Otevřený dopis Romana Smetany veliteli vězeňské stráže a mluvčímu rapotické věznice

Proč lžete, pane Doležale?

4. 1. 2013 / Roman Smetana

< Jan Doležal

Pane Doležale,

přečetl jsem si článek na Britských listech od pana Radka Mikuly, kde uvádí přepis části telefonického rozhovoru s Vámi. Zeptám se jednoduše: proč lžete, pane Doležale? Opravdu jste mi neříkal, že si užití donucovacích prostředků vždy obhájíte? Neříkal jste, že máte v rapotické věznici na starosti represi a budete muset zásah nařídit? Opravdu jste tedy nebyl faktickým velitelem zásahu, ačkoliv zasahující příslušníci vězeňské stráže jsou Vašimi přímými podřízenými a Vy jste byl před, během i po zásahu přítomen? Opravdu jste neslyšel, že bych vydával přidušené, sípavé zvuky během zásahu? Byla mi skutečně pouta přiložena bezprostředně po svalení na zem, jak vyplývá z textu, nebo to bylo tak, že na mě dozorci řvali, abych otočil hlavu, následně mi rozstříhali tričko, stáhli zbytek oblečení, kontrolovali zadnici mobilním detektorem kovů - což mohlo celkově trvat až dvě minuty a po celou tuto dobu mi dozorce klečel za krkem a kroutil ruku - a teprve po zvednutí na nohy mi byla pouta nasazena? Opravdu mi nebyly po zásahu spoutané ruce zvedány do výšky, nešel jsem tedy v hlubokém předklonu?

Při odvádění do ordinace lékaře jsem slyšel slova "pozor na hlavu" - nebylo to právě proto, že jsem byl předkloněn a vy jste nechtěli, abych si rozbil hlavu o futra?

Bylo spoutání opravdu nutné, choval jsem se snad nebezpečně? Pokud ano, jak je možné, že asi hodinu po zásahu jsem byl veden znovu do administrativní budovy k podpisu protokolu o udělení kázeňského trestu, tentokrát však jen v doprovodu dozorců, bez pout?

Zopakuji tedy svou otázku: proč lžete?!

Ještě k Vaší domněnce, že konflikt byl inscenovaný. Nebyl, důvody byly přesně takové, jaké jsem uvedl v dopisu odeslaném z věznice. V mém jednání opravdu neplatí logika, že když jsem ochoten "podržet" desetkrát, tak podržím i po jedenácté. Navíc - jak vyplývá z dopisu - k odmítnutí poslušnosti mne vedla souhra událostí. Dodávám, že dopis nebyl odeslán formou motáku, jak jste se původně domníval, nýbrž prostřednictvím vychovatele - cenzora, který si ani jeden ze tří mnou odeslaných dopisů zřejmě nepřečetl.

Pan Mikula v závěru svého článku vyslovuje obavu, že v případě mediálně neznámé osoby by došlo k užití ještě tvrdších donucovacích prostředků. Podle toho, co jsem slyšel od spoluvězňů - byť jsem si vědom, že někteří z nich jsou "pohádkáři", tak taková obava je zcela namístě, obvzlášť v případě Romů.

Osobně jsem přesvědčen, že užití hrubé síly proti zcela pasivně se chovajícímu vězni je těžko akceptovatelné. Násilí nepřispívá, myslím, ani k nápravě - jeho užívání může vězně třeba i přesvědčit, že násilí je účinný a vhodný způsob dosahování svých cílů, vynucení si poslušnosti oběti, atp.

Bez pozdravu

Roman Smetana

Tykadlový řidič Roman Smetana
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 4.1. 2013