Loni na podzim jsem v semináři na Glasgow University o Milanu Kunderovi rozbíral i jeho budovatelské básně ze sbírky Člověk, zahrada širá Při tomto semináři mě upozornil přítomný Štefan Švec, student bohemistiky z pražské FFUK, že se mýlím, že Kunderovy budovatelské básně nejsou všechny špatné a že je odmítám jako pitomé jen proto, protože se mi nelíbí, jakou šířily ideologii. Čímž ovšem Kunderovy básně hodnotím politicky a dopouštím se téhož zkreslení jako komunističtí politruci, kteří zakazovali určitá umělecká díla z ideologických důvodů.

Štefan Švec právem poukázal na to, že je nutno rozlišovat mezi skutečně špatnými verši, prosazujícími komunistickou ideologii, a dobrými verši, prosazujícími komunistickou ideologii. Připomněl jsem si jeho argument, když Martin Štumpf ZDE dnes ve své recenzi nové antologie stalinské poezie od Petra Jánského kritizuje Kohoutův verš "až naše vítězné vlajky rudé na stožáry světa vyletí" - tenhle verš je totiž vlastně docela dobrá poezie, jen byla použita k politickým cílům, které se dnes mnohým lidem zdají nepřijatelné.

Celkově to nastoluje zajímavý problém. Zdá se, že i dobrá poezie mohla šířit pro některé lidi dnes nepřijatelnou komunistickou ideologii a je asi chybou neústrojně hodnotit tuto ideologii podle politického mustru - ona totiž zjevně není špatná jenom proto, protože šíří komunismus.

Což ovšem vede k ještě další, obecné, a velmi zajímavé otázce: Může dobré umění propagovat "zločineckou ideologii" a zůstat přitom ještě uměním? Byla katolická církev ve středověku silou dobra či zla? Bezpochyby šířila ideologii, kterou bychom dnes odmítli jako totalitní útlak, a přesto - jsou středověké náboženské obrazy či Madony dobrým či špatným uměním? A jak je to s filmy Leni Riefenstahlové, od níž její filmařské postupy už desetiletí opisují snad všichni kameramani? K tomu tato, myslím, docela zajímavá diskuse ZDE, ZDE, ZDE, ZDE a zejména podnětný je myslím tento článek Jana Paula.

Jánského sborník tedy, zjevně, může posloužit k užitečné analýze, zda lze využívat či zneužívat dobré poezie pro ideologickou propagandu a zda taková propaganda tuto poezii pokazí. Anebo ji vnímají dnešní mladí lidé, kteří v podstatě komunismus nezažili, už úplně jinak? A je toto nepolitické vnímání legitimní?

Mimochodem, osobně jsem stále silněji přesvědčen, že navzdory vraždění byla stalinská padesátá léta pro československou společnost daleko méně ničivá a nebezpečná než léta normalizační, sedmdesátá a osmdesátá. Proč? V padesátých letech se sice vraždilo a zavíralo po desetitisících do koncentračních táborů, jenže budovatelská komunistická propaganda neměla, zdá se, příliš velký dopad na lidi, vychované v demokratické První republice. Ti dobře věděli, na základě dlouholeté zkušenosti, jaké jsou skutečné hodnoty, a tak byli vůči komunistické propagandě, soustředěné v Jánského knížce, odolní.

Jen čtěte tisk, publicistiku a literaturu ze šedesátých let: v době tehdejšího uvolnění se prvorepublikánské demokratické hodnoty znovu prosadily. První, demokratická Československá republika ale skončila v roce 1970, dokdy lidé, kteří dobře znali demokratické předválečné Československo, většinou už zemřeli. Na další generaci, která tehdy znala už jen komunistický stát, a byla tedy bez pevných interních hodnot, pak agresivní demoralizační silou zaútočil husákovský neostalinský režim - národní společenství se rozložilo a od pádu komunismu v r. 1989 se, pod tlakem bezostyšné komerce, morálně a kulturně rozkládá dál. Jedinou nadějí jsou nyní mladí Evropani, lidé mezi dvaceti a pětadvaceti lety, příliš mladí na to, aby mohli být postiženi normalizačním marasmem, který do značné míry dnešní hodnoty v České republice stále ovlivňuje.