Od roku 1992 využíval Čalabi pro získávání informací šiitského Kurda Arrase Karima Habiba - ten byl agentem íránské rozvědky. Pracoval i pro Američany, ale hlavně pro Írán. CIA vadilo, že Čalabi je v úzkém styku s Íránci.

CIA si možná myslela, že aspoň Čalabi slouží dvěma pánům za stejným účelem - že Írán i on sám jsou v opozici vůči režimu Saddáma Husajna. Jenže jedna podivná epizoda, k níž došlo v této době při hledání zakázaných zbraní v Iráku, poukázala na to, že Íránci používají Čalabiho k něčemu daleko vážnějšímu: že jeho prostřednictvím manipulují americkou zahraniční politiku na základě falešných výzvědných informací, které vyrábějí. Právě tato íránská aktivita zřejmě nakonec přiměla USA, aby zaútočily na Irák.

V zimě roku 1994 se Čalabi pokusil předhodit CIA návštěvníka z Bagdádu jménem Khidir Hamza, který se ohlásil jako čelný člen Saddámova týmu na výrobu jaderných zbraní. CIA ho po rozhovoru právem odmítla: ukázalo se, že Hamza své znalosti silně přeháněl a neměl s praktickým jaderným programem nic společného: jak posléze svědčil Imad Khadduri, irácký jaderný vědec, odpovědný za veškerou dokumentaci tohoto projektu, Hamza měl v důsledku elektrického šoku, který zažil v dětství, iracionální strach z radiace a vyhýbal se místům, kde by mohl přijít do styku s jaderným materiálem.

CIA sice Hamzu odmítla, on se však přece jen dostal do Úřadu pro mezinárodní atomovou energii, která vyšetřovala irácký jaderný program. Ten v roce 1995 konfrontoval činitele iráckého jaderného programu s dvacetistránkovým, údajně iráckým dokumentem o tom, že Irák vyvíjí jaderné zbraně. Dokument vypadal autenticky; posléze bylo potvrzeno, že je to falzum, které úřadu podstrčil Khidir Hamza. Bylo dokázáno, že je Hamza "profesionální lhář".

Iráčtí jaderní vědci posléze přesvědčivě dokázali, že z technických popisů, uvedených v dokumentu vyplývá, že užívají výrazy, jichž se používá jedině v Íránu. Dokument byl původně napsán jazykem farsí, jímž se mluví v Íránu, a pak přeložen do arabštiny.

Jak se zdá, Írán poskytoval Západu falešné výzvědné informace, jejichž účelem bylo dokázat, že Saddám buduje zbraně hromadného ničení, a přimět OSN, aby udržela v platnosti tvrdé hospodářské sankce proti Iráku, navzdory tomu, že drasticky postihovaly irácké civiliní obyvatelstvo.

V následujících letech Čalabi poskytoval na Západě k dispozici americké rozvědce a OSN celou řadu emigrantů, kteří svědčili o tom, že Saddám vyvíjí zbraně hromadného ničení. Posléze se ukázalo, že veškerá tato svědectví jsou absolutně falešná, ale tito svědci působili na první pohled důvěryhodně, v důsledku, jak uvedl jeden inspektor OSN, "velmi inteligentní psychologické přípravy".

Čalabi nezakrýval, že má dobré styky s íránskou rozvědkou. Věděla to i americká CIA a proto se snažila udržovat si od Čalabiho odstup. Jenže Čalabiho si oblíbili neokonzervativci ve Washingtonu a CIA byla pak proti Čalabiho vlivu bezmocná.

Až v posledních týdnech, kdy se Čalabi chová v Bagdádu stále podvratněji, odsoudil například úsilí vyslance OSN vyjednat dohodu o předání moci Iráčanům po 30. červnu, ho americká vláda opustila a nyní zveřejnila skutečnost, že Čalabi předával do Íránu americké tajné výzvědné informace.

Činitelé v CIA jsou přesvědčeni, že Írán využil Čalabiho k tomu, aby manipulacemi přiměl Ameriku k útoku na Irák. V důsledku toho má nyní Írán americké jednotky na svých hranicích. Je to zákon nezamýšlených důsledků.