Nenápadná iracionalita politických stran

18. 10. 2012

V demagogických stranách má stranická legitimace větší váhu než v ostatních. Důležité pro postup v nich je pohlaví. Být předsedou v těchto stranách je příjemný job, konstatuje Milan Petrák.

Kdo se žene do boje, měl by být bezvýhradně loajální vůči své skupině a především vůči vůdci a neměl by se nechat ničím rozptylovat, přičemž největším lákadlem, který nás odvádí od myšlenek na boj, jsou ženy. Tyto vlastnosti lze pozorovat na některých českých politických stranách.

K bojovnému chování demagogů (v extrémním případě fanatiků) patří bojovná mluva a právě ta je prozrazuje. Pokusil jsem se o to v analýze, ke které jsem použil polemické (kritizující, varující či na kritiku reagující) texty publikované na oficiálních webech politických stran v období od července do září 2012.

Míru demagogie politických stran jsem určoval na základě výskytu výrazů z následujících sedmi kategorií:

  • Agresivita (nenávist k jiným názorovým skupinám): výrazy jako zmanipulovaný, odporný, přisluhovač, zlovolný atd.
  • Prodej iluzí (vzhlížení k "vyšším" ideálům): svoboda, příroda, národ, spása atd.
  • Dogmatismus: výrazy jako naprosto, rozhodně, všichni, každý atd.
  • Zaštiťování se kolektivem: zájmeno my v 1. pádu.
  • Ideologické myšlení: slova končící na -ismus, -ista, -istka.
  • Dramatizace (přibarvování textu): boj, krev, smrt, strach atd.
  • Posedlost symboly: symbol, vlajka, přísaha atd.

Kompletní seznam výrazů je k dispozici na webu http://iracionalita.net a v příloze knihy Skrytá autorita: Iracionalita a dav v člověku (Dybbuk, 2011).

Jak ukazuje tabulka, nejlépe dopadly TOP 09 a Strana zelených, na opačném pólu se ocitla Strana svobodných občanů a Suverenita -- blok Jany Bobošíkové. Jedná se jen o počítání náhodných slovíček, nebo výsledky vypovídají cosi hlubšího o chování stran?

Celkové skóre (odpovídající poslednímu sloupci tabulky), lze porovnat v následujícím grafu.

Odpovídají výsledky definici demagoga ze začátku tohoto článku? Lze říci, že s hodnotou skóre stoupá fanatičnost dané strany? Otestujme si to. Strany s nejvyšším skóre jsou ve vleku skupinového myšlení a trpí proto nedůvěrou ke spolupráci s jinými skupinami. To odpovídá skutečnosti, že všechny tři strany s nejvyšším skóre patří mezi "euroskeptické" subjekty. Mezi členy a příznivci Svobodných a Suverenity je řada zbožňovatelů Václava Klause -- i to je ve shodě se členem tlupy, která se žene do boje a poslouchá vůdce. Oba subjekty se vyznačují těž tendencí k puritánství, konkrétně odmítáním sexuální výuky na školách, a registrovaného partnerství. Jak Svobodní tak Suverenita přehlížejí ekologické problémy -- tedy problémy, které často nelze řešit bez odpoutání se od skupinového myšlení a navázání mezinárodní spolupráce.

Strany s vyšším skóre demagogie a iracionality ostřeji rozlišují lidi na straníky a na ty ostatní. V době komunismu byla rudá knížka podmínkou kariéry. V grafu vidíme vztah iracionality strany a podílu nestraníků v jejich kandidátkách do Senátu z let 2010 a 2012 (zde každá strana vysílá pouze jednoho kandidáta, proto je nutný pečlivý výběr). Zatímco TOP 09 a Strana zelených přenechávají místa na kandidátkách přibližně v polovině případů, Svobodní se k tomu odhodlali pouze jednou (z 11 kandidátů).

Z výše řečeného dále plyne, že členové stran zasažených skupinovou iracionalitou by měli mít větší sklon ke zbožštění svého vůdce. Z grafu (jsou na něm všechny větší strany fungující od začátku 90. let) je zřejmé, že strany s větší iracionalitou mění podstatně méně často. Přehnaná úcta jim to nedovolí. Uvidíme, zda se podobný sklon prokáže i u nových uskupení. Petr Mach v čele Svobodných by měl vydržet ještě dlouhá léta, zatímco Karel Schwarzenberg by si svůj post v TOP 09 dlouho udržet neměl.

Demagogové se na ženy dívají s podezřením. Ženy neměly nejmenší šanci na politickou či ekonomickou kariéru ani za nacistického ani za komunistického režimu (Marie Kabrhelová je pochopitelnou výjimkou). Na kandidátkách do Senátu je podíl žen většinou v pásmu 10-20%. Dvěmi důležitými výjimkami je otevřená Strana zelených, u níž tento poměr činí 67% a silně demagogická Strana svobodných občanů, která do senátních voleb v roce 2010 i 2012 vyslala ásadně pouze muže.

Jak vidno, demagogy lze s trochou znalostí snadno odhalit hned několika způsoby. Stačí nenechat se zaslepit jejich hlavní zbraní: záplavou slibů a varování před domnělými nepřáteli svobody, pokroku či civilizace.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 18.10. 2012