Připomínám, že Velký vůz je nyní - vedle Babylonu - snad jediný pravidelný publicistický pořad ČT, systematicky se zabývající menšinami - tedy pořad o menšinách a pro menšiny. Často se věnuje se (původně téměř výhradně) romské menšině. Velký vůz má přitom dobrou pověst jak mezi Romy, tak lidmi, kteří se romskou kulturou a postavením Romů v české společnosti profesionálně nebo jako dobrovolnou občanskou činností zabývají.

V zemi, kde většina společnosti má vůči Romům averzi a trpí protiromskými předsudky (více než jinými předsudky vůči lidem nečeských etnik), je třeba vždy vážit jakýkoliv kritický pořad k negativnímu společenskému jevu, jehož nositelé jsou Romové. Je umění vytvořit pořad tak, aby byly jasné celkové souvislosti a diferenciace mezi "provinilými" Romy. V časopiseckých reportážích se to už několikrát povedlo, dovolte mi to připomenout, mému redakčnímu kolegovi Pavlu Čírtkovi. Slyšel jsem i několik zdařilých rozhlasových reportáží a myslím že jsem viděl i takové televizní pořady - o romské bídě, o zneužívání drog a jiných znepokojivých jevech v životě Romů. Autorům tohoto dílu Velkého vozu se to nejen nepovedlo, ale vůbec se o to nesnažili.

Co si myslet o rozhovoru s cca 50letým Romem, kterého se televize ptá, kdy naposled pracoval, a on v rozpacích říká, že už ani nepamatuje a dodává něco o výkonu trestu? Problém romské nezaměstnanosti je přitom v pořadu jen letmo zmíněn v části o rekvalifikačních kurzech. Co si myslet o otázkách kladených tomuto Romovi a také letmo do otevřeného okna v patře romské paní, zda vědí, kde se tu pořádají rekvalifikační kurzy? Odpověď, že o ničem nevědí, je kladena na misku vah, že kurzy zřejmě nejsou a že grantové peníze na ně byly použity podvodně či nesprávně. Je přitom málo pravděpodobné, že by dotazovaní otázce vůbec rozuměli.

"A představil se vám (vůbec někdo), když za vámi přišel...?" ptá se Romů - cituji jen po paměti, tedy nepřesně - televize takto sugestivně.

A jak mohla zůstat v pořadu bez reakce a odporu věta pracovnice veřejné správy, které špatné zacházení s granty vysvětluje romskou mentalitou?

Takových prohřešků proti profesionalitě a kodexu ČT je v pořadu více, na první koukání jsem jistě většinu z nich i přehlédl, bude třeba se tím zabývat a sepsat je. Navíc je z pořadu patrno, že autoři život Romů vůbec neznají. Pořad se týká jen špatně či dokonce podvodně využitých grantových peněz. Závěrečná věta pořadu, že je jistě mnoho grantů, které jsou čerpány řádně a účelně, ale o nich tento pořad není, nemění nic na tom, že takto postavený jeden pořad může v očích diváka prohloubit jeho averzi vůči Romům jako celku. Ponechávám jiným, aby posoudili, zda dokonce nepodněcuje k nenávisti k nim (ustanovení § 32 odst.1/c zákona o rozhlasovém a televizním vysílání).

Velký vůz jako celek je jistě pořad, jímž ČT plní svůj úkol "poskytovat vyváženou nabídku pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem (...) na jejich etnický nebo národnostní původ, národní totožnost (...)", jak uvádí zákon o ČT. Zákon ale uvádí, že se to má dít "s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci". Tento cíl tvůrci pořadu neměli. Jejich cílem bylo "odhalit nepravosti", podle zásady "padni komu padni". Nejsme žádní rasisté, řekli si, pořad o zločinných Romech není pochopitelně nic rasistického. Že Romové jsou daleko zranitelnější než příslušníci většinové společnosti, autoři vůbec neuvážili. Kodex ČT jim přitom ukládá, aby programy ČT, a tedy i jejich tvůrci "zůstávali vnímavými vůči potřebám menšinových skupin".

Tím by můj dopis mohl končit. Nekončí ale, protože nad rámec mé kritiky se autoři dopustili závažné chyby, plynoucí z jejich neprofesionality a neznalosti problematiky (už nepíšu o absenci vnímavosti k potřebám Romů). Mezi pět až šest případů zneužívání grantů zařadili i brněnské Muzeum romské kultury. Kdyby záběry s ředitelkou muzea Janou Horváthovou, jeho pracovníky a dětmi dali tvůrci reportáže do jiného pořadu, bylo by jistě vše v pořádku, ředitelka vysvětluje i finanční situaci muzea a jeho právní postavení.

Jenže reportáž o muzeu byla zařazena právě mezi ty případy, kdy se grantů zneužilo, a to i trestným způsobem. Svědčí o tom nejen již vzpomenutá poslední věta pořadu, ale i závěrečná rekapitulace, kde se ve zpomaleném pohybu opět předvádějí, každý na několik sekund, záporní hrdinové pěti příběhů (a Ladislav Body, jehož příběh byl zkrácen.) Přitom se vykládá, jak se s fondy špatně nakládá, že se používají na jiné věci, než bylo určeno atd. Při záběru na Janu Horváthovou diváci slyší, že je to třeba proto, že správci grantů neumějí vést účetnictví

. Muzeum romské kultury bylo reportáží poškozeno a právem si stěžuje, neboť ČT se prohřešila proti zásadě objektivity. Mně v tomto dopise nejde ani tak o stížnost muzea, s níž rada naloží standardním způsobem, jako o další díly Velkého vozu a vysílání o Romech a pro Romy vůbec. Co udělat, aby se takový pořad s tak koncentrovanými závadami neopakoval?

I vzhledem k tomu, že jednání rady jsou veřejná, je tento dopis otevřený a je ho možno kdekoliv zveřejnit.

S pozdravem

Petr Uhl

25. května 2004