Jak si stojí návrh egyptské ústavy ve srovnání se svou předchůdkyní?

5. 12. 2012

• Ústavu nelze schvalovat jako obyčejný zákon. Návrh musí v demokratické společnosti projít celospolečenskou diskusí, protože nároky na legitimitu jsou mnohem vyšší, než u obyčejného zákona. V tomto směru se nová ústava od předchozí významně neliší. Obě byly vytvořeny v uzavřeném kruhu expertů loajálních právě vládnoucí moci. Současný návrh však navíc vznikl v noci z 29. na 30. listopad, na poslední chvíli byli vyměněni členové ústavního panelu. Zástupci mladé generace, která vedla revoluci, ani členové persekvovaných skupin (ženy, křesťané), do toho neměly co mluvit.
• Samotný návrh obsahující 237 článků bude schvalován jako celek a ke schválení podle článku 225 stačí prostá většina hlasů v referendu. Schválení jakéhokoliv ústavního dodatku vyžaduje mnohem náročnější proces zahrnující rozpravu s účastí prezidenta a parlamentu, přesně stanovenou kvalifikovanou většinu a robustní zapojení občanské společnosti. Článek 225 má ale pouze jednu řádku, zatímco procedura přijímání dodatků je upravena v pasáži desetkrát delší.
• Řada formulací v narychlo vzniklém dokumentu je nejednoznačná a není z nich jasné, jaké postupy a procedury vlastně mají ustavit. To se týká například čl. 117 o rozpočtu nebo čl. 131 o zákonodárném procesu.
• Skutečně nových opatření je málo, například majetková přiznání zákonodárců předkládaná příslušné komoře parlamentu před začátkem a po skončení funkčního období, jakož i výročně. To je vyžadováno také od prezidenta a ministrů. Občanská sdružení už nepotřebují ke svému vzniku formální schválení ministerstva vnitra, stačí vznik oznámit. V jiných ohledech se však oproti současnému stavu na právech občanů mnoho nemění.
• Přinejmenším ve dvaceti případech jsou základní práva odkázána na dosud neexistující speciální zákony. To upomíná na Mubarakův přístup k manipulaci staré ústavy. A je těžké najít nějaká podstatná demokratická zlepšení oproti staré ústavě.
• Návrh podkopává postavení soudní moci a podporuje sektářství proti principu zásadní rovnosti občanů před zákonem. Již tak rozparcelované soudnictví je ještě dále rozděleno co se týče pravidel a financování. Předpokládá se, že všechny legislativní návrhy před schválením posoudí nejvyšší správní soud, ale současně má tato instance hrát roli arbitra ve sporu mezi občanem a státní správou (čl. 174). Čl. 198 uchovává vojenské soudy, navzdory jejich centrální roli v minulém režimu a za vlády Nejvyšší rady ozbrojených sil, která před ně ještě po revoluci pohnala údajně přes 13 000 osob.
• Nejvyšší hrozba však spočívá v ustanoveních o ústavním soudu. V noci na 30. listopad byl připojen čl. 235 snižující počet soudců a soud má vykonávat dozor nad zákony upravujícími volební právo a volební proces, zatímco se mu zakazuje projednávat případy předkládané poškozenými občany.
• Ústava neobsahuje žádná ustanovení o ochraně menšin, která je na Západě přinejmenším šedesát let zásadním požadavkem. Historicky diskriminované skupiny jako ženy a křesťané si nijak nepolepšily. Čl. 2 ústavy z roku 1971 zůstává v původním znění (pozměněném v roce 1980), takže islámské právo šaría je hlavním zdrojem zákonodárství. Ve čl. 3 jsou sice zmíněni Egypťané židovského vyznání, ale tentýž článek omezuje tradičně uznávaná práva židů a křesťanů. Další vyznání, jako hinduistické, buddhistické nebo atheistické, návrh nezmiňuje. Namísto toho čl. 2 prohlašuje islám za oficiální náboženství, ačkoliv miliony Egypťanů se hlásí k jiným vírám a jsou tedy diskriminovány.
• Navíc podle čl. 219 je výlučně upřednostněn sunnitský výklad islámského práva před šíitským, což nemá ani v dějinách Egypta obdoby. Tento článek je zřetelně zaměřen proti šíitům, ale také proti koptům a všem nesunnitským denominacím.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout