Příslušník amerických námořních jednotek tvrdí, že usmrcování nevinných civilistů v Iráku, jehož byl svědkem, bylo nevyhnutelné, vzhledem k tomu, co vojákům řekli jejich nadřízení ohledně hrozby, které čelili. Právě toto zabíjení civilistů vyvolalo v Iráku podstatné sympatie pro povstání proti americkým vojákům, míní britský rozhlas. Jimmy Massey je bývalý seržant, který od amerických námořních jednotek odešel v listopadu 2003 po dvanácti letech v armádě. Britský rozhlas se ho zeptal, jak zacházeli američtí vojáci s civilisty v Iráku:

James Massey: Zabili jsme mnoho nevinných civilistů. Dostávali jsme tehdy výzvědné analýzy, z nichž vyplývalo, že fedajíni a Republikánská garda si sundali uniformy, oblékli se do civilních šatů a organizují útoky proti americkým jednotkám v Bagdádu. Byli jsme varováni, že existují sanitky, které jsou naložené výbušninami, že teroristé využívají zaparkovaných automobilů pro sebevražedné atentáty. Takže když jsme vstoupili do Bagdádu, mí námořníci byli v důsledku všech těchto zpravodajských analýz nesmírně nervózní. My jsme prostě nevěděli, kde je nepřítel. Pro nás byl každý civilista v Bagdádu terorista. Jinak jsme se k tomu nemohli stavět. Takže když přijížděli civilisté ve vozidlech k našim kontrolním stanovištím, stříleli jsme varovné výstřely a nařizovali jsme, aby zastavili. Ale když neposlechli a přijeli k nám blíž, zapálili jsme je. A pokaždé, když jsme ta vozidla zapálili, očekávali jsme, že bude docházet k sekundárním explozím, že budeme slyšet, jak v automobilu vybuchuje munice. Ale když jsme pak mrtvolu z automobilu vytáhli a automobil jsme prohledali, nenašli jsme nic. Tohle se dělo opakovaně, nesmírně často.

Moderátorka: Nepoučili se vojáci z toho? Neuvědomili si, že tito lidé jsou jen obyčejní civilisté?

James Massey: Je to velmi obtížné, když nevíte, komu důvěřovat. Když je nepřítel všude. Strašně to po určité době působí na vás psychologicky. Musíte se pořád chovat jako Jekyll a Hyde. V jednu chvíli si hrajete na humanitárního vojáka a rozdáváte malým dětem bonbóny, a o dvě minuty později se musíte přepnout a začít zabíjet.

Moderátorka: Takže vrchní velitelství nemohlo udělat nic? Nemohli změnit způsob, jak se američtí vojáci chovají?

James Massey: Válečná pravidla jsou určována tím, jaké dostáváte výzvědné informace. Jestliže konstatují výzvědné analýzy, že jsou fedajíni nyní v civilním obleku, to znamená, že je možno střílet na kohokoliv. Vím, že je to i v Ženevských konvencích, že se nesmějí střílet neozbrojení civilisté. Když vám ale v náručí umře dítě, protože v blízkosti shodilo americké letadlo bombu a výbuch ho zasáhl a ono má vnitřní zranění a umře vám před očima, začnete zpochybňovat, co se děje.

Moderátorka: Proto jste řekl, že se vám zdá, že pácháme genocidu.

James Massey: Ano, to je pravda.

Moderátorka: Ano, ale genocida je politicky zaměřena. Řekl byste, že toto zabíjení v Iráku je politicky zaměřeno?

James Massey: Ano, já si to myslím.Tyto výzvědné analýzy, které jsme dostávali, poskytovaly americkým vojákům volnou ruku na bojišti, aby si sami rozhodli, zda je či není daná osoba civilista. Avšak vojáci pak nečelili žádným následkům, když stiskli spoušť a pak zjistili, že ten člověk byl civilista, nic se nestalo. Je to v pořádku. Nezabývejte se tím. Protože tohle je nový druh války. Je to vyhlazovací válka. My jsme v Iráku, abychom vyhladili teroristy. Aby tam mohla rozkvést demokracie. Ale nejprve musíme zlikvidovat teroristy. Jenže co se stane, když nevíte, kdo jsou ti teroristi? Co se stane, když si myslíte, že ten chlapec, který jede na kole, vypadá, že je mu čtrnáct, ale co když je to terorista? A tak ho sledujete a zjistíte, že dělá něco podezřelého, například vytáhne samopal, který má schovaný za kůlnou. Tak se rozhodnete poslat ho do hrobu. Střelíte ho do hlavy. A pak se tam jdete podívat a zjistíte, že ta zbraň, kterou zvedal, vůbec nefungovala, neměla ani své vnitřní součástky. Stáváte se tedy tak vrahem?

Moderátorka: Vy jste zjevně s tím měl problém a šel jste za svými nadřízenými. Co na to oni řekli?

James Massey: Poté, co jsme tam usmrtili opravdu hodně civilistů, byl jsem opravdu nesmírně rozčílený. Měli jsme dopolední bojovou schůzi, můj poručík za mnou po schůzi přišel a ptal se mně, jestli jsem v pořádku. Já mu řekl, že nejsem v pořádku, že je to pro mě velice těžké, že se nemohu vyrovnat s tím, co tam děláme. On na mě chtěl, abych to vysvětlil, a já mu řekl: "No, pane, upřímně řečeno, mám pocit, že tu pácháme genocidu." A to se mu nelíbilo. Když jsem to řekl, věděl jsem, že má kariéra bude u konce. V podstatě mě donutili rezignovat na hodnost seržanta. Mně to nevadilo. Řekl jsem jim, že jsou v neprávu a že nechci jejich peníze, že nechci jejich sociální zabezpečení. A když jsem odešel z armády, byl jsem rozhodnut o tom svědčit komukoli, kdo byl ochoten poslouchat. Začalo to být opravdu ošklivé. Musel jsem si najmout právníka, protože se mě snažili označit za pacifistu, který odmítá bojovat. Řekl jsem jim, že pacifista nejsem, že jsem přesvědčen, že jsou války, které je správné vést, ale že si nemyslím, že by měli být vražděni civilisté a že nebudu pro americké námořnictvo zabíjet civilisty.

Moderátorka: Kolik vašich kolegů vojáků mělo stejný názor?

James Massey: Bylo tam docela hodně mých mladých vojáků, kteří se mě soukromě ptali, co to děláme. A samozřejmě, vzhledem k tomu, že jsem byl jejich nadřízený, nemohl jsem jim říci, co si opravdu myslím. Prostě jsem se vždycky na ně podíval a řekl jsem: Poslouchejte, vojíne, jste tady, abyste něco dokázal. Jste tady od toho, abyste pomohl tady zavést demokracii. A je to těžké.

Moderátorka: A když jste viděl ty fotografie, co se dělo ve vězení v Agu Ghraib, byl jste překvapen?

James Massey: Nebyl jsem překvapen.

Moderátorka: A myslíte si, že je tohle chování všeobecně rozšířeno?

James Massey: Myslím si, že toto chování je všeobecně rozšířeno v americké armádě, tečka.

Moderátorka: Co, po celém světě?

James Massey: Ano. V armádě, v námořnictvu, v letectvu.

Moderátorka: Proč si myslíte, že tomu tak je?

James Massey: Myslím si, že američtí vojáci, zejména americká námořní pěchota, je dehumanizována. Jsou dehumanizováni od prvního dne, kdy se octnou na cvičáku. Americká armáda intenzivně spolupracuje s Izraelci. Přejali jsme velkou část svého výcviku od Izraelců. A moc dobře víme, co se děje tam. Oni v podstatě dehumanizují vojáky, aby měli sebevědomí a schopnost zmáčknout ten kohoutek, i když je to civilista.