27. 5. 2004
Jde o svoboduProč si Spojené státy poradily tak špatně s dohrou irácké války? Jak to, že byly tak špatně připraveny na chaos, který následoval po porážce Saddáma Husajna? A jak to, že neměly po invazi žádnou strategii na odchod? To jsou otázky, které si ve svém komentáři v konzervativním deníku Daily Telegraph položila Janet Daleyová: |
Americká "chyba" - pokud to byla chyba - byla velkomyslná a byla míněna dobře: Američané prostě předpokládali, že protože je svoboda přirozené právo, pak je to také přirozená situace. Pro Američany je osobní svoboda absolutním a neporušitelným dobrem: je to stav, o nějž instinktivně usilují všechny lidské bytosti. Americký prezident Bush je přesvědčen, že mají-li lidé volbu, dají vždy přednost svobodě. A tak Američané předpokládali, že osvobodit Irák bude stačit. V pořadu Today uvedl Richard Perle , vlivný americký neokonzervativec (v češtině ZDE), že bylo chybou "dovolit, aby se osvobození proměnilo v okupaci". Jinými slovy, Američané nikdy nechtěli v Iráku vládnout. Navzdory levicový mýtům není Amerika neokolonialistickou zemí: nemá zájem o vytváření nového impéria. Američané jsou, jestliže ne zrovna izolacionisty, v každém případě zaměřeni jen na sebe. Američané nemají zájem o dobývání cizích zemí a o vládnutí vzdáleným teritoriím. Američané se především vždycky starají o vlastní zahrádku doma - nezájem o nadvládu a vykořisťování různých částí světa je pro Evropany, kteří byli historicky posedlí kolonialismem, obtížné pochopit. Proto Evropané hloupě tvrdí, že například Američané chtěli zaútočit na Irák, aby se zmocnili tamější ropy. Nepochopit hluboký idealismus - a možná naivitu - americké zahraniční politiky znamená zmeškat šanci ji ovlivňovat. Američané jsou lidé, kteří jsou potomky osob, které individuálně přijaly riziko svobody. Přestože je Amerika nyní velmi kosmpolitní, za posledních třicet let je daleko uzavřenější do sebe než kdy předtím. Většina Američanů vůbec nerozumí tomu, jak silně se odlišují od lidí v jiných částech světa. Nechápou, že jejich ochota vzdát se všeho dědičného harampádí - starodávných kmenových nenávistí, rodinné loajality, náboženských přikázání - a přijmout místo toho světskou demokracii - není přirozeným stavem světa. Navzdory svým iluzím a chybám vytvořila americká zkušenost jednu důležitou pravdu: dvě podmínky, které jsou důležité pro mír a prosperitu jsou liberální, demokratická vláda a svobodná tržní ekonomika. Úkolem pro toto století bude zpřístupnit tyto principy do těch částí světa, které je nemají, uzavírá autorka.
Kompletní článek v angličtině ZDE
|