Reportér BBC se ve své zprávě zaměřil pouze na období tzv. divokých odsunů a nabádal Čechy, aby si uvědomili svoji skutečnou historii, nehumánní a zavrženíhodnou. Zcela pak opomenul zmínit mezinárodní charakter této akce a období organizovaných odsunů z pozdějších let. Zatímco zpráva BBC zaujala stanovisko, které mnozí posluchači považovali za poměrně jednostranné, dr. Brown v něm viděl rozeznatelný rozpor mezi českou a "západní" interpretací této historie.

Jeho argument rozlišuje mezi dvěma historickými verzemi tohoto sporu. Na jedné straně rozpoznává český úhel pohledu, který vkládá důraz na termín odsun a na straně druhé pak pohled sudetoněmecký (a "západní"), který používá termín vyhánění (Vertreibung).

I když se to snad může zdát jako hraní se slovíčky, oba termíny doprovázejí významné konotace.

Dr. Brown vysvětluje:

"Verze odsunu poukazuje na vlastní zodpovědnost Sudetských Němců za deportace, zdůrazňuje legálnost těchto aktů a podhodnocuje skutečné utrpení, které se tehdy událo. Verze vyhnání pak zlehčuje sudetoněmeckou zodpovědnost za zničení československého státu, odmítá legálnost deportací a zveličuje počet obětí."

V další části přednášky se dr. Brown věnoval roli, kterou hrála Británie na počátcích této pře. Londýn byl základnou pro provizorní československou vládu během 2. světové války a Britové hráli významnou roli při rozvoji plánů odsunu.

Poměrně hodně času se tomuto tématu věnovala řada britských intelektuálů v Londýně a Oxfordu již na počátku čtyřicátých let. Jejich aktivita vyústila v memorandum, které doporučilo odsun obyvatelstva jako nejlepší řešení etnického konfliktu ve střední Evropě. Podle dr. Browna byl vliv tohoto memoranda patrný při pozdějších rozhodnutích týkajících se této otázky.

Zajímavým tématem přednášky byla role všech tehdejších mocností. Velice často jsou právě Benešovy dekrety viněny za deportace, ale jak dr. Brown zmínil ve své prezentaci: "Domácí československá legislativa neměla žádné právo přesunovat lidi do okupovaného Německa. Lidé mohli být přesunuti pouze s výslovným svolením vítězných mocností". Všichni spojenci toto svolení dali a do dnešního dne si za svým rozhodnutím stojí. Nutné je ovšem říci, že Benešovy dekrety konfiskovaly německý majetek a odebraly Němcům jejich československé občanství.

Přesto přese všechno, souhlas s odsunem musel přijít odjinud. Byli to Sověté a Američané, kteří museli přijmout miliony lidí bez jakýchkoliv prostředků. Československá vláda a Spojenci byli stále partnery a společně dosáhli svého úmyslu.

Problém byl v tom, že zatímco Spojenci byli vyobrazeni jako "uvítací komise", Češi vypadali a do značné míry také byli "mstící se nacionalisté". Poté co Spojenci odešli, Češi a Sudetští Němci zůstali sami ve svých hádkách a osočování, naprosto neschopni dohodnout se na čemkoliv. Vzájemná nevraživost přetrvává i po šedesáti letech.

Během přednášky se dostalo i na současné události. V důsledku otevřeného nepřátelství komunistického režimu a sudetoněmeckého Landsmanschaftu během studené války zaujal český dissent mnohem smířlivější pozici, ve které vytrval i po svém nástupu do vládních funkcí.

Podle dr. Browna, V‎‎áclav Havel ve funkci prezidenta odkryl zásadní rozdíl mezi tím, jak se na tento problem dívali obyčejní Češi a česká elita. Na rozdíl od bývalých disidentů, česká veřejnost nebyla připravena ustupovat.

Vzájemná úzkoprsost přetrvává do dnešního dne. Češi trvají na své verzi historie s pocitem čistého svědomí a vírou v nevinu, zatímco Landsmanschaft zveličuje počty obětí a nárokuje si zpátky ztracený majetek.

I když se dr. Brown nepouštěl do role poradce, vyjádřil nicméně své přesvědčení, že se věci začnou dávat do pořádku teprve tehdy, až obě strany uznají části argumentů těch druhých. Obě strany by se měly dohodnout na navzájem si vyhovující interpretaci historických událostí a dívat se vpřed a ne vzad.

Jednou z výhod veřejných přednášek je možnost publika aktivně zasáhnout do diskuze a z debaty z této přednášky stojí za zmínku především dva body.

Dr. Brown ve své přednášce naťukl historii vývoje pojmu "sudetoněmecké" a na tuto zmínku reagoval i člen publika svojí otázkou: "Co to vlastně znamená Sudeten?"

Dr. Brown poukázal na fakt, že až poté, co se čeští Němci stali součástí československého státu v roce 1918, přijali pro své etnikum onen političtější název Sudeten.

Bylo by zajímavé zeptat se obyčejných Čechů, co podle nich tvoří Sudety: Šumava? Český les? Krušnohoří? Koncept Sudet jako prostoru je poměrně nejasný a hovoří tedy spíše o populaci než o definovaném území.

Druhý bod se týkal současnosti, a to konkrétně potenciálu populačních odsunů, přesunů v současném politickém prostředí. I když si jen těžko dokážeme představit něco podobného v dnešním světě, řada zemí a regionů se potýká s problémy podobajícími se těm, které Československo řešilo před šedesáti lety.

Pokud budou z Izraele vytvořeny dva státy, jakým způsobem budou přemístěni izraelští osadníci z palestinského teritoria a Palestinci z "nového Izraele"? Podobný problém můžeme spatřit v neustávajícím konfliktu mezi kosovskými Albánci a Srby.

I když jsou odsuny k lidem drsné a kruté, mohou se stát pragmatickým řešením v situacích, kde již nelze dosáhnout vz‎ájemné dohody. Otázkou zůstává, kdo bude moci rozhodnout, že vzájemná dohoda je již nemožná.

Přednáška dr. Browna nabídla publiku několik myšlenek, které mohou pomoci lidem přezkoumat své vlastní názory na tohle téma a třeba je i přehodnotit. Je nejvyšší čas, aby se Češi podívali na svoji minulost méně nacionalistickým pohledem, na druhé straně je však také na Landsmanschaftu, aby se pořádně zamyslel nad sv‎ou vlastní pozicí.

Pokud se jim to nepovede, budu za nějakých padesát let organizovat další veřejnou přednášku a doufat, že dr. Brown má stále co říct.