15. 4. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
15. 4. 2004

Jaký obraz Srbska kreslí týdeník Respekt

Udělejte si představu, že by někdo kvůli téměř 20% podpoře KSČM (výzkumy se různí, ale v podstatě jde o malé rozdíly) napsal o české společnosti, že je komunistická, a hlavně, že se obrací zpátky ke komunistickým praktikám starého režimu. Myslím si, že další komentář není potřebný.

Ovšem druhé tvrzení "že říjnoví dobyvatelé parlamentu neskandovali 'máme holé ruce` a nezpívali 'jednou budem dál` jako čeští studenti 17. listopadu, ale mávali černými vlajkami s lebkou a zkříženými hnáty -- symboly četnického hnutí, jehož příznivci za sebou po celé bývalé Jugoslávii zanechali během uplynulého století hory mrtvol," jsou natolik ostudné, že si dovoluji použít slovo "lživé" oproti běžně diplomaticky užívanému slovu "nepravdivé."

Zmíněné říjnové demonstrace, které proběhly 5. října 2000, byly organizovány Demokratickou opozici Srbska (DOS) a studentským hnutí Otpor! (Odpor!) a účastnilo se jich přes půl milionu lidí požadujících demokratizací země, odloučení od minulosti a otevření Srbska Evropě. Od pana Zrna bych, jako bývalý člen hnutí Otpor!, které de facto aktivovalo celou srbskou veřejnost ke svržení Miloševiće, požadoval veřejnou omluvu určenou nejenom členům tohoto hnutí, které v době revoluce čítalo přes 60 000 osob, ale všem lidem, kteří za více jak deset let Miloševićovy vlády byli zatýkáni, biti, diskriminováni, někteří byli dokonce i zavražděni jenom pro svoje antirežimní a prodemokratické postoje, aby si nakonec od Vás zasloužili nálepku "vrahů." Ostudné!

Po přečtení článku Matyáše Zrna, "Démoni pořád nespí", který vyšel v týdeníku Respekt 29. března 2004, na stranách 13 až 15 (on line verze: ZDE), který je bezpochyby kontroverzní a v jistých částech lživý, musím jako osoba, které se jeho řádky nepřímo dotýkají, zareagovat. Jako srbský přistěhovalec s již desetiletým pobytem v České republice nemám takové jazykové a stylistické zkušenosti abych zpochybňoval žurnalistické kvality pana Zrna, to bych přenechal někomu jinému, ovšem obsah jeho vět v článku a hlavně pohrávání si s fakty je něco, pro mě, závažnějšího. S kritikou začnu postupně, jak ostatně učinil i pan Zrno a nevyhnu se vlastním komentářům.

Na začátek bych chtěl uvést, že ne s celým článkem nesouhlasím, a proto případné vynechání reakcí na některé části nebylo náhodné, ale z důvodu souhlasů s jeho argumenty nepokládám za důležité je opakovat.

Pan Zrno se v úvodu správně zmiňuje o radikalizaci voličstva v Srbsku, hlavně pokud jde o nárůst přívrženců Srbské radikální strany. Po prosincových volbách v roce 2003 radikálové skutečně dosáhli toho, že jsou v současnosti s 27.7 % hlasů nejsilnější parlamentní stranou v Srbsku, což je oproti minulým volbám z roku 2000, kdy dosáhli 8.6 %, značný nárůst.

Na tento percentuální nárůst by nebylo vhodné dívat se jako na odraz radikalizace myšlení voličstva v nacionalisticko-šovinistickém smyslu, ale především jde o jistý způsob zklamání nad tříletou vládou široké koalice demokratických stran DOS, která nedokázala zlepšit ekonomicko-sociální situaci v zemi. (Když jsem se zeptal bratrance z Bělehradu, proč volil radikální stranu, odpověděl mi: "Tam ti toho moc neudělali, tak mě zajímá, co dokážou radikálové, a zároveň ať si tzv. demokraté uvědomí, že nejsou jedinou alternativou.")

Netvrdím, že v Srbsku neexistuje určité procento ultranacionalistů, ale jsou v takové menšině, že mi nepřipadá vhodné ztotožňovat celou jednu společnost s nimi, zvláště ne poté co ve volbách získaly demokratické síly 60% hlasů a k tomu velká část voličstva demokratických stran, kvůli zklamání nad tříletou vládou DOS, ani nevyšla k volbám (40% absence je, myslím si, značná část. Z toho by drtivá většina, podle výzkumu volila právě některou z prozápadně orientovaných stran).

Udělejte si představu, že by někdo kvůli téměř 20% podpoře KSČM (výzkumy se různí, ale v podstatě jde o malé rozdíly) napsal o české společnosti, že je komunistická a hlavně, že se obrací zpátky ke komunistickým praktikám starého režimu. Myslím si, že další komentář není potřebný.

Zmíněný "comeback" Miloševićových socialistů je trochu mylný. Pokud porovnáme výsledky voleb z let 2000 a 2003, zjistíme, že se preference socialistů snížily oproti roku 2000, kdy získali 13.2%, na 7.4 %. To, že s jejich pomocí dnes funguje menšinová srbská vláda tzv. demokratického proudu, bez Demokratické strany Borise Tadiće, není nic jiného než politická hra, která je v rozporu s názorovou orientací jak demokratických stran, tak i socialistů. Takže abych to shrnul: "comeback" Miloševićových socialistů není výsledkem orientace voličů, ale výsledkem stranických her.

Co mě ale nejvíc pobouřilo na tento článek a přinutilo k reakci jsou dvě tvrzení, která uráží zdravý rozum každého člověka. První, že podpora socialistů současné vládě je to samé, "jako kdyby v Německu v roce 1949 volby vyhráli nacisté nebo v Československu v roce 1992 KSČ," a druhé, "že říjnoví dobyvatelé parlamentu neskandovali 'máme holé ruce` a nezpívali 'jednou budem dál` jako čeští studenti 17. listopadu, ale mávali černými vlajkami s lebkou a zkříženými hnáty -- symboly četnického hnutí, jehož příznivci za sebou po celé bývalé Jugoslávii zanechali během uplynulého století hory mrtvol."

Nejdříve bych se zastavil u prvního tvrzení. Nechci popírat autorovi historické znalosti ohledně uskutečnění voleb v SRN a v bývalém Československu, ale jeho znalosti ohledně charakteristiky režimů jsou velice slabé. Vůbec je přehnané přirovnávat nacistický režim v Německu ke komunistickýmu režimu v bývalém Československu nebo s Miloševićovým režimem v Srbsku. Charakteristika všech tří režimů by byla dostatečná na vydání rozsáhlé studie, a proto se pokusím uvést pouze základní rozdíly.

Když začneme analýzou režimů nacistického Německa, komunistického Československa a Miloševićova Srbska, pochopíme, že Srbsko nebylo totalitním státem, jak je to mnohdy prezentováno, ale jakýmsi typem semi-autoritativního režimu. Zatímco ani v Německu, ani v Československu nebyl povolen vícestranický systém, v Srbsku od nástupu Miloševićových socialistů vícestranický systém fungoval.

Netvrdím, že opoziční strany měly stejná práva a přístup k vládním médiím jako vládnoucí SPS, ale voleb, které sice mnohdy nebyly regulérní, se bez větších problémů účastnily. Co víc, v roce 1997 po tříměsíčních protestech, které probíhaly s cílem přinutit Miloševiće, aby uznal regionální volby, opozice ovládla takřka všechna větší srbská města, včetně Bělehradu, Nového Sadu nebo Niše, což bylo v Německu nebo bývalém sovětském bloku nepředstavitelné.

Ovšem pokud pan Zrno mínil, že etnická čistka kosovských Albánců nebo sudetských Němců (obě zmíněné události jsou, bez diskuse, černým místem dějin lidstva) se může dát na stejnou váhu jako genocida židů za nacistické vlády v Evropě, pak je můj odpor proti této přinejmenší nevkusné komparaci na místě. Jediné alibi by panu Zrnovi poskytly slabé znalosti dějepisu a terminologie válečných zločinů. Ale spíše než o slabé znalosti, které pan Zrno evidentně dobře ovládá, jde o dosažení atraktivnosti článku. Aby se znásobil efekt článku a obsah vět, se osud několika milionů židů, kteří byli systematicky vyvražďování s cílem totální likvidace celé jedné skupiny lidí, ztotožňuje se systematickým a plánovaným vystěhováním obyvatel z určitého území.

Pokud se nemýlím, pak jsou mezi "odsunem" a "likvidací" obrovské rozdíly. Nechci hájit Miloševiće, který právem sedí v Haagu a čeká na rozsudek za zločiny, které způsobil během své vlády, pouze chci vysvětlit drastické rozdíly v pojmech, které mnozí žurnalisté používají, aniž by přesně znali obsah těchto termínů, což nakonec vede k mylným představám a hlavně k mylným předsudkům. To jsou dva největší rozdíly mezi nacismem, poststalinistickým komunismem a Miloševićovou diktaturou.

Ostatní rozdíly nebo podoby těchto nedemokratických režimů, jejichž váhu nechci zlehčovat, bych přenechal, jak už jsem se zmínil, podrobnější studii, pokud někdo o ni bude mít zájem. Výše zmíněnými tvrzeními jsem chtěl pouze vyvrátit přehnané a zkreslené přirovnání, které pan Zrno z jemu známých důvodů použil.

Ovšem druhé tvrzení "že říjnoví dobyvatelé parlamentu neskandovali 'máme holé ruce` a nezpívali 'jednou budem dál` jako čeští studenti 17. listopadu, ale mávali černými vlajkami s lebkou a zkříženými hnáty -- symboly četnického hnutí, jehož příznivci za sebou po celé bývalé Jugoslávii zanechali během uplynulého století hory mrtvol," jsou natolik ostudné, že si dovoluji použít slovo "lživé" oproti běžně diplomaticky užívanému slovu "nepravdivé."

Zmíněné říjnové demonstrace, které proběhly 5. října 2000, byly organizovány Demokratickou opozici Srbska (DOS) a studentským hnutí Otpor! (Odpor!) a účastnilo se jich přes půl milionu lidí požadující demokratizací země, odloučení od minulosti a otevření Srbska Evropě. Od pana Zrna bych, jako bývalý člen hnutí Otpor!, které de facto aktivovalo celou srbskou veřejnost ke svržení Miloševiće, požadoval veřejnou omluvu určenou nejenom členům tohoto hnutí, které v době revoluce čítalo přes 60 000 osob, ale všem lidem, kteří za více jak deset let Miloševićové vlády byli zatýkáni, biti, diskriminováni, někteří byli dokonce i zavražděný jenom pro svoje antirežimní a prodemokratické postoje, aby si nakonec od Vás zasloužili nálepku "vrahů." Ostudné!

"Četníci", které pan Zrno zmiňuje, skutečně mají za sebou obrazně řečeno "hory mrtvol," ale prapory, které demonstranti při revoluci pátého října nesli nebyly "obohaceny" lebkami se zkříženými hnáty, ale zaťatou pěstí, což bylo symbolem hnutí Otpor!. Písně, které přitom zpívali, nebyly nacionalisticko-šovinistického obsahu, ale protimiloševićovského (nejznámější: "Spasi Srbiju i ubi se, Slobodane!" český překlad: "Zahraň Srbsko a zabij se, Slobodane") a národnostní složení nejen hnutí Otpor!, ale i DOS zdaleka nebylo čistě srbské. V DOS byly také strany národnostních menšin.

Pan Zrno s cynismem píše, že "jim (Srbům) nevadí, že (Milošević) vyhnal statisíce kosovských Albánců, ale to, že na ně byl příliš měkký." Je to natolik nesmyslné tvrzení, že by delší komentář byl více než zbytečný. Na druhou se musím zeptat: To si pan Zrno opravdu myslí, že v Srbsku nežijí lidé? A jak dlouho bude ještě existovat stereotyp, že jsou Srbové všechno, jenom ne lidská stvoření? Pokud vím, a vím velmi dobře, že když vyjdu ven na ulici a podívám se kolem sebe nebo když si povídám se svými přáteli, kteří pochází prakticky z celého světa, nevidím žádný rozdíl mezi nimi a mnou.

To že se Srbové těžce vyrovnávají s pocitem viny (já bych to upřesnil s pocitem spoluviny) vůči událostem v bývalé Jugoslávii, je pravda. Stejný pocit mají nejen národy západního Balkánu, ale i ostatní. S čím ale nemohu souhlasit, je charakter celého čtvrtého odstavce, ze kterého čtenář získává pocit, že jsou Srbové jedinými viníky událostí v bývalé Jugoslávii. Pravděpodobně mě někdo "obviní," že jako Srb chci zlehčovat zločiny prováděné srbskými válečnými zločinci nebo, jak pan Zrno uvádí, že používám frázi "Mohou za to všichni". Mají na to právo, je to ostatně právo každého vyjádřit svůj názor, ale zlehčovat jakýkoliv zločin nebo zdůrazňovat sílu zločinů jiných více než ostatních by mě ani nenapadlo, protože je úplně jedno, kdo ho páchá, dopad zločinu je stejně tragický.

Chci jenom ukázat na důvod, proč Srbové říkají "Mohou za to všichni". Já osobně s touto frázi nesouhlasím, protože všichni za to nemůžou. Zločiny neprováděly celé národy, ale jedinci. Toto by mělo být jasně řečeno a konečně by měla být sundána nálepka kolektivní viny z jakékoliv skupiny lidí. Právě "Mohou za to všichni" je jakousi zbraní proti již zavedenému stereotypnímu pocitu kolektivní viny.

Proč bych já osobně měl mít pocit viny za zločiny, které provedl jakýsi -- z pohledu rozumného člověka -- maniak, který říkal, že to dělal jménem Srbů. Mým jménem to rozhodně nedělal. To se mám cítit vinný za to že jsem Srb nebo se při seznamování s někým nejdříve omluvit a pak říci svoje jméno? Mají všichni Arabové mít pocit viny kvůli 11. září 2001? Rozhodně ne.

Je všeobecně známo, že na všech stranách docházelo ke zločinům, stačí si jen vyhledat na internetových stránkách OSN seznam obviněných ("Ten kdo není vinný, ať první hodí kamenem"). Srbsko ale trest za řádění vlastních zločinců pocítilo nejvíc. O zločinech páchaných na bosenských Muslimech, Albáncích a Chorvatech, vědí všichni, včetně Srbů a také je drtivá většina obyvatel Srbska odsuzuje.

Ovšem co Srby pobuřuje nejvíc je dvojí metr při odsuzování zločinů. Nedostatečná reakce Západu na události v chorvatské Krajině, kdy bylo vyhnáno z téměř všech území Krajiny přes 400 000 Srbů (toto číslo se nejčastěji uvádí v odborné světové literatuře). Příchodem mezinárodních sil do Kosova, bylo nuceno z Kosova uprchnout kolem 230 000 obyvatel, převážně Srbů, ale také Romů a slovanských Muslimů do Srbska a Černé Hory (údaj z úřadu srbské vlády pro uprchlíky) vytvořil tento názor na dvojí metr.

Z etnické čistky nealbánských obyvatel nejen že nikdo nebyl zatčen, ale ani obviněn. Co víc, bývalí velitele Osvobozenecké armády Kosova (UCK), kteří jsou srbským soudem obvinění nejen z terorismu, ale i z válečných zločinů, jsou dnes politici působící v institucích, které zřídilo a v podstatě spravuje mezinárodní společenství. Srbské ministerstvo spravedlnosti mimo jiné poskytlo všechny dokumenty dokazující jejích vinu mezinárodnímu tribunálu v Haagu, ale jak je dodnes vidět, bez odezvy.

Pan Zrno velmi zajímavě popisuje vztah Srbů ke Kosovu, napsal: "I když většina Srbů v Kosovu nikdy nebyla a jen opravdu málokdo by snad za ně šel bojovat, po staletí živený mýtus o Kosovu jako kolébce srbství působí u lidí nadále." Je pozoruhodné, jak velká část novinářů se drží stejné linie, pokud jde o vztahy Srbů vůči Kosovu. Nemohu si pomoci, ale ve mně to vyvolává pocit, že dotyční novináři nejen o Srbsku, ale o celém Balkánu vědí pramálo.

Kosovo není žádný srbský mýtus, ale území, kde skutečně vznikl středověký srbský stát. Kolébka srbského středověkého státnictví zahrnuje severní a severozápadní části Kosova a dnešní území Sandžaku (území mezi Srbskem a Černou Horou). Také středověké kláštery a kulturní památky na dnešním území celého Kosova dostatečně hovoří o historickém dědictví (pro ty, co si to chtějí ověřit, mohu doporučit jakoukoliv literaturu zabývající se dějinami Balkánu nebo jihoslovanských zemí).

Pravděpodobně většina Srbů v Kosovu nikdy nebyla a pravděpodobně by většina z nich ani nešla bojovat (proč také, když existují daleko krásnější věci v životě než jít do válek a zabíjet), ale to zcela určitě nejsou argumenty, proč by se Kosovo mělo oddělit od Srbska, nebo proč by se Srbové měli smířit s oddělením Kosova. Stejně jak pan Zrno naznačuje, že Albánci mají právo na území Kosova, protože je národnostní složení v poměru 9:1 ve prospěch etnických Albánců.

Pouhá představa, že by stejné argumenty byly použity i v jiných částech Evropy, nahání hrůzu. Představte si situaci na jižním Slovensku, kde mají Maďaři jak historické, tak etnické právo na tuto oblast.

Jako realista netvrdím, že bude Kosovo opět součástí Srbska, zcela jistě ne jeho větši část, ale v tom případě se mají použít jiné argumenty, které budou přesně uvádět důvody pro takovéto rozhodnutí. Jak dlouho se evropští politici budou bát vyslovit věty, které jsou denně opakovány, a to, že v současné době není žádná reálná šance pro soužití Albánců a Srbů na tomto prostoru.

Na závěr bych se soustředil na vztah Srbů vůči mezinárodnímu tribunálu v Haagu. Naprosto souhlasim s panem Zrnem, že většina Srbů považuje tribunál za "nástroj Západu, především USA", a to i přesto, že většina lidí tyto zločiny odsuzuje.

Nechci opakovat důvody proč Srbové cítí odpor vůči této instituci, ale chtěl bych napsat trochu jiný názor, proč politici trvají na tom, aby byli váleční zločinci souzeni v Srbsku. Jak uvedl premiér Koštunica, nová vláda nepřestává spolupracovat s Haagským tribunálem, bude pouze trvat na tom, aby obvinění byli souzeni před srbskými soudy. Proč také ne? Srbové by konečně přestali vnímat svoje zločiny jako propagandu Západu a o zločinech by byli daleko lépe informováni, protože "málokterá redakce si může dovolit mít v Haagu svého stálého zpravodaje." To, že srbské soudy tyto zločiny neberou na lehkou váhu dokazuje průběh procesu s příslušníkem speciálních jednotek, který byl odsouzen na 20 let za zločiny spáchané v Kosovu.

A vůbec, proč by Srbsko nemohlo soudit svoje válečné zločiny, když totéž bylo dovoleno Chorvatsku? Pokud se nemýlím v obou státech jsou u moci demokratické strany, co víc v Chorvatsku je to HDZ, bývalá Tudjmanova strana, a nikoho ani nenapadlo jim tuto pravomoc odepřít. A proč také, vždyť je to důkaz důvěry v demokratizační proudy ze strany Západu. Právě tento pocit důvěry znamená mnoho nejen pro státní instituce, ale hlavně pro obyvatelstvo, které to vnímá jako důkaz deizolacionalizace.

Na nezájmu veřejnosti sledovat procesy z Haagu není nic neobvyklého. Sledoval by někdo v České republice podobné procesy? Možná na počátku, ostatně stejně jako tomu bylo v Srbsku, když obrovské procento lidí sledovalo zahajovací procesy se Slobodanem Miloševićem, ale časem neustále několikahodinové opakování téhož přestává být zajímavé.

Každý si může konečný verdikt přečíst v novinách, nebo ho zhlédnout v televizi. Když porovnáme zájem lidí o válečné operace v Iráku, kde byly nasazeny také české jednotky, na začátku války a nyní, pochopíte, o čem mluvím. Ostatně zazlívat lidem, zvláště v zemi která se potácí v obrovské ekonomicko-sociální krizi, že ji nezajímají soudní procesy Haagského tribunálu, se mi zdá přinejmenším směšné.

                 
Obsah vydání       15. 4. 2004
15. 4. 2004 Paměť národa Bohumil  Kartous
15. 4. 2004 Jaký obraz Srbska kreslí týdeník Respekt Srdjan  Prtina
15. 4. 2004 Soudci a psi jezdí zadarmo Radek  Mokrý
15. 4. 2004 Článek Radka Mokrého o soudcích je věcně nesprávný
15. 4. 2004 Společnosti ČSA: Cestující nemusí být "odborník" Jan  Čulík
15. 4. 2004 Bush schválil "historický" Šaronův plán
15. 4. 2004 Bush kupuje židovské hlasy Tomáš  Gawron
15. 4. 2004 Bush jako "oživující prostředek pro americkou mládež"
15. 4. 2004 Terry Jones z Monty Pythonů: Tony (Blair) se opravdu musí snažit víc
15. 4. 2004 Prezidentova velezrada podle § 96 Zdeněk  Bárta
15. 4. 2004 Mluvčí ČSA: Letadla ČSA patří k nejbezpečnějším na světě
15. 4. 2004 Skandální chování Sněmovny Petr  Jánský
15. 4. 2004 Přátelství s ďáblem je někdy správné, jestliže účel světí prostředky Miloš  Kaláb
15. 4. 2004 Média bulvární a média seriózní Petr  Švec
15. 4. 2004 Zmatený výklad
14. 4. 2004 Daniel Cohn-Bendit: Předsednictvo českých Zelených potlačuje demokratickou diskusi
14. 4. 2004 Petr Uhl: Věřím v pád patočkovského sektářství
14. 4. 2004 Milana Horáčka můžeme i vyloučit!
14. 4. 2004 Bush: "Zůstaneme pevní"
14. 4. 2004 A znovu: Jsou mobilní telefony hrozbou lidskému zdraví?
14. 4. 2004 Problém, který zmizel Jan  Hanuš
14. 4. 2004 Televize BBC: Špatné zprávy pro prezidenta Bushe z Iráku
14. 4. 2004 Irácké otazníky Oskar  Krejčí
13. 4. 2004 "Dej mi čouda" - o rozpadu muslimských hodnot
7. 4. 2004 Chcete učit češtině na Glasgow University?
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
7. 4. 2004 Hospodaření OSBL za březen 2004

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
15. 4. 2004 Společnosti ČSA: Cestující nemusí být "odborník" Jan  Čulík
15. 4. 2004 Jaký obraz Srbska kreslí týdeník Respekt Srdjan  Prtina
15. 4. 2004 Paměť národa Bohumil  Kartous
14. 4. 2004 Dal Sobotka Součkové políček? Ivan  David
14. 4. 2004 Irácké otazníky Oskar  Krejčí
14. 4. 2004 A znovu: Jsou mobilní telefony hrozbou lidskému zdraví?   
14. 4. 2004 Zelení shazují krunýř sektářství Pavel  Pečínka
13. 4. 2004 Demokracie a terorismus Mojmír  Babáček
13. 4. 2004 0,7 l Hitlera Bohumil  Kartous
13. 4. 2004 "Dej mi čouda" - o rozpadu muslimských hodnot   
12. 4. 2004 Hody, hody, dej sem prachy! Jan  Paul
9. 4. 2004 "Demokrati" proti "totalitě"... anebo to je naopak? Ondřej  Slačálek
9. 4. 2004 Česká drahota Radek  Mokrý
9. 4. 2004 Architektonická soutěž na novostavbu vědecké knihovny v Ostravě. Ano, nebo ne? Martin  Strakoš
9. 4. 2004 Irák: Bush a Blair zapálili oheň, který je možná stráví   

Slobodan Miloševič, Srbsko a válka v Kosovu RSS 2.0      Historie >
15. 4. 2004 Jaký obraz Srbska kreslí týdeník Respekt Srdjan  Prtina
2. 4. 2004 Poněkud dutá diplomacie Pavel  Urban
3. 3. 2004 Usilovali sme sa prežiť Radovan  Geist
2. 2. 2004 Päť vojen premiéra Blaira Charles  Grant
6. 11. 2003 Kosovo je "in" i přes nepochopení deníku Právo Miroslav  Polreich
24. 9. 2003 Balkán: Ospravedlnenie po dvanástich rokoch ako nečakaný krok Anna  Kotúčková
10. 9. 2003 EU riskuje další explozi v Kosovu   
19. 8. 2003 Napätie v Kosove vzrastá každým dňom   
12. 6. 2003 USA vyvíjejí nátlak na balkánské a východoevropské země   
10. 4. 2003 Rozšírenie Európskej únie je konečne predo dverami: Cieľ na dosah -- a ďalej? Lucia  Waldnerová
20. 3. 2003 SRBSKO: Vražda nesmie zastaviť reformy Marcus  Tanner
17. 3. 2003 Vstanou - a kdy - noví politici? Napřiklad v Srbsku...   
14. 3. 2003 Moc bezmocných národů a globalizace světa Karel  Fiala
13. 3. 2003 Srbský prezident Djindjič zavražděn, v Srbsku vyhlášen mimořádný stav   
31. 1. 2003 Dopis jugoslávskému velvyslanci:
omluva českých sociálních demokratů za bombardování Srbska
Štěpán  Kotrba

Týdeník Respekt RSS 2.0      Historie >
15. 4. 2004 Jaký obraz Srbska kreslí týdeník Respekt Srdjan  Prtina
24. 11. 2003 Prázdná skořápka, čekající na české uhlí? Štěpán  Kotrba
12. 11. 2003 Západní Sudety?   
11. 11. 2003 O dětské prostituci, která "neexistuje"   
6. 10. 2003 Co mám rád na Miloši Zemanovi, aneb v tomhle bordelu chybí komik... Ladislav  Kahoun
29. 9. 2003 Pawlowski: Respekt je ovlivněn jedním politickým směrem   
8. 9. 2003 Česká média: Když rozhovor nepolemizuje s tvrzeními Štěpán  Kotrba
12. 8. 2003 Diskriminácia černochov zvýšila počet jazzových skladateľov Miroslav  Brada
7. 5. 2003 Xenofobie v českých sdělovacích prostředcích František  Kostlán
19. 11. 2002 Případ Šafránková: Zrušte trestní stíhání za pomluvu Jan  Čulík
11. 11. 2002 O náboženském vytržení za stalinismu a o monolitním pohledu na svět Jan  Čulík
21. 6. 2002 Mít tak jen české noviny Emil  Šíp
5. 6. 2002 Proč nikdo nemá rád novináře (aneb jsou média vymknuta z kloubů)? Miloš  Čermák
24. 4. 2002 Na podporu Ivana Breziny proti státnímu šikanování se vybralo 37 150, - Kč Radko  Kubičko
20. 2. 2002 Hájím svůj návrh správního řádu ČR Jiří  Kaucký