mírového využití energie jaderného štěpení plné právo.

Nyní je ovšem v USA pár dní po volbách, před nimiž se nehodilo hovořit o nových nepopulárních válkách - a s Petraeem je kvůli vztahu, který v létě sám zrušil, konec. Ať už bude Petraeus ve funkci ředitele CIA vystřídán kýmkoliv, je vysoce nepravděpodobné, že by šlo opět o osobu do té míry otevřeně nezávislou na izraelské lobby a ochotnou riskovat otevřený konflikt s ní. Uvidíme tedy, nakolik zůstane kritické hodnocení izraelských materiálů ze strany CIA nadále zachováno - nebo zda se naopak už za pár měsíců nesetkáme se zprávami typu "ajatolláhové mohou za patnáct minut zničit Londýn jadernou raketou"...

Vytisknout