Raději chudobu a nepohodlí než nesvobodu a devótnost před zlem

14. 8. 2012 / Jan Bím

O to víc mě zaráží, že někdo nemůže sehnat práci, když té je okolo nás tolik. A to nejen třeba v Praze (jako velkoměsto evropské úrovně má na poměry na Západě extrémně nízkou nezaměstnanost, skoro bych řekl že má plnou zaměstnanost a to cca 1,8% nezaměstnaných je podle mne "přirozená" nezaměstnanost, nikterak odstranitelná pro přirozenou povahu jejího vzniku), ale pak i dnes se nabízí i práce v zahraničí.

My jsme se teď vrátili do Prahy, protože chceme mít rodinu a chceme, aby se nám dítě narodilo v ČR, navíc se já sám těším na svoji "mužskou" rodičovskou dovolenou, kterou si hodlám užít a budeme se manželkou prát o to, kdo si toto privilegium bude užívat po jak dlouhou dobu a kdy se vystřídáme.

Nicméně, co mě konsternovalo, je nadpis: "Raději totalitu a pořádek". Zpočátku jsem nevěděl, jestli je to provolání nějakého neofašistického hnutí nebo snad stalinského nostalgika po znovuobnoveném třídním boji. Je pro mě neuvěřitelné, že dnes (alespoň chvála za to, že i přes jasné porušení zákona o "Podpoře a propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka" za tento projev svobody slova není u nás nikdo fakticky stíhán, protože bychom té paní neměli brát právo na to, myslet si, že ona se měla dobře, když stát pozavíral a perzekvoval společenské a profesní elity, zatímco ona jako dělnice si mohla užít svých společenských výsad) může člověk, coby samostatně myslící a svobodomyslná bytost jednat jako zvíře, co se raději přijde k lovci nechat dobrovolně zajmout a prodat se do ZOO, za výsadu přísunu bezpracně získané a pravidelně přijímané stravy.

Protože totalita nic jiného není a nikdy nebyla, byl to společenský konsensus, že vyměním svoji svobodu a ambice za poslušnost ve zprůměrované společnosti společně sdíleného nedostatku, společnosti dvojí morálky, přetvářky a falešného enthusiasmu nad budováním stále větší faktické zaostalosti nad západním, demokratickým a vyspělým světem, byť nám bylo prezentovano, že jej již "doháníme" a možná zanedlouho i "předeženeme".

Je smutné, že někdo dnes má tak selektivní paměť a že srovnává individuální osobní krachy, které si ovšem lidé sami způsobili tím, že se dnes naivně zadlužili - ve většině osobních bankrotů se jednalo o neuvážené podlehnutí nabídce spotřebitelských úvěrů a špatný odhad vlastní schopnosti splácení v kombinaci se ztrátou práce - tak toto srovnávat s lidmi, co byli programově likvidováni komunistickou státní mocí na základě svého třídního původu, svých politických názorů, náboženského přesvědčení či jen díky prestiži a postavení, které si v předchozím kapitalistickém systému vydobyli jako státní úředníci nebo úspěšně působící zaměstnanci, tedy tzv. "přisluhovači" nějakého prvorepublikového podnikatele.

Myslím, že pan Joch, který měl s panem Čulíkem nedávno v "debatním klubu" diskusi o médiích, mluvil o té diskurzivní ideologické předpojatosti dnešních medií ,někdy až extremisticky vychýlených adorací bolševické totality naprostou pravdu a to nejen díky vašim diskusně zcela otevřeným Britským listům, které ovšem jsou ve svým diskusním obsazením opravdu někdy až radikálně levicové, nicméně mají podporu především v orální historii našich 50ti letých a starších, co si nechtějí přiznat, že se oni měli v té společnosti, která si říkala socialistická, ale je spíše pro svoji totalitní povahu nadvlády jedné strany nazývaná současnou společenskovědní obcí jako "komunismus", takže se měli lépe jen proto, že je režim v rámci třídního boje dosadil na TA místa, které v dnešní liberálně volnotržní společnosti zaujímají ti, kteří prošli tvrdým bojem vzájemné profesní konkurence a kteří pracují ve volné soutěži s ostatními a podle výsledků jejich práce je poměřován jejich úspěch či neúspěch. A ne podle loajality ke KSČ a státnímu zřízení. Soukromému podnikateli je jedno, koho jste voličem. Jeho zajímá vaše práce a její výsledky ve srovnání s vaší /ale i jeho tržní/ konkurencí.

Tohle se nemůže líbit všem těm, kdo chtěli mít jisté místo, leckdy nesmyslné pracovní činnosti, uměle vytvořené díky naplnění hesla "plné zaměstnanosti", za fixní neměnný, na pracovní aktivitě nezávislý garantovaný plat nějakou ZEUMS v předchozí společnosti výměnou za jejich loajalitu a poslušnost straně a ideologii.

Vytisknout