Jsem ochoten všechno tohle odvolat, pokud mi někdo ukáže zdařilou politickou reklamu. To, jak se prezentuje česká politická scéna, vzbuzuje dojem špatného snu a po stránce kvalit bych upřednostnil kterýkoliv spot o kouzlech pracího prášku. Na druhou stranu, v plakátech našich samozvaných zastupitelů se dá nádherně číst. Někdy mě pohled na takový billboard ponouká k pocitu, že se dívám na vícesmyslový obraz, jakési dílo vrcholné postmoderny. Ty obrazy jsou ale vůči jejich figurám natolik nevybíravé, že mě představa jakéhokoli záměru tvůrce ihned opouští.

Začněme třeba u ODS. V tramvaji jsem si všiml modifikovaného symbolu této strany, který má zřejmě naznačovat postoj ODS k EU. Stranickým stratégům nepřišlo na mysl nic jednoduššího než spojit značky obou organizací hezky dohromady. Způsob, jakým to provedli, svědčí o jejich dobrém rozpoložení a o smyslu pro inteligentní humor. A tak zmatený modrý pták oblétává dvanáct apoštolů v marné snaze někde se uhnízdit nebo si třeba jen trochu odpočinout po namáhavém letu do Bruselu. Bohužel, nejde to. Hvězdičky píchají a nedovolují opeřenci spočinout. Skoro to vypadá, že Evropská unie o Občanské demokraty nestojí. A to by zrovna oni mohli konečně ukázat, jak vypadá opravdová evropská realita. Napadá mě, že polétavci zbývá poslední, spíše opravdu symbolická zbraň -- ptačí trus.

Zůstaňme ještě chvíli u stejné strany, protože vysokou úroveň drží i zpracování personální presentace jejích politických špiček. Stratégové politické kampaně vsadili na oblíbený marketingový produkt " 2 v 1" a nabízejí potenciálnímu voličstvu tandem eurolídr J.Zahradil -- předseda M.Topo(lánek) (nevím, jak zní současné pracovní označení). Jakoby se malíři podařilo v jednom obraze spojit všechny krásy dne i noci. Dovolím si hned dvojí popis: Billboard je tak "promyšlený", že i pořadí zleva doprava má svůj význam. Obrýlená ("sofistikovaná") jednička ODS v nadcházejících volbách je zakousnutá do své ruky (=zaujímá pózu myslícího filosofa) a jednoznačně navozuje dojem soumraku bohů nad současným stavem EU (stav plíživě se federalizujícího superstrátu po rozmachu evropeismu nebo europeismu...Pane prezidente, jak to mám psát?).

Zprava sekundující a značně vyjukaný (bodře působící) předseda Topolánek ztělesňuje umíněného, leč upřímného vesnického starostu ( z vlasti dohlížející záruku jistot a příslibů), který je rozumný a dává volnost těm energickým mladíkům ze vsi, ale je vždy hotov krapet jim přistřihnout nebo naopak prodloužit křídla (....). Dohromady tvoří prototyp muže na pravém místě. Zatímco u J.Zahradila prý předcházejí slovům myšlenky, páně Topolánkova slova předbíhají o celé kilometry jeho činy.

V případě ČSSD jsem se už s tak zábavnou estrádou nesetkal. Snad až na vyobrazení Evropy v záhlaví billboardů , které se drží názoru, že Evropa je to, co je EU ( rozhodně velký problém měli tvůrci se Švýcarskem, ó, kdyby ho tak bylo možné nějak odstranit) jsem se s žádným dalším poťouchlým vtípkem nesetkal - leda že bych důkladně rafinovanou narážku neobjevil. Billboardy stojí na fádních portrétech kandidátů a jejich značně zprofanované obličeje ve mně emoce nevzbuzují. Místo upřímných pohledů mě upoutala jejich jména. Kupříkladu senátor Falbr je uváděn se svým, mně a zřejmě i většině veřejnosti utajeným, akademickým titulem.

Proč, ptám se? Odpověď nepotřebuje dlouhého bádání. Svého bývalého předáka a tátu sice znají všichni odboráři, jenže zrovna teď potřebuje ČSSD více přízně od střední třídy než od té dějinné. A ve tváři starostlivého otce je najednou patrný, až do teď hluboce ukrytý, intelektualismus.

Tajemství je vůbec hlavním volebním tahem ČSSD. Její eurojednička L. Rouček je podle průzkumů kolektivního nevědomí velkou neznámou, jakýmsi černým koněm dostihů Praha -- Brusel. O R. Falbrovi už sice víme, že je právník, ovšem neurčitý titul " dr." nám o tahounovy socanů a socánků příliš nového nepoví. Jediné, co mi tento přídomek dokázal evokovat jsou osobnosti typu dr. Goebbelse či dr. Železného ( aniž bych chtěl srovnávat, samozřejmě). A já si už od měšťanky myslel, že se politika dělá s otevřeným hledím. Mám dojem, že počítat u průměrného voliče s detektivními vlohami a touhou po odhalování tajemství je vskutku sebevražedné.

Už několik let mě nad pisoárem útulných toalet mého vzdělávacího střediska dělá společnost předvolební samolepka Strany zelených. Pochází ještě z období kampaně před posledními parlamentními volbami a při pohledu na ni pořád nechápu, proč se zelení tak sveřepě vyhýbají účasti v legislativě i exekutivě. Vždyť kdo by odolal zelené demokracii, zelené modernizaci a zelené vládě? Možná to bude tím, že si zelení, vzhledem k jejich úmyslnému odmítání pragocentrismu, pletou Malou stranu s malou stranou.

V nastoleném trendu pokračují i nyní. Jejich předvolební plakát jsem si původně spletl s nabídkou levných rajčat, a protože já rajčata rád, hledal jsem v záplavě chutné zeleniny odkaz na příslušný supermarket. K mému překvapení jsem zjistil, že si levná keříková rajčata nekoupím, protože je nikdo nenabízí. Strana zelených chce tímto způsobem bojovat naším jménem proti geneticky modifikovaným poživatinám.

Zarazilo mě, proč zrovna rajčata, když mediálně vděčná je v současnosti kukuřice, a usoudil jsem, že politická symbolika barev je Zeleným bližší než pomíjivá mediální sláva. Mají pravdu, ale v tom případě jsem zděšen, že čupr zelená se na zmíněném plakátu dusí pod tíhou rudé masy. V souvislosti s tím vypadá zelený happening namířený proti komunistům jako dokonalá konspirační práce za účelem dokonalého zmatení protivníků a zřejmě i voličů. Že by měli poradce z řad bývalých informačně výzvědných profesionálů?

Jako opravdu přesvědčivý vnímám billboard téhož seskupení, alespoň ten, který jsem viděl. Je na míru ušitý Brnu -- Jakub Patočka a další hrdinové na něm vlastními těly brání brněnské vlakové nádraží před transportem a vyhlazením a tváří se přitom nekompromisně. Jasné jako facka Georgi Bushovi. Jejich odhodlání chápu, ale k sakru, máme teď volby evropské nebo komunální? Chtějí snad Zelení bránit brněnské nádraží z Bruselu? To by bylo jistě zajímavé sledovat, kdyby se tam jen zelení dozelenali.

Zatím nejsou schopni ani pořádně obarvit brněnský magistrát a s jejich vnitropolitickou situací to vypadá na rychlé léto, dlouhý podzim a nebezpečně mrazivou zimu, která zeleni rozhodně nesvědčí. Dělat čistky před volbami je opravdu chytrý tah a mám podezření, že sebevražedné sklony jsou na našem politickém dvorečku jako doma. Možná je čas novelizovat Masarykovo první dílo.

Už dlouho si představuju, že ve volbách dopomáhám svým hlasem k tomu, že se do volených orgánů dostává strana s alternativním politickým nábojem, ale budu se asi muset poohlédnout jinde (tedy spíš nikde). Jaká škoda.

Jsem naprosto přesvědčen, že předchozí příklady jsou dostatečně výmluvné. První místo v kategorii Výmluvnost bych ale bez váhání udělil Sdružení nezávislých kandidátů, jmenovitě jejich dvojce J.Bobošíkové. Jisto jistě budoucí famme fatale české a evropské politické scény na mě vrhala z plakátu tak významný pohled, že jsem začal uvažovat, co že mi to chce bývalá neúspěšná normalizátorka ČT a daleko úspěšnější moderátorka z planety Nova vlastně sdělit.

Přešel jsem tedy od práce fotografa a vizážisty ( kterým se nepochybně podařilo zvýraznit politické přednosti kandidátky) ke sloganu a vše mi bylo v okamžiku jasné. " Nebudu mlčet ani v Bruselu", tvrdí rozhodně dvojka Bobošíková. Myslím, že o tom opravdu nemůže být pochyb. Současné preference navíc ukazují na vysokou pravděpodobnost naplnění této zcela vážně míněné hrozby. Pokud bych přece jen chtěl na celé této meziplanetární katastrofě najít něco pozitivního, pak by to byla až nevídaná rasová, potažmo druhová tolerance, jakou by v ČR těžko někdo hledal -- jsme zřejmě ochotni nechat se ve spojené Evropě zastupovat (sic bývalými) mimozemšťany.

Nejvíce mě mrzí, že komunisté šetří na poplatky Strany evropské levice a svou předvolební kampaň tak hrubě omezují. Disponují přitom řadou skutečných hvězd a jejich hesla patřila vždy k nejbarvitějším. Svůj talent ale dostatečně prokázali svým euro -- komunistickým logem -- zatímco ODS bude kroužit bezradně okolo, komunisté plánují přeměnit Evropský parlament v živoucí odkaz internacionály, takříkajíc ruku v ruce pod prapory revoluce se svými zahraničními soudruhy.

Omlouvám se všem stranám a hnutím, o kterých jsem se nezmínil. Má netečnost tkví jednoduše v tom, že jsem nikde nenarazil na jejich plakátové holky a kluky. Nu což, počkám si na televizní spoty a už teď vím, že to bude náramná podívaná.