Britský Projekt pro čekárnu organizace Hyphen-21 nabízí básně pro čekárny u lékaře. Ke vstupu deseti nových členských zemí do EU dne 1. května 2004 byly vybrány básně Kamila Peteraje ze Slovenska, Mario Azzopardiho z Malty, Vizmy Belševičové z Lotyšska, Eugenijuse Alisanky z Litvy, Jánose Pilinszkého z Maďarska a "Setkání ve výtahu" od českého básníka Vladimíra Holana.

Liga lidských práv zastupuje dva cizince, kteří byli podle své výpovědi zbiti strážníky pražské městské policie. Liga lidských práv již podala trestní oznámení a bude požadovat, aby případ byl řádně a nezaujatě prošetřen, jak je vyžadováno i závaznými mezinárodními úmluvami.

středa 12.00: Ve středu dopoledne byl v Izraeli propuštěn Mordechai Vanunu. Poté, co byl unesen izraelskou tajnou službou z Británie, Vanunu byl uvězněn na 18 let, z toho strávil 12 let na samotce, za to, že prozradil britskému týdeníku Sunday Times, že má Izrael jaderné zbraně. Podle jeho svědectví z roku 1986 konstatovali odborníci, že má Izrael šestý největší jaderný program na světě. Vanunu pracoval jako technik u izraelského jaderného reaktoru Dimona.

Vanuna v roce 1986 v Londýně svedla agentka Cheryl Haninová a vylákala ho na cestu do Říma. V Římě ho zajali agenti Mossadu, uspali ho injekcemi a propašovali ho do Izraele..

Za kontroverzní se považuje, že i když si Vanunu odpykal celý trest, je i po propuštění podrobován zjevně neústavním omezením izraelské vlády: příslušníci tajných služeb na něj mají dohlížet, aby prý neprozradil další izraelská jaderná tajemství. Nebude také smět cestovat do zahraničí a do některých částí Izraele mu má být zakázán přístup.

Právník, který zastupuje asi 600 vězňů, zadržovaných na vojenské základě na Kubě, obvinil americkou vládu, že tam vytvořila "enklávu, kde neplatí právo".

John Gibbons hovořil u amerického Nejvyššího soudu, který zkoumá, zda mají mít osoby, zadržované v zálivu Guantánamo, přístup k obhajobě u amerických civilních soudů. Jeho odpůrce konstatoval, že americké právo v zálivu Guantánamo neplatí. Podle analytiků bude mít rozhodnutí Nejvyššího soudu v červnu zřejmě podstatný vliv na "válku proti terorismu", kterou vede prezident Bush.

Zároveň, jak uvedly v úterý večer britské Channel Four News, se zkoumají případy zadržovaných Britů v zálivu Guantánamo. Situace je velmi obtížná: pokud by americký Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch Britů, vážně to oslabí postavení Bushovy vlády. Pokud by rozhodl ve prospěch Bushovy vlády, Amerika se stane terčem obvinění, že se stala policejním státem, konstatovaly Channel Four News. Soudci jsou podle pozorovatelů při jednání rozděleni tak půl na půl.

Právník John Gibbons argumentuje v intenzivní debatě, že "je jasné už 215 let", že lidé, které vězní americká federální vláda, se proti tomu smějí hájit u amerických soudů.

V úterý večer vysílaly Channel Four News reportáž o tom, že britští vojáci, okupující Basru, pomáhají tamějším šiitům zavodňovat oblast bažin, kterou vysušoval Saddám Husajn a ničil tak tamějším obyvatelům bažin jejich živobytí. Důsledkem toho je, že na britské vojáky u Basry místní obyvatelstvo v podstatě nepáchá ozbrojené útoky. To však neznamená, že je jimi nadšeno. "Říkám vám zcela otevřeně," sdělil do kamery irácký starší z tamější oblasti, "britští vojáci nám sice pomohli, ale v zásadních politických rozhodnutích budeme následovat rozhodnutí našich náboženských představitelů".

Loni prý podle zpravodajky BBC v Bagdádu Barbary Plettové doporučil velký ajatolláh Ali al-Sistani, nejmocnější šiitský náboženský představitel, svým stoupencům, aby zaujali vůči svým novým americkým vládcům tento postoj: Poděkujte jim za svržení Saddáma Husajna, ale ukončujte každý rozhovor s nimi otázkou: "Kdy už odejdete?"

Nenásilí? Dnes? V této době? V této situaci? Jak lze ještě mluvit o nenásilí tam, kde se lidé baví krví a jejich političtí vůdcové -- a často i náboženští představitelé -- vyzývají k tvrdé odplatě za brutální zločiny? Není pak nenásilí jen přeludem, opiem levicových intelektuálů, sebevražedným únikem z reality tohoto světa? Není myšlenka nenásilí vyvracena dnes a denně, když si pustíme televizní zprávy?

V úterý rezignovala Karen Jurgensenová, šéfredaktorka listu USA Today, pouhý jeden den poté, co její noviny přiznaly, že tým jeho novinářů zjistil, že Jack Kelley, jeden z bývalých slavných reportérů deníku, si vymýšlel části svých reportáží, opisoval a lhal. Kelley toto obvinění popírá.

Je to v nedávné už druhý skandál v čelném americkém listě. V květnu 2003 musel odejít pro opisování a vymýšlení částí svých článků reportér listu New York Times Jayson Blair, v BL jsme o tom psali ZDE, podrobnosti v angličtině ZDE

Tisková zpráva Dětí Země.

Pokud si někdo chce v předvečer vstupu ČR do Evropské unie užít dobrou zábavu, pak by měl podle Dětí Země v pátek 30. dubna přijít do brněnského HaDivadla, kde až do půlnoci bude probíhat soirée s pestrým kulturním programem a s vyhlášením vítězů anket "Ropák 2003" a "Zelená perla 2003". Mezi nejčastěji skloňovaná jména na ropáka patří poslanec za ČSSD Jaromír Schling za prosazování dvou jezů na dolním Labi ve dvou chráněných krajinných oblastech, o nichž má rozhodnout vláda ve středu 28. dubna.

Pan Prtina svou reakci ZDE na můj článek "Démoni pořád nespí", otištěný v 14.čísle týdeníku Respekt, uvedl silnými slovy jako "lživý", "nepravdivý" či výkřikem "ostudné"! Podobně jako on cítil potřebu reagovat na můj článek, cítím i já potřebu odpovědět, poněkud obsáhleji než bývá zvykem, na jeho reakci.

Mám ovšem dojem, že v zápalu rozhořčení nečetl pan Prtina můj článek příliš důkladně.

Z internetového zdroje www.arabs48.com přeložila Jana Malá, která k tomu dodává:

Přeložila jsem teď v noci zkratku ze života dr. Al Rantissiho, na kterého byl v sobotu spáchán atentát. Myslím, že v Britských listech o tom nic nebylo. Původně jsem si to stáhla k přečtení, ale zjistili jsem zrovna tak, jak u šejcha Ahmeda Jassina, že je to velmi tragický osud člověka. Bohužel díky americké a izraelské propagandě se lidé nedozví o ničem jiném, než že se jedná o teroristu a o teroristické hnutí, ale už se nikdo nedozví o kořenech toho všeho, proč jsou zrovna takoví, jací jsou, jakým tragickým údělem prošli. Nehledě na to, že představitelé většiny zemí tyto vražedné praktiky odsoudili a vyzvali k jejich ukončení, že Izrael nemá právo stát nad mezinárodním zákonem.

Vox naturae -- vox populi. Zároveň sa ukázalo, že veľká väčšina občanov SR Mečiarovi nie je ochotná odpustiť jeho chyby a má obavy, že by Slovensku opäť spôsobil komplikácie v zahraničí. Gašparovič, ktorý Mečiarovi sekundoval pri všetkých kritizovaných politických krokoch, si vybudoval imidž zodpovednejšieho a dôveryhodnejšieho politika, respektíve politika, ktorý bude najmä voči zahraničiu menším zlom.

Vrcholová politika nie je žiaden biznis pre slabé povahy. Vie byť neuveriteľne neúprosná a často nepozná zľutovania. Uplynulý víkend nás o tom opäť raz presvedčil. Samozrejme, v priamom prenose. Vyzeralo to pre neho tak sľubne. Dva roky dôslednej cielenej práce. Zmizol konfrontačný tón, zmizla agresivita, zmizli krivé slová na novinárov, o fyzických výpadoch ani nehovoriac.

Nový španielsky premiér José Luis Zapatero zostal verný svojmu predvolebnému sľubu a nariadil odsun jednotiek svojej krajiny z Iraku. Celistvosť tzv. koalície ochotných je narušená a Spojené štáty hľadajú spôsoby, ako predísť jej ďalšiemu trhaniu. Odhodlanie Zapatera odvolať španielskych vojakov z Iraku je všeobecne známe od marca, keď jeho socialistická strana vyhrala voľby aj vďaka kritike vojenskej angažovanosti Španielska po boku Američanov v Iraku. Španielska verejnosť si už od septembra 2001 uvedomovala rozmanitosť príčin islamistického terorizmu a Zapatero len nahlas vyslovil väčšinový názor, že invázia do Iraku teroristické vzplanutie islamských extrémistov neuhasí, ale naopak rozohní.

Sloboda pohybu alebo migrácia medzi jednotlivými členskými štátmi Európskej únie je jednou zo štyroch základných slobôd, na ktorých je postavený spoločný trh v rámci únie. V rokovaniach o podmienkach pristúpenia nových členských krajín sa však otázka voľného pohybu pracovných síl stala pálčivým politickým problémom. Súčasné členské štáty sa boja masového prílivu imigrantov z nových členských štátov, ktorí by mohli "kradnúť" pracovné miesta ich vlastným občanom, zneužívať ich relatívne štedré sociálne systémy a ohrozovať súdržnosť a homogenitu ich spoločností.

Gallery Art Factory, Václavské náměstí 15, Praha 1, 3. -- 19. 3. 2004

V roce 1972 se v rezidenční čtvrti Los Angeles odehrála výstava prostě nazvaná Womanhouse (Dům ženy), kterou lze považovat za jeden z počátků uměleckého feministického hnutí v USA. Vybydlený dům určený k demolici tehdy na měsíc zaplnila skupina mladých umělkyň instalacemi, které bezprostředně reagovaly na životní zkušenost žen. Pro podobný projekt nemohlo být lepší a autentičtější místo než předměstský dům, kde do té doby trávily americké ženy a manželky většinu svého života. K dílům, které tehdy vyvolaly nejemotivnější diskuse, patřila také instalace Judy Chicago Menstruation Bathroom (Menstruační koupelna).

Zpracoval Muhammad Abú Nasr, přeložila Eva Cironisová.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Zdá se být zřejmé, že s nedávnou změnou času v letní by mohl přijít čas májových změn i na české politické scéně. Členové i voliči dvou stran - ČSSD a KSČM - by si měli najít odpověď na shodnou otázku: bylo by lépe měnit program strany kvůli předsedovi anebo naopak? Obojí je možné, ale ne obojí musí nutně být správné. A ne nutně stejné řešení musí být správné pro obě strany. Nejsou totiž stejné.

Dobrý den,

doufám, že to nebude znít jako nehorázná reklama, ale rád bych v reakci na Váš článek Pár slov ke školství ZDE rád upozornil čtenáře Britských listů na svou Elektronickou učebnici literatury, která se snaží žákům atraktivní formou předložit právě literární texty. Ukázky z učebnice najdete na adrese ZDE, upozorňuje Radek Sárközi.

Alespoň pokud porovnáme hlavní vizuální prvek titulních stran - fotografie úvodníku z agenturního servisu. Je vidět, že ČTK stále nahrazuje lenost nejen novinářskou, ale už i fotoreportérskou.

Plním přání Adama Javůrka ze serveru Mediář, pro kterého jsem měl dnes okomentovat titulní stránky deního tisku . Snažil jsem se. Přesto, že všechny tituly jsou sebestředné a upřednostňují zacyklenou mediální bublinu stojedničkového přehlasovávání prezidentského veta o DPH více, než si tato agenda zaslouží.

Světová média jsou sice také místy zahleděna do regionálních problémů, nicméně mezinárodní agenda u nich hraje prim. Bloomberg si všímá Blairovy iniciativy k podpoře referenda o EU ústavě, ačkoliv si Britové myslí něco jiného. Nyní více nacionalistická než internacionalistická CNN si všímá George Bushe, kterak jmenoval bývalého amerického velvyslance u OSN Johna Negroponteho jako nového amerického velvyslance v Iráku a tím i faktického "stínového" předsedu okupační vlády, BBC News se ptá, zda by mělo Španělsko ustoupit z Iráku. Odpověď BBC i Zapatera se dá předpokládat... Ministr financí Izraele Benjamin Netanjahu tvrdí v interview pro magazín Forbes, že velmi důležitá mezinárodní investiční podpora Izraeli závisí na tuhých bezpečnostních opatřeních k ukončení násilí víc než na nějaké mírové dohodě s Palestinci. Vladimír Špidla mi také onehdá na tiskové konferenci ČSSD tvrdil, že asymetrická válka se dá vyhrát...

Channel News Asia, Reuters a NYT se věnují návratu jordánského krále Abdulláha II. po setkání o izraelsko - palestinském "problému" s Bushem. Scotsman se probírá usvědčující zprávou, která ukazuje, že Shell skrýval nedostatek svých ropných rezerv. Nový Enron? Yahoo, NYT, ITAR-TASS tvrdí, že NASA odmítná ruský plán pro delší vesmírné výpravy ISS. Americké San Jose Mercury News citují Ralpha Nadera jako "nezávislou prezidentskou naději", který tvrdí, že američtí vojáci by měli odejít z Iráku. Americké CFRA Radio si všímá amerického Nejvyššího soudu, který zvažuje práva "nepřátelských bojovníků", převážně umístěných v koncentačním táboře v Guantanámu. USA Today tvrdí, že nabídka k dohodě s Mahdíovou armádou je projednávána v nestabilní Fallúdže, ABC Online a Radio Free Europe k tomu dodávají, že Honduras následoval Španělsko a stahuje svá vojska z Iráku.

V pátek jsem hovořil v Glasgow s jedním českým lékařským odborníkem, který pracuje v Británii ve výzkumu rakoviny. Ptal jsem se ho, jestli je britské státní zdravotnictví opravdu špatné, jak se obávám. Konstatoval, že britské zdravotnictví sice moc dobré není, ale vědecký výzkum v oboru lékařství je prý v Británii naopak na výši. Britové totiž mají na lékařský výzkum na rozdíl od českých vědců skutečné peníze.

Takže podle tohoto mladého českého vědce existuje skutečný rozdíl mezi velmi kvalitním britským lékařským výzkumem a o hodně horší běžnou zdravotnickou praxí.

Shodou okolností jsem téhož dopoledne slyšel v britském rozhlase děsivou reportáž o epidemii nevyléčitelné, vůči antibiotikům nyní rezistentní nákazy staphylococus aureus, zlatého stafylokoka, která nyní podle rozhlasu BBC ohrožuje až i smrtí téměř každého, kdo kvůli nějaké nemoci je nucen strávit delší dobu v britských nemocnicích. Ptal jsem se v pátek večer zmíněného českého lékaře, zda je tato situace v porovnání s českými nemocnicemi v Británii výjimečně špatná. Odpověděl mi přesně tak, jak jsem to v minulosti vždycky při srovnání poměrů mezi ČR a Británií zjistil i já: "Ono to bude v Čechách velmi podobné. Vždycky při srovnání každého problému zjistíte, že v ČR je to stejné, nebo horší, jenže v Británii se o tom mluví veřejně kdežto v ČR ne."

Měl mladý český lékař v tomto případě pravdu, anebo je situace s nevyléčitelným, nebo velmi obtížně léčitelným, resistentním onemocněním způsobeným zlatým stafylokokem v českých nemocnicích stejně špatná? Rádi k tomu zveřejníme vyjádření lidí, kteří o tom mohou kompetentně svědčit.

O co tedy v celém problému jde? Jak epidemiologicky nebezpečná je na antibiotika rezistentní nákaza kokem staphylococcus aureus?

Bůh je mrtev. Národní stát se stal obtěžující koulí na noze. Každá ideologie je považována za potenciálně totalitní. Co si ale máme počít s vírou?

Tiskové agentury z celého světa přinášejí šokující informaci. Geologická sondáž, kterou v Tibetu uskutečnila nezávislá geologická společnost IG Corp. se sídlem v Houstonu, přinesla nečekané výsledky. Průzkum, který byl původně zaměřen na detekci druhohorních fosilií, prokázal na celém území Tibetu výskyt obrovských nalezišť ropy. Podle předběžných odhadů jsou tato naleziště schopna poskytovat ropu, i při expandující těžbě, dalších 350 let.

Adresováno Radě České televize

Vážené paní a vážení pánové,

Hrozby vůči americké okupaci Iráku se rychle stávají vážnými. Média i politici, po celém světě i ve Spojených státech poprvé vážně kladou otázku, zda mohou USA v Iráku zvítězit. A právě tak náhle se diskuse začíná soustředit ne na otázku, jestli mohou USA přinést do Iráku "demokracii", ale kolem otázky, zda mohou zabránit tomu, aby se pro ně samotné situace změnila v úplné fiasko -- v nový Vietnam, jak se běžně říká.

Až půl milionu britských důchodců je prý zřejmě obětí sexuálního, fyzického či finančního zneužívání. Mnoha z nich se také podávají příliš velké dávky léků, konstatuje zpráva zdravotnického výboru britské Dolní sněmovny. Mnoho důchodců je obětí násilí přímo ve svých domovech.

Nikdy na mě nedělala velký dojem teorie o "střetu civilizací", kterou zformuloval asi před deseti lety americký vědec Samuel P. Huntington, píše v arabském listě Al Ahram Mohamed Sid-Ahmed a pokračuje: Zdálo se mi, že je to dost násilná teorie, vypracovaná jako reakce na teorii o "konci historie", kterou tehdy zformuloval jiný Američan, Francis Fukuyama. Avšak nyní se domnívám, že na Huntingtonově teorii něco přece jen je, pokračuje arabský komentátor:

Zdá se, že doba Christine Amanpourové skončila. Skončila doba reportérky ze CNN, která se proslavila reportážemi z první irácké války a byla posledním mohykánem, který rozuměl kultuře, do níž jel pracovat. Návrat statečných a chrabrých českých zajatců iráckých povstalců (nebo kdo je to vlastně zajal) ukázal, jak tragická je žurnalistika v ČR.

Je vidět, že při vhodné konstelaci vnějších nepříznivých podmínek pronikne na stránky jakéhokoliv média cokoliv. Petr Jánský dokázal svou "reportáží" Konečně krásná žena, že hranice stupidity jakéhokoliv textu lze libovolně posouvat. Jsem zvědav, kdy i Britské listy přinesou článek o červáncích nad Prahou a zvonících zvonech, rámující pozdní odjezd ministrů z nočního zasedání vlády... Vládní dýchánek onehdá pojal takto kreativně jinak velmi věcný, dlouholetý reportér ČTK Hrníčko a všichni jsme si říkali, že jeho impresionistický pohled na jinak nudnou vládní tiskovou konferenci už nikdo nepřekoná. Naštěstí nikde nevyšel, a tak Četka neměla z ostudy kabát. Petru Jánskému se to povedlo. Škoda pro Britské listy, že se včera postavily do jedné řady s ČTK. Pedagogická ukázka stupidity jako názorná a výchovná ukázka může být pochopena i jako editoriální politika listu.

Pozn. JČ: Zaujal mě rozdíl mezi viděním soutěže Miss ČR, potažmo Miss World, jak ji prezentoval článek Petra Jánského ZDE, a viděním téže soutěže v západním světě. Proto jsem článek Petra Jánského konfrontoval s několika anglickými články, vysvětlujícími historii a nynější mezinárodní postavení soutěže Miss World, ZDE, ZDE, ZDE a ZDE.. Osobně jsem přesvědčen, že je takováto konfrontace pohledů zajímavá; mohu se samozřejmě mýlit.

Franz Otto Wrede

Z knihy "O židech", vydané nákladem "Orbis", Praha.

Studium židovského živlu v Generálním gouvernementu mě pohnulo k návštěvě Lublina. Stál jsem v ghettu všech ghett, v srdci polypa o tisíci chapadlech, polypa "Judy". V uličním neřádu si hrají malí synovci nepřístupných, urozených lordů britského impéria. Neřád a špína jsou zde všude. Starci a děti, ženy i muži okorali špínou. Domy jsou vně i uvnitř špínou olepeny. Nepopsatelný zápach ustrnul ve vzduchu a klade se návštěvníkovi dusivě na plíce. Červené plakáty na četných domech varují před nákazami a zakazují Němcům přístup. "Veš šatní, rozšířená u Židů", říká se v jedné úřední zprávě střízlivě, "je hlavním nositelem skvrnitého tyfu." Židů, postižených tímto morem, umírá pouze 40 procent, ale Poláků už 55 procent a říšských Němců 90 procent.

Níže uvedené články přepsal jeden čtenář Britských listů z knižní publikace zvané VÝBĚR (Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby), která vyšla na jaře 1941 ve Zlíně (v katalogu Národní knihovny v Praze jsme ji nenašli...)

Vítám příležitost, kdy mohu před vámi promluvit o řadě otázek, které podle mého názoru v zájmu vyjasnění poměru Říše a Protektorátu musí být jednou se vší otevřeností vysloveny. A pokládám za nutné přes válečné události, aby se to stalo v této chvíli. Neboť je se obávat, že až bude po válce, nebude už možné mluvit o těch otázkách s takovou věcností jako nyní. Jako lidé ducha si jistě jasně uvědomujete, že se v léto chvíli odehrává největší dějinné drama, jaké zná vůbec historie evropského lidstva. Jsem pevně přesvědčen --- jak by tomu mohlo být jinak! - že toto drama bude rozhodnulo v náš prospěch. Ve chvíli, kdy se hroutí anglická moc, je nám dána možnost, Evropu nově organisovat, a to podle hledisek vyhovujících sociálním, hospodářským a technickým možnostem dvacátého století.

"Před 20 lety, když jsme začínali pracovat na terapii mikrovlnnou frekvencí, dohodli jsme se , že objevy v této oblasti nikdy nepoužijeme v neprospěch člověka. Varování generála Kobece, že OMON (ruská speciální a protiteroristická policie - pozn. překl.) má psychotronické generátory, svědčí o tom, že psychotronická zbraň už byla vyrobena. Dostane-li se do rukou lidí se špatnými úmysly, může být nebezpečnější než atomová bomba, protože je schopná potlačit svobodnou vůli člověka. Obracíme se na prezidenta Jelcina a demokratické organizace světa se žádostí, aby bylo používání psychotronických generátorů jako zbraní zakázáno."

Tuto výzvu několika vedoucích pracovníků ruských výzkumných ústavů, univerzit a lékařských pracovišť otiskl ruský deník Komsomolská pravda v červnu roku 1992.

Bill Kovach a Tom Rosenstiel, The Elements of Journalism (Základy novinářské práce), Atlantic Books, 2003, Londýn, 8.99 liber, 208 stran, ISBN 1-84354-228-5; k dostání v internetovém knihkupectví Amazon ZDE.

"Je to kniha století... učebnice pro každého, kdo praktikuje novinářskou práci. Je to také vynikající reportérské dílo," napsal o této knížce list San Francisco Chronicle. "Tato kniha by měla být povinnou četbou pro každou instituci (i jednotlivce), kteří se zabývají novinářskou prací," vyjádřil se Neil Rudenstine, prezident Harvardské university.

Nejcennější na této knížce je, že neobsahuje pouze názory svých dvou autorů. Je výsledkem prvních tří let práce mezinárodního Committee of Concerned Journalists (Výboru novinářů, kterým jde o věc) a výsledkem pohovorů a rozsáhlých veřejných debat stovek novinářů, takže je vlatně jakýmsi shrnutím esence novinářské praxe a etiky od zkušených mezinárodních žurnalistů dnešní doby.

Kniha velmi přesně definuje základní principy mnoha oblastí novinářské práce, ale cenné na ní právě je i to, že uznává, že v mnohých oblastech dnešní novinářské práce vládne zmatek a je obtížné přesně definovat, co je dobrý žurnalismus. V těchto oblastech, kde trvají nejasnosti a v nichž se novináři na základních definicích neshodnou, se kniha pokouší alespoň probrat možné alternativy a definovat, až jak daleko jde v těchto nejasných oblastech profesní konsensus.

Kniha vychází především z anglosaské a v ní zejména americké novinářské praxe. To má své výhody i nevýhody. Výhodami jsou cenné exkurzy do historie novinářské práce (dovídáme se, že investigativní žurnalistika existovala v Anglii už v sedmnáctém století), nevýhodou je, že američtí autoři častěji necitují dost podnětnou tradici britského veřejnoprávního žurnalismu. Právem poukazují na hrozbu novinářské práci ze současné komerční sféry, která však, zdá se, především ohrožuje americký veřejný prostor snad více než prostor západoevropský.

Jaké jsou tedy podle konsensu stovek anglosaských novinářů základní principy dobré novinářské práce?

Jak už naznačuje nepatrná grafická úprava notoricky známého hesla Francouzské revoluce, jež zní Rovnost, svornost, bratrství, stává se pro důstojný život stále důležitější tak nabubřele opomíjená skromnost. Podle mého mínění jsem si bez obav mohl dovolit vypustit slovo svornost, neboť je již obsaženo ve slově bratrství. V tomto příspěvku tedy bude řeč o dobrovolné skromnosti.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

22. 3. 2004 jsme uhradili koupi nového serveru, na něž nám po lednové havárii čtenáři rychle poskytli finanční prostředky, a to částkou 122 500 Kč. Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček zadarmo postupně zprovozňuje dosud nefunkční části časopisu. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

V březnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 2700 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Katedra slovanských studií na Glasgow University vypisuje konkurs na místo bohemistického lektora na školní rok 2004-05. Hledáme absolventa bohemistiky, pokud možno se zkušeností výuky češtiny pro cizince, či jiného jazyka. Uchazeči by měli mít obstojnou znalost angličtiny. Jejich úkolem bude vyučovat studenty prvního a druhého ročníku bohemistiky českému jazyku. Jejich pracovní úvazek bude cca 8 vyučovacích hodin týdně. Jmenování je na dobu deseti měsíců, od října 2004 do června 2005. Úspěšný kandidát obdrží na tuto dobu stipendium ve výši 6000 liber. Zároveň se očekává, že kandidát vypracuje postgraduální práci v oboru bohemistiky, slavistiky či anglistiky pro získání titulu MPhil. Pro toto roční postgraduální studium kandidáta Glasgow University osvobodí od platby školného, které bude po vstupu ČR do EU sníženo z nynějších 7000 na 2500 liber.

Toto místo pro bohemistického lektora-postgraduálního studenta financuje společně Glasgow University, MŠMT ČR a britský Foreign and Commonwealth Office.

Podrobnosti i formulář pro zájemce jsou ZDE

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.