Justice v České republice

4. 2. 2013 / Petr Novák

Koupili jsme dům. Na hypotéku.

Developer si dům nechal postavit od velké stavební společnosti.

Pak jej prodal nám. My jsme byli poslední, kdo ve zmíněné lokalitě dům koupil.

Poslali jsme platbu a čekali jsme na zapsání do rejstříku. Nestalo se.

Namísto zápisu nám dům spadl do exekuce.

Developer totiž prohrál rozhodčí řízení se stavební firmou o doplatku (zádržném).

Než jsme se stačili rozkoukat, tak na náš dům byla nařízena dražba.

Developer nás ujišťoval, že je v právu a že rozhodčí řízení bylo uplaceno.

Neměli jsme jinou možnost než dát žalobu na vyloučení z exekuce.

Díky tomu jsme získali čas a developer se mohl domáhat u soudů zrušení nálezu rozhodčího soudu.

Mezitím jsme jednali se stavební firmou. Snažili jsme se jim vysvětlit, že my s jejich sporem nemáme nic společného a že naše peníze také zabavil exekutor. Kdyby nám zabavil ještě dům, tak bychom byli bezdomovci.

Nafoukaní manažeři nám sdělili, že je to nezajímá a že si máme stěžovat u developera a u něj hledat náhradu škody.

Jenže developer měl všechny peníze blokovány exekutorem, takže nám nemohl nic dát.

Ještě nafoukanější právník stavební firmy nám nabídl ať si koupíme pohledávku proti developerovi (cca 10 mil Kč).

Vysvětlil jsme mu, že nemám důvod platit za dům v hodnotě nižší, než je pohledávka, ještě tuto částku a že na ni stejně nemám.

Tím jsem pro tohoto pána, který obývá celé patro velké kancelářské budovy, přestal být zajímavý.

Soud naši žalobu na vyloučení z exekuce zamítl.

Soused bydlící vedle nás se již netajil tím, že má známé u exekutora a na soudě a zcela veřejně si venku vytelefonovával, že náš dům koupí v dražbě za pár korun.

Naše nervová soustava se pomalu ale jistě hroutila.

Naštěstí na poslední chvíli záblesk slunečního svitu z temných mračen.

Developer vyhrál a soud nařídil zrušit nález rozhodčího soudu. Prý rozhodčí soud nepřipustil důkazy developera.

Z tohoto vyplývá několikeré poučení:

• pro nás, že spravedlnost je v naší zemi sice slepá, ale občas omylem pomůže těm slabším,
• pro stavební firmu, že i ten sebedražší právník nemusí nutně vyhrát při, kde je za rukojmí třetí strana, která za nic nemůže,
• pro developera, že rvát se člověk musí i když to vypadá že je konec světa.

Moje žena při hodocení celé události řekla jednu zajímavost.

Totiž, že právníkům u nás platíte velké peníze i když prohrajete. Oni vlastně nejsou vázáni výsledkem soudní pře.

A i kdyby se jako právníci nechytali při soudních sporech, tak jako vymahači při exekucích nemusí umět vůbec nic a dokonce ani nemusí nic dělat a žijí si při tom královsky.

Vše za ně dělají asistentky a oni jen chodí inkasovat tučné zisky.

V mnoha případech dokonce dochází k nezákonnému, ale bohužel neprokazatelnému, spojení exekutorských úřadů s vymahacími společnostmi.

Kdy exekutorský úřad sídlí ve stejné budově jako vymáhací agentura (někdy je to stejná budova, ale jiná adresa, např. za rohem stejného domu se dvěma vchody).

Vymahácí agentura má své placené zaměstnance, kteří za peníze vymahačů dělají práci exekutora.

Znám minimálně dvě takovéto firmy a exekutorské úřady, ale nechci je jmenovat. Sami jistě na nějaké přijdete.

Sám jsem na jednu takovouto agenturu a exekutora podal žalobu. Jak jistě sami tušíte, soud žalobu zamítl jako neprůkaznou.

Soudy v podstatě neplní svou funkci. Nemají čas a ani chuť něco prověřovat. Je to moc práce a hlavně z pohledávek a exekucí jistě koukají pro některé jedince tučné odměny (znám jména některých úplatných soudců a soudních asistentů)

Tento stav justice se odráží i na vysokém procentu odsouzených k výkonu trestu.

"In dubio pro reo" u nás asi neplatí. Soud vždy dospěje k přesvědčení. Je jedno jestli je to správné přesvědčení. Hlavně, že to nebylo moc namáhavé.

Jak se vlastně člověk stane soudcem? Jsou nějaká kritéria, jak posoudit, že zrovna tento soudce je ten spravedlivý a čestný? Jak je soudce hlídán během jeho kariéry, že stále neúplatný a poctivý?

Když schválí zákonnou úpravu, že když je člověk ve vazbě, tak musí soudce rozhodující o vazbě obviněného nechat přivést k soudu a nerozhodovat od stolu, tak jsme byl svědkem, kdy jedna soudkyně na to řekla: Proč bych si jej měla vozit k soudu, když dopředu vím, že jej nepustím.

Jak to může soudkyně vědět? Co když vazebně stíhaný má nějaké pádné argumenty?

Ato jen jeden malinký příklad za všechny.

Z jedné malé úvahy jsme se nakonec rozepsal více než jsme původně chtěl.

Naše justice páchne.

Chtělo by to vyvětrat.

Ale jak?

Vytisknout