13. 1. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
13. 1. 2005

Kapka v moři

"Pokud se pro oběti tsunami sejde mnohem méně peněz, než by bylo potřeba, je to částečně díky jiným prioritám -- jmenovitě válce v Iráku."
George Monbiot, spisovatel a novinář

Zatímco naše solidarita míří k tisícům obětí tsunami a lidé na celém světě sahají hluboko do kapsy, do tváří vlád by mělo být vmeteno naše pohrdání; nejenom, že jejich "štědrost" byla zastíněna reakcí veřejnosti, ale vypadá ještě více uboze v porovnání s jejich vlastními výdaji na zbrojení. Vezměme například cenu jednoho bombardéru B-2 -- nehorázné dvě miliardy dolarů.

z britského týdeníku SchNEWS přeložil Pavel Houdek

Pomoc vlády USA se nyní rovná částce, vynaložené na okupaci Iráku za jeden a půl dne.

Empatická vlna obyčejných lidí tváří v tvář takové tragédií v nás vzbuzuje otázku, jak dlouho by trvala válka v Iráku (nebo jakákoliv jiná), pokud bychom vídali více fotografií Falúdže srovnané se zemí, dětí narozených s defekty způsobenými ochuzeným uranem a lidí zabitých a zmrzačených leteckým bombardováním.

A korporace jsou zatím zaneprázdněny prodejem své vlastní verze globální solidarity. Třeba Starbucks, který měl v roce 2004 tržní hodnotu 15 milard dolarů, vydřených z některých z 25 milionů farmářů pěstujících kávu z celého světa, kteří nedostávají řádně zaplaceno -- včetně těch z Indonésie. Jeho příspěvek -- mikroskopické promile ze zisku -- není ani tak projevem štědrosti, jako spíše cynismu a vykořisťování.

To samé platí pro Coca-colu; její balená voda dovážená obětem sama o sobě způsobila devastaci a destrukci v Indii: v obydleném okolí závodů Coca-coly dochází k vysychání vodních zdrojů a otravám půdy. Pesticidy, včetně DDT, používané v továrně, proměnily úrodnou půdu v úhor a sebraly místním možnost obživy.

A co britské korporace? Převeliký dar Vodaphones ve výši jednoho milionu liber se rovná jeho zisku za necelý den; PR hodnota tohoto daru je však nevyčíslitelná.

Podezřelá pomoc

USA se chlubí, že postiženým regionům poskytuje vojenskou a finanční pomoc. Nezní to trochu podezřele i někomu dalšímu?

Jaké jsou vůbec politické souvislosti katastrofy? Reportáže samozřejmě ignorují zásadní události v postižených oblastech jako Aceh a Srí Lanka, i to, jak bude "pomoc" zneužita pro geopolitické cíle -- což potvrzuje skutečnost, že Bílý dům na místo ředitele koordinace pomoci vybral Jeba Bushe.

V nejhůře zasaženém regionu Acehu zemřely tisíce lidí v místech, kde již došlo k nesčetným vraždám a masovým přesunům díky akcím indonéské armády. Aceh je bohatý, co se přírodních zdrojů týče -- dodává většinu zemního plynu Japonsku a Jižní Koreji a Exxon Mobil zde těží ropu -- avšak stále zůstává chudý.

Před pěti lety se zde konala masivní pokojná demonstrace Acehanů, požadující referendum o vyhlášení nezávislosti na Indonésii. Zúčastnilo se jí milion lidí, což je čtvrtina populace. Indonéská armáda se rozhodla hnutí za nezávislost zničit, došlo na vraždy, "mizení" lídrů a znásilňování žen-aktivistek. Jafar Siddiq Hamsa, přední mezinárodní mluvčí Acehanů, se domů vrátil v roce 2000. Byl unesen a jeho tělo bylo vráceno zabaleno do žiletkového drátu, s několika bodnými ranami a s odříznutým obličejem. A Exxon utratil za poslední tři dekády miliony dolarů za nájem indonéských bezpečnostních složek na ochranu svých provozů, i když věděl, že se vojáci dopouští hrubých porušení lidských práv civilistů.

Allan Nairn, novinář, který byl vězněn indonéskou armádou, o budoucnosti říká: "Měli bychom na to nahlížet v perspektivě. Dnes se na Aceh poprvé dívá celý svět a pravděpodobně se na něj s podobnou intenzitou již nikdy koukat nebude. Ale i přes to, jak dramatická je tato přírodní katastrofa, nedosahuje ani zdaleka smrtelného účtu, který za pouhých pár let vystavil hlad, podvýživa a průjem. Většina úmrtí jde na konto chudých dětí z Acehu. Je také zastíněna vojenskými masakry spáchanými na různých místech Indonésie. V Timoru bylo zabito 200 000 lidí. Během konsolidace moci v letech 1965-1967 bylo po celé Indonésii zabito 400 000 až 1 000 000 lidí. Zájem, se kterým svět hledí na současnou katastrofu, je oprávněný, ale s podobným zájmem by se měl dívat pořád. Vždy, když lidé umírají, a to ne pouze díky tsunami, ale i policejními a armádními kulkami, často zaplacenými USA, nebo když umírají hlady. Existují tisíce Američanů, co se v tenhle moment mohou posadit a napsat šek na 50 milionů dolarů. Mohly by zachránit tisíce životů, ale k tomu, aby to udělaly, na ně není žádný sociální tlak -- protože žijeme ve světě, kde je pokládáno za normální, že lidé hladoví, zatímco dolar, který by je zachránil, hnije ve tvé kapse."

A nebo jak říká Jonathan Schell: "Můžeme se ptát, proč vedle ozbrojených sil téměř v každém státě neexistuje mezinárodní záchranný sbor -- proč nefunguje žádná dobře vybavená mezinárodní síla, připravená okamžitě pomoci v případě velké katastrofy? Počáteční náklady by mohly dosáhnout 100 miliard dolarů, pouhé desetiny toho, co svět ročně utratí za zbrojení. Proč, když je to nejvíce potřeba, je pomoc odkázána na improvizaci? Není důvod si myslet, že příroda chtěla světu překrytím tektonických desek a následné vlny tsunami uštědřit lekci za jeho nafoukanost, ve které neustále násobí své nukleární arzenály. Ale lidé jsou schopni vzít si z toho ponaučení: nechme hromadné ničení na přírodě. Naší prací má být ochrana a zachování života."

celý rozhovor s Allanem Nairnem ZDE

článek George Monbiota o tsunami a výdajích na zbrojení ZDE
                 
Obsah vydání       13. 1. 2005
13. 1. 2005 Situace Romů v České republice v posledních letech předmětem vládního výzkumu
13. 1. 2005 Nemilosrdný mlýn Zdeněk  Jemelík
13. 1. 2005 Rodiče nechtějí o dětech nic vědět Bohumil  Kartous
13. 1. 2005 Formanovo Taking Off je typické emigrantské dílo Jan  Čulík
13. 1. 2005 Salman Rushdie bude protestovat britské vládě proti nebezpečí cenzury
13. 1. 2005 Katedra architektury v Cambridge nakonec nebude zrušena
13. 1. 2005 Cesta do minulosti s Googlem Filip  Rožánek
12. 1. 2005 Michael  Marčák
13. 1. 2005 Evropský parlament schválil ústavu Evropské unie Josef  Brož
13. 1. 2005 První britský blogger propuštěn z práce za to, že psal o svém zaměstnání
13. 1. 2005 Papež apeloval na lidi, aby se modlili za mrtvé v Iráku
11. 1. 2005 Michael  Marčák
13. 1. 2005 Proč je pro nás dnes důležitý Spinoza Rory Olaf Fairslee
13. 1. 2005 Proč se vracet až ke Spinozovi a proč se nevrátit přímo k Hegelovi a Marxovi Michael  Hauser
13. 1. 2005 Nejsme hlupáci, pane profesore!
13. 1. 2005 Kapka v moři
12. 1. 2005 Michael  Marčák
13. 1. 2005 Křesťané respektují homosexuály Boris  Cvek
13. 1. 2005 Revolver Revue 57
12. 1. 2005 Heroin připravil pana Lakatoše o dceru
12. 1. 2005 Děti by neměly používat mobilní telefony
12. 1. 2005 Terry Jones: Proč se nevybírají peníze pro irácké mrtvé?
12. 1. 2005 Tetřívci hlušci po zásnubách aneb krajina posedlá tmou Václav  Dušek
11. 1. 2005 Proč je těžké být intelektuál optimista Bohumil  Kartous
12. 1. 2005 Dáda Patrasová "hodlá podat trestní oznámení" za recenzi na její televizní show
6. 12. 2004 Hospodaření OSBL za listopad 2004
22. 11. 2003 Adresy redakce