Třetí potravinová revoluce, aneb Proč nejde o průmysl, ale o krk

13. 12. 2012 / Karel Dolejší

Schusky rozdělil dějiny druhu Homo sapiens sapiens na tři základní periody oddělené od sebe zásadními technologickými revolucemi v produkci potravin. Zpočátku se lidé živili jako lovci a sběrači. V té době prostě nějakou lokalitu "vylovili a vysbírali", poté ji opustili a ponechali přirozené obnově. Tento systém byl relativně udržitelný, alespoň pokud lidé nedosáhli příliš velkého počtu. Sběračství, jak ukazuje Schusky (který důkladně prostudoval několik indiánských kultur), vyžadovalo méně práce a poskytovalo výživnější dietu než pozdější domestikace rostlin a zvířat.

Když ovšem zhruba před deseti tisíci lety došlo k neolitické revoluci, zemědělské systémy dokázaly velmi efektivně koncentrovat solární energii a tím umožnily usedlý způsob života i vyšší hustotu osídlení. Lidé za tímto účelem zavedli umělé ekosystémy a obhospodařovali je s použitím lidské a zvířecí práce.

Pak ovšem na počátku 20. století přišel další radikální zlom, který zahájil třetí periodu. Po neolitické éře nastalo to, co Schusky nazývá "neokalorická éra". Průmyslová revoluce naplno zasáhla zemědělskou produkci a zcela změnila způsob, jakým se prakticky bez podstatnějších změn hospodařilo v předchozích několika tisících letech. Nový systém hospodaření byl plně založen na využití "starých kalorií" koncentrovaných ve fosilních palivech, místo na lidské a zvířecí práci.

Malá odbočka: Ekonomové Joseph Stiglitz a Bruce Greenwald nedávno ukázali, že tzv. Velká deprese 30. let v USA nebyla primárně vyvolána labilitou finančního sektoru, jak se tradičně tvrdí (bankovní systém se rozložil až v roce 1933, ekonomické problémy začaly již o čtyři roky dříve), ale právě zásadními strukturálními změnami v reálné ekonomice. Na počátku deprese ještě více než 20% obyvatel USA pracovalo v zemědělství, ale po zprůmyslnění sektoru příjmy farmářů v důsledku nadprodukce potravin klesly o 30-60%, takže farmy ve velkém bankrotovaly a lidé končili na dně. Na konci celého procesu restrukturalizace zemědělství pouhá 2% obyvatel - vybavená ovšem značným množstvím fosilní energie - uživí celé USA a ještě dokážou vyprodukovat spoustu potravin na export. Tedy zatím...

Jak se vypařovaly příjmy amerických farmářů, zbývalo jim pochopitelně stále méně peněz na útratu, takže nakupovali méně zboží a majitelé továren museli kvůli klesající poptávce propouštět. Propuštění dělníci nemohli nakupovat tolik potravin, což dále snížilo poptávku, takže příjmy farmářů znova klesaly, atd. Začarovaný kruh poklesu způsobujícího další pokles zasáhl celou ekonomiku a teprve vytvoření obrovského množství nových míst ve válečné ekonomice problém plně odstranilo.

Ale zpět k Schuskyho knize. Průmyslové zemědělství neokalorické éry je na jedné straně výrazně produktivnější než zemědělství tradiční, protože vyžaduje mnohem méně lidské práce při výrazně vyšších výnosech. Nicméně z hlediska energetické efektivity jde o naprostou katastrofu a skandál. Tento typ zemědělského hospodaření představuje ten vůbec nejméně efektivní systém produkce potravin, jaký kdy existoval. Na každou jednotku energie obsaženou v potravinách připadá až deset jednotek fosilní energie spotřebovaných během produkce. Tyto "staré kalorie" pocházejí z konečné zásoby fosilních paliv, která dočasný úspěch průmyslového zemědělství energeticky dotuje, a vyžaduje i další neobnovitelné vstupy jako fosfáty, draselná hnojiva, spodní vodu k zavlažování. Všechny tyto nezbytnosti však velmi rychle docházejí a dlouhodobé udržení takto plýtvavého systému jednoduše není možné.

Kromě toho zvýšené využití fosilní energie způsobuje nárůst entropie v biosféře, mj. v podobě klimatických změn. V posledních cca 11 000 letech bylo klima na Zemi velmi stabilní a právě to umožnilo úspěch neolitické revoluce. A vysoce specializované zemědělství neokalorické éry je ještě mnohem více závislé na úzkém rozpětí ekologických podmínek než odolnější tradiční systémy. Změna klimatu tedy dodá do průmyslového systému produkce potravin ještě další stres a dále zkomplikuje jeho udržování v chodu.

Ale lidstvo také rychle spotřebovává ekologický kapitál. Přirozeně úrodné půdy rapidně ubývá v důsledku eroze a neadekvátního hospodaření, ztracena je původní diverzita plodin. Jak bude asi možné se v nových podmínkách adaptovat?

Jestliže Velká deprese byla vyvolána krizí ze zemědělské nadvýroby, Velká recese, ve které se nacházíme dnes, má také své strukturální příčiny v reálné ekonomice. Západ se deindustrializuje, průmysl, který kdysi umožnil zaměstnat masu lidí z bankrotujících farem, odchází za levnou prací do bývalých západních kolonií, a v mateřských zemích vzniká místo toho ekonomika založená převážně na službách, kde produktivita práce víceméně stagnuje.

Nostalgie po průmyslové éře vede ke snaze některých vlád vrátit se zpátky do doby průmyslového rozmachu. Ta je však založena na nepochopení situace a odpovídá hypotetické snaze vyřešit Velkou depresi 30. let návratem k ruční práci v zemědělství. Zisky v průmyslu dnes již nejsou ani zdaleka takové jako v dobách průmyslové expanze, technologický náskok Západu je ztracen - a kdo se dnes bude snažit průmysl oživovat, nechť se v tomto sektoru připraví na čínské mzdy (tak jako by ručně pracující americký farmář v roce 1930 musel počítat se třetinou příjmu, na který byl zvyklý před krizí). Nejde prostě o to obnovit ráj průmyslové moderny. Z něj jsme už byli jednou provždy vyhnáni a není cesty zpět.

Ale kromě toho všeho, deindustrializace není zdaleka jediným problémem, jemuž čelíme. Zemědělství neokalorické éry dosáhlo mezí svých možností a spíše než s nějakým dalším rozmachem je třeba počítat s jeho stagnací a postupně narůstajícími vážnými obtížemi. Nepřetržité zdražování vstupů, nestabilní klima a malá adaptabilita průmyslových plodin náročných na obsluhu masívním průmyslovým aparátem, jenž bude těžké udržet v chodu, nerýsuje žádnou růžovou budoucnost údajně geniálně hospodařících Čubů. Naopak, problémy se budou prohlubovat, dokud se tento způsob hospodaření definitivně neukáže jako neudržitelný.

Pak, až prostě nebudeme dál schopni průmyslové zemědělství dotovat fosilními zdroji v poměru 10:1, přijde čas návratu k pracovně náročným zemědělským technologiím, návratu k půdě, z čiré nezbytnosti a snahy přežít. Dnes si z toho ještě můžeme dělat legraci a ťukat si prstem na čelo, ale další generace už tak povznesená nebude. Jak ukázal Schusky, nejde o to, zda se průmyslové zemědělství neokalorické éry do budoucna udrží, ale jen o to, kdy ho vlastně budeme nuceni kvůli sebezáchově opustit. A právě to bude třetí potravinová revoluce.

Ostatně lokalizované systémy produkce potravin se snižováním podílu neobnovitelných vstupů a zvyšováním podílu svalové práce vůbec nejsou to nejhorší, co může lidstvo potkat. Řada radikálních biologů se domnívá, že průmyslovým šlechtěním podstatně zúžený genofond základních zemědělských plodin v kombinaci s destabilizací klimatu do budoucna neumožní další fungování zemědělství ani na bázi tradičnějších regionalizovaných systémů. Jinak řečeno, tito experti si myslí, že skončíme jako lovci a sběrači, případně kočovní pastevci.

Nezlobme se tedy na Miloše Zemana, že chce "zelené" "vypálit, počůrat a posolit". Kdyby lidé brali vážně, co zjistili výzkumníci jako třeba Schusky, šloufovsky kýčovitým volebním kampaním slibujícím návrat do éry gulášového socialismu by nikdo nevěřil ani vteřinu...

Vytisknout