Motto:

"Psychiatři se zavřeli za zdmi svých ústavů, aby se nezbláznili z toho, co se děje venku."

Jacob van Blom

Tak dlouho jsme sbírali korunku ke korunce na tu naši Zlatou kapličku prosperity. A kdo neměl peníze, přihodil alespoň něco cenného. Talent, víru, naději, důvěru, čest... Až mnohým nezbyla ani vindra v té sbírce na budoucnost. Peníze se rozvály jako listí v ústavní zahradě, v níž blázni, zabráni do nekonečných zmatených debat, vzrušeně chodí ode zdi ke zdi a hledají východ. Občas jako by zahlédli světélko a dětinsky se radují. Šíří se zvěsti. Vláda prý už vidí cestu. V příštím roce chce zvýšit výdaje v rozpočtu a pomoci ekonomickému růstu, který dosud dusila. Teď tedy zamýšlí povolit stisk. Snad aby se přidušeným lépe a radostněji kráčelo k volebním urnám.

Když se mluví o špíně v souvislosti s vládní organizací na zkoumání a tu pravou (proboha, jen ne tu levou) interpretaci naší společné minulosti jejími vedoucími představiteli, potažmo služebně placenými vykladači, tak se zpravidla v argumentační nouzi obracíme na právníky a soud. ÚSTR(k)u se to přihodilo, a tak mimo řadu současných rozborů a pohledů na tuto instituci v podstatě ze všech stran s pravolevým politickým nádechem, bychom měli mít také pohled z prostého života a běžné praxe této instituce. Funkcionáři ÚSTR(k)u totiž jezdí také poučovat o smysluplnosti a účelnosti své práce po českém venkově, ale i do Kalifornie. Ten výjezd byl do USA sice závažný, ba troufalý, ale zůstaňme raději doma. U události, která se stala v roce 2008. Zdá se to dávno, ale... minulost dostihne každého. "Špína" je vlastní té instituci od začátku. Záznamy StB jsou pro ÚSTR to jediné, co má -- jsou více než "slovo Boží".

Jsem překvapen šíří problémů, se kterými se musí veřejný ochránce práv vypořádávat, pokud chce reagovat na stížnosti lidí. Najdou se i kuriozity: jeden z občanů protestuje proti tomu, že ze seznamu fotbalových rozhodčích byl vyřazen rozhodčí D. a žádá ombudsmana, aby sjednal nápravu. Laskavý čtenář jistě uzná, že to při nelepší vůli nejde, i kdyby tu ta vůle byla...

Jako poslanec jsem se několikrát setkal s případem, kdy vlastník pozemku se rozhodl, že zruší veřejnou cestu, která zde byla od nepaměti. Vzpomínám si na případ z obce K. na Liberecku, kde pracovitý důchodce vybudoval na místní silnici, která částečně vedla přes jeho pozemky, závoru, u které seděl a nikoho do vsi nepouštěl. Když přijeli policisté, bylo to jednoduché: závoru zvedli a snažili se občanovi domluvit. Když jednou přijela sanitka, bylo to horší.

Není duben jako duben. A také není každý rok posvícení. Platí též přísloví o nemožnosti vstupování do té samé řeky. Jedenadvacátý duben 2012 se v žádném případě nedá srovnávat se sedmadvacátým dubnem 2013. Řeč je o dvou zcela odlišných protivládních demonstracích na Václavském náměstí v Praze.

Příčin je celá řada. Zkusme si shrnout ty hlavní:

Maďarsko bylo varováno, že se zřejmě stane první zemí v Evropské unii, kvalita jejíž demokracie bude mezinárodně prověřována. Vlivný výbor v Radě Evropy, štrasburský výbor pro lidská práva (není součástí EU), navrhl, aby bylo Maďarsko podrobeno "sledovací proceduře". Mezinárodní panel odborníků má zkoumat, do jaké míry jsou v Maďarsku dodržována demokratická práva a svobody. Nic takového se dosud v sedmadvaceti členských zemích EU nikdy nestalo.

Konečné rozhodnutí, zda bude toto monitorování Maďarska zahájeno, bude muset učinit parlamentní shromáždění Rady Evropy, v němž působí právníci ze 47 členských zemí této organizace. Deset zemí mimo Evropskou unii, které jsou však členy Rady Evropy, včetně Ruska a Turecka, je v současnosti takto monitorováno.

Nezaměstnanost ve Francii dosáhla minulý týden rekordních 3,22 milionu osob a od loňského roku se zvýšila o 11,5 procenta. Obrovsky klesla popularita prezidenta Françoise Hollanda. V ocelářském středisku Florange v severovýchodní Francii zuří dělníci: Hollande jim přislíbil, že jejich ocelárny zachrání, neučinil tak. Majitel, miliardář Lakshmi Mittal, je právě nechal uzavřít. Ekonomika ve Francii stagnuje.

V souvislosti s nedávným atentátem čečenských bratří Carnajevů v závěru maratonu v Bostonu se zase jednou ukázalo, jaké problémy s identifikací má mezinárodně česká kultura a Česká republika. Některá americká média a uživatelé Twitteru a Facebooku došli k závěru, že čečenští bratři Carnajevové jsou Češi. Česko jako Čečensko, všechno jedno. Na internetu jsme tak mohli číst výzvy amerických občanů, aby americká vláda Českou republiku vybombardovala jadernými zbraněmi. Situace byla tak vážná, že musel Petr Gandalovič, velvyslanec ČR ve Washingtonu, publikovat na stránkách velvyslanectví upozornění, že Česká republika a Čečensko jsou dvě zcela odlišné země a spolu nemají mnoho společného.

Incident se záměnou Česka za Čečensko poukázal na podstatný problém. Česká republika dnes už nemá v obyvatelstvu západních zemí strategické spojence, místní lidi, jichž by si tamější lidé vážili a kteří by měli hluboké znalosti o české kultuře, historii a politice a v krizových situacích by dokázali vystoupit a říct spoluobčanům: Neblbněte, Česká republika je kulturní země se starobylou civilizací i tradicí. Stojí zato ji hájit.

(Tento článek vyšel v deníku Právo ve čtvrtek 25. dubna 2013.)

Dva měsíce po nerozhodných parlamentních volbách byla konečně vytvořena nová italská vláda. V jejím čele stojí Enrico Letta, jehož do funkce ministerského předsedy jmenoval prezident Giorgio Napolitano. Letta v sobotu zveřejnil seznam ministrů, kteří mají utvořit "opoziční smlouvu", tedy vládu velké koalice. O nové vládě bude parlament hlasovat v pondělí.

Irácké úřady v neděli oznámily, že s okamžitou platností zrušily vysílací licence pro televizi al Džazíra a devět dalších satelitních televizních stanic. Irácká vláda tvrdí, že al Džazíra v Iráku podporuje agendu sektářských skupin. Země se potýká s vlnou násilí. Bagdád se snaží potlačit rostoucí nepokoje v zemi, k nimž dochází po nedávných potyčkách v protestním táboře.

Při přestřelkách s bezpečnostními jednotkami bylo od počátku nepokojů minulé úterý usmrceno více než 180 osob. K násilí dochází po více než čtyřech měsících většinou pokojných protestů irácké sunnitské menšiny proti vládě, jíž dominují šiité.

Prezident Barack Obama varoval v pátek syrský režim, že případný důkaz, že režim použil chemických zbraní proti vlastnímu civilnímu obyvatelstvu, by radikálně změil situaci, ale varoval, že by bylo zapotřebí více důkazů. Dosud však podle něho nebyla překročena "červená čára".

Obamovy opatrné výroky odrážely absenci konsensu ve Washingtonu ohledně toho, jak reagovat na tvrzení, že syrská vláda použila v nedávných incidentech sárínu. Američtí kongresmani, s nimiž v pátek hovořil ministr zahraničí John Kerry uvedl, že nejpravděpodobnější reakcí by bylo, že by se USA přidaly k jiným zemím a ozbrojily by některé konkrétní vzbouřenecké skupiny.

Krátce poté, co syrské vládní ozbrojené síly dosáhly důležitého vítězství hrozícího kolapsem povstalců, se objevila zpráva, že v oblasti Aleppa údajně došlo z jejich strany k použití chemických zbraní, konkrétně nervově paralytické látky sarin. Tato zpráva stupňuje dlouhodobý kombinovaný tlak izraelské a americké pravice, Británie a Francie plus "neowilsoniánů" z vlastní Demokratické strany vyvíjený na prezidenta Baracka Obamu, aby do syrské občanské války otevřeně vojensky zasáhl. Obama si takovou válku z mnoha důvodů vůbec nepřeje, nicméně šance, že se mu nadále bude dařit držet stranou, se výrazně snižují.

Británie a Španělsko spolu jednou zahájili válku kvůli uříznutému uchu kapitána jedné lodi, píše v deníku Financial Times Philip Stevens. Vlastně o nic nešlo, když to srovnáme s dnešní Válkou o Kódovací Chybu v Ekonomické Excelové Tabulce.

Ekonomové proti sobě pozvedli zbraně. Jedna strana už dlouho tvrdí, že příliš vysoká státní zadluženost dusí hospodářský růst. Evropské vlády se postavily na jejich stranu a páchají zkázu po celém kontinentu pod vlajkou škrtů. Nyní tvrdí soupeřící armáda akademiků, že byly statistické údaje zfalšované. Že prý je tomu obráceně: Státní zadluženost vzniká v důsledku nízkého růstu.

V souvislosti s nedávnou kritikou analýzy dat ve studii Carmen Reinhartové a Kennetha Rogoffa Growth in Time of Debt se rychle vynořila řada zjednodušených tvrzení, která se zjištěním chyby v této studii obsažené ani s přístupy a tvrzeními jejích autorů nijak nesouvisejí. Reinhartová a Rogoff na ně reagovali na stránkách listu The New York Times článkem Debt, Growth and the Austerity Debate. Z hlediska běžného čtenáře je nejdůležitější kategorické odmítnutí pověsti, že kritizovaná studie o dluhu prosazovala extrémní finanční strohost v podobě, jak ji známe především ze strany evropských institucí, respektive Německa. Autoři upozorňují, že takové přístupy nikdy sami neprosazovali a naopak např. varovali před předčasným ukončením fiskálního stimulu.

Výše uvedené tvrzení deníku Financial Times není pravdivé, píše Ondřej Palkovský. Přesně v této konkrétní studii (Herndon, Ash, Pollin, University of Masschussetts Amherst), ve které autoři ukazují na chybu v Excelu, mimo jiné udávají přepočítané výsledky - např. str. 23, Tabulka 5 nebo graf na str. 19. Řekl bych, že to teorii, že vysoké zadlužení koreluje s nižším růstem spíše podporuje, než vyvrací.

Občas si zajdu, jako letitý obyvatel dolní Malé Strany (od 1970), koupit tmavý chléb do podnikové prodejny Michelských pekáren v Karmelitské ulici.

Kromě prodeje chleba a jiného pečiva a cukrárenských výrobků tam ve vedlejší místnosti s obsluhou podávají i kávu. Na prodejním pultu v přední místnosti hned nad kasou leží denně výtisky novin k zakoupení. Prodávají jen jediný titul - Mladou frontu Dnes... Taky prý o prodej jiného deníku nemají zájem. Nechceš? Tvůj problém! Nechej být! píše Pavel Barák.

Poprvé začali v Afghánistánu bombardovat pomocí bezpilotních letadel britští letci. Britské ministerstvo obrany tvrdí, že bezpilotní letadla vedou k ušetření lidských životů, avšak demonstranti protestují, že jsou nástrojem k vedení válek "za našimi zády". Přibližně 400 aktivistů v sobotu demonstrovalo před vojenskou základnou britského letectva ve Waddingtonu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Jedním z pozoruhodných motivů postkomunistického českého hraného filmu, vyskytující se v něm relativně často (další podrobnosti v mé knize A Society in Distress) je varování, aby si Češi moc nevyskakovali a nepodnikali hrdinské činy proti vládnoucímu režimu. Pokud to totiž udělají, česká společnost se jim nakonec pomstí. Dopadne to s nimi špatně. Jsou za to potrestáni. Česká společnost totiž podle filmu nemá ráda, když někdo vyčnívá z řady.

Teď zjišťuju s překvapením, že on to nebude jen fiktivní motiv. Byl jsem upozorněn na osud undergroundového básníka Pavla Zajíčka. Za to, že se za normalizace postavil proti režimu, byl dnešním režimem po zásluze potrestán. Případ je to šokující (JČ):

Občas slýchám, že nepochybnou zásluhou Nečasovy vlády je, že umožnil vyšetřování ekonomické kriminality a korupce a že ODS a TOP09 v tom udělaly velký krok dopředu. Chtěly však obě tyto strany změny ve vedení policie a ve vedení státního zastupitelství? Pokud si dobře pamatuje, tyto změny protlačily Věci veřejné (nechci tím této pseudostraně lichotit, její zásluhy v tomto smyslu spíše potvrzují typickou ironii dějin). A když se začalo vyšetřovat, ODS a TOP09 se nestačily divit. Např. ministr Kalousek vášnivě a bezprecedentně zaútočil na policii v případu CASA (Parkanová).

Herec a fotograf Omar Borkan Al Gala z Dubaje, který se v Saúdské Arábii chtěl účastnit kulturního festivalu, byl odtamtud deportován, protože je "příliš atraktivní". Imigrační úředníci se obávali, že by mu saúdské ženy neodolaly.

Zdroj: ZDE

V rozsudku, který před dvěma lety vynesla nad tykadlovým řidičem Romanem Smetanou "soudkyně" Markéta Langerová, tato osoba vysvětluje, proč je Roman Smetana "nenapravitelný". Je to pozoruhodný vhled do mentální úrovně této paní... Zjevně považuje Langerová právo za nástroj třídní spravedlnosti... :) Bolševismu Langerové zdar! (JČ)

Vzhledem k vysokým koncentracím tzv. přízemního neboli troposférického ozónu vyhlásil dnes Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) smogovou situaci pro Plzeňský kraj. Ozón je indikátorem tzv. letního neboli fotochemického smogu, ke kterému dochází za suchého a slunečné počasí v důsledku znečišťováním ovzduší oxidy dusíku a těkavými organickými látkami. Fotochemický smog tvoří směs ozónu, oxidů dusíku a dalších reaktivních s ložek a patří spolu s prachem k nejzávažnějším problémům znečištění ovzduší v Evropě. V důsledku znečištění ovzduší ozónem předčasně každý rok umírá v Evropě na 20 tisíc lidí a přízemní ozón také vážně poškozuje lesní i zemědělské porosty.

V Rusku byl zahájen vývoj nových strategických bojových raket přesouvaných po železnici. Oznámil to náměstek ministra obrany Jurij Borisov. Projekt má na starosti Moskevský teplotechnický institut. Zatím ale není jasné, v jakém rozsahu by měl být prostředek nasazen.

Plně souhlasím s tím, co napsala ve středu v  Deníku referendum Linda Sokačová, totiž že řešením současné bytové situace nejsou ubytovny. Na straně druhé se však nedomnívám, že na vině je jen chybná deregulace nájemného nebo privatizace bytů. To jsou jevy, nikoliv příčiny. Situace v bydlení je dnes ale opravdu dlouhodobě neudržitelná, a to především pro nízkopříjmové skupiny obyvatel, ke kterým bude patrně třeba v krátké době přiřadit i seniory. Souhlasím rovněž s tím, že za tuto situaci nenese odpovědnost současná vláda, nýbrž neujasněný postoj k problematice bydlení přetrvávající po celý polistopadový vývoj. Na straně druhé je však pravdou, že žádná z minulých vlád se nenechala dotlačit k pseudoradikálnímu řešení, které jí doporučovali nejen někteří zákonodárci, ale i část akademické obce, především sdružení kolem Liberálního institutu. Ale o tom jsem již psal zde ve svém příspěvku nazvaném Opožděná rozhodnutí.

"Válka," napsal spisovatel Ambrose Bierce, "je způsob, jímž Bůh učí Američany zeměpisu," poznamenává americký týdeník Time a dodává: Avšak navzdory veškerému poučení v důsledku dlouhodobé války proti terorismu by se Američanům zjevně hodilo ještě dost dalších lekcí, a připomíná, že české velvyslanectví ve Washingtonu bylo nuceno vydat prohlášení, v němž po bostonských útocích upozornilo Američany, že Česká republika není Čečna, poté, co "vlny protičeské nenávisti zaplavily sociální sítě".

Zdroj ZDE

O prohlášení českého velvyslance v USA Petra Gandaloviče informoval i americký intelektuálský časopis Salon ZDE

Jak známo, ironický vtip o tom, že údajně bývalá kandidátka na republikánského viceprezidenta, Sarah Palinová požaduje invazi do České republiky, vydal americký satirický server The Daily Current, v češtině ZDE. Fiktivní provokace, vydávané na tomto serveru, jsou tak trefné, že si je často čtenáři pletou se skutečností, a tak se stalo i v tomto případě, kdy nejméně jeden slovenský server publikoval tento provokativní vtip jako skutečnou zprávu. Anglické verzi článku dalo na Facebooku rekordní označení "Líbí se mi" kolem 600 000 čtenářů.

Evropa se rychle destabilizuje a propadá do chaosu. Kdo si dokázal představit v roce 1932, že za deset let později budou vražděni evropští židé po milionech? Kdo dnes může zaručit, že v destabilizující se Evropě bude Česká republika ještě existovat v roce 2030? Rozbíral jsem se studenty tento týden v Brně Čapkovu Válku s mloky. Ohromilo je, když si tu knížku přečetli, jak je nesmírně aktuální. Jak píše profesor Vladimír Papoušek z Jihočeské univerzity, podstatou Války s mloky je především varování, že tento "mediální román" neobsahuje skutečné události, ale komerční artefakty. Čapek tak varuje, že to, co publikují média, nejsou informace a novinářské artefakty nemají žádnou sdělnou hodnotu. Jsou to komerční produkty. Jejich účelem není informovat, ale vydělávat peníze. Použijeme-li saussureovskou terminologii, jsou to "označující" bez označovaného, jsou to simulakra. Čapek předvídal Foucaulta, který upozornil, že každý diskurs je mocenský: Když kdokoliv něco "sděluje", snaží se vás tím ovládnout. Mějte to pořád na mysli. Účelem deníků, jako je Mladá fronta Dnes, není informovat veřejnost, ale zmanipulovat ji, aby kupovala její komerční produkt.

Ve Válce s mloky Čapek paroduje kapitalismus, bohaté vyšší vrstvy, bulvární tisk, nacionalismus, nacionalistické předsudky vědců, krutost a sobectví států a akademických pracovníků a idiocii manažerů. Vědci a akademičtí pracovníci jsou podle Čapka zbabělí a ješitní pedanti. Rezignují na svou povinnost hájit etické hodnoty a lidskost. Podlézají mocným a prosazují jen svůj sebezájem. Argumentace intelektuálů je podle Čapka téměř vždycky falešná, protože je založená na jejich osobních předsudcích. Nepřipomíná vám to divadlo, které předvedli před prezidentskou volbou pražští Schwarzenbergovi stoupenci? Intelektuálové jsou zkorumpovaní, varuje Čapek, ať vědomě či podvědomě. Namísto toho, aby se aktivně věnovali nezištné práci pro blaho své komunity, uzavírají se do slonovinové věže absurdních vědeckých excentricit a do ješitností motivované rivality.

Nestrannost a spravedlnost podle Čapka ve Válce s mloky ve společnosti, kterou popisuje, neexistuje. Lidstvo s nadšením a tupostí kráčí směrem k svému zničení.

Sobecké soupeření mocností, jehož jsme svědky ve Válce s mloky, existuje dnes znovu. Je znepokojující, že Čapkův obraz Evropy z první poloviny třicátých let dvacátého století, je tak podobný dnešku. Čapek v něm ale popsal situaci, která v několika málo letech vedla ke katastrofálnímu vraždění. Jsme na stejné trajektorii?

Opakuju už měsíce, jak Cassandra, kterou nikdo neposlouchá, že je vážným problémem, že Česká republika nemá v obyvatelstvu západních zemí žádné spojence, kteří by byli informováni o české historii, politice a kultuře a v jedné z mezinárodních krizí, jaké nadejdou, by byli ochotni vystoupit ve svých zemích na obranu českých zájmů.

Není vyloučeno, že bez takové dlouhodobé strategie, a finanční podpory pro významnější západní centra středoevropských a českých univerzitních studií, jako dosud bylo to v Glasgow, odkud vycházejí do mezinárodních organizací a vládních i nevládních institucí odborníci na Českou republiku i středovýchodní Evropu, Češi přijdou o svůj stát. Českým politikům se nebude líbit, budou-li znovu podléhat německé či ruské moci. Pokud se rozloží Evropská unie, není to vyloučeno. Jak mi dnes řekl jeden pražský novinář: za německé okupace tu čeští politikové nemohli krást - Němci to nedovolili, tady se střílelo, ne kradlo...

Už 400 let se určují dlouhodobé vnitřní hospodářské a politické poměry v Čechách ze zahraničí. Vždycky o nich rozhodují lidé absolutně bez znalostí o Česku, kteří jsou indiferentní vůči jeho výsostným zájmům. Nemělo by se to změnit?

Píšu o tom, jak je důležité, aby si Česko bezodkladně vypracovalo strategii na podporu kulturní diplomacie prostřednictvím univerzitních kurzů v západních zemích, v dnešním vydání deníku Právo. Znepokojující analýzu o úpadku univerzitních center šířících povědomí o České republice v zahraničí vydal v aktuálním vydání také časopis Nový prostor.

Když se naposledy před dvěma lety pokusili penězi posedlí manažeři Glasgow University zlikvidovat tamější česká a středoevropská studia, vznikl mezinárodní skandál. Vyšlo k tomu více než padesát novinových článků, zmobilizovala se televize i rozhlas. Studenti demonstrovali.

Více než padesát mediálních výstupů v britských a mezinárodních médiích o krizi na Glasgowské Universitě. Stránku vytvořili studenti. ZDE

Británie je velmi dobrá v pěstování tzv. "měkké diplomacie". Láká do země každoročně desetitisíce zahraničních studentů. Poté, co v Británii stráví univerzitní studia, stávají se pak na celý život sympatizanty a kulturními vyslanci Británie po celém světě. Česká republika se může výhodně a za malý peníz na této britské strategii přiživit. Na univerzitě v Glasgow může oslovovat studenty ze 100 zemí světa, kteří se jinak ani nedovědí, že Česká republika existuje, anebo že to není Čečensko.

Na zkomercionalizovaných západních univerzitách, především v Británii, dnes ovšem hovoří jen peníze. Jiné země to vědí a svou kulturní diplomacii financují.

K tomu: Jan Čulík, V rychle se destabilizující Evropě by měla Česká republika se středoevropskými spojenci zahájit projekt kulturní diplomacie ZDE

Jan Čulík, ČR nemá v občanstvu na Západě strategické spojence ZDE

Štefan Švec: Praha? Neznám ZDE

Představte si, že jednoho dne Českou republiku z povrchu zemského smete předem neohlášená planetka. Co myslíte, přežila by čeština? Tato hrozba je naštěstí jen ve hvězdách. Jenže co když takovou planetku představuje nezájem o jazyk?

Kdo nestřeží vlastní jazyk, nestřeží ani svou kulturu a naopak - odjakživa jsou to siamská dvojčata, dvě spojené nádoby tvořící identitu národa. Stačí však češtinu opečovávat jen v rámci státních hranic? Jak je o ni vlastně postaráno v zahraničí a co vše jí tam hrozí?

V článku "ČR nemá v občanstvu na Západě strategické spojence" zveřejněném v Britských listech bohemista na univerzitě v Glasgow Jan Čulík varuje před dlouhodobou politikou naší země, směřující ke hře, ve které se bude opět jednat "o nás bez nás". Pro zajištění české suverenity i v budoucnu si podle něj musíme získávat zahraniční stoupence, a to už mezi studenty. Jako vzorný příklad uvádí své působiště: "Funguje to takto: Vedete kulturologický srovnávací středoevropský kurz o vybraných dílech např. z české, polské, ruské literatury a filmu, s historickým a politickým kontextem, a to v angličtině. Mladí lidé jsou fascinováni "něčím jiným", o čem se jinde nedovědí. Kurz vzbudí zájem a určité procento těchto studentů začne studovat i jazyk. Ti nejvytrvalejší se stávají postgraduanty a nadšenými propagátory středoevropské (české) kultury. Naši absolventi českých studií dnes působí v OSN, v mezinárodních nevládních organizacích, v britské Dolní sněmovně. Nestačí tedy vycházet ze studia češtiny jako takové - to je příliš úzkoprofilové." Přímou podporu takové výuky ze strany Česka pak považuje za klíčovou investici. Těžko říct, jak moc by tito přátelé za "své" Čechy horovali. Faktem ale je, že strategie vykukovat zpoza dubu a střílet smolné šišky na všechny okolo - u nás reprezentovaná celou minulou dekádou - z dlouhodobého hlediska příliš ovoce nepřinese. Česko by se mělo stát spíš spolupracujícím a respektovaným partnerem ve světě, který se nevyhnutelně stává globální vesnicí.

Zkrácená verze článku vyšla v časopise Nový prostor č. 414, 10.4.2013.

Měl jsem ve čtvrtek v poledne s kýmsi schůzku v restauraci Mistral ve Valentinské ulici na pražském Starém Městě. Na polici s denním tiskem tam měli Mladou frontu Dnes a Lidové noviny. Žádal jsem výslovně o Právo, byl jsem informován servírkami, že Právo restaurace Mistral zásadně nekupuje. Je to totiž kavárna "umělecká". :) (Zvlášť uměleckým deníkem je tedy Mladá fronta Dnes, o Lidovkách nemluvě...)

Jsem si vědom toho, že schwarzenbergovská Praha se v posledních týdnech dopustila celé řady pozoruhodně absurdních iracionálních excesů, avšak představa, že se v restauraci či kavárně bude ideologicky cenzurovat denní tisk, mě okamžitě navrátila hluboko před rok 1989.

Možná že by se měli zákazníci téhle kavárně z tohoto důvodu spíš vyhýbat, aspoň do doby, kdy majitel pochopí principy demokratické plurality.

Nejmasivnější vlna hysterie ohledně odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, Daniela Hermana, snad pomalu opadává. To by měla být příležitost pro racionální debaty na téma, kam dál. Jaká má být role tohoto úřadu -- a co má být cílem jeho snažení?

Na co kritici této instituce (právem) poukazují, je její provázanost s politikou. Radu volí Senát Parlamentu České republiky. Marná sláva -- v takovém případě zde bude vždy ve vzduchu viset podezření, že ta či ona politická reprezentace se snaží činnost Ústavu ovlivňovat. Použiji-li slova klasika, pak tento způsob volení rady vědecké instituce zkoumající minulost zdá se mi být poněkud nešťastným.

To by byla jedna rovina problému, řekněme technická. Druhá je ryze obsahová. Jaké výstupy máme čekat od instituce, která má mapovat období nacismu a několik různých fází tzv. komunismu v Československu?

Procento obyvatel největších zemí EU, které nedůvěřují Evropské unii jako instituci.

Modré sloupce: údaje z května 2007

Červené sloupce: údaje z listopadu 2012

Destabilizace Evropy pokračuje. Důvěra v Evropskou unii poklesla v šesti jejích největších zemích na historicky nízkou úroveň. Vyvolává to podle deníku Guardian v nynější krizi vážné otázky o její demokratické legitimitě. Ve finanční a dluhové krizi, po drsných rozpočtových škrtech a přesunutí suverénních pravomocí od jednotlivých členských států k mezinárodním technokratům posílil euroskeptismus do takové míry, že to zřejmě bude plodit populistickou politiku, zaměřenou proti Evropské unii, a ochromí to úsilí evropských politiků zastavit rozklad podpory pro evropský projekt.

Dojde-li k rozkladu Evropské unie, je zjevné, že Česká republika se octne ve velmi nezáviděníhodné situaci.

Údaje, které vydal Eurobarometr, organizace EU zaměřená na výzkum veřejného mínění, ukazují dramatický pokles důvěry v EU v zemích, jako je Španělsko, Německo a Itálie. Tyto země byly historicky vždycky silně proevropské.

Vedoucí představitelé Evropské unie si jsou vědomi tohoto vážného problému. Jsou absolutně nejednotni ohledně toho, co si s tím počít a dosud nevymysleli, jak vyřešit rozpor mezi koncentrací ekonomické a fiskální moci a absencí demokratického mandátu, jehož je zapotřebí pro takové radikální politické změny.

Podrobnosti v angličtině ZDE

O tak vychvalovaný druhý pilíř důchodového systému není zájem. A to bychom se na to podívali, řekl si premiér Nečas a spolu s dalšími ministry se zapojil do reklamní kampaně, placené z peněz daňových poplatníků, která by měla soukromým penzijním fondům nahnat potřebný počet plátců. Přece takový byznys si nenecháme zničit, zní v hlavách představitelů vládní koalice. Když se hodně vynasnažíme, snad na nás, až nás voliči vypakují z vlády a ve velké většině i z parlamentu, zbudou nějaká dobře placená místečka ve správních radách vděčných penzijních fondů.

V únoru 2013 přispělo finančně na Britské listy 217 osob bankovním příkazem celkovou částkou 61 486.45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v říjnu 2012 částkou 4206.67 Kč. Příjem z reklamy byl 5000 Kč.

4 čtenáři Britských listů přispělo v únoru 2013 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 900 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 28. 2. 2013 byla 238 003.10 Kč, z toho na exekutorský projekt 166 375.59 Kč a na na provoz Britských listů 71 627.51 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.