Proč se nezajímáte třeba o USA, Británii, Francii, jaké zbraně ty kam vyvážejí. Po revoluci Havel zrušil téměř celou zbrojní výrobu, co nesla nemalé peníze a na naše vydobytá místa na trzích se okamžitě natlačily ostatní zbrojovky A když se konečně náš zbrojní průmysl začíná znovu rozvíjet, tak se do toho začnete montovat s nějakým pacifistickým názorem, který je každému ukradený. Na prvním místě je důležitý zisk z prodeje. Zbraně jsou stejný artikl jako třeba rohlík, napsal Karlu Dolejšímu v reakci na jeho článek jakýsi anonym. Jenže Karlu Dolejšímu nejde o zákaz výroby zbraní, jde mu o její transparentnost:

K článku Filipa Sklenáře.

Nemohu při přemýšlení o tomto článku na téma zbytečnosti Palachovy oběti nevzpomenout známého Lecova aforismu: Vždycky se najde eskymák, který pro obyvatele Sahary vypracuje směrnice, jak se chovat v době velkých veder.

Palachův čin byl pro nás vrstevníky výrazem beznaděje z národní tragedie, zoufalství tak hrozného, že je nebylo možné unést, a protestu proti tomu, co se s národem stane. Většina nás, jeho vrstevníků, to tak chápala. Ten čin nepatřil mezi herostratovské s jeho omezenou megalomanií -- spíše mezi skutky braní viny na sebe za jiné v kristovském smyslu.

Filip Sklenář se pokusil o demýtizaci sebevraždy Jana Palacha v článku Je Palachova oběť hodná následování?. Je to odvážné, pro někoho možná drzé. Učinil tak ze svého horizontu. Píše: "Nám živým, nám kterým světlo nepohaslo, nepřísluší soudit motivy sebevrahů." Mně to ale přísluší několikrát za měsíc. Nikoli z morálního, ale z odborného hlediska. Očekává se, že posoudím, zda je možno pacienta po sebevražedném pokusu propustit domů nebo je ho nutno hospitalizovat, zda na uzavřeném či otevřeném oddělení, jaké je riziko opakování pokusu...

Tato brilantní analýza vztahu humanitních a vědeckých oborů ke skutečnosti, psaná obecnou češtinou vyšla v prvním letošním čísle časopisu Tvar

Na zprávě o tom, že se ODS připojuje k ústavní stížnosti rodičů proti tomu, že se od nynějška smějí žadatelé hlásit jen na jedinou střední školu, bylo zajímavé nejen to, že letos mají uchazeči o studium na střední škole jistou jen jednu přihlášku (!), ale i zpracování v případě jednotlivých internetových zpravodajských serverů propojených se čtyřmi celoplošnými relevantními českými deníky. Nejen zpracováním, ale i způsobem vydání se někdy tak trochu vyznávaly z politické náklonnosti.

Proti tandemu Stanislav Gross - Bohumil Sobotka, kteří reprezentují modernistické, doprava posunuté až prý téměř blairovské křídlo, vystupuje zleva spolčení vedené z Vysočiny expředsedou Milošem Zemanem, rádoby předsedou Zdeňkem Škromachem a Platformou za renesanci strany. Podle vnitrostranické levicové opozice současné vedení strany zrazuje původní levicový program. Zvenku to tak vypadá. Zvlášť, když je situace komentována těmi, kteří vystačí s jednorozměrným chápání světa.

Stanislav Gross si marně láme hlavu nad dvojím politickým debaklem a klesajícími volebními preferencemi sociální demokracie. Neudělal žádnou viditelnou marketingovou chybu a přesto jeho politický marketing nezabírá. Gross podcenil voliče, když přijal marketing jako základní nástroj politické kampaně.

Ve čtvrtek proběhne bombastická inaugurace amerického prezidenta Bushe. Avšak jeho znovuzvolení vede k šířícímu se mezinárodnímu znepokojení, že jeho vláda učiní svět nebezpečnějším místem, než jakým bylo dosud.

Z průzkumu veřejného mínění, provedeného ve středu v 21 zemích světa - v Africe, v latinské Americe, v severní Americe, v Asii i v Evropě - vyplývá, že drtivá většina lidí má vážné obavy z nadcházejících čtyř let.

Kuba, země, která je světové proslulá výrobou doutníků, oznámila, že plánuje zavést zákaz kouření v některých veřejných místnostech. Pro pseudokonzervativce v ČR to bude jistě důkazem, že zákaz kouření je vlastně projevem komunistického útlaku. :)

Jan Suk: Krysy v Hadrianově vile, Concordia, Praha, 2004, ISBN: 80-85997-21-5 246 stran, 188 Kč.

Nevím, kolik čtenářů upoutá titul Krysy v Hadrianově vile od kritika, editora a básníka Jana Suka, ale obávám se, že jich bude méně, než by si kniha zasloužila. Nejde totiž o historický román s tajemstvím, jak by mohlo vyplývat z názvu, ale o soubor esejů z let 1996 -- 2004, a esej je žánr, který se v české literatuře rozhodně netěší takovému zájmu jako například v literatuře francouzské (Michel de Montaigne, Denis Diderot, Hyppolite Taine) nebo anglické (Francis Bacon, T.S. Eliot, George Orwell).

Je poučné, kolik mlhy se už naneslo do těch podnikatelsko-zaměstnaneckých vztahů. Zároveň se podle použitých slov zdá, že všichni chtějí lepší zítřky pro všechny. Diskuse přitom jako kdyby vyostřovala buďto tolik vychvalovanou svobodu podnikání, anebo neméně potřebné a průhledné vybírání daní státem. V obou směrech je současně vyslovována starost o to, aby nedošlo k podvázání pracovních příležitostí.

Možná je v Koránu více slov o rozdrcení nepřítele než v Bibli, ale měli by jsme se podívat do historie, a nejspíš zjistíme, že křesťanství by v bilanci ničení, utrpení, zabíjení atd. vyšlo s horším skóre, píše Pavel Havránek:

Korán jsem přečetl celý a několikrát, takže se domnívám, že se mohu opřít o vlastní znalosti a zkušenosti, píše čtenář Roman Virt, na internetu se prezentující jako učitel buddhismu Diamantové cesty a "dlouholetý žák lamy Oleho Nydahla". Neexistuje jiná "svatá kniha", která je tak snadno zneužitelná k šíření svatých válek a nesnášenlivosti jako Korán. Verše, které byly představeny v Sedmičce, bohužel nejsou těžko vyhledanými částmi vytrženými z kontextu. O zabíjení nevěřících se můžeme dočíst v Koránu na každé třetí stránce.

Na jedné straně chápu pana Cveka - způsob prezentace problému ze strany TV Nova (v původní reportáži Televizních novin) nebyl korektní a byl zavádějící. Ale co by autor čekal od komerční televize? Je to nespravedlivé, ale tak média prostě fungují, míní Helena Malá. V krátkém šotu bohužel opravdu nebyl čas na to, aby se citované súry vysvětlovaly dopodrobna. K tomu mají sloužit pořady jiného formátu (NOVA by se toho mohla chopit například ve Střepinách). Redaktor se však (až na onen jeden svůj výrok) snažil dát prostor oběma stranám. A za muslimy rozhodně mluvila osoba nejpovolanější - pan Sáňka. Mám pocit, že více objektivity by už pan Cvek nemohl (zvláště od komerční televize) chtít.

Chápu také, že ho pobouřila účelová citace některých částí koránu. Tvrdí, že drsné pasáže bychom jistě našli i v Bibli. Ano, to je jistě pravda. Ale viděl snad někdo v současné době křesťana opásat se výbušninou? (Ano, viděl, v Severním Irsku, pozn. red.)

Také je škoda, že do diskuse o islámu, vstupu Turecka do EU, právech žen v muslimských zemích,atd. se zatím téměř nezapojila Česká televize. ČT ani neinformovala o aktivitě Olgy Ryantové, což by měla. Zvláště, když má hrdý přídomek "veřejnoprávní".

Vzhledem k tomu, že nechci unavovat čtenáře předlouhymi filipikami, pokusím se ukončit svou argumentaci zcela prostě, píše Martin Veselovský, moderátor pořadu Sedmička v televizi Nova, v reakci na kritiku od Borise Cveka:

Samozřejmě že tu jde o otázku, zda je žádoucí, aby procedura k přijetí na střední školu vlastní volby měla jen jeden termín; zvláště když tím roste riziko, že pro případné tzv. druhé kolo mohou zbývat už jen paběrky? Je zajímavé, že stále kolem sebe slyšíme hlasy, aby škola své žáky nestresovala.

Motto:

Centrum pro studium islámu, katedra teologie a náboženských studií, Glasgow University: Noorah al-Galiani, MA, kurátor islámských civilizací pro Musea města Glasgow uspořádá večerní přednášku o islámském umění. Nenechte si ujít tuto akci: budou prezentovány záběry některých dosud neznámých islámských uměleckých artefaktů.

Centrum islámských studií, Glasgow University

JČ: Zaujal mě rozdíl: v ČR aktivisté protestují proti uznání muslimského náboženství, Glasgow University pořádá večerní přednášku o neznámém islámském umění. Bohumil Kartous k tomu napsal úvahu.

Kára tažená mezkem a vedená jedním mužem se objevila na ulici proti jedoucí koloně tří Humvee, v jednom z nichž seděl americký generál. Když se kára dostala na úroveň generálova vozidla, zastavila a další muž, ukrytý dosud v káře pod trávou, vyskočil a začal na kolonu střílet. Oba útočníci zabili několik Američanů včetně generála a sami při útoku padli. Smrt generála i ostatní údaje potvrdil důstojník tzv. národní gardy. Kára s mezkem zůstala stát u trosek vozidel. Američané později obklíčili místo tanky a obrněnými vozidly v doprovodu vrtulníků. Pak "zatkli" mezka a odvedli ho na svou základnu.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Na samém konci minulého roku vydalo Ministerstvo zahraničních věcí ve spolupráci s Ústavem mezinárodních vztahů první českou výroční zprávu o vývozu zbraní. Dokument nazvaný "Národní zpráva o kontrole exportu" je k dispozici zde a obsahuje údaje za rok 2003. Podle slibu, který dal náměstek ministra zahraničních věcí Jan Winkler českým nevládním organizacím, měla být vzorem pro zpracování dokumentu zpráva britská. Avšak dokument " United Strategic Export Controls Annual Report 2003", jenž lze získat zde, byl britskému parlamentu předložen v červnu minulého roku a v tuto chvíli již byly publikovány informace za první dvě čtvrtletí roku 2004. Zatímco Británie zveřejňuje údaje o exportu zbraní zhruba s půlročním zpožděním, Česká republika tak činí prakticky s ročním odstupem. Kvalitu zpracování české zprávy tu hodnotit nebudu, to je téma na samostatný článek.

Honza se promítala do dcery Franze Kafky a možná jí i byla, napsal ve své vzpomínce na Janu Černou nadepsané Černá lyra Bohumil Hrabal.

Honza Krejcarová neboli Jana Černá jistě nebyla dcerou Franze Kafky, ale určitě byla dcerou Mileny Jesenské, Kafkovy přítelkyně. A Milena Jesenská je podle průzkumů prý druhou ve světě nejznámější Češkou hned po Martině Navrátilové.

Norsko, Irsko, Černá Hora, Itálie. Kdo by na první pohled řekl, že tyto země mají něco společného? To "něco", které mám v tomto případě na mysli, je protikuřácký zákon. Debatuje se o něm nejen v médiích, ale samozřejmě i v místech, kterých by se měl dotýkat nejvíce, tedy v restauracích a hospodách. Návrh podobného zákona totiž existuje i v České republice a osobně si myslím, že patří k těm lepším "nápadům", které sociální demokraté za 6 let svého vládnutí vyprodukovali (ostatně také nepochází z jejich hlav), leč nějak se nedaří ho prosadit v parlamentu.

V parlamentu nesedím, a tak nevím, jestli za tím stojí liknavost jeho předkladatelů či snad formální nedostatky, které jsou často důvodem odmítnutí opozice u většiny předkládaných návrhů. Vzpomeňte kolikrát jste sami slyšeli povzdechnutí opozice (mám na mysli opozici všeobecně), že nápad je to vcelku dobrý, ale provedení je neskutečně špatné, a proto nezbývá než hlasovat proti.

Tato sugestivní otázka mě napadla, když jsem navštívil výstavu studentských prací ARTSEMESTR 2005 na Vysoké škole umělecko průmyslové v Praze. A má vůbec sochařství, v lepším případě umění někam směřovat? A když nemusí nikam směřovat, jaký je tedy jeho smysl?

Stravování v KFC má jednu výhodu. Ve fast-foodu se scházejí typy lidí, které hned tak neuvidíte a možná ani vidět nechcete. Což je pro člověka, před jehož uchem bledne i Ucho, fantastická příležitost sbírat lidské osudy. Zatímco před KFC na I. P. Pavlova můžete v nočních hodinách natrefit na absolutně nenápadné hloučky východních národností, v nichž občas blýskne kryt nového mobilu a občas takové divné přeložené papírky, v KFC Kaprova najdete zajímavé lidi spíš uvnitř. Když škrtneme cizince, uvidíme různorodé podnikatele (pozoruhodné je, že čím luxusnější vzhled, tím střídmější objednávka) a vedle nich lidi, do nichž byste v životě neřekli, že je kdy v KFC uvidíte.

První skupinou jsou studenti humanitních oborů.

Pokud je pravda, jak napsal deník Blesk, že Dáda Patrasová "podává trestní oznámení za trestný čin pomluvy a trestný čin porušování cizích práv" na internetový deník Britské listy, protože jsme publikovali kritickou recenzi (!) jejího televizního pořadu, je to neblahá zpráva pro stav demokracie a svobody projevu v Česku. Ve zmíněné recenzi kritizoval autor Jiří Černý (není totožný s hudebním kritikem téhož jména) nevkus, kýčovitost a manipulativnost pořadu Vánoce s Dádou, upozornil na to, že podle jeho názoru Dáda využívá dětí přítomných v pořadu jen k posilování vlastní "slávy", že mezi nimi a Dádou v pořadu k autentické interakci nedochází, a konstatoval, že pořadem zřejmě Česká televize porušuje zákon, protože jeho součástí je product placement (cílené umístění značkového výrobku jako rekvizity pozn. red.) soukromých komerčních výrobků.

Vyšlo v Lidových novinách v úterý 18. 1. 2005 ZDE

Rozhovor s šéfredaktorem Britských listů navazuje na projekci filmů Adama Curtise v sídle ministerstva kultury v Nostickém paláci. Curtisovy filmy kladou se sugestivní naléhavostí základní etické otázky o současné politice stejně, jako otázky po smyslu a metodách žurnalistiky. Provokují, zesměšňují, útočí. Srovnávají americký neokonzervativismus Leo Strausse s militantním islamismem a dokazují, že obě dvě ideologie jsou si podobné, obě vznikly ze selhání liberálního snu vytvořit lepší svět. Obě dvě civilizace vyrůstaly z dědictví studené války a na pozadí myšlenek jednoho egyptského politického filosofa a islamistického revolucionáře Sayyida Qutba. Strauss byl přesvědčen, že dobrý politik by se měl vrátit a prosazovat absolutní morální hodnoty, které dokáží sjednotit společnost. Qutb tvrdil, že ve skutečnosti jsou politici otroky svých vlastních sobeckých a chtivých touh. A z tohoto myšlenkového kvasu padesátých let vznikla současná moc nočních můr.

Rozhovor vyšel na serveru Česká média ČM

Každý ho hledá, nebo ho alespoň najde, třeba až ho pohozený Blesk osvítí. Každý chce vědět, kdo jím je, ačkoli si myslí, že ho sám zná. Veřejnoprávní dojnice se vzedmula v záchvatu plagiátorské invence a servíruje nám geniální archetyp divácké soutěže.

V listopadu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 8550 Kč, zadavatelé reklamy nám zaplatili 2400 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.