Antonín Novotný se kdysi vyjádřil na adresu bývalých vysokých funkcionářů KSČ a bezpečnostního aparátu, jako např. Rudolfa Slánského nebo Bedřicha Reicina, kteří se v padesátých letech stali obětmi nezákonných procesů, že je semlely stejné mlýny, které pomáhali roztáčet. V této souvislosti má pojmenování Grossova utajeného policejního týmu názvem "Mlýn" kouzlo nechtěného (nebo snad někoho při "křtu" napadlo, že jeho zřízení se může jednou stát Stanislavu Grossovi osudné a vybavila se mu stejná vzpomínka jako nyní mně?). Totéž se totiž bude říkat, bude-li mít provalení existence "Mlýna" účinek, který by se dal očekávat v každé konzolidované demokracii, tedy pád "mlynáře."

V úterních LN vyšel zajímavý článek o tom, jak se přistupuje k možnostem slovního hodnocení žáků a studentů. Text zejména citoval zkušenosti z některých škol, které předložily tuto možnost rodičům a očekávaly jejich reakci. Ta byla kupodivu většinově negativní. Zdánlivá malichernost se ale při hlubším pátrání po důvodech jeví dost nepochopitelně - je-li to opravdu většinový názor, pak nemají rodiče o své děti zájem. Nechtějí o nich nic vědět.

Ve středu večer 12. ledna zahájil Jiří Králík v kině Světozor letošní ročník nesmírně záslužného Projektu 100, to jest deseti dalších uměleckých filmů ze světa i z českého prostředí, které během roku 2005 půjdou v České republice do distribuce ve 110 kinech.

Letošní rok Projektu 100 byl "spuštěn" - za přítomnosti kameramana Miroslava Ondříčka - promítáním Formanova filmu z r. 1971 Taking Off, jednoho z deseti letošních filmů. Viděl jsem ten film před lety v britské televizi, v Československu ani v České republice nebyl dosud nikdy uveden do kin. Popřejme mu do českých - a pak i do slovenských - kin šťastnou cestu.

Formanovo Taking Off je film o nepřenositelnosti lidské zkušenosti. Je sice založen na bedlivém, kritickém a ironickém pozorování, jak se chovají lidé (a dělají ze sebe idioty), jaké si Forman vypěstoval v Československu v šedesátých letech, a praktikuje ho tentokrát na amerických objektech, avšak hlavní myšlenkou filmu je svědectví o kulturní nepřenositelnosti "jiné" zkušenosti. Forman přichází do Spojených států a uprostřed "revoluce hippies" v šedesátých a začátkem sedmdesátých let vidí, že tam existují dva národy, obrovský generační rozpor, a ti lidé si naprosto nerozumí. Ten pocit znám i já, argumentuje, mám jinou kulturní zkušenost, kterou vy tady nechápete, protože jste ji nezažili. Natočím tedy film o tom, jaké to je toto nedorozumění. A to je film Taking Off.

Britské ministerstvo vnitra ustoupilo nátlaku některých čelných britských spisovatelů, kteří se obávají, že plánovaný nový zákon, který má kriminalizovat výroky "vyvolávající náboženskou nenávist", povede k potlačení svobody slova.

Spisovatel Salman Rushdie, který byl v omsdesátých letech ve fundamenalistickém Íránu odsouzen k smrti za svůj román Satanské verše a další 200 spisovatelů, kteří se hlásí k nejrůznějším náboženským vírám, podepsali dopis britskému ministru vnitra, který požaduje, aby s nimi ministr o této věci bezodkladně jednal. Nyní přišla z ministerstva odpověď v tom smyslu, že ministr vnitra Charles Clarke spisovatelům v této věci vyhoví. Jednání s ním by se mělo konat někdy příští týden.

Po zuřivé celostátní diskusi o likvidaci kateder na nejrůznějších britských univerzitách bylo ve středu oznámeno, že katedra architektury na univerzitě v Cambridgi, která měla být zrušena, bude zachráněna. Tamější univerzitní učitelé totiž hlasovali proti jejímu zrušení.

Rozhodnutí zachránit tuto katedru následovalo po její spěšné a drastické restrukturalizaci - 6 z nynějších 17 učitelů na katedře bude nuceno z univerzity odejít - a po rychlém vypracování plánu, jehož cílem má zlepšit výzkumný status této katedry.

Tato mezinárodně renomovaná katedra poklesla podle byrokratických měřítek britského státu (tzv. RAE, Research Assesment Exercise) z nejvyššího hodnocení (5) na 4 a přišla tak o 350 000 liber na výzkum. Vedení univerzity pak letos na podzim rozhodlo, že katedra bude zrušena. Následovala intenzivní veřejná kampaň na její záchranu, jíž se účastnil i známý britský komik Gryff Rhys Jones.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Google zpřístupnil archivy Usenetu od jeho počátků v roce 1981 až po rok 2001. Jsou tam opravdové klenoty - třeba skromná zpráva Linuse Tovardse, že kdyby to někoho zajímalo, tak vymyslel operační systém, který si každý může upravovat podle sebe :-).

500 pro, 137 proti, 40 poslanců se zdrželo. Takový je výsledek dnešního hlasování v Evropském parlamentu, který schválil nominálně tzv. Evropskou ústavu. Většina poslanců si od schválení slibuje posílení kampaně ve prospěch ratifikace v 25 zemích Evropské unie.

Europoslanci schválili zprávu, kterou připravili Richard Corbett ze socialistické frakce a Inigo Mendez de Vigo z lidové frakce, jež ústavu přijímá a "předpokládá bez rezervy její ratifikaci", uvádí agentura AFP.

Pracovník knihkupeckého supermarketového řetězce Waterstones Joe Gordon, 37, se stal prvním britským bloggerem, který přišel o zaměstnání, protože publikoval na internetu deník, v němž se občas zmínil o tom, že jsou některé dny v zaměstnání "špatné" a posmíval se svému šéfovi za to, že nosí sandály.

Není pravda, že papež Jan Pavel II. neapeloval na lidi, aby se modlili za mrtvé v Iráku, jak napsal Terry Jones, upozorňuje Antonín Les. Stačí si projít dokumenty Svatého stolce, abychom snadno zjistili, že papež Jan Pavel II. vyzýval k modlitbě za oběti v Iráku ve svých promluvách např.: 2.3.03, 9.3.03, 16.3.03, 30.3.03, 6.4.03, 20.4.03, 12.,13. a 16.11.03, 17.1.04, 6.4.04, 20.4.04 (poselství Urbi et Orbi).....

Další materiály najdete na stránkách /rv.omadeg.cz

Prosím, přesvědčte se sami....

" ...lidstvo si ukládá vždy jen takové úkoly, které může
vyřešit neboť se při přesnějším zkoumání vždy ukáže,
že úkol sám vzniká tam, kde materiální podmínky jeho
řešení jsou již dány nebo kde jsou alespoň
v procesu vzniku."

V současnosti žijeme v dozvuku století nezdařených revolucí. Co je ještě horší, tyto časy jsou nejrepresívnější dobou po druhé světové válce, a navíc -- bylo by jen blahovolně mírným tvrzením říci, že "levice" je všeobecně v naprostém zmatku a že ztratila smysl svého směřování. V mlze kolektivního chaosu, jemuž čelíme, vyvstává otázka, jak jsme sem dospěli.

Připadá mi, že autor vykládá Spinozu poněkud jednostranně na základě Theologicko-politického traktátu, a nepřihlíží ke Spinozově Etice, která může být v rozporu se závěry, které se autor pokouší vyvodit z Traktátu. Hlavním problémem je to, že v Etice lze subjekt chápat tak, že je pouze atributem substance (Boha čili přírody, příp. světa) a je možno ho převést na kauzální nexus, na "kontext".

Většina lidí si přeje, aby se naše Česká republika plně integrovala do Evropského společenství. Mimo jiné hlavně také proto, že už máme dost lží, přebujelé korupce a politických šarvátek. Od naší integrace si slibujeme, že ve společenství vyspělých demokracií a spolu s pevnější legislativou již nebude tak jednoduché obcházet zákony, podvádět a lhát. V takovém společenství doufám snáz najdeme lepší zákony, inteligentnější politickou reprezentaci, odstranění vysoké kriminality.

Zatímco naše solidarita míří k tisícům obětí tsunami a lidé na celém světě sahají hluboko do kapsy, do tváří vlád by mělo být vmeteno naše pohrdání; nejenom, že jejich "štědrost" byla zastíněna reakcí veřejnosti, ale vypadá ještě více uboze v porovnání s jejich vlastními výdaji na zbrojení. Vezměme například cenu jednoho bombardéru B-2 -- nehorázné dvě miliardy dolarů.

z britského týdeníku SchNEWS přeložil Pavel Houdek

Jenom noticku k článku pana Milana Valacha Křesťané a demokracie. Tvrdí v něm, že historie nás poučuje o napětí mezi těmito dvěma jevy. Bylo to pro mne velice překvapivé zjištění, neboť demokracie vznikla, vyvíjela se a nejpevněji je zakotvena v zemích, které jsou dodnes velice křesťanské (USA) nebo stojí na křesťanské kultuře (Skandinávie, Británie, Nizozemí...). Mezi ideovými vůdci vznikající demokracie bylo mnoho křesťanů, např. John Locke nebo George Washington, oba anglikáni. Atmosféra amerických evengalikálních církví byla a je navíc často prosycena ideou obce a rovnosti, všeobecného kněžství, voleb, práva na názor a úctou k pluralitě.

"Trochou bláznivé belletrie" nazval Ladislav Klíma svůj román Skutečná událost, sběhnuvší se v Postmortalii. Úryvek z něj k vydání připravila a komentovala Erika Abrams a otiskujeme ho - z části vůbec poprvé - na konci tohoto čísla Revolver Revue. Povídka Shylock na Něvě od amerického spisovatele ruského původu Garyho Shteyngarta pojednává o současném zbohatlíkovi a chudém malíři Čartkovovi, odehrává se v dnešním Petrohradě a přeložila ji Veronika Tuckerová.

Tato nekompromisní droga řádí mezi českými Romy tak, že by mohla mít pro celou komunitu fatální následky. Panu Lakatošovi nejvíc vadí, že drogy mezi Romy distribuují zase Romové a přemýšlí o pomstě. Jeho manželka zase hledá záminky, pod kterými by policie zavřela její další děti do vězení. Jedině v kriminálu jsou totiž podle ní před smrtící drogou chráněny.

plné znění článku ZDE

Děti by neměly užívat mobilních telefonů v důsledku skutečnosti, že stále existuje znepokojení ohledně možných zdravotních rizik, která mobilní telefony představují. Uvedl to v úterý čelný britský odborník, sir William Stewart z National Radiological Protection Board, britského státního ústavu, který monitoruje, zda jsou občané vystavováni nebezpečné radiaci.

Jsem zmaten reakcí světa na tragédii, kterou způsobila tsunami. Proč okolo toho dělají noviny, televize a politikové takové scény? Proč sebrala britská veřejnost pro osoby, které přežily, více než 100 milionů liber, a proč nyní slibuje Tony Blair "statisíce milionů liber"? Proč přislíbila Austrálie 435 milionů liber a Německo 360 milionů liber?

Citujeme z článku, který v britském deníku Guardian v úterý publikoval člen týmu Monty Pythonů Terry Jones:

Stvořeniny lidského úpadku nám předkládají neustálou pohotovostní službu věrozvěstů blahobytu. Vidím zemi bohatou, oplývající všemožným laciným zbožím, lidmi chtivými a snadno polapitelnými, nedbajícími v nejmenším na matku zemi, majícími pochybné moto: jen kupředu se budu drát! Bleskové uchopení bohatství má zelenou -- i když bez souhlasu Zelených. Smutný pohled na krajinu snů.

Jsou intelektuálové blanickými rytíři, jejichž čas přijde, až bude národu nejhůře? Podle Rudolfa Převrátila tomu tak je. Nelze sice počítat s žádnou významnou politickou stranou, "to ale nic nemění na tom, že si odpor, až nadejde čas, bude muset najít svůj politický výraz."

To je do značné míry mýtický prvek v seriózně míněném článku.

Jan Paul popsal realitu opravdu velmi pesimisticky. Plebejství, prachy, loutky a konzum nezní nijak povzbudivě. Jenže možná, že před tím než začal autor polemiky psát, měl vzít v úvahu, o čem Paulovo sdělení vypovídá.

48letá Dagmar Patrasová se prý rozhodla podat "orgánům činným v trestním řízení" na Britské listy trestní oznámení za "trestný čin pomluvy a trestný čin porušování cizích práv" za to, že publikovaly kritickou recenzi jejího pořadu Vánoce s Dádou. Článek kritizoval kýčovitost a manipulativnost pořadu, mj. to, jak se Patrasová v pořadu obléká a chová, a vyjádřil podezření, že se v pořadech s Dagmar Patrasovou Česká televize zřejmě dopouští skryté reklamy. Napsal to v úterý tradiční autor článků o Dagmar Patrasové v deníku Blesk, Miroslav Graclík.

Miroslav Graclík, Blesk: Dáda Patrasová: "Chtějí mě zničit" ZDE

V listopadu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 8550 Kč, zadavatelé reklamy nám zaplatili 2400 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.