Kromě zmíněného Dietlova textu oceníte i další vrcholné výkony gigantů českého písemnictví, např. Vítězslava Nezvala a Františka Halase, a skladatelů Radima Dreisla, Jiřího Seidla, Ludvíka Podéště, J.Stanislava a dalších, pregottovskými kantilénami snaživě napodobujících nedostižné sovětské vzory, Izáka Dunajevského a Dmitrije Kabalevského.

Pavel Kohout je ovšem mistr nad mistry, gerontologický Nezvalův objev, že "mladý je soudruh Stalin, mladý je každý komunista," je bez šance proti Pavkovu bezelstnému odhalení expanzivních bolševických cílů - "až naše vítězné vlajky rudé na stožáry světa vyletí". Písnička o čs.lidové armádě, s proslaveným veršem "my máme svoje ptáky z ocele, létáme nad oblaky vesele," kupodivu není autentická, nýbrž jedna z dávných potměšilostí Vladimíra Svitáčka.

Fajnšmekři si mohou vychutnat i prvorepublikovou (1919!), bohužel pozapomenutou, byť kupodivu stále aktuální hašlerovku "Kam pak na nás, bolševíci!?", přidanou k totalitním škvárům, abychom si uvědomili, jak má úderná agitka vypadat.

K notám a textům jsou připojeny láskyplně vybrané dobové plakáty, špičkový je například ten, na němž u čerstvě postavené berlínské zdi, za níž vykukuje svalnatý volksproletář, se svíjejí bezmocným vztekem kreatury jako Adenauer, generálové US Army, Bundeswehru a další neidentifikovatelné odpadky ze smetiště dějin. Na jiném zase církevní hodnostáři běsní, že jejich trik s čihošťským zázrakem byl odhalen a nehodný farář Toufar po právu umučen.

Paměť je v bankrotu, říkal Karel Kryl. Národní paměť pak v bankrotu tuplovaném. Zejména díky úsilí veškerých našich televizí se totalita jeví jako úsměvná selanka, kdy sice nebyl k dostání hajzlpapír, ale jinak panovala tak nějak sranda a byli jsme si všichni, kromě těch s tuzexovými bony, rovni (z vděčnosti jsme obnovili aspoň MDŽ).

Obludným songům, pitoreskním plakátům i hrdinnému zápasu pracujícího lidu s americkým broukem se zasmějeme, ale díky autorovi nás to naštěstí brzy přejde. Na jeho knížce zejména oceňuji, jak dokázal současně vypointovat i tu odvrácenou stranu - vraždy, koncentráky, nuzotu bytí, vše prostupující biafru ducha. A nezapomněl připomenout ty, kteří se proti nelidskému režimu postavili se zbraní v ruce, za což je náš dobrácký národ navždy zavrhl.

Leporelo Petra Jánského snad nezapadne bez povšimnutí; v době, kdy je výuka dějepisu a občanské nauky, jak jsem se kdesi dočetl, na žalostné úrovni, měl by být jeho ilustrovaný zpěvník povinnou četbou, a nejen pro děti.

Za povšimnutí stojí i přesně cíleně jedovatá předmluva Jana Rejžka - to si na něm jeho nepřátelé zase zgustnou...