O nálepkování

13. 2. 2013

Během posledních let neustále sleduji tendence přisuzovat jedincům nálepky. Příklad z médií: On je komunista a to je neléčitelná nemoc. Nebo: Ona byla komunistka z přesvědčení a pak prozřela a odvolala. Případně: Byl to bojovník proti komunismu a proto tedy hodný člověk i když "trošku" komunisty vraždil, píše Petr Novák.

To jen několik ukázek. Ale z těchto frází mi nic nevyplyne o tom jaký ten člověk ve skutečnosti je.

Jsou to jen bláboly. V našich médiích neříkají: On je kapitalista a to znamená, že je zlý člověk. Jednak to není pravda a hlavně naše média mají jiné úkoly (podle toho čí chléb jedí...)

Zapoměňme na to, označení komunista, hanlivé socan, ale i ódesák apod. Nic to o lidech neříká. Mohou být i slušní členové ODS stejně jako hrabiví členové KSČM či jiné strany.

Ani jejich politický názor nebo jejich víra není důležitá pro to, jestli jsou hodní a jak se chovají k ostatním.

A to je i to, o co mi jde v diskuzi o Palachovi.

Není důležité jestli byl nebo nebyl komunista. A už vůbec ne jestli protestoval proti komunismu.

Jeho sebevraždu beru jako věc ošemetnou a nejsem jist jestli ji schvaluji jako čin politický nebo povzbuzující.

Samotná smrt nikdy nic neřeší.

Souhlasím s možností sebevraždy jako řešení určitého problému ve vlastním životě.

Dovedu si představit, že je to možné a nikomu to nazakazuji. Sám sice razím teorii, že je vždy možné ještě chvilku vydržet a počkat jestlil se to přeci jen nezlepší. O minutu déle, o hodinu, o den... To sluníčko musí někdy zase z mraků vykouknout.

Média již v minulosti psala o několika sebevraždách upálením v novodobé historii ČR. Ale vždy to označila jako čin pomatených, duševně nemocných lidí. A pak ticho. Už nic. A při tom by mne zajímalo proč se to stalo.

U Palacha nevím. Mám jistotu, že to nebylo z hladu nebo z důvodu absence domova nebo ztráty zaměstnání či bezvýchodného zadlužení, jako ty sebevraždy současné.

Já jsem v době jeho upálení byl dítkem sotva vnímajícím samotný fakt upálení a také jsme byl doma varován, že bych o tom něměl mluvit, abych nespadl do maléru.

Měl to být, dle toho co čtu, čin člověka, který chtěl na něco upozornit. Na prohlubující se krizi ve společnosti, na nevšímavost, na pasivitu, protestoval proti okupaci.

Neschvaluji to, ale chápu.

A myslím na to, že dnes by se upálil znovu.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 13.2. 2013