Rád bych se z titulu vysokoškolského pedagoga, který učí na starobylé britské vysoké škole, (University of Glasgow, založeno 1451), vyjádřil na základě svých zkušeností k názoru studenta VŠE Martina Boháče, který si myslí, že často velmi problematickou situaci na českých vysokých školách vyřeší zavedení tržních poměrů. Chci se k tomu vyjádřit na základě své zkušenosti z britských vysokých škol, kde už školné několik let existuje (alespoň v Anglii, ve Skotsku musí v současnosti po ukončení školy student zaplatit jednorázový poplatek 2000 liber, za postgraduální studium se platí velmi vysoké školné už nyní a univerzity ho ještě zvyšují). Britské vysoké školy se octly v důsledku zavedení školného pod obrovským finančním a komerčním tlakem. Zdaleka si nejsem jist, že je to ideální řešení.

Vzhledem k tomu, že zkušenost velí, že systémy, které existují na Západě, jsou v ČR zaváděny vždy v daleko horší formě, podstatně nepřátelštější vůči občanům než v zavedených demokraciích (srovnejme například charakteristické rysy komerční televize v Británii a v ČR, totiž relativně velmi přísnou regulaci, jíž v Británii podléhají, a představu, že "komerční televize si smí dělat, co se jí zachce", která vládne v ČR), obávám se, že i případné zavedení školného na českých vysokých školách bude neuvěřitelným paskvilem, který nepovede k osvobození občanů, ale k jejich dalšímu znevýhodnění a zotročení.

Martin Boháč píše: "Škola, které platíme za studium, nám prokazuje službu. Tedy si můžeme vybrat, zda nám služba vyhovuje a jako zákazník si vynutit změnu, pokud nevyhovuje. Posílil by se tím vliv studentů a snížil vliv byrokracie."

Vysoké školy v ČR samozřejmě poskytují studentům službu už teď. To, že dosud neexistuje školné, přece neznamená, že přijetím studenta na vysokou školu se student nestává zákazníkem a že škola na sebe nebere povinnost mu poskytnout kvalitní službu. Ta služba totiž není zadarmo. Platí ji studentovi rodiče i ostatní občané v daních. Jde o to, že vzdělaný člověk je společnosti ekonomicky i kulturně ku prospěchu. Čím větší je v zemi procento univerzitně vzdělaných lidí, tím, větší z toho mají všichni občané země prospěch, zejména v sílící mezinárodní konkurenci, založené dnes výlučně na znalostech.

Potíž je, že studenti na českých vysokých školách se jako zákazníci nechovají a nevynucují si, aby jim škola, dodavatel služby, poskytoval jen služby kvalitní.

Vím o případech, kdy v ČR na určitých školách studenti dostudovali, a teprve až při promoci zjistili, že jim škola během studia, aniž by je o tom informovala, výrazně pozměnila (zjednodušila) název jejich oboru, a tedy jejich výslednou kvalifikaci. Na absolventském diplomu měli úplně něco jiného, než na studium čeho uzavřeli svým přijetím na školu se školou smlouvu.

V každé normální civilizované zemi by tento skandál vedl k žalobě ze strany studentů a škola by věc prohrála na celé čáře a musela by platit odškodné. Kontrakt se totiž nemůže zpětně měnit. Když například rozhodne nějaká britská vysoká škola uprostřed kursu studentům kurs zrušit, musí studenty, kteří jsou uprostřed studia, a dosud nebyl naplněn existující kontrakt, nechat nejprve dostudovat. Nelze charakteristiku kursu během jeho průběhu měnit. K čemu by byla uzavřená smlouva, kdyby bylo možné ji jednostranně zrušit, kdykoliv se to nějakému úředníkovi zlíbí! Zdá se, že v ČR je tomu však jinak.

Za těchto podmínek mám důvodné podezření, že zavedení školného nepovede k žádnému zlepšení. Bude existovat i nadále tentýž nekontrolovatelný šlendrián, případně korupce, jen se za to bude platit.

Druhou námitkou proti Boháčově argumentaci je toto: Jako student ekonomie si Martin Boháč myslí, že na vysokých školách by se měly studovat jen ty obory, které si na sebe vydělají, tzn. po kterých je v ekonomice poptávka. To ovšem už od středověku nikdy nebyla idea univerzity. Univerzita má být univerzálním zdrojem vědění. Pro kulturu společnosti je potřeba kultivovat i obory, které si na sebe nevydělají, mimo jiné i proto, že předem nelze určit, v kterém oboru dojde ke klíčovému objevu, radikálně ovlivňujícímu civilizaci. V tomto smyslu je nesmírně důležitá tzv. "čistá věda". Omezí-li se univerzitní vzdělání jen na kursy, po nichž vyvolává krátkodobě poptávku průmysl, je to cesta do pekel, cesta k zprimitivnění celé společnosti.

Jedním z nejvážnějších problémů britských univerzit v současnosti je to, že konzervativni politikové Margaret Thatcherová a Tony Blair (ano, není snad v žádném smyslu labourista, od sociálních demokratů Blair převzal jen obrovský smysl pro byrokracii a neuvěřitelné papírování) vnutili tržní principy britskému univerzitnímu školství, systému, který svou podstatou na jejich základě fungovat nemůže. Přitom zavedli směsici údajně "tržních", tj. finančních, zásad a státem řízeného "hospodářství", kdy se tzv. "kvalita" a "udržitelnost" jednotlivých univerzitních oborů na jednotlivých univerzitách měří údajnými "tržními principy", které jsou však založeny na arbitrárním, byrokratickém modelu, vnuceném univerzitám vládou.

Takže se může stát, že podle jednoho finančního modelu je jeden rok vaše katedra finančně v plusu a vy máte hřejivý pocit, že jste v bezpečí. Druhý rok však byrokrati vypracují zcela odlišný finanční model, z něhož jim vyjde - podle nových, také zcela arbitrárních ukazatelů - že vaše katedra prodělává, a bude tedy uzavřena a její učitelé propuštěni.

Potíž je, že mezi státními a univerzitními byrokraty vůbec nevane čerstvý vzduch tržní konkurence. Všechny tyto pseudomanagementové modely, projekty a plány vytvářejí nekompetentní osoby, které by se ve skutečném tržním prostředí nikdy neuživily. Většinou se časem ukáže, že jejich projekty a řešení byly nesmyslné, avšak nikdo za to pak už nenese finanční ani žádnou jinou odpovědnost a způsobené škody už nejsou napraveny.

Uznávám, že na mnohých vysokých školách v ČR mohou existovat katedry, které jsou také skanzenem nekompetence. Varuji však před iluzí, že zavedení školného to odstraní. Řešením je zefektivnění struktury univerzit a zejména odstranění korupce. Ta je ovšem zažranou součástí české kultury - odstranit ji ze všech společenských okruhů by bylo možno jen jejím systematickým, razantním odhalováním prostřednictvím agentů provokatérů a za pomoci sdělovacích prostředků a soudů - k tomu však nikdo v zemi nemá chuť.

Zavedení údajných "tržních principů" podle špatně vytvořeného finančního modelu vedlo v Británii v posledním roce k obrovské kontroverzi. Jsou likvidovány univerzitní katedry chemie, či dalších přírodních věd, katedry cizích jazyků a katedry muzikologie, protože si podle v této chvíli platného modelu "tržních principů" na sebe nevydělají. Britským vysokým školám pod tímto pseudotržním tlakem hrozí, že všechny exkluzivnější či "minoritní" obory (a - ano, chemie už se stává v Británii menšinovým studijním oborem) budou časem zlikvidovány a školy se stanou nalejvárnami pro lehké, "populární" obory (jako jsou "cultural studies" nebo "media studies" - "když se doma tak často dívám na televizi, proč bych o televizi nemohl studovat na vysoké škole, že?) které jsou atraktivní pro velké množství studentů.

Také v důsledku chybně nastavených měřítek je nyní pro britské vysoké školy nutností preferovat postgraduální studium a intenzivně se tedy ucházet skoro výlučně jen o bohaté postgraduální studenty ze zahraničí, protože ti na rozdíl od studentů domácích jsou nuceni platit horentní školné. Co si však školy počnou, budou-li zanedbávat v důsledku finančních tlaků regulérní denní studium prvního stupně a domácí studenty z EU?

A ještě jedna důležitá věc: Když konečně prosadil Tony Blair zvýšení britského školného na 3000 liber ročně, bylo to tak kontroverzní opatření, že ho britský parlament před jeho schválením donutil k zavedení nejrůznějších pomocných struktur, výrazně zvýhodňujících novým vysokým školným postiženého studenta. Takže: student školné v Británii bude po zavedení školného ve výši 3000 liber ročně tyto peníze platit až po skončení studia, a to na dlouholeté splátky, a to pouze v případě, že jeho plat v zaměstnání dosáhne určité rozumné částky, a půjčka, kterou na studium obdrží, bude bezúročná. Když se mu ji nepodaří splatit do 25 let od ukončení studia, už ji dál nebude muset splácet. Přesto se očekává, že se v Británii univerzitním studiem člověk zadluží až částkou 40 000 liber (2 miliony Kč).

Velmi pochybuji, že český parlament dohlédne na to, aby bylo po případném zavedení školného i v ČR zajištěno, obdobnými dodatečnými opatřeními, aby na to student nedoplatil.