Proč si Spojené státy poradily tak špatně s dohrou irácké války? Jak to, že byly tak špatně připraveny na chaos, který následoval po porážce Saddáma Husajna? A jak to, že neměly po invazi žádnou strategii na odchod?

To jsou otázky, které si ve svém komentáři v konzervativním deníku Daily Telegraph položila Janet Daleyová:

Diskriminace Romů, policejní násilí vůči romské menšině a používání klecí v psychiatrických léčebnách a ústavech sociální péče. To jsou dle Výroční zprávy Amnesty International 2004 nejvážnější oblasti porušování lidských práv v České republice.

Ve své výroční zprávě, vydané v Londýně ve středu, konstatovala organizace Amnesty International, že vlády a teroristické skupiny, jako je al Kajda, ohrožují v současnosti lidská práva více než kdy za posledních padesát let. "Válka proti terorismu", kterou vedou Spojené státy, je podle mezinárodní organizace Amnesty International zdrojem vlny porušování lidských práv po celém světě. Ve své právě vydané výroční zprávě konstatovala Amnesty International, že americká ofenzíva proti globálnímu terorismu "nemá vizi" a způsobila, že je svět nebezpečnějším místem". Spojené státy tuto kritiku odmítly a zdůraznily, že v oblasti lidských práv na světě "vedou".

Vlády v celé Evropě a Střední Asii pokračovaly ve vedení tak zvaného "boje proti terorismu", a přitom ve jménu bezpečnosti podkopávaly lidská práva. Mezi kroky, které tyto vlády učinily, patřila regresivní opatření v rámci "antiteroristické" legislativy, útoky proti ochraně utečenců a omezování svobody shromažďování a vyjadřování. Povrchní sliby o bezpečnosti, imigraci a azylu, spolu s růstem populismu ještě více podporovaly rasismus a diskriminační praktiky vůči menšinám v celém regionu. Nedostatek politické vůle ze strany Evropské unie (EU ) čelit porušování lidských práv v rámci svých hranic, je velice alarmující, zejména v souvislosti s plánovaným vstupem dalších 10 nových členů v r.2004. Ti, kdo nesou odpovědnost za porušování lidských práv včetně mučení nebo špatného zacházení, nadále zneužívají beztrestnosti.

Tisková zpráva Amnesty International, Londýn.

AI ve své Výroční zprávě 2004 upozorňuje, že násilí, jehož se dopouštějí ozbrojené skupiny, a různé přestupky vlád, společně představují nejtrvalejší útok na lidská práva a mezinárodní humanitární právo za posledních padesát let. To přispívá k narůstající nedůvěře, strachu a rozkolům ve světě.

Schyluje se k volbám do EP, a tak na každém vhodném i nevhodném místě začínají klíčit první výhonky předvolební kampaně v podobě maloformátových plakátů i obřích billboardů. Celý svůj život čekám na takovou reklamu s politickým obsahem, která mě nechá minimálně chladným, když už není schopna mě upoutat či dokonce nadchnout. Je čím dál víc jasné, že sama podstata politické reklamy je kýčovitá a nepomohlo by snad ani její plastické ztvárnění. Každopádně neztrácím naději -- její pověstnou jiskřičkou je fakt, že můj prozatímní život dosud byl poměrně krátký.

Amerika už samozřejmě dávno není zárukou demokracie, kdo si to myslí, je stejný naivka jako ten, kdo si představoval, že Sovětský svaz je pevná hráz míru. Toto zjištění považuji ve vědomí české společnosti za dost podstatné, nemusíme se totiž zdržovat iluzemi, které jak známo podlamují nohy těm, kteří na nich chtějí pevně stát. Nebudeme-li mít iluze o své vlastní výjimečnosti jako Američané, budeme silnější než oni, morálně silnější.

Svět už není zárukou ničeho, hlavním naším kritériem by neměl být jenom zisk, prosperita, ale mravnost.

Britské listy doprovodily informaci o vítězství filmu Fahrenheit 9/11 v Cannes výtahem z článku převzatého z týdeníku the Observer. Jan Čulík chtěl možná čtenářům ukázat, jak vypadá trochu lepší britský bulvár, což se mu, podle mého názoru povedlo.

Přesněji řečeno, jde o bulvár vylepšený o politickou agendu, jejímž cílem je implantovat čtenáři myšlenku, že ten Moore není vlastně až tak důvěryhodný člověk, takže kdoví, jak to s tím, co divákům a čtenářům předkládá, vlastně je.

Mohli bychom také začít následujícími otázkami: Je (ještě) prioritou ustavení demokracie (a svobody) v Iráku? Aneb: Není "až na prvním místě" setrvale ve hře nemýtický boj o moc ve Washingtonu? (A má pravda jen dva konce?)

středa 14.00: Americký list New York Times ve středu vydal pozoruhodnou omluvu, týkající se jeho zpravodajství o Iráku ZDE. Přiznal, že byl uveden v omyl ohledně existence iráckých zbraní hromadného ničení zdroji, mezi nimiž byl i kontroverzní irácký vedoucí představitel Ahmad Čalabi

Po razii irácké policie do rezidence Ahmada Čalabiho si stěžoval jeho rozčilený mluvčí, že tito "barbarští vetřelci" zkonfiskovali jako "dokumentaci" i Čalabiho "osobní výtisk Koránu". Jenže, jak poznamenává ve středu deník Guardian, asi to jen osobní škodolibost vyšetřovatelů nebyla, neboť tento výtisk má věnování od íránského ajatolláha Chomejního, "Mému synu Ahmadovi". Právě během irácko-iránské války objevil Čalabi hodnotu informací a že je může prodávat Američanům. Už tehdy se snažil zavděčit se americkým rozvědčíkům v Ammánu s tím, že má výlučné výzvědné informace o irácko-íránské válce. "Od Ahmada jsem vždycky dostal informace o tom, co se děje, do 10 minut," vzpomíná láskyplně jeden bývalý americký velvyslanec v tomto regionu. Od začátku roku 1991 pracoval Čalabi intenzivně pro CIA. Svěřil se jednomu svému iráckému kolegovi, že USA jsou ochotny věnovat podstatné finanční částky irácké opozici: "Ty peníze bychom měli získat." Pracovníkům CIA se Čalabi líbil: jednal velmi rychle a hlavně jim vždycky říkal to, co chtěli slyšet. Pracovníkům CIA jaksi nevadilo, že od samého počátku má Čalabi kontakty v Íránu.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Po přečtení článku "Hádka o křesťanství" jsem se vážně zamyslel. Bude pro mne, buddhistu, v Evropské unii s ústavou místo, ptá se Michal Ilan.

Aneb - jsou tři cesty k moudrosti:

První je cesta napodobení - ta je nejsnadnější.

Druhá je cesta vlastní zkušenosti - ta je nejobtížnější.

Třetí je cesta přemýšlení - ta je nejušlechtilejší.

Pan Švec se nejprve zamýšlí ZDE nad významem pojmu normality.

Vyšlo nové číslo literárního čtvrtletníku Texty. Kompletní archiv časopisu, včetně aktuálního čísla, naleznete ZDE

Jeho jméno znají nejen diváci filmů "Týden v tichém domě" (1947), "Svědomí" (1948), "Morálka paní Dulské" (1958), "Vyšší princip" (1960), "Čintamani a podvodník" (1964), "Penzion pro svobodné pány" (1967), "Svatba jako řemen" (1967) či "Božská Ema" (1979). Ti mladší znají jeho tvář také z rolí nenasytného řezníka ve Slavnostech sněženek ( "Já vás varuju pánové, já všechno sežeru!") a profesora kardiologie Stárka v Pelíšcích ("A ten pacient mi o svatební noci exitoval..."). Málo se ví, že Jiří Krejčík po léta režíroval divadlo, v Činoherním klubu například vytvořil dnes už legendární incenaci O'Caseyho "Penziónu pro svobodné pány" (v níž roli Halibuta převzal po Vladimíru Pucholtovi Jiří Menzel), která byla na repertoáru divadla celkem 16 let...

Z oficiální analýzy americké armády týkající se úmrtí a týrání vězňů v Iráku a v Afghánistánu vyplynulo, že k týrání docházelo v širším měřítku. Americký list New York Times konstatuje, že získal armádní zprávu o vyšetřování 37 případů údajného týrání vězňů americkými vojáky. List konstatoval, že byl dokument vypracovali pracovníci, kteří vedou trestní vyšetřování na žádost vojenských činitelů.

V úterý ráno po osmé hodině, po informaci o projevu prezidenta George Bushe o Iráku, interviewoval John Humphrys, moderátor pořadu "Today" k věci amerického neokonzervativce Richarda Perla. Upozorňujeme na strukturu a vedení tohoto rozhovoru.

Nedávno uveřejněný článek Milana Valacha Poslanci nám zavařili se dotýká, přes svůj ironizující tón, samotné podstaty demokracie. Klade otázku: Jsou poslanci oprávněni stanovovat podmínky pro pořádání a platnost lidových hlasování?

V pátek 21. května vysílal Český rozhlas 6 v pořadu "Média v postmoderním světě" tuto recenzi Jana Čulíka o knize Billa Kovache a Toma Rosenstiela Základy novinářské práce. Pak následovala diskuse Radka Kubička s Janem Čulíkem o lobbismu, o nezávislosti, o tom, že vyhozený šéfredaktor britského deníku Daily Mirror dostane odškodné 2 milionu liber (100 milionů Kč), o bezpodmínečné ochraně novinářských zdrojů v Británii, kterou zaštiťuje Evropský soud pro lidská práva a o případu Martina Šmoka, českého novináře, který dostal pokutu za odmítnutí prozradit svůj zdroj. Šmok by zřejmě pokutu neměl platit, ale měl by se také odvolat k Evropskému soudu pro lidská práva. Podle britské zkušenosti by svou věc zřejmě vyhrál:

Fakt, že český mediální prostor je zahlcen kvasiinformacemi a informační makulaturou, není třeba nahlížet pouze s odbrným společenskovědním nebo podobným odstupem. Můžeme se na tento fenomén dívat mnohem konkrétněji a hledat skutečné příčiny a odkrývat ty zdánlivé. Zkrátka: cui bono?

Jako nepřímou odpověď na program BBC Radio 4 o deportaci Sudetských Němců z Československa uspořádal Slovanský klub při London School of Economics veřejnou přednášku historika Martina Browna.

Přednáška se uskutečnila počátkem května za přítomnosti početného publika akademiků, studentů, novinářů a mnohých dalších. Předsednictví se ujal Sir Michael Burton, bývalý velvyslanec Velké Británie v Německu a České republice (1994-1997).

Nedopatřením jsme ve středu ráno publikovali nedokonalou verzi tohoto článku; s omluvou opravujeme.

Není to paradox? Politik, od jehož narození uplyne 120 let (a od jeho smrti padesát šest let) stále vyvolává značné vášně. Stále jej někteří lidé nenávidí, jiní přijímají zákon o jeho zásluhách o stát. Není cílem tohoto článku posuzovat, zda mají pravdu ti, oni nebo někdo třetí. Neklade si za cíl ani rozhodnout, do jaké míry je toto zaujetí pro nebo proti Benešovi důsledkem jeho vlastní činnosti a do jaké míry spíše hvězdných (a tragických) okolností jeho politického života. Jeho cíl je podstatně skromnější -- uceleně shrnout základní fakta o Benešově životě a aktivitách pro čtenáře, který potřebuje základní orientaci...

Česká republika, Malta, Itálie, Litva, Polsko, Portugalsko a Slovensko požadují, aby tdo ústavy Evropské unie byla včleněna klauzule o "křesťanském základu evropské civilizace". To je nepřijatelné pro severské protestantské země a urážlivé vůči stoupencům mnoha jiných náboženství, kteří žijí v Evropské unii.

Vážení a vážené spoluradní v radě České televize,

milá Česká televize!

V sobotu ráno jsem utrpěl šok. Shlédl jsem v repríze poslední díl Velkého vozu (premiéru měl 17.5.) o zneužívání grantů na romské a proromské projekty.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

V dubnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5361 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček stále ještě (zadarmo) postupně zprovozňuje četné dosud nefunkční části časopisu, po lednové havárii serveru. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.