Americké porušování lidských práv zmobilizovalo teroristy a dává špatný příklad režimům, které se snaží ospravedlňovat své vlastní porušování lidských práv, konstatovala ve čtvrtek čelná mezinárodní lidskoprávní organizace Human RIghts Watch.

Mučení a ponižování vězňů v Iráku, v Afghánistánu a v zálivu Guantánamo ochromila důvěryhodnost USA jako obránce lidských práv a jako oponenta terorismu, konstatuje tato organizace ve své letošní výroční zprávě.

Prezidentem vymyšlených, fiktivních krizí, nazval George W. Bushe ve čtvrtek americký deník Washington Post:

Až budou zpětně historikové hodnotit Bushův prezidentský úřad, nejpravděpodobněji si povšimnou, že to, čím se Bush mladší odlišuje od ostatních amerických prezidentů, nejsou krize, které zvládl, ale krize, které si vymyslel. Charakteristickým rysem Bushova prezidentského úřadu jsou fiktivní krize. Ve snaze dosáhnout cílů, které si určil, než převzal úřad - totiž svržení Saddáma Husajna a privatizaci amerického sociálního zabezpečení - si George W. Bush vymyslel krize tam, kde žádné neexistovaly.

A tak se Irák stal jasným a bezprostředním nebezpečím pro americké domovy a krby, ježil se zbraněmi hromadného ničení, jaderný útok byl otázkou pár minut.

První měsíc roku bývá nejen plný bilancí uplynulého roku, ale je také tradičně věnován prognózám, očekáváním a nadějím přicházejících měsíců či obavám z nich. A to jak v životě pospolitém, tak soukromém. Začátek kalendářního roku bývá plný předsevzetí a přání, která do příštích dnů artikulujeme. Pro sebe, pro svou zemi, pro svůj svět.

To nejdůležitější, co bychom si však měli přát, předsevzat si a udělat pro to něco je, aby naše přání a přání našich bližních nebyla tak urputná a naléhavá, abychom kvůli nim přeslechli, co si od nás všech nejen počátkem roku přeje Bůh. Zejména u těch, kteří jsou postaveni do odpovědnosti a kterým byla svěřena moc je to životně pro nás pro všechny důležité.

Nyní, několik týdnů po Bushově volebním vítězství, už není zapotřebí politické propagandy a vládnoucí američtí Republikáni začínají hovořit otevřeně, že Irák je katastrofa a že Spojené státy potřebují pomoc Evropy. Píše o tom v britském konzervativním deníku Daily Telegraph Alec Russell:

Nedávno jsem informoval čtenáře Britských listů o příběhu mladého manželského páru kubánských exulantů, Liuvera a Maydy Saboritových a o jejich trápení s vyjednáváním o vydání dětí z Kuby do České republiky. Připomínám, že manželé opustili Kubu s turistickým pasem a výjezdní doložkou. Kubánské úřady jim podle zvyklostí, které dobře známe i od nás z našich dřívějších zkušeností, nepovolily vycestovat i s dětmi, devítiletým Yancarlosem a dvaapůlletou Ivanou. Manželé tedy svěřili děti babičce a odcestovali do České republiky.

Původně jsem chtěl psát o tom, jak asi je vedle nereálného Cimrmana reálný Žižka s Anežkou Českou, nakolik byl Lucemburk vychovávaný ve Francii Čechem a kolik současných mediálních chimér může pomýšlet na to, že je překoná a stane tak v lidově národní historii na jejich ramenou. A taky o tom, kdo z případných horkých favoritů by měl být diskvalifikován z mnohem pádnějších důvodů, než je chybějící zápis v matrice. A to proto, že Jára Cimrman se stane za všech okolností "morálním vítězem". Studuji-li internetové stránky ČT, mám dojem, že se v ČT nemohou Cimrmana dopočítat. A že Cimrman bude tím, kdo bude v očích lidu tím opravdovým velikánem. A taky, že by měla komerční televize v den vyhlášení "oficiálního" vítěze druhého referenda v českých dějinách udělat demonstrativní bojkot a pasovat Cimrmana na Největšího Pecha. Ale v tom je ukryto to zásadní, to, v čem se ČT hrozně mýlí. Kdyby nechali Cimrmana Cimrmanem a celou tu pitomost tomu přizpůsobili, byl by z toho vynikající mediální happening -- a navíc obrovská sledovanost.

ČT se asi zpočátku dost lekla.

Média jednohlasně odsoudila ministryni Emmerovou za "zdražení léků". Tatáž média a titíž povrchní komentátoři zatracují tutéž ministryni proto, že se brání zavádění "spoluúčasti ve zdravotnictví". V prvním případě litují chudáky pacienty s nízkými důchody, kterak se po jedené návštěvě lékárny vypotácí zcela ožebračeni. Vždyť přece ti většinou staří a nemocní lidé zaslouží po své celoživotní práci podporu a pochopení a od ministryně se jim dostává jen ústrků! V druhém případě označují titíž novináři tytéž pacienty za líné a práce se štítící individua zneužívající štědré pomoci státu, bezdůvodně polykající léky a stále obtěžující lékaře zbytečnými návštěvami.

Pojďme volit opravdu ty největší Čechy, tedy ty, co opravdu ovlivnili světovou kulturu a myšlení (buďme k sobě jako národu upřímní -- Pravda přeci vítězí!), míní Roman Černík a Pavel Brenkus.

Sigmund Freud (Příbor na Moravě), Bernard Bolzano (žil a pracoval v Praze), Edmund Husserl (rodák z Prostějova), Georg Mendl (žil a pracoval v Brně), Egon Schiele (1911 maloval v Českém Krumlově, odkud pocházela jeho matka), Franz Kafka (co k tomu dodávat), Johannes Keller, Robert Desnos (žil a zemřel v Terezíně), Albert Einstein (přednášel v Praze), René Descartes (bojoval na Bílé hoře), Gustav Mahler (rodák z Kaliště u Humpolce).

Sociální řetězy mají za následek páchání krutostí všeho myslitelného druhu. Naše demokracie je spíše demokrácením. Koridory vystavěné pachateli, placenými z peněz daňových poplatníků, fungují zdárně a ku prospěchu kormidelníků, brázdících po neskonale rozlehlé souši. Možná vystaví budoucí generace mauzoleum lidské zvrhlosti. Profilová slabost zvolených sociálních pionýrů je známa, není k smíchu, spíše k pláči. Programové změny nebyly vyhrazeny, ale jsou nahrazeny bez většího vysvětlování -- politická scéna pracuje ve zchudlé výpravě s přesvědčením o velkolepém představení, jenže se pohybuje spíše než v opeře v laciném šantánu. Investice do špatných politických satir by žádný intendant neposkytl, nenavštívil by sponzory a neriskoval dobré jméno divadla.

Princ Harry (20) se vypravil na maškarní večírek v kostýmu důstojníka Rommelových nacistických jednotek, bojujících za druhé světové války v Africe, s páskou s hákovým křížem na paži. Britský bulvární deník The Sun ho na maškarním večírku vyfotografoval. Vyvolalo to vůči Harrymu obrovskou vlnu kritiky.

Do známkového hodnocení dítěte se promítá především porovnání se spolužáky a subjektivní žebříček hodnot vyučujícího, zdůrazňuje Šárka Jindrová v reakci na článek Bohumila Kartouse "Rodiče nechtějí o dětech nic vědět". Trojkař ve výběrové třídě se v běžném vyučování stává primánem jen proto, že tamní trojkaři a horší by v porovnání s ním mohli nebo měli propadnout. Trvá-li učitel na přesném znění při výkladu a nevšímá-li si schopnosti použít vyučovanou látku v logických souvislostech, opravdu těžko zjistíme, k jakým oborům směrovat děti.

"Naše bezpečnostní operace pokračuje, jediným rozdílem je, že může být menší rozsahem a intenzitou." Tak se pro agenturu AFP vyjádřil podplukovník Nachrow z indonéského vojenského generálního ředitelství pro informace. Mluvil o nevyhlášeném výjimečném stavu, ve kterém se poslední dva roky nachází tsunami nejhůře postižená indonéská provincie Aceh. A pokračoval: "Všechny naše síly v Acehu v zásadě pokračují ve svých úkolech v rámci bezpečnostních operací. Ale velkou část svého času se musí podílet i na humanitárním úsilí. Pokračujeme v raziích v podezřelých oblastech GAM (Free Aceh Movement -- Hnutí za svobodný Aceh) a zůstáváme bdělí."

Indonéská provincie Aceh se nachází ve výjimečném stavu od května 2003, kdy ji obsadilo padesát tisíc vojáků indonéské armády v rámci operace proti GAM.

Migrace příslušníků romských komunit v posledních letech není návratem ke "kočování", ale převážně útěkem z místa, kde je to nesnesitelné, do míst, kde to snad bude lepší.... "Ghettoizace", charakterizovaná podmínkami bydlení pod jinak běžným standardem, nedostupností sociálních služeb a dopravy, vysokým výskytem sociálních patologií a kriminality i některých nemocí, právní nejistotou bydlení a hrozbou vystěhování a často i prostorovou separací od většinového obyvatelstva - je nejpalčivějším sociálním problémem české společnosti a českých Romů v prvním desetiletí 21. století.

Zprávu o stavu romských komunit v ČR, která se poprvé od dob Bratinkovy zprávy z roku 1997 pokouší přinést kompletnější pohled na situaci Romů v ČR, se včera zabývala vláda ČR. Zpracování předkládané zprávy bylo uloženo místopředsedovi vlády pro výzkum a vývoj, lidská práva a lidské zdroje usnesením vlády ze dne 16. června 2004 č. 607 s termínem do 31. prosince 2004. Její smyslem není Informaci a Koncepci nahradit (ty budou předloženy vládě k projednání do 28. února 2005 spolu s návrhem nových opatření), ale doplnit nezaujatými, objektivními informacemi o stavu romských komunit, jak plynou z rozrůstajícího se poznání akademických, univerzitních a výzkumných pracovišť i jiných nezávislých zdrojů.

Podle informací sdružení Dženo, vláda včera materiál nepřijala a vrátila k připomínkovému řízení. Výhrady se údajně týkaly nedostatečně zpracovaných výzkumů.

Plné znění Zprávy DOC

Antonín Novotný se kdysi vyjádřil na adresu bývalých vysokých funkcionářů KSČ a bezpečnostního aparátu, jako např. Rudolfa Slánského nebo Bedřicha Reicina, kteří se v padesátých letech stali obětmi nezákonných procesů, že je semlely stejné mlýny, které pomáhali roztáčet. V této souvislosti má pojmenování Grossova utajeného policejního týmu názvem "Mlýn" kouzlo nechtěného (nebo snad někoho při "křtu" napadlo, že jeho zřízení se může jednou stát Stanislavu Grossovi osudné a vybavila se mu stejná vzpomínka jako nyní mně?). Totéž se totiž bude říkat, bude-li mít provalení existence "Mlýna" účinek, který by se dal očekávat v každé konzolidované demokracii, tedy pád "mlynáře."

Ve středu večer 12. ledna zahájil Jiří Králík v kině Světozor letošní ročník nesmírně záslužného Projektu 100, to jest deseti dalších uměleckých filmů ze světa i z českého prostředí, které během roku 2005 půjdou v České republice do distribuce ve 110 kinech.

Letošní rok Projektu 100 byl "spuštěn" - za přítomnosti kameramana Miroslava Ondříčka - promítáním Formanova filmu z r. 1971 Taking Off, jednoho z deseti letošních filmů. Viděl jsem ten film před lety v britské televizi, v Československu ani v České republice nebyl dosud nikdy uveden do kin. Popřejme mu do českých - a pak i do slovenských - kin šťastnou cestu.

Formanovo Taking Off je film o nepřenositelnosti lidské zkušenosti. Je sice založen na bedlivém, kritickém a ironickém pozorování, jak se chovají lidé (a dělají ze sebe idioty), jaké si Forman vypěstoval v Československu v šedesátých letech, a praktikuje ho tentokrát na amerických objektech, avšak hlavní myšlenkou filmu je svědectví o kulturní nepřenositelnosti "jiné" zkušenosti. Forman přichází do Spojených států a uprostřed "revoluce hippies" v šedesátých a začátkem sedmdesátých let vidí, že tam existují dva národy, obrovský generační rozpor, a ti lidé si naprosto nerozumí. Ten pocit znám i já, argumentuje, mám jinou kulturní zkušenost, kterou vy tady nechápete, protože jste ji nezažili. Natočím tedy film o tom, jaké to je toto nedorozumění. A to je film Taking Off.

V úterních LN vyšel zajímavý článek o tom, jak se přistupuje k možnostem slovního hodnocení žáků a studentů. Text zejména citoval zkušenosti z některých škol, které předložily tuto možnost rodičům a očekávaly jejich reakci. Ta byla kupodivu většinově negativní. Zdánlivá malichernost se ale při hlubším pátrání po důvodech jeví dost nepochopitelně - je-li to opravdu většinový názor, pak nemají rodiče o své děti zájem. Nechtějí o nich nic vědět.

Google zpřístupnil archivy Usenetu od jeho počátků v roce 1981 až po rok 2001. Jsou tam opravdové klenoty - třeba skromná zpráva Linuse Tovardse, že kdyby to někoho zajímalo, tak vymyslel operační systém, který si každý může upravovat podle sebe :-).

Zatímco naše solidarita míří k tisícům obětí tsunami a lidé na celém světě sahají hluboko do kapsy, do tváří vlád by mělo být vmeteno naše pohrdání; nejenom, že jejich "štědrost" byla zastíněna reakcí veřejnosti, ale vypadá ještě více uboze v porovnání s jejich vlastními výdaji na zbrojení. Vezměme například cenu jednoho bombardéru B-2 -- nehorázné dvě miliardy dolarů.

z britského týdeníku SchNEWS přeložil Pavel Houdek

Připadá mi, že autor vykládá Spinozu poněkud jednostranně na základě Theologicko-politického traktátu, a nepřihlíží ke Spinozově Etice, která může být v rozporu se závěry, které se autor pokouší vyvodit z Traktátu. Hlavním problémem je to, že v Etice lze subjekt chápat tak, že je pouze atributem substance (Boha čili přírody, příp. světa) a je možno ho převést na kauzální nexus, na "kontext".

" ...lidstvo si ukládá vždy jen takové úkoly, které může
vyřešit neboť se při přesnějším zkoumání vždy ukáže,
že úkol sám vzniká tam, kde materiální podmínky jeho
řešení jsou již dány nebo kde jsou alespoň
v procesu vzniku."

V současnosti žijeme v dozvuku století nezdařených revolucí. Co je ještě horší, tyto časy jsou nejrepresívnější dobou po druhé světové válce, a navíc -- bylo by jen blahovolně mírným tvrzením říci, že "levice" je všeobecně v naprostém zmatku a že ztratila smysl svého směřování. V mlze kolektivního chaosu, jemuž čelíme, vyvstává otázka, jak jsme sem dospěli.

Jsem zmaten reakcí světa na tragédii, kterou způsobila tsunami. Proč okolo toho dělají noviny, televize a politikové takové scény? Proč sebrala britská veřejnost pro osoby, které přežily, více než 100 milionů liber, a proč nyní slibuje Tony Blair "statisíce milionů liber"? Proč přislíbila Austrálie 435 milionů liber a Německo 360 milionů liber?

Citujeme z článku, který v britském deníku Guardian v úterý publikoval člen týmu Monty Pythonů Terry Jones:

V listopadu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 8550 Kč, zadavatelé reklamy nám zaplatili 2400 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.