EVROPA / STŘEDNÍ ASIE

PŘEHLED REGIONU ZA ROK 2003

"Boj proti terorismu"

Pod záštitou boje proti "terorismu" vlády nadále porušují lidská práva, a to jak legislativně tak i v praxi. Koncem tohoto roku (2003) zůstalo internováno ve Spojeném království (UK) 14 cizích státních příslušníků, kteří nemohli být deportováni zpět, a to se dělo v souladu se zákonem, který umožňuje bezdůvodné zadržení bez obžaloby a bez soudu, pouze na základě tajných důkazů.

Tyto osoby, zadržované v UK na základě" protiteroristických" zákonů, byly drženy v přísně hlídaných zařízeních za velice omezujících podmínek. Španělsko dále ignorovalo dlouhodobá doporučení různých mezinárodních orgánů na zajištění větší bezpečnosti podezřelých osob zadržovaných na základě "protiteroristické" legislativy, a ve skutečnosti plánovalo prodloužení doby, po kterou smějí být určití lidé drženi v samovazbě, a to o více než dvojnásobek. Španělské úřady kromě toho také zakázaly vydávání jediných baskických novin a 10 lidí, kteří s novinami byli spojeni, bylo na základě "protiteroristických" zákonů označeno jako osoby nežádoucí požívat svobody projevu.

Orgány v Uzbekistánu využívají " boje proti teroru" k ospravedlnění neustálého potlačování rozdílných názorů jak v oblasti náboženské, tak i politické. Nejméně šest tisíc politických vězňů tam zůstává ve vězení a členové nezávislých islámských shromáždění se setkávali se zadržováním a zastrašováním. V Turkmenistánu pokračovala vlna represí z důvodu údajného pokusu o úkladnou vraždu prezidenta v listopadu 2002; přitom byla prokázána vina spoustě lidem, a to po nestydatě nespravedlivých soudních procesech, při nichž bylo spolehlivě prokázáno mučení a špatné zacházení. Vlády se snaží omezovat ustanovení o poskytování azylu a imigraci, přičemž využívají nových slovních spojení, jako je: "národní bezpečnost" a "antiterorismus" a raději se soustředí na kontrolu, než na ochranu. Například v Itálii hrozilo, že se někteří žadatelé o azyl budou muset vrátit zpět do svých zemí, kde budou ovšem ohroženi vážným porušováním lidských práv. Některým jednotlivcům dokonce hrozilo vyhoštění, protože představovali hrozbu pro bezpečnost státu a veřejný pořádek v zemi. Azylanti neměli ani šanci vyjádřit se ve spravedlivých soudních procesech.

Perspektiva lidských práv týkajících se poskytování azylu stále v myšlení EU chybí. Evropská unie pod hlavičkou mezinárodních bezpečnostních závazků nadále podporuje omezování imigrace do EU.

Rasismus

Rasismus, diskriminace a nesnášenlivost, včetně antisemitismu a islamofobie, to byly nadále hlavní problémy v regionu Evropy a střední Asie. Manifestace se zaměřovaly na instituční rasismus ve sféře ekonomických, společenských a kulturních práv. V mnoha státech tohoto regionu docházelo k diskriminaci Rómů, ta často zasahovala všechny životní oblasti včetně jejich přístupu ke vzdělání, zaměstnání, bydlení nebo společenským službám.

Mnoho lidí snažících se o návrat domů poté, co byli vyhnáni válkou ze západní části Balkánu, se setkávalo s diskriminací z etnických důvodů, hlavně při přijímání do zaměstnání, v přístupu ke vzdělání i ke zdravotní péči. Šlo o formu zákazů návratu a reintegrace menšin. Požadavky rasistů na zákonodárství v oblasti udělování občanství v Ruské federaci znamenalo, že etnické minoritní skupiny -- včetně členů Meskešské populace v jednom regionu -- zůstaly absolutně bez státní příslušnosti, a tím jim byl odepřen nárok na penzi, dětské příspěvky i vyšší vzdělání.

Na pozadí zneužívání lidských práv ze strany vykonavatelů spravedlnosti byl opět rasismus. Zprávy o rasovém podtextu špatného zacházení ze strany policejních sil přicházely z celé řady států, včetně Belgie, Bulharska, Francie, Řecka, Itálie, Polska, Ruska, Slovenska, Slovinska i Španělska. V některých státech byla také při vyšetřování nebo stíhání za útoky ze strany soukromých aktérů zanedbána ochrana menšin, a to jak z důvodů etnických, tak i náboženských. Například v Gruzii se náboženské menšiny stále setkávaly s týráním, zastrašováním a násilnými útoky, a policie selhávala v poskytování adekvátní ochrany těmto cíleným osobám nebo nevykazovala patřičnou aktivitu při obžalovávání údajných pachatelů.

Nedostatek ochrany lidských práv

Z celého regionu přicházely zprávy o mučení a nelidském zacházení, včetně Albánie, Moldávie, Rumunska, Srbska a Černé Hory, přičemž reportáže o takovém zacházení byly běžné a důvěryhodné. V Turecku bylo mučení a špatné zacházení v policejní vazbě i nadále věcí velmi závažnou, a to i přes určité pozitivní změny v legislativě. V Německu vznikla bouřlivá veřejná debata o přípustnosti používání násilí při výslechu, poté co se ukázalo, že jeden vyšší policejní důstojník nařídil nestandardní použití síly proti podezřelému. V některých státech, jako jsou Belgie, Itálie a Švýcarsko, chybí v policejních vazbách základní ochrana proti špatnému zacházení. Z jiných států, jako je Řecko, Makedonie, Portugalsko a Španělsko, přicházely zprávy o nebezpečném a nadměrném používání střelných zbraní, někdy i s následkem smrti. V několika zemích byly podmínky ve věznicích nebo v internačních zařízeních, v nichž jsou žadatelé o azyl a neoprávnění imigranti drženi, kruté a ponižující. V některých státech se nelidsky zacházelo s lidmi s mentálním postižením -- v pečovatelských domech v Bulharsku, a z důvodu používání postelových klecí také v České Republice, Maďarsku a na Slovensku.

Mnoha státům chybí nezávislý a pečlivý kontrolní systém k odhalování podobných křivd. Problém souvisí s trvalou neschopností členských států Evropské unie přijmout odpovědnost za zachovávání lidských práv na úrovni EU.

V některých státech trvala beztrestnost za porušování lidských práv. V Turecku je i nadále zoufale nízký počet trestních stíhání členů bezpečnostních složek, kteří provozovali praktiky týrání a špatného zacházení s veřejností.

Bezpečnostní složky Ruské federace stále jednají beztrestně v konfliktu s Čečenskou republikou a to i přes pokračující reportáže o týrání a "nezvěstných".

Trvalá beztrestnost válečného násilí zůstává problémem také v západní části Balkánu. Ačkoli někteří lidé podezřelí ze spáchání válečných zločinů byli převezeni do vyšetřovací vazby Mezinárodního trestního tribunálu za bývalou Jugoslávii, existují další osoby, které se vyhýbají zatčení, některé z nich byly zřejmě chráněny vládními orgány v Bosně a Hercegovině, Chorvatsku, Srbsku a Černé Hoře. Případy tisíců "nezvěstných", kteří jsou pohřešováni z války v letech 1992 -- 95, zůstávají nevyjasněny. Ačkoli vnitrostátně byla vedena některá trestní stíhání za válečné zločiny, nedostatek politické vůle a pochybení státních justičních systémů bylo příčinou dalších nepotrestaných zločinů.

V Bělorusku, Turkmenistánu a Uzbekistánu byl nesouhlas s oficiální politikou v civilním, náboženském i politickém životě systematicky a často brutálně potlačován. Ochránci lidských práv se v mnoha zemích setkávali s výhrůžkami a vězením. A to včetně Turecka, kde řada zákonů a nařízení omezuje činnost aktivistů, a také v Ázerbajdžánu, kde kampaň vedená státem sponzorovanými médii proti několika významným ochráncům lidských práv vyvrcholila prudkými útoky na jejich kanceláře a vzrostly obavy o bezpečnost jejich i jejich rodin. Z obou těchto zemí, a rovněž z jiných států, jako je Itálie, Řecko a Švýcarsko, přicházejí zprávy o tom, že policie používala proti demonstrantům nadměrné síly.

Vzhledem k nedostatku účinných postupů a provádění nápravy při porušování lidských práv v zemích Evropy rostl zájem o posuzované návrhy, které by měly přispět k nápravě na regionální úrovni u Evropského soudu pro lidská práva. Členské státy Rady Evropy navrhly doplnit nová přijatelná kritéria pro Evropský soud pro lidská práva, který je jediným mezinárodním soudem, k němuž mají jednotlivci právo přímé petice.

Násilí páchané na ženách

Porušování lidských práv žen a dívek v tomto regionu pokračovalo. V souvislosti s nekalým obchodováním a nucenou prostitucí existují obavy, že se obětem nedostávalo pomoci ze strany právních systémů v žádné z výchozích, tranzitních ani cílových zemí. Domácí násilí bylo také pevně zakotveným problémem po celé Evropě a Střední Asii, od Belgie až po Ruskou federaci. Mezi faktory, které k tomuto stavu přispívají, patří, že některé státy považují domácí násilí za "soukromou záležitost", dále sem patří nedostatek právních opatřeních zakazujících a kriminalizujících domácí násilí v některých zemích, dále nedostatek zvláštních policejních jednotek a jejich výcvik, nedostatečná opatření na ochranu obětí, a také soudní rozhodnutí, která často neodpovídají závažnosti takového trestného činu.

Trest smrti

V tomto směru byly během roku učiněny některé pozitivní kroky. Arménie trest smrti zrušila, Kazachstán vyhlásil moratorium na popravy až do přijetí legislativy na zrušení trestu smrti, a Kyrgystán zachoval své moratorium na popravy. Tádžikistán, ačkoli trest smrti zachoval, snížil počet poprav. Ale Tádžikistán v posledních letech, a s ním i dva další státy v regionu, které trest smrti zachovaly, Bělorusko a Uzbekistán, dále popravy vykonávají. Ke zvláště vysokému počtu poprav došlo pravděpodobně v Uzbekistánu, kde jsou v poslední době popravovány spousty lidí po nespravedlivých procesech, mnohé zde svědčí o týrání, o existenci korupce při vyšetřování, soudním řízení i při odvolání. V Bělorusku, Tádžikistánu a Uzbekistánu, byl proces udělování milostí i popravy samotné drženy v tajnosti, přičemž trest se vztahoval nejen na vězně, ale také na jejich rodiny.

Popravy se konaly v tajnosti a členům rodin a přátelům byla upřena možnost se s odsouzenci rozloučit. Rodinám dokonce často nebylo po měsíce sděleno, zda jejich příbuzný ještě žije, nebo byl popraven. Nedozvěděli se také, kde je jejich milovaná osoba pochována. Žádná z těchto tří zemí nevydala úplnou statistiku o vykonaných trestech smrti.

Postupy na podporu lidských práv

Ačkoli jsou lidská práva v tomto regionu stále napadána, aktivity na podporu a ochranu základních práv stále pokračují. Mnoho hlasů zdůrazňuje, že lidská práva a bezpečnost nejsou neslučitelná, že jsou naopak nedělitelná a vzájemně na sobě závislá. Ochránci lidských práv pokračovali ve své práci i přes týrání, zastrašování a věznění. Společenská hnutí reagovala na řadu problémů s lidskými právy v tomto regionu, slučovala aktivisty z různých zemí na veřejných setkáních, jakým bylo i Druhé evropské společenské fórum v listopadu v Paříži, ve Francii, které dalo příležitost koordinovat aktivisty v regionech. Silné regionální mezivládní orgány, včetně Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, nadále hrají klíčovou roli při podpoře a ochraně lidských práv.

Celou Výroční zprávu 2004 v angličtině naleznete na www.amnesty.org

Zprávy o vybraných státech světa jsou v češtině k dispozici na www.amnesty.cz