To, co bylo na komunistické straně opravdu hrozivé, bylo důsledkem mocenské pozice a sovětského "spojence" v zádech. Dnešní KSČM je stranou nacionalismu malého národa, sociálních jistot a konzervativních hodnot. Jistě nic příliš vábného. Ale také nic, co by dnes čímkoli ohrožovalo demokracii a svobodu, nic, co by si zasloužilo onu zuřivou zlobu pravicových politiků a médií. Těm KSČM ve skutečnosti poskytuje nedocenitelnou službu. Brání je před následky jejich vlastních činů.

Figura "poučení z minulosti" je častou záminkou pro bojování minulých válek. Jenže nebezpečí se nejmenují vždy stejně. Voliči KSČ z roku 1946 se "poučili z minulosti" a považovali za největší hrozbu Německo, nikoli Stalina. Dnešní vymítači komunistů jsou podobní. Převlékají ve své fantazii Filipa s Dolejšem do šatů Gottwalda a Clementise. Bojí se, protože se chtějí bát a přehrávat si dokola minulý příběh namísto mluvení o přítomnosti.

Komunisté dnes nemohou zakazovat knihy či posílat své odpůrce do vězení. Nemají v zádech SSSR a nehrozí jejich diktatura. Mohou a budou bojovat o své místo ve veřejném prostoru, o potvrzení toho, že patří do české demokracie. Je v zájmu demokratické pravice, aby toto místo našli i pro budoucnost, aby nedošlo k tomu, že "vymřou" a uvolní své místo konzervativní, antiestablishmentové a sociálně citlivé strany krajní pravici. Je v zájmu demokratické pravice připomínat jména jako Šmeral či Dubček a pečovat o tradici demokratického komunismu, ne se ji snažit druhorepublikánsky "vyříznout" jako "vřed" z "národního těla". Nenadávejme komunistům, buďme za ně vděční. O víkendu přispěli k naší záchraně před fašistickou hrozbou, kterou na nás přivolává kolektivní nezodpovědnost pravicových politiků a médií.