Bohužel, pouhé stovce zájemců o český jazyk a kulturu nevychází vstříc ani samotná univerzita v Glasgow, spíše naopak, obor pravděpodobně zruší. Tato hrstka totiž nemá stejnou váhu jako tisíce platících zahraničních studentů, usilujících o titul MBA a ani ostatní britské univerzity o podobné experimenty příliš nestojí, jak doplňuje Jan Čulík. Na akademické půdě ve Skotsku své body tedy alespoň prozatím získáváme. Pojďme se pro jistotu podívat, jak si čeština stojí na dalších školách v cizině.

Zahraniční vzdělávací instituce nabízejí širokou paletu možností od bohemistik jako celých oborů až po jednotlivé volitelné předměty spjaté s češtinou. Mezi těmito školami a českým ministerstvem školství tvoří spojku jím zřízený Dům zahraničních služeb (DZS), který v rámci "Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí" vysílá do ciziny lektory českého jazyka a literatury a v různé míře přispívá i na chod jejich pracovišť (více informací najdete v jeho v elektronickém časopise Krajiny češtiny). V současnosti takto v pětadvaceti zemích v Evropě, Asii, Severní Americe i Africe šíří slávu českého jazyka a kultury 45 českých lektorů. Ve většině případů se o jejich platy a další hmotné zajištění dělí DZS a škola, na které působí. Počty vysílaných lektorů tedy odrážejí finanční možnosti - které se v případě Česka v posledních letech rozhodně nezvyšují - a ještě důležitější zájem obou stran. "Obecně vzato v západní Evropě ubývá o studium češtiny zájem. Tamní univerzity podle toho reorganizují své obory a některé české lektoráty zanikají," uvádí Jitka Morčušová z DZS. O rušení či zakládání nových lektorátů na straně České republiky společně rozhodují ministerstvo školství, ministerstvo zahraničních věcí a vybraní bohemisté.

Nejenom učit

Dokonce ani počet studentů češtiny na slavné pařížské Sorbonně se nedá srovnávat s obdobím před dvaceti lety a bohemistika zde před dvěma roky musela přejít pod Středoevropská studia. "Podpora ze strany ČR by mohla být větší - v posledním roce došlo k dalším škrtům. Je škoda, že ČR nepovažuje za důležité finančně podporovat nové projekty jako dálkovou výuku češtiny, čímž by se na Sorbonně obnovila samostatná výuka bohemistiky," uvádí zdejší profesor Xavier Galmiche. Přitom většina jeho absolventů odchází pracovat na nejrůznější pozice do Prahy. Prof. Galmiche ale chválí práci Českého centra v Paříži a českého velvyslanectví, ze kterých se česká kultura ve Francii nejvíce šíří.

Do karet češtině nehraje ani plošná komercializace univerzit, ke které dochází v celé Francii i dalších státech Evropy. Univerzity se začínají chovat více jako firmy než vzdělávací instituce a méně výdělečné obory jsou jim na obtíž: "Je to problém. Loni takto skončily lektoráty v Grenoblu, letos mizí i ten v Rennes. Několik univerzit se sloučilo do nově vzniknuvší Université d'Aix-Marseille a jen díky vůli studentů a nasazení mých nadřízených, kolegů a institucí se v Marseille zatím bohemistiku držet daří, byť v omezené míře, někteří studenti se dokonce odstěhovali do ČR, aby mohli dokončit studium češtiny jako hlavního oboru," komentuje aktuální situaci na jihu Francie tamní lektorka Radka Škardová, kterou navíc od září 2012 přestal DZS pro tento akademický rok finančně podporovat. Byla by škoda nepokračovat, protože o češtinu, tedy i paní Škardovou tu mají velký zájem: "Vnímám ho v jazykových kurzech, seminářích reálií na univerzitní půdě. Studenti naší univerzity si dokonce založili Spolek studentů češtiny. K výuce češtiny mě také oslovily místní instituce a další školy. Díky české ambasádě v Paříži se nám v regionu podařilo zorganizovat putovní výstavy o Karlu Čapkovi a Bohuslavovi Martinů. ČR tak vstoupila do širšího povědomí, posléze se pro ni nadchly školní instituce, knihovny, hudební školy a jazyk si zvolilo větší množství studentů."

Podobně záslužně bojuje i Lenka Froulíková z Université de Lorraine v Nancy: "Každé jaro pro studenty i veřejnost organizuji Týden české kultury. Za více než deset let už získal určitou tradici a popularitu nejen v Nancy, ale v celé východní Francii. Studenti na něj přivádějí své přátele, dokonce i rodiče a prarodiče." Paní Froulíková nejen efektivně organizuje, ale také učí: "Je dobré najít styčné body mezi hlavním oborem každého studenta, jeho zájmy a češtinou. Například, je-li student vášnivý fotograf a studuje dějiny umění, nabídnu mu ke studiu českou fotografickou školu." Její bývalípracují v evropských a mezinarodních institucich, učí v bilingvních gymnáziích i na školách v ČR, pracují v česko-francouzských podnicích, kulturní sféře apod. I jí zčásti platí DZS, který vybavuje i místní knihovnu, bohužel i v tomto případě se objem peněz určený na jeden akademický rok od letoška podstatně snížil.

"U nás již delší dobu funguje optimalizace studijních oborů na základě statistik. Tento trend visí od roku 2004 nepřetržitě nad všemi málo výnosnými obory jako Damoklův meč, píše Gabriela Albrecht Žiaková z Université Michel de Montaigne v Bordeaux. Zájem o češtinu v Bordeaux je prý spíše cyklický. Největší se odehrál na začátku devadesátých let, po vstupu ČR do EU byl na minimu.

Ještě neutěšeněji vidí situaci vedoucí jazykových kurzů pařízského Českého centra Noemi Prečanová: "O češtinu, potažmo kulturu, se zajímají jen ti Francouzi, kteří s ní nějak přišli do styku, nejčastěji skrze partnerské vztahy. Jinak v médiich se o Čechach nemluví a neinformuje a i v Paříži je nemožné zakoupit český tisk a jedinou možností je internet."

Kladnější aspekt komerčních škol nabízí Miroslava Svobodová vyučující na Université de Bourgogne v Dijonu a soukromé škole Sciences Po ve stejném městě: "Na Sciences Po má čeština každý rok přibližně deset nových studentů, kteří jsou výborní, motivovaní. V prvním ročníku mají 6 hodin týdně, po druhém roce studia odjíždějí na roční stáž do Prahy nebo jinam. Za to na univerzitě, kde studenti neprojou přijímacím řízením a mají menší hodinovou dotaci češtiny, je motivace mnohem menší. Zdejší ředitelka, ale češtinu podporuje, si je dobře vědoma toho, že jakmile začne univerzita zavírat "malé jazyky", půjde na řadu i němčina, italština..."

Tópry ten

Ani v Německu nemá čeština na růžích ustláno. Bohemistika nedávno zanikla v Postupimi, v Bonnu rovnou i s celou slavistikou a ta freiburská právě svádí boj o přežití. Na začátku března se proto v Českém centru v Berlíně poprvé sešli němečtí bohemisté, zástupci českých ministerstev, fondů a některých německých spolkových zemí, aby společně podepsali Berlínskou výzvu volající k podpoře německých bohemistik. Jestli toto gesto najde odezvu, se teprve uvidí. Berlínského setkání se zúčastnil i hostující profesor na Humboldtově univerzitě v Berlíně Tomáš Glanc, který vidí řešení ne nepodobné zmíněnému skotskému: "Dobře obsazený lektorát je vynikající opora, ale ještě důležitější mi připadá poskytovat lákavé programy propojené s jinými obory, pak by se lépe hledala podpora jak na německých univerzitách, tak na českých úřadech. Dobrý nápad je třeba Bohemicum v Řeznu a Pasově, nabízející česko-německé studijní obory. Na našem pracovišti v Berlíně jsme s kolegy za pomoci Visegrádského fondu otevřeli Visegrádská studia - bohemistice svědčí souvislost se sousedními obory, stejně jako české kultuře, která se vždy vyznačovala silnou propleteností s okolím. Obecně českým zájmům v Německu nejvíc prospívají osobnosti s mezinárodně vynikající reputací, o nichž se píše a mluví: Kožená, Kylián, Jetelová, Pařízek... jejich práce je tou nejvlivnější kulturní diplomacií."

Uspokojivější stav hlásí Galina Vondráčková z mnichovské Univerzity Ludvíka Maximiliána (odkud jinud by měl také zaznít, vždyť Bavorsko je druhá půlka Šumavy): "V Bavorsku se čeština často učí i na vysokých odborných školách, ve večerních kurzech pro dospělé a objevují se i první reálky nebo gymnázia s nepovinnou výukou češtiny. Za poslední roky došlo také k národnostním změnám - dnes tvoří rodilí Němci už jen třetinu všech studentů, většina je z bývalé východní Evropy." Patrně nejjistější baštu bohemistiky v Evropě najdeme v sousedním Rakousku. I zde by se ale dalo leccos zlepšit. "Podpora z české strany je, myslím, dostatečná, ale jistě by pomohlo i financování bilingvních českých knih, koncertů pro mladé a také se pokusit vystoupit z oficiální propagace ČR a nabídnout příležitosti k neformálnímu setkávání mladých, např. na letních táborech," říká lektorka češtiny Lucie Antošíková z vídeňské univerzity.

Patrně nejistější baštou bohemistiky v Evropě je Vídeň. Důvod je nasnadě: každý třetí Vídeňan má českou babičku, a tak je čeština stále žádána. I zde by se ale leccos dalo zlepšit. "Pokud by se něco dalo pro česko-rakouské vztahy udělat, bylo by to jistě financování bilingvních českých knih, koncertů pro mladé, stipendií pro středoškoláky a vysokoškoláky, pokusit se vystoupit z oficiální propagace České republiky a nabídnout příležitosti k neformálnímu setkávání mladých lidí např. na letních táborech. Protože přátelé, které člověk získá na střední škole, většinou zůstávají celý zbytek života, říká lektorka češtiny Lucie Antošíková a k obavám o budoucnost vídeňské bohemistiky dodává: "Česko je fantastická země s velkým potenciálem, má kulturně co nabídnout. Vlastně všechno, co studenty učím se setkává se zájmem."

Velcí bratři

Rusové o českou kulturu zájem mají. Podle moskevské lektorky češtiny Aleny Machoninové je ale dobré zeptat se jich o jakou konkrétně. Potom zde sklízí úspěch Iva Bitová, Plastic People of the Universe, vzpomínkový večer věnovaný památce Václava Havla nebo výstava fotografií Josefa Koudelky ze srpnových dní roku 1968. Ovšem současný stav nejen na její domácké Moskevské státní univerzitě M. V. Lomonosova popisuje žalostněji: "V Rusku byla za poslední dobu přijata řada zákonů, které ohrožují vysoké školství jako takové - jeho kvalitu a samostatnost. Ohroženy ovšem nejsou jen jednotlivé obory, ale celé vysoké školy. Pro neefektivitu měla být zrušena například i Ruská státní humanitní univerzita v Moskvě, na které se v rámci katedry Středoevropských studií vyučuje i bohemistika, tentokrát ještě přežila. Obecně, počty studentů bohemistiky v Rusku jsou v posledních letech neměnné. Ovšem zvýšil se zájem o studium českého jazyka na nejrůznějších kurzech - především proto, že po loňských nadějeplných protestech začalo znovu přituhovat..."

Ostrovní čeština

Nejpříznivější zprávu tak překvapivě dostáváme z druhého konce světa, taipeiské National Chengchi University. V devadesátých letech se Melissa Shih-hui Lin díky stipendiu tchajwanské vlády vypravila studovat češtinu do Prahy, prý z pouhé zvědavosti. Po získání doktorátu z lingvistiky se vrátila šířit své znalosti zpět na Tchaj-wan už v roli pedagožky na Katedře slovanských jazyků a literatury. Minulý rok sebrala svých deset studentů a díky stipendiu našeho ministerstva školství společně absolvovali pražskou Letní školu slovanských studií. "Pro nás jsou důležité všechny jazyky, světové i ty okrajové," říká paní Shih-hui Lin, jejíž Fakulta cizích jazyků figuruje mezi nejlepšími jazykovými školami světa. Nedávno také požádala české ministerstvo školství o zřízení českého lektorátu na své katedře. Žádost je zrovna v jednání, těžko by si ale tuto spolupráci někdo zasloužil víc než snaživí ostrované. Jednotlivé předměty totiž navštěvuje až šedesát studentů (o tom si na Sorbonně mohou nechat jen zdát) a rok od roku jich přibývá. Každoročně pořádají "Slovanskou noc", na které zpívají české písně a "Festival slovanských jídel". A proč se Tchajwanci učí česky? "Česká republika je krásná země, někteří mají rádi vaší literaturu, sledují české filmy a jiné umění. Chtějí se dozvědět víc a někdy i Čechy navštívit nebo tam pracovat." říká Melissa Shih-hui Lin.

A jaké je resumé? I přes všechny obtíže, které naší mateřštinu za hranicemi sužují, může planetka bez přehnaných obav dopadnout. A to i přesto, že zahraniční existence výuky češtiny bude vždy záviset na několika desítkách lektorů, kteří v tamních studentech probudí zájem o exotickou kulturu kdesi uprostřed Evropy. Taková místa budou stále zanikat i vznikat - jako naposledy v Portugalsku a na Ukrajině. A je docela možné, že nový Jungmann si právě píše tahák třeba na Tchaj-wanu.

Zkrácená verze článku vyšla v časopise Nový prostor č. 414, 10.4.2013.