V Praze, která je na západ od Vídně, budou lidé 1. května 2004 vstup ČR do EU přijímat s tichým uspokojením. Češi jsou však nesmírně skeptičtí a jejich postoj k Evropské unii posílí sílí euroskeptiků v evropské organizaci, míní autor a cituje Sašu Vondru: "Ti z nás, kteří jsme zažili sovětskou moc, se dívají podezřívavě na vzdálené byrokracie."

V českém prezidentu Václavu Klausovi mají Češi národního vůdce, který je nejkritičtějším hlasem vůči EU ve všech vstupujících zemích. Jeho pravicová opoziční strana, ODS, možná příští rok vyhraje volby, a to může znamenat, že styky mezi Prahou a Bruselem budou složité.

Stejně jako mnoho ostatních zemí, nyní vstupujících do EU, mají i Češi v současnosti nesmírně slabou vládu, která je zranitelná vůči útokům opozice na její evropskou politiku.

Křesťanští demokraté, slabší partneři [vládnoucí] ČSSD, která nemá parlamentní většinu, jak se zdá, manévrují směrem ke Klausově ODS.

Klaus málokdy zmešká příležitost zaútočit na Brusel, dokonce při loňském referendu o vstupu ČR do EU nepřímo doporučoval, aby Češi hlasovali "ne". Pragmatičtí a opatrní Češi jeho radu ignorovali, ale jako Klaus se dívají na EU v mnoha ohledech rezervovaně.

"Všichni podporují myšlenku členství v EU," konstatoval Petr Gandalovič, starosta Ústí nad Labem. "Ale když dojde na praktické důsledky členství, existuje spousta otázek a kritiky. Lidé jsou skeptičtí ohledně toho, co od EU čekat, a mají pocit, že byli tak trochu podvedeni."

To je podle britského reportéra pocit, který lidé ve střední Evropě široce sdílejí, zejména proto, že je zjevné, že západní Evropa se staví vůči rozšíření EU neférově a sobecky.

Bývalý holandský premiér Wim Kok nedávno konstatoval, že lituje rozšíření EU a že se obává, že nebude fungovat. Francouzský establishment nechce otevřít EU směrem na východ. Rakušané získávají z otevření střední Evropy už 10 let obchodně, investičně a hospodářsky asi nejvíc, ale stavějí se nejostřeji proti otevření své země svým východním sousedům.

Podle průzkumů veřejného mínění se stavějí Češi, Poláci a Maďaři k rozšíření EU daleko pozitivněji než Rakušané a Němci.

Češi, stejně jako ostatní noví příchozí, citlivě vnímají toto nepřátelství a hněvivě odmítají očekávání, že by měli projevovat vděčnost za něco, co považují za své právo.

Také chovají hluboké podezření vůči úmyslům Německa. Vztah vůči Německu je klíčový v české historii a vztahy mezi oběma zeměmi jsou v současnosti napjaté v důsledku pravicové kampaně přimět Prahu, aby zrušila dekrety z roku 1945, které na konci druhé světové války ospravedlnily vyhoštění více než dvou milionů Němců z Čech.

Německá pravice, v jejímž čele stojí vládnoucí bavorský Křesťanskodemokratický svaz, stála v čele této kampaně a hrozila, že bude bojkotovat české vyjednávání s Bruselem, pokud se Češi nevzdají. Nevzdali se. V Rakousku vedl ultrapravicový politik Jörg Haider podobnou protičeskou kampaň.

Křesťanskodemokratický klub dokoce loni v Evropském parlamentě ve Štrasburku hlasoval proti českému členství v EU. Pro Čechy to je neodpustitelný čin.

Češi mají pocit, že jsou zastrašováni. Ale zastrašovat se nenechají a dosavadní jejich zkušenosti nutně ovlivní jejich chování v rámci EU. Bude to ovlivňovat vznik aliancí a jejich postojů při vytváření politiky EU.

Není pochyb, že rozšíření EU na 25 zemí vyvolá rozsáhlé změny ve způsobech, jak se bude tvořit politika EU.

"Evropa pětadvaceti zemí bude naprosto odlišná od Evropy Karla Velikého, o jaké sní Němci a Francouzi," říká Vondra. "To už nevznikne nikdy. Češi to nepřijmou. Ani Poláci, ani pobaltské země. My budeme vždycky hledat jiné spojence v zájmu rovnováhy, budeme pohlížet k Washingtonu."