Realita ovšem byla jiná. Díky Věcem veřejným se na politické scéně v poklidu vyhřívali a dosud vyhřívají takoví stegosauři, tyranosauři a ichtyosauři (použije-li se ještěrní terminologie Věcí veřejných) jako Nečas, Kalousek či Vondra. Vnitrostranická referenda Véček byla spíše k smíchu -- a politická kultura plná nahrávek nad těžkými víny k pláči.

Pokud myšlenky a principy přímé demokracie ještě zcela nezdiskreditovaly Věci veřejné, pokusí se o to někdo další.

Na prkna znamenající politiku chce hrdě vykročit "blanický samuraj", Tomio Okamura. Zakládá hnutí inspirované názvem knihy ekonoma Pavla Kohouta, Úsvit. Jeho cíle vypadají na první pohled zajímavě a pro občany lákavě: prosazovat právo navrhovat a rušit vybrané zákony v referendu, možnost volit starosty, poslance a hejtmany a také je odvolávat a hmotnou a trestní odpovědnost politiků.

Nemá toto již dávno v programu například Strana práv občanů -- Zemanovci? A nebere se za tyto cíle již druhým rokem Hnutí za Přímou Demokracii, které kromě prosazení obecného referenda klade důraz na rovinu ekonomickou, na rozvoj průmyslových družstev? Které vysvětluje, že referendum je pouze nástroj, který musí mít určité zázemí a nesmí být zneužitelný mocenskými elitami.

Nepřipomíná nám situace rok před řádným termínem parlamentních voleb průběh volby prezidentské? Tam se také téměř všichni kandidáti zaklínali změnou. Každý maličko jinou -- ale člověk by jim málem uvěřil, že jsou všichni jako vyměnění.

Kdo všechno bude na "lepším světě" podle Okamury participovat? Například ekonom a člen NERVu (poradního orgánu Nečasovy vlády), Pavel Kohout, dále Aleš Roztočil, kterému se již znelíbilo být TOP či "rebel" z ODS, Radim Fiala.

Kdo si přečte z Kohoutových statí např. Je to v lidech? Ale kdepak, zvláště poslední odstavec: "Nevěřte travičům, kteří svádějí všechno na "lidi". Je třeba změnit systém. Je třeba ho změnit, a to tak, aby poprvé v historii této země umožnil těm vysmívaným a ponižovaným lidem svobodně volit své zastupitele přímo. Samozřejmě, kromě jiných charakteristik, neboť opravdu není vše jen věcí volebního mechanismu", možná i zaplesá.

Podívejme se však na další aktéry, kteří nám slibují rozbřesk -- a po něm světlé zítřky, jak jinak.

Radim Fiala čekal na své rozednění ve tmě ODS. Když se potom stal slavným "rebelem", hájil svůj odchod (úprk?) takto: "Důvodem jsou názorové rozdíly, které se v poslední době prohloubily především v zásadní otázce zvyšování daní. Na mé rozhodnutí mělo vliv i to, že ODS na různých úrovních není schopna vyvodit hlubší závěry z výsledků posledních krajských voleb... Třetí důvod je Evropská unie, nikdy jsem nehlasoval pro Lisabonskou smlouvu ani pro evropský stabilizační mechanismus." Nestálo by za to se například podívat na zákony, pro něž pan Fiala ve vládě zvedal ruku? A jak pan Fiala hodnotí "trafiky" ostatní "rebely" z ODS? Co proti nim podnikal?

Hned první, na co na stránce Aleše Roztočila narazíme je anketní otázka: "Bylo správné, že se vláda pokusila zabránit stávce soudní cestou?" Takto se ptá zastánce přímé demokracie? Tomio Okamura se však obklopuje různými lidmi a hnutími. Jak blízko má například k výše zmíněnému Bártovi? Nakolik těsně spolupracuje se zprofanovanou Holešovskou výzvou, která za dobu své existence vyměnila několik tváří i poloh? A jak blízko má k DSSS?

Než se Okamura vytasil se svým Úsvitem přímé demokracie, podílel se na protestní akci, která se konala v Praze 7. 4. a nesla název Soumrak kmotrů. Právě tady bylo propojení Okamury, DSSS a Holešovské výzvy markantní.

Okamura a jemu podobní hrají na notu, že pravolevé vidění světa je překonané. Není -- a být nemůže. Vždy zde bude rozpor v přístupu k solidaritě mezi lidmi, k menšinám, k přerozdělování. Pokud levice hájí zájmy nadnárodních korporací, není levicí. Jablka s hruškami se mísit nedají -- a pokud někdo tvrdí opak, dělá tak s určitým úmyslem.

Okamura nezapře, že mu DSSS drží palce. Také aby nedržela. Tento "přímý demokrat" totiž veřejně prohlašuje, že na DSSS nevidí nic extremistického:

"O Dělnické straně píšeme, že je extrémistická, ale čím doopravdy? V čem je například extrémní názor, že Cikáni by si měli založit vlastní stát a že Česká republika by měla podpořit jejich vystěhovalectví do země, odkud pochází jejich prapředci? Téměř všechny evropské vlády podporovaly založení Izraele a Židé sami o něj usilovali. Naopak sionisté bývali a jsou považováni za extrémisty. Je to samozřejmě dané tím, že Židé jsou národem knihy a mají už od starověku opravdu vysoké ambice." (Buďme politicky nekorektní, 14. 2. 2011)

Stejně tak se zastává pana Bátory a krajně pravicového uskupení D.O.S.T.:

"Národní strana, za kterou kdysi jako nečlen kandidoval prokletý pan Bátora, není strana, kterou jsem kdy volil, v každém případě to byl legitimní politický subjekt zaregistrovaný na Ministerstvu vnitra a splňující zákonnou podmínku, že jejich program není v rozporu s listinou práv a svobod a nepropaguje násilí na jednotlivci ani skupině obyvatel. Národní strana byla řádně zaregistrovanou politickou stranou a nikdy nebylo proti ní vedeno soudní řízení o zastavení činnosti. 

Strana podle médií vystupuje proti EU, přistěhovalcům a Romům. Jeden z jejích členů zveřejnil Konečné řešení otázky cikánské, které mimo jiné obsahuje myšlenku vystěhovat Romy do Indie. Kontroverzní spis o konečném řešení cikánské otázky jsem četl. Nepropagoval žádné vystěhovávání romských spoluobčanů do Indie. Navrhoval v kontextu s dřívějšími vystěhovaleckými vlnami Romů do zahraničí koordinaci vystěhovalectví nejlépe do některého ze státu Indie. Podpora vystěhovalectví samozřejmě jen pro ty, kdo sami chtějí, se státní podporou na založení nové existence v zahraničí a navíc po oboustranné dohodě s cílovým státem či provincií. Třebaže tahle myšlenka je v praxi nereálná, nelze na ní shledat nic jiného, než inspiraci ve staré sionistické ideji budování židovského státu a vystěhování do něj." (Hon na Bátoru, ostuda politiků a novinářů, 30. 4. 2013)

Pan Okamura se neobtěžuje vědecky bádat, komparovat, analyzovat. Hodí-li se mu nějaká studie do krámu, použije ji. Má jasno v tom, že národy i pohlaví se liší podle inteligence. Eugenika a teorie rasové nadřazenosti mohou dostat zelenou.

Ve svém článku "Sociální programy vyrábí podvodníky a lenochy" ze dne 3. 4. 2013 Okamura mj. cituje Charlese Murrayho (s jeho oponenty se již neobtěžuje):

" ...A je fakt, že inteligence různých etnik a ras je různá a žádný vzdělávací program s tím nepohne. A naopak emancipace žen bílé rasy v důsledku přináší duševní úpadek celé rasy, to proto, že talentované a chytré ženy mají čím dál méně dětí, protože se věnují kariéře. Naopak ženy s minimem duševních schopností se živí tím, že rodí stále dokola děti, na které berou sociální dávky." A že se zaštiťuje autorovou fundovaností? Řada popíračů holocaustu se v USA rekrutuje z univerzitního prostředí. To ještě neznamená, že mají pravdu.

Pro dokončení mozaiky myšlení pana Okamury je vhodný následující odstavec:

" Lidská inteligence se výrazně liší, a to jak mezi rasami, tak i mezi muži a ženami. Ženy mají ve většině průměrné IQ - je mezi nimi méně geniálních či naopak totálně hloupých než mezi muži. Ti mají naopak mezi sebou více talentovaných stejně jako je mezi nimi větší množství velmi hloupých a méně těch průměrných. To je prostě statistika, která se pak odráží i ve společnosti - větší procento nadprůměrně schopných mužů se holt odráží v reálném životě." (Ženy vpřed!, 3. 8. 2011)

Komu je Okamurova "přímá demokracie" vlastně určena? Evidentně ne všem občanům. Ne všichni jsou si totiž podle něho rovni, ne všichni jsou schopni stejně "inteligentně" rozhodovat. Nejlépe bude, když rozhodovat bude sám Okamura. Jen ta přímá demokracie se z celého konceptu poněkud vytrácí. Když nám před parlamentními volbami v roce 2010 bylo předhazováno, že levice jen bohapustě slibuje, zatímco pravice je zodpovědná, zapomnělo se dodat, že i pravice slibovala. Slibovala odstranit dluh, slibovala pot za cenu budoucí prosperity, slibovala vyhnutí se Řecku.

Sliby chyby. Vláda P. Nečase zde nastavila parametry pro dobrodruhy typu Okamury. Řecku nás tak přiblížila více, než se mnozí z nás odvažují doufat. V Řecku již krajně pravicovou formaci Zlatý úsvit poznali. U nás teprve čekáme, až pomine noc.

Mohlo by se ovšem stát, že místo úsvitu nastane rovnou soumrak. A to nejen pokusům o zavedení prvků přímé demokracie, ale soumrak celé společnosti, soumrak demokracie jako takové. Nezkoušejme vstupovat do stejné řeky. Není stejná -- je mnohem kalnější a dravější. Už bychom se z jejích vod také nemuseli vynořit.