Domov - film o ruské rodině - je to vtip, nebo ne?

3. 7. 2012 / Ema Čulík

Film Domov je rozložen mezi mnoha dvojicemi pólů, mezi Moskvou a stepí, láskou a nenávistí, láskyplností a násilím ... a stylisticky spočívá kdesi mezi poetickými ruskými uměleckými filmy a blyštivými moskevskými snímky, plnými celebrit. Na jedné straně stojí Vyrypajevova Euforie a na druhé straně Bechmanbetova Noční hlídka a populární prostitutky s opálenýma nohama a naleštěnými nehty. Nádherně osvětlená pšeničná pole, šťavnaté barvy a fascinující textury dřevěného domu, nádherná kompozice a jemným tempem se odvíjející dobře napsané interakce mezi jednotlivými rodinnými členy jaksi nepasují k pomalému násilí a vysokorozpočtovými záběry z jeřábů, na nichž se kamery točí kolem milovaného rodinného příbytku.

Film vypráví příběh rodiny Šamanovových, která se právě schází ve svém velkém dřevěném domě uprostřed stepi k oslavě stých narozenin jejich dědečka. Rodiče s napětím očekávají návrat svých dětí, které odešly do Moskvy, zejména Viktora, nejstaršího syna, který je také v hlavním městě "významným podnikatelem". Jakmile vystoupí z vlaku, víme, že přijel domů i z jiných důvodů než poblahopřát dědečkovi. Nedaleko za ním jsou dva automobily plné kriminálníků v nažehlených košilích a se sluchátky v uších - chtějí ho dostat!

Hrozící útok od mafie není jediným problémem, jemuž rodina čelí. Viktorův návrat samozřejmě rozvíří všechnu starou špínu, všechny problémy, které bublaly pod pokličkou po celých 25 let od té doby, co odešel.

Rodina je naprosto zjevnou metaforou moderní ruské společnosti. Film představuje všechny její problémové aspekty. Máme tu velkého bratra, šéfa mafie, druhý bratr je nemožný zemědělský dělník, který si odpracuje svou směnu a minimalizuje svou odpovědnost za cokoliv, třetí bratr je pracant, ale jeho nadšení je zaměřené na pitomosti a je velmi rychle připraven začít střílet. Další bratr zaznamenal sice velké úspěchy ve vědeckých soutěžích, když ještě chodil do školy, ale jeho potenciál se nerealizoval a je teď skoro pořád opilý a nakonec se pokusí spáchat sebevraždu oběšením. Nejmladší bratr je "plachý a tichý" a chování ostatních členů rodiny ho morálně znepokojuje. Nejstarší sestra se odstěhovala do Moskvy a vdala se tam za pochybného televizního novináře, její mladší sestře je nad třicet a soulouží se svalovitým, ale hloupým místním mladíkem, a nejmladší sestra chodí po době s nosem neustále zabořeným do knihy a ptá se "Co znamená slovo 'absurdní'?" a tak. Nejinteligentnější odpovědí, jaké se jí dostane, je: "Absurdní? To je ten život, který tady žijeme." Tato dívka by se mohla stát nadějí celé rodiny, ale víme, že je velmi nepravděpodobné, že by se jí dostalo vzdělání a podpory k tomu, aby rozvinula svůj talent. Její příbuzná nedokáže odpovědět na její otázky: "Víš, že jsem chodila jen na základní školu..." A pak ve filmu existuje stoletý dědeček, nyní téměř úplně ochrnutý, který sedí se svými vyznamenáními v kolečkovém křesle, je to místní legenda, která popravovala kulaky. Dědeček je zdrojem rodinné pýchy, které se žádný její člen nedokáže vyrovnat a hrozí, že každou chvíli umře.

Všechno tohle tak dokonale odpovídá dnešnímu obrazu Ruska, že je opravdu zábavné to vidět a je v tom potenciál pro zajímavou otázku: "Jakým směrem se vlastně Rusko v současnosti pohybuje?"

Film na to odpovídá neuvěřitelně barvitým a nádherně nasnímaným a choreografovaným zpomaleným závěrečným násilným koncem, který je naprosto přehnaný. Byla by to pozoruhodně ironická úvaha o podstatě současného ruského života ... a tak bych to skutečně chtěla interpretovat, jenže si nejsem jista, jestli to tak skutečně bylo zamýšleno. Očekává se, že budeme obviňovat nejstaršího bratra, onoho šéfa mafie, ze všech problémů, které rodina má? (Podporují snad zbohatlíci pokrytecký stranický boj proti korupci?) Pokud se na tento film díváte bez vědomí toho, jaké jiné lidové kasovní úspěchy tento režisér natočil a kdo je zřejmě financoval a z jakého důvodu, je to zábavný a fascinující film.

Snímek Domov - ruská rodina skutečně představuje všechno ruské - je to podivná, nesourodá směsice hlubokého a povrchního, a vážná směsice lásky a násilí. Přesně takový je život v samotném dnešním Rusku. Pokud ho berete vážně, je deprimující a matoucí, ale pokud ho úplně vážně neberete, je být v Rusku velmi příjemné a intelektuálně stimulující a zcela zjevně je tam velký potenciál pro budoucnost.

Vytisknout