...a na zítřek zapomeňte

23. 4. 2013 / Karel Dolejší

Vyrůstal jsem obklopen všudypřítomnou válečnou hysterií, kterou režim vedoucí soustavný "boj za mír" rozpoutal prakticky ve všech oblastech. A přece nakonec stačilo tak málo - aby politici supervelmocí konečně uznali, že v jaderném klinči nemohou setrvávat donekonečna a příprava na válku, jejímž nejpravděpodobnějším výsledkem by byl oboustranný mnohonásobný "overkill" (i tu smrtku dohnat a předehnat!), nedává smysl. Bylo to plně v jejich silách a nakonec to také udělali.

Jaké jsou dnešní hrozby? Chronický ekonomický úpadek deindustrializovaného Západu, globální ekonomická nerovnováha a z toho plynoucí vleklá krize, změna klimatu, ropný zlom, koneckonců znovu i staronová hrozba války a terorismus (byť na Západě stále velmi přeceňovaný, neboť průměrný Američan daleko pravděpodobněji zemře třeba při uklouznutí v koupelně než při nějakém atentátu).

Nic z toho politici svými aktivitami neřeší a nevyřeší - a tím, co ve skutečnosti každodenně dělají, to dokonce trvale tak či onak zhoršují. Fakticky vzato, svět je v daleko horší šlamastice než v době, kdy jsme byli nepřetržitě strašeni jeho koncem. Jenže málokdo si to dnes vůbec připouští. Smysl pro odpovědnost za stav světa se navíc postupně vytratil. Pěstují ho už pouze nenapravitelní masochisté s mizivým vlivem na praktický chod událostí.

***

Oswald Spengler v Soumraku Západu (Der Untergang des Abendlandes) svou zpochybňovanou morfologickou metodou výkladu dějin těsně před největší válkou vedenou vojsky založenými na všeobecné branné povinnosti předpověděl přechod k profesionálním armádám. Jeho morfologické tabulky uvádějí, že demokratická politika bude zválcována velkými financemi, které následně ustoupí stále brutálnější politice založené na neomezené osobní moci, jež bude svět vnímat výhradně jako kořist. V této politice budou postupně nacházet stále větší uplatnění primitivní předkulturní impulsy.

Podle Spenglera byla kulturní kreativita Západu fakticky vyčerpána a jediné co ještě zbývá je čistě extenzívní rozvoj civilizace založený na rozšiřování impéria. V tom - což je mu často oprávněně vyčítáno - pak spatřoval nezvratnou dějinnou nutnost, které je prý třeba se bezvýhradně podřídit.

Pro Spenglera byl už samotný antický Řím, jehož úpadek v moralistních termínech popsal Edward Gibbon, projevem kulturního úpadku antiky. Mělký prakticismus a lupičský charakter ekonomiky, kulturní epigonství (oproti malému Řecku toho obrovská říše za celou dlouhou dobu svého trvání mnoho nepřinesla) a neschopnost podstatnější vnitřní proměny byly ve své době maximem toho, na co tehdy středomořská kultura ještě měla. Považovat Řím za nějaký vzor je tedy od počátku omyl. Šlo tu o kulturní formy nepůvodní, zkostnatělé, po jistý čas s velkým úsilím udržované alespoň v nehybnosti a nakonec rozpadlé a opuštěné. Řím byl pompézní oslavou tupé a umrtvující centralizace sloužící loupení, která perifernější oblasti, kdysi se výrazně podílející na kulturním rozvoji, postupně zatlačila do naprosté bezvýznamnosti.

***

Výzvy, jimž dnes Západ čelí, jsou mnohem vážnější než v době zdánlivé bezvýchodnosti bipolárního světa, kdy celá řada chronických problémů, jež jsou nezamýšlenými důsledky rozvoje západní průmyslové civilizace, ještě ani zdaleka nedosáhla takové závažnosti.

Pokud by měl Spengler ve svých diagnózách a prognózách pravdu byť jen z malé části, dlouhodobé vyhlídky Západu nejsou vůbec dobré - a argumentace "neomezenou lidskou kreativitou" je pak v daném čase a prostoru zcela pochybená.

Přinejmenším bychom se měli mnohem více zajímat o obecné podmínky obnovení kulturní kreativity než o osud centralizovaného státu či impéria, tedy entit, které tuto kreativitu nejprve vyhostily do úzké sféry technologie a posléze i zde fakticky nechaly odumřít, když krátkozraká honba za ziskem všude a ve všem a důraz na "outsourcing" přinesly zánik západního monopolu na vedoucí průmyslová odvětví a patologickou financializaci ekonomik.

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 23.4. 2013