Implementace a evaluace

Politika hledá řešení problémů, vyvstávajících v konkrétních situacích. Schéma odstraňování problému se dá zobrazit jako kruhový cyklus několika různých fází, v nichž se problém postupně ocitá a řeší. Cyklus začíná formulací politik, z čehož se rodí politické programy. Ty pak musí být do daného prostředí zavedeny, tedy implementovány. Při zavádění programů se odehraje fáze vstupu, vlivu na danou skupinu a poté výstupu. Následně dochází k vyhodnocení, tj. evaluaci, což vede buď k ukončení určité politiky, ke korekci dosavadní politiky či k pokračování dosavadní politiky beze změn.

Pod pojmem implementace se rozumí ta perioda politiky, při které dochází k převedení záměru do praxe na hodnotitelný, měřitelný čin. V případě celostátní politiky to značí převod zákonů a programů státem či jinými institucemi do reálného života. Výzkum implementace komplikuje fakt, že politický program většinou neexistuje ve formě konkrétních, přesně popsatelných jednotlivých zákonů. K tomu, aby cíle bylo dosaženo, je nutné určit nástroje, prostředky, pomocí níž by se měl cíl přiblížit. Realizace programu zahrnuje minimálně řízení těch institucí, které program realizují (vláda, zákonodárci, úředníci), a dále opatření státní správy vůči cílové skupině, tj. vůči adresátům, do jejichž života se mají opatření promítnout. Při implementaci se doporučuje dbát na zvláštnosti programu, charakter prováděcích instancí a na specifika skupin adresátů.

Ve fázi evaluace se vyhodnocuje, jak nástroje, prostředky zvolené k dosažení cíle zafungovaly, poměřuje se úspěšnost. Mělo by být řečeno, z jak velké část se podařilo realizovat cíl programu, a jaký je poměr mezi náklady a užitkem celého opatření. Evaluační studie by se měla orientovat na konkrétně definované, nikoliv příliš abstraktní cíle příslušných programů, a na začátku musí nejprve uvést cíle programů, strategie, možnosti jednání, zdroje, nositele, zjistit konkrétní opatření a nástroje. Evaluační studie by měla zkoumat rozdíl mezi tím, co se mělo stát, a co se stalo ve skutečnosti, musí být objasněn účel evaluace a zjištěná očekávání různých aktérů a předpovězeny očekávané výsledky. Taktéž musí být vysvětlena situace, za níž byla data a poznatky získávány. V případě politických záměrů na úrovni státu takové vyhodnocení mohou provádět buď úřady (evaluace administrativní), instituce zkoumající dopad rozhodnutí na určenou cílovou skupinu (evaluace politická) nebo obdobná pracoviště, podrobně rozebírající, zda a jak má být hodnocen celý politický program, pouhé jednotlivé nástroje při jeho zavádění, změny, k nimž došlo u cílových skupin, celkový účinek, nezamýšlené účinky, zda se opatření vyplatila atd. (evaluace vědecká). K posouzení použitých prostředků se doporučuje předložení provedené evaluace diskusi.

Potřeba výzkumů tohoto typu se objevila v 70. letech, kde se v některých odborných kruzích objevovala nespokojenost s tím, že reálné výsledky politických programů se liší od původních slibů. Postupně se vyvinulo několik modelů, jak zkoumat skutečný dopad politických programů a postupů na oblast bydlení, administrativy, práci policie atd. Velká část implementačních studií byla založena na zkoumání toho, jaký dopad mají rozhodnutí na členy uvnitř organizací či jak se chovají samy organizace, přičemž tato zkoumání si všímala také závislosti organizací na zdrojích a vztahů mezi sebou, které byly založeny buď na nadřazenosti a podřízenosti či na společných zájmech. Implementační a evaluační studie též zkoumají vzájemné ovlivňování centrální vlády, místních vlád, neziskového a soukromého sektoru apod. 1

Následující text se pokouší uplatnit metodu implementace a evaluace v souvislosti s vnitřním konfliktem v SZ. Vzhledem k "malému rozměru" tohoto sporu nemohou být oněmi institucemi, implementujícími politické záměry do praxe, úřady nebo státní instituce, ale, pouze "ve zmenšeném měřítku", Otevřená platforma či jedinci s ní spojení. Ti se snažili o dosažení svých cílů přes stranické orgány, vlastní nebo "vnější" sdělovací prostředky, částečně taktéž přes spřízněné nadace, neziskové organizace a další politické spojence.

Část zmiňovaných údajů je doložená, další tvrzení jsou pouze přibližná, částečně se spoléhají na vlastní paměť při četbě asi 30 relevantních mailů o SZ denně po dobu od léta 2002 do léta 2004. Kromě asi dvoumetrového archívu textů byly zdrojem informací mailové diskuse a korespondence na někdejším mailing listu Fórum (asi 250 účastníků), po jeho zrušení vedením SZ pak na mailing listu Beseda (asi 80 účastníků), Otevření (asi 50 lidí) a Demokrat (cca 20).

Autor sám do konfliktu v SZ publikační činností zasahoval, nejdříve jako "tmavozelený" proti "starému" vedení odstraněnému sjezdem v dubnu 2003, později patřil k Otevřené platformě SZ, sdružující asi z jedné třetiny "staré" a ze dvou třetin nespokojené "tmavozelené". Jeho výběr faktů a hodnocení mohou být tudíž někde tendenční. Stoprocentně nejsou a nemohou být ani dodrženy všechny požadavky na regulérní implementaci a evaluaci a jejich ověřování, což by vyžadovalo rozsáhlé prostředky a aparát. Stanovit si maximalistické požadavky by ovšem znamenalo nenapsat reálně nic.

Je vhodné ale zdůraznit, že text sestává převážně z toho negativního (podle mínění autora), co se v SZ v období 2003/2004 přihodilo, a že tato záměrná negativní selekce obchází množství souběžně se odvíjejících pozitivních jevů. SZ především od léta 2002 začíná etapami svého křečovitého vývoje - na rozdíl od mutací v období 1989/2002 - připomínat podobné vývojové fáze západoevropských zelených. Ty se asi v polovině zemí Západní Evropy - industrializovaných, s delší demokratickou tradicí, kulturně vyspělých, se zvládnutým sociálním konfliktem, částečně přesycených předchozí dlouhou etapou konzumu aj. - v průběhu let vypracovaly do podoby menších, ale na 5 - 10 % stabilizovaných, levicově libertariánských stran velkoměstských postmaterialistických středních tříd. 2

Čtenář má možnost vyhledat podle odkazů i texty protistrany a seznámit se s jejím pohledem na věc, kontaktovat ji přes oficiální stránky www.zeleni.cz nebo www.literarky.cz a v případě nesouhlasu vypracovat a publikovat text vlastní, čemuž žádná cenzura v Britských listech nebrání.

Rád bych také připomenul, že osobnosti v textu kritizované stály v mnoha politických střetech svou závažností přesahující spory v SZ na demokratické, nikoliv autoritářské straně.

VNITŘNÍ KONFLIKT VE STRANĚ ZELENÝCH

Změny v SZ od jara 2002 do jara 2003

Strana zelených (SZ) se při svém vzniku v roce 1990 mohla vykázat přibližně 15 000 členy a odhady jí přisuzovaly 11 % voličských preferencí. V postkomunistickém Česku neexistovala, tak jako na Západě, pro zelené živná půda v podobě postmaterialistické části středních vrstev, společnost formovaly narůstající sociální rozpory, dosud nepoznané konzumní hodnoty a protistranické postoje. Ideově tápající SZ vedená někdy i neseriózními představiteli s nečitelnou politikou byla bojkotována vzájemně protichůdnými ekologickými iniciativami mladých a starší respektované "zelené" autority vstupovaly do vlivnějších stran. Samotná SZ se následkem těchto faktorů zmenšila do roku 2002 na 250 členů a její obliba se ustálila na 1 - 2 % hlasů.

Vzestup SZ v červnových parlamentních volbách roku 2002 na 2,36 % hlasů byl dílem Jakubem Patočkou vytvořeného Brandýského fóra (BF), které uzavřelo po neúspěchu svých jednání se Čtyřkoalicí dohodu se SZ a získalo pro SZ podporu známých osobností. 3 "Tmavozelená" kampaň, vedená pod protikorupčními hesly se snahou zabránit zneužití volebního příspěvku některými funkcionáři staré SZ, 4 začala po volbách 2002 náborem aktivistů ekoiniciativ do SZ Tmavozelenou a Zelenou výzvou, prudkým navýšením počtu straníků na 750 a vyústila v dubnu 2003 převzetím moci v SZ tmavozelenými. Po předchozí domluvě tmavozelení s částí spojenců z dosavadní SZ zvolili do čela strany přítele Jakuba Patočky Jana Beránka, do předsednictva pak Janu Ulbrychovou, Tomáše Tožičku, Milana Smrže, Janu Drápalovou, Ondřeje Lišku, Dalibora Stráského a - mimo plán - jednoho ze "starozelených", Josefa Suchého. Předsedkyní Ústřední revizní komise se stala Dita Horová, Jakub Patočka šéfem programové skupiny. Samotná volba nového vedení díky nově získaným tmavozeleným členům, kteří vytvořili úmyslně co největší počet základních organizací s co největším počtem delegátů, proběhla hladce. Přirovnat by se dala k euforickému hlasování ve stylu "buď oni, nebo my" při volbách v červnu 1990, kdy se podobným způsobem lidé stavěli k dilematu "buď KSČ, nebo OF" 5 .

Některá úskalí "nepolitické politiky"

"Zdůrazňovat mravní rozměr vlastního počínání je vždycky trochu nebezpečné: člověk se pak může snadno jevit jako domýšlivec nebo aspoň jako někdo, kdo nebyl obdařen dostatkem pokory a studu..."

Při získání podpory pro SZ přes BF, při převzetí vedení v SZ (a v menší míře též při podpoře SZ do evropských voleb) sehráli určitou roli nejen bývalý prezident, ale i někteří lidé z politického proudu, označovaného různými pozorovateli s různými motivy jako "hradní", Havlův, směr "nepolitické politiky" apod. Zjednodušeně ho lze popsat jako filozofické koncepci Václava Havla blízký styl uvažování, které chce vážným problémům civilizace - odosobněným aparátům uzavřených politických stran, byrokracii, klientelismu a technokracii, asociálním dopadům neregulovaného trhu, vyčerpávaní zdrojů, destrukci životního prostředí, manipulacím, korupci apod. čelit jistým odklonem od opotřebované klasické politiky a jejích procedur k občanské společnosti - či spíš své představě o ní, 7 k politice spravedlivé, morální, nadřazené té klasické, spíše nemorální, k životu v pravdě. 8

Více než k systémovým opatřením na řešení tíživých každodenních problémů však sahá k morálním apelům, manifestům a provoláním, jejichž dopad je krátkodobý a za vlnou zájmu o ně (Impuls 99, Děkujeme, odejděte, ČT-věc veřejná) 9 většinou následuje apatie. Příliš personifikuje, ohlašuje konec tradičních ideologií, chce propojovat morální nezkompromitované silné osobnosti napříč demokratickým spektrem nebo vyzdvihovat osobnosti nezávislé, vazbu mezi těmito morálními veličinami zleva doprava považuje za silnější než je klasické pravo-levé dělení politického spektra. V praxi se opírá nejen o politiky, ale příznačně o některé intelektuály a umělce. Částečně navazuje na charismatického T. G. Masaryka, na jeho prvorepublikové výjimečné postavení "nad stranami", na rozestavování sobě blízkých vlivných osob na důležité posty, má mírnou tendenci ke spasitelství, kuloárnímu jednání a vytváření vizí.

Sociálním strukturám a procesům, z nichž rostou a v nichž se udržují či přetvářejí klasické křesťanskodemokratické, sociálně demokratické či konzervativně neoliberální aj. hodnoty, přisuzuje menší důležitost než dělení na, zjednodušeně řečeno, slušné a neslušné osobnosti. Luxovi lidovci, Špidlovi sociální demokraté a eventuelně Kaslova ODS (by) byli slušní, naopak s Kalouskem, Zemanem (Grossem) a Klausem (Topolánkem) v čele se z těchto stran stávají strany neslušné. Snaží se sbírat síly mezi dvěma dobře sociálně ukotvenými, na svých pozicích zabetonovanými bloky - ODS a KSČM, avšak v praxi opakovaně dopadá spíš jako elitní intelektuální klub, v jehož moralizujících manifestech nevidí početnější vrstvy dlouhodobě řešení vlastních problémů. I když z pohledu ODS býval označován proud "nepolitické politiky" za levicový, převažující část jeho - jakkoli rozmanitých, a příležitostně se podporujících - stoupenců má dnes názory blízké pravému středu. 10

K veřejně známým osobnostem tohoto proudu, které nějakým způsobem zasáhly - ať už Výzvou šestnácti - Dejte šanci Straně zelených 11 či jinak - od roku 2002 do obrody Strany zelených, patřili nejen samotný Václav Havel, ale také např. herec Michal Kraus, hudebník Michael Kocáb, bývalý studentský vůdce z Listopadu 1989 Martin Mejstřík, herečka Táňa Fischerová, akademik Jiří Zlatuška, literární kritik Vladimír Just, herec Břetislav Rychlík, folkaři Vladimír Merta, Jiří Dědeček a Oldřich Janota, profesorka Hana Librová, válečný reportér Jaromír Štětina aj. 12

Jakoby v zelených tito intelektuálové a umělci spatřovali jenom nějaký další, zmodernizovaný výraz oné "nepolitické politiky", jejíž dobré úmysly se předtím v praxi už vícekrát nezdařilo příliš realizovat.

Podobné schéma - rozhořčené odsouzení dosavadní situace, morální výzva, slib něčeho zásadně nového, vlna veřejného zájmu, vytvoření organizační struktury hovořící za vlnu nespokojených, zeslábnutí veřejného zájmu, zeslabení nebo rozpad organizační struktury - se s určitými odlišnostmi zopakovalo v případě již zmíněných iniciativ Děkujeme, odejděte!, Impuls 99 i ČT-věc veřejná. Politické strany různou měrou blízké tomuto pojetí politiky a Václavu Havlovi - sociálně liberální Občanské hnutí / Svobodní demokraté, konzervativně neoliberální Občanská demokratická aliance, neoliberální Unie svobody, moralistický Politický klub, Cesta změny a Naděje - také příliš nezakořenily v nějakých specifických voličských skupinách. Následoval jejich zápas o přežití, politická praxe je často dokázala zaskočit a v reálpolitice se pak velmi rychle zbavili abstraktních morálních postulátů. Pragmatické spojení zadluženého OH-SD s mírně nacionalistickou Českou stranou národně sociální, finanční aféry ODA, nevěrohodné apely Politického klubu, Cesty změny 13 a Naděje a směs protichůdných postojů US (kritika ODS jednak zprava, zároveň z pozic morálních, přitom obhajoba neoliberalismu a k tomu účast ve vládě s ČSSD) přispěly k odsunu těchto subjektů na okraj politické scény. Jakoby realita života odměňovala příliš vzletné, obecné morální proklamace "pro všechny", nezakotvenost na pravo-levé politické škále a neschopnost sblížit se a srozumitelně hájit konkrétní zájmy několika "svých" voličských skupin - ať už vyhraněných profesně, věkově, sociálně aj. - tvrdým pádem na ústa. (Podobný osud je do budoucna pravděpodobně přichystán pro různá uskupení populisticky těžící z atraktivity označení "nezávislých" 14 či pro Evropské demokraty).

V případě současné SZ - v něčem shodné 15 a v něčem odlišné od předchozích příkladů - se navíc zdá, že pokračování "nepolitické politiky", obohacené ve vůdcovské osobnosti Jakuba Patočky o kombinaci inteligence, pracovitosti, vystupňované umanutosti a černobílé absolutizace, by mohlo v případě akceptování takových metod členy SZ skončit i vytvořením mesianistické autoritářské sekty. Její negativa by pak možná dosáhla v některých ohledech ještě větší nepřijatelnosti než je ona klasická, v mnohých případech skutečně "opotřebovaná" klasická politika, kterou chce SZ odůvodněně vylepšit 16 .

Vytvoření Otevřené platformy

"Jistěže socialismus patří světu včerejška. I když je Špidlu třeba hájit proti žurnalistům i politikům s názorovou výbavou předvčerejška, pro budoucnost je třeba naší emokracii hledat vůdce, který dokáže Masarykovy ideály humanitní předložit dnešku... Politika pro dnešek nemůže být socialistická, levicová ani pravicová, musí být humanitně-demokratická a měla by být nová."

Už při přípravě změn v SZ vyjadřovala řada ekoaktivistů nesouhlas se způsobem průniku do - byť těmto aktivistům nesympatické - SZ a vyjadřovala názor, že budoucí zreformovaná SZ se změní z nevýrazné strany v ještě horší, autoritářské uskupení. 18 Události následující po dubnu 2003 některé tyto prognózy začaly naplňovat.

Při formulování programu v průběhu léta 2003 se kromě v SZ dosud nevídaného probuzení intelektuálního potenciálu projevily i tendence vedoucího programové skupiny J. Patočky za každou cenu prosadit do textu svoje formulace a teze o T. G. Masarykovi, "nové demokracii" atd. Nová demokracie měla být v programu mj. proto, že "v masarykovské tradici se pojem demokratismus tradičně stavěl jako alternativa konzervatismu, liberalismu a socialismu... a mluví-li se dnes o nové levici, nové pravici, neokonzervatismu či neoliberalismu, je neodemokracie logickým popisem jejich alternativy, navazující na masarykovskou politickou koncepci". 19 Některé připomínky v programu nebyly brány v potaz, alternativní kompromisní návrh programu sepsaný Petrem Uhlem a Martinem Machem byl odmítnut. 20 Poté, co se na diskusním internetovém fóru přístupném cca 400 členům SZ objevily příspěvky kritické k funkcionářům SZ, bylo fórum kvůli "osobním útokům" zrušeno a přesunuto na hůře přístupné a méně sledované internetové stránky SZ.

Koncem října 2003 došlo při krajské konferenci SZ v Jihlavě k uplatnění podobného postupu jako při dubnovém sjezdu SZ. Do SZ však nebyli v tomto případě nabíráni aktivisté ekologických iniciativ s dopředu deklarovaným cílem protikorupční obrody, nýbrž pár dní před uvedenou konferencí došlo mj. k získání několika dosud neznámých, v "zelené" aj. politice nijak aktivních mladých lidí do účelové ZO SZ Nové Město na Moravě. 14. 10. 2004 tak "vstoupili" do ZO SZ Žďár nad Sázavou a vzápětí přestupem vytvořili ZO SZ Nové Město na Moravě manželé Karel a Petra Hoplíčkovi z Brna (v jednom z tehdejších seznamů členů SZ ovšem Hoplíčkovi vykazovali jako bydliště adresu žďárského bytu manželů Michala a Renaty Horových), manželé Miroslav a Silvie Kratochvílovi z Brna, přátelé Jan Janů a Nikola Kubík ze Žďáru nad Sázavou, Ondřej Chylík ze Žďáru a Ivo Šimon, jediný člen ZO SZ Nové Město na Moravě v Novém Městě skutečně žijící. Hoplíček se vzápětí stal předsedou Krajské organizace SZ na Vysočině.

Tentokrát nešlo o přehlasování starého, částečně zkorumpovaného aparátu SZ, ale o přehlasování některých členů SZ a zabránění očekávanému zvolení Uhlova spolupracovníka Martina Macha do Republikové rady SZ, která měla rozhodovat o lídrovi stranické kandidátky do Evropského parlamentu (EP). Akci připravil předseda SZ Beránek a podíl na ní měli i někteří rodinní příslušníci předsedkyně ÚRK Dity Horové (Michal a Renata Horovi ze Žďáru nad Sázavou) a Jana Beránka (manželka J. Beránka Hana, přijatá do ZO SZ Žďár 14. 10. 2004) 21 , přičemž paradoxně postupovali vůči lidem, kteří je v dubnu zvolili do funkcí. 22 Částečně podobným způsobem ovlivnili průběh krajské konference SZ v Brně i rodinní příslušníci Jakuba Patočky (rodiče a sestra). 23

Jednání vedení SZ o účasti známého politika Martina Bursíka jako lídra kandidátky do EP skončila neúspěšně (Podle vlastního vyjádření z července 2004 v Brně Bursík nechtěl přistoupit na "neodemokratické" části programu, nechtěl být členstvu nadekretován shora, ale chtěl se představovat v základních organizacích a podstoupit kolo primárních voleb a také požadoval souhlas s mnohem větším finančním zajištění evropské kampaně, přičemž by tyto peníze od západních zelených získával sám). Tehdy se s Patočkou a Beránkem rozešel Liška, který po zjištění rozdílného výkladu jednání s Bursíkem navrhl změnu původních usnesení. Výhrady Lišky a Stráského se tak slily s nespokojeností lidí kolem Petra Uhla do jednoho opozičního proudu.

Místo přislíbeného volitelného druhého místa pro zástupce spřízněné regionální Strany pro otevřenou společnost (SOS) došlo na táborském sjezdu SZ na podzim 2003 24 naopak k odsunování SOS na nižší místa evropské kandidátky SZ a SOS proto vyjednávání se SZ ukončila. Mezi stěží přijatelné praktiky patřilo též Patočkovo odposlechnutí rozhovoru mezi Liškou a Uhlem díky omylem zapnutému Liškově telefonu aj. 25

Když nespokojenci v SZ reagovali koncem listopadu 2003 mj. textem Prohlášení demokratů, 26 označili Beránek s Patočkou text za lživý: "Má-li v SZ někdo odpovědnost za vyhrocování a vyostřování konfliktů, je to Petr Uhl a Ondřej Liška. A je to tendence, s níž vskutku nelze uzavírat kompromis... Jelikož se nejedná o izolovaný krok, ale o vyústění dlouhodobé kampaně, kterou proti vedení SZ vede P. Uhl a malá skupina jeho přátel, žádáme ÚRK, aby skutečnosti uváděné v "Prohlášení demokratů v SZ" i okolnosti jeho vzniku prošetřila a vůči jeho autorům i signatářům navrhla republikové radě pořádková opatření v souladu se stanovami." ÚRK SZ pak na jejich podnět napomenutí sedmi opozičníkům navrhla 27 (a Republiková rada SZ ho v březnu 2004, i když opozičník Jan Wünsch, v začátku 80. let člen konspirační Skupiny revoluční akce, na protest vrhal na vedení strany rajčata, udělila). 28

Počet nespokojenců však narůstal, a v únoru 2004 se z nich ustavila Otevřená platforma SZ, usilující zlepšit komunikaci, demokracii a vztahy v SZ. 29

Podobnost předlistopadové a moralisticko-sektářské frazeologie

"Totalitární perfekcionismus petrifikuje veškerý sociální proces v monolit ctnosti či hodnoty, jehož tíha dopadá nejen na každého jednotlivce, ale i na celou společnost a historii. Jakobínská ctnost... či marxistická hodnota... vyžadují ke své aproximaci nejen principiální víru každého jednotlivce a jeho pohotovost obětovat svou individuálnost a psychiku, ale současně i bezohlednost při likvidaci jakýchkoliv pokusů o narušení konformity"

Některé protireakce PBH (tak se mezi opozičníky začalo označovat trio Patočka - Beránek - Horová, vzniklo i označení "patberovci", ve vypjatých chvílích byl ojediněle používán i termín "štěkozuřipsi") a jejich stoupenců na projevy sílícího vzdoru vykazovala některé rysy, podobné charakteristickým znakům předlistopadové propagandistické hantýrky, autoritářského myšlení i chování. I když tato shoda existovala mezi stoupenci vedení SZ ve srovnání s historickými střety mezi demokracií a totalitou jen v miniaturním, někdy legračním, vesměs virtuálním měřítku (dovedeno do důsledku, případným čistkám a procesům by nejspíš nakonec zabránila vzájemná pracovní, partnerská aj. provázanost příznivců znepřátelených frakcí), podobnost zarazí. Naprostá většina velmi mladých stoupenců PBH totiž nemohla předlistopadová schémata myšlení podvědomě vstřebat a osvojit si ho kvůli svému věku před Listopadem 1989, tudíž tento mírný náběh k totalitárnímu myšlení musel mít jiné zdroje.

Uvedená jev rozebral v rozsáhlé studii sociolog Karel Dolejší, který v ní mj. v uvedl: "Jazyk zneužitý aparáty totiž zůstává jazykem zkurveným a jak se postupně rozehřívá, nabývá rychle starých známých tvarů". 31

Následující pokus o srovnání je některými odkazy upřesněn, jinak čerpá z obsahu mailových diskusí členů a příznivců SZ na síti Demokrat, Otevření a Beseda (od léta 2002 do léta 2004 autor denně četl přibližně 30 mailů týkajících se SZ) a z osobních rozhovorů.

• Před Listopadem 1989 se v oficiálních textech uváděly názvy opozičních skupin s malým písmenem a s dodatkem "takzvaný", čímž měla být naznačena zanedbatelnost a cizorodost těchto skupinek ve společnosti: "Byl u zrodu tzv. Klubu angažovaných nestraníků... Havel je... u vzniku další nezákonné skupiny, jež si dala název Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných..." 32 nebo "Výsledkem byl vznik tzv. iniciativy sociální obrany..." 33 Stejně, jako "tzv. charta 77" a "tzv. nezávislé struktury", byla popisována i "tzv. otevřená platforma SZ". Např: "Obrací se na vás členové, kteří si říkají Otevřená platforma či Kulatý stůl... RR SZ důrazně vyzývá všechny členy, aby...se distancovali od pokusů stranu rozdělit...." 34 Jeden z příznivců PBH používal i označení "nelegální kulatý stůl".
• Podobnost vykazovalo i předlistopadové psaní o "hrstce disidentů", několika malých skupinkách, stále jedněch a těch samých jedincích, popoháněných k činnosti jen vlastními, osobními ambicemi (např. "generál bez vojska") 35 a interpretace opozičníků v SZ jako "úzké skupinky přátel Petra Uhla" s cílem ukázat jejich chybějící vazby k širšímu publiku. Třeba krizi v SZ hodnotil předseda J. Beránek tak, že "P. Uhl tahá své spory na veřejnost". 36 V mnoha materiálech je pak kritika opozičníků odmítnutá jako záležitost jednotlivců vyvěrající z osobních animozit.
• Komunistická média představovala opozičníky jako skupinku placenou a řízenou ze zahraničí a spojenou tak s vnějším nepřítelem: "To si Dubček neuvědomuje, že se dostal do jedné řady s "chartisty", vnitřní pátou kolonou Svobodné Evropy... a dalších antikomunistických nástrojů?" 37 "Žije mezi námi. Užívá výhod našeho sociálního zabezpečení... Liší se jen tím, že má stále dostatek tuzexových poukázek... Patří do skupiny tzv. disidentů, kteří si říkají chartisté." 38 . "Odkud hrozilo nebezpečí... Je konstatována až horečná aktivita západních vnějších i vnitřních protistátních sil." 39
• Někteří stoupenci oficiálního vedení SZ se také dotazovali nebo naznačovali propojení opozičníků SZ s jinými politickými stranami v zájmu odstranění konkurenční SZ, s antiekologickým novinářem Ivanem Brezinou, s Bezpečnostní informační službou (BIS) či jinými, neznámými silami v pozadí, případně naznačovali finanční vazby mezi těmito silami a opozicí v SZ. 40 Předseda SZ Beránek např. napsal: "Je mnoho sil, které mají z našeho případného vstupu do parlamentní politiky obavy, a snaží se jej zmařit všemi prostředky. Prozatím jsme mimoparlamentní strana a tlak politického, mediálního i ekonomického prostředí proti zvyšování našeho vlivu si neumí představit nikdo, kdo se o utváření vlivné, nepošpiněné politické alternativy nepokusil. Rozčilené články Pavla Pečínky jsou součástí takového protitlaku, ale je zbytečné je přeceňovat." 41
• Snaha PBH či některých jejich stoupenců vykreslit opozici jako přímé či nepřímé pomocníky vnějších protivníků či využívat vnějších protivníků jako strašáka k zamlčování a uzavírání kritiky jen uvnitř SZ samozřejmě neznamená, že hlavní vnější soupeři SZ - ODS, novinář Brezina aj. - v některých případech vnitřních sporů, jak už to v soutěživém, parlamentnědemokratickém systému bývá, skutečně využívali nebo se je snažili usměrňovat či prohlubovat. 42

• Komunističtí žurnalisté vykládali aktivity disidentů jen jako touhu po navrácení znárodněných statků a továren, po ztracených vysokých funkcích, po odvetě za Únor 1948 či jako ješitnost a ukřivděnost neschopných: "Demokrat, nebo napoleónek?", "Hérostatovská sláva," 43 "Další se prostřednictvím tzv. charty snaží, aby se část prostředků, tak velkoryse zasílaných ze zahraničí, dostala i do jejich kapes." 44 "Ukřivděných bylo víc, sešli se a založili... tzv. Klub 231...". 45 "Verbuje... ty, kteří jsou... z důvodů ješitnosti či slavomamství, renegátství a notorické bezcharakternosti svolni propůjčit svá jména třeba čertu." 46 Oficiální vedení SZ a jeho stoupenci uváděli, že opozičníci kritizují jen proto, že chtějí převzít funkce po dosavadním vedení, touží po penězích a průniku do vysoké politiky přes SZ (nebo naopak odmítají funkce a tudíž hodlají jen kritizoval, ale nechtějí nést zodpovědnost) či jim jejich ješitnost nedovolí podřídit se přijatým většinovým rozhodnutím. Ten, kdo se odchýlí od oficiálního stanoviska, tak může činit podle obou přístupů jen z nízkých, postranních či osobních pohnutek a jakákoliv kritika se tak dostává mimo rámec přijatelnosti.  
• Doktrinářské zaklínání předlistopadové propagandy univerzálními, vědeckými principy budoucnost zákonitě předpovídajícího marxismu-leninismu a vazby k SSSR ("Naše přátelství chráníme jako oko v hlavě," 47 "Musíme jako oko v hlavě střežit a pěstovat jednotu, velikost a akceschopnost strany... Bez strany by nebylo záruky, že nesejdeme z cesty..." 48 ), stavěnými do protikladu k nevědecky zaměřené, ideově zaostalé a nejednotné opozici (zastoupené renegáty, buržoazními politiky, elitářskými intelektuály, klerikály, sionisty, trockisty apod.) měl v okruhu PBH (už před vznikem konfliktu) obdobu v sebeoslavném důrazu vedení SZ na program ("Jak zabránit zkažení strany? Programem!" 49 ).
• V pracovních, pod tlakem kritiků nakonec upravených verzích programu se zpočátku dokonce vyskytovaly věty jako "naši politiku neřídí zkostnatělé levicové či pravicové doktríny, nýbrž věcná správnost a každou situaci posuzujeme zvlášť", "chceme jít vpřed, ale duchapřítomně, aby nás konec cesty nepřekvapil" a "náš program je kompas, který by měl všem našim politikům a zástupcům napovědět, jak se v různých situacích rozhodovat... Program je pro politickou stranu cosi jako oko v hlavě pro člověka, a tak jej také hodláme střežit," 50 z nichž vyčnívá absolutistický nárok na výklad správnosti a kontroly tohoto výkladu ostatním složkám společnosti a též vlastní přesvědčení o historickém předurčení autora programu 51 . Později ze strany PBH přibyl argument, jak pevný program roztříštěné, nejednotné opozici chybí. Jakub Patočka napsal: "V SZ se střetává programově založené vedení s aliancí zhrublých, duchovně spotřebovaných autorit, skupinek, pro něž je politika extenzí podnikání, i cynických kariéristů. Také zde zvedá hlavu programově sterilní středový proud, který z konfliktu chce těžit." 52
• Rozšířené dovolávání se "lidu", "zájmů lidu", "širokých mas", "pracujících" ze strany KSČ mělo mj. zakrýt, že za fasádou všelidovosti se skrývá přísně centralistická organizace, jejíž několik funkcionářů si žádnou vůli lidu nezjišťuje, neptá se na ni a spíše podle svých představ bez zpětné vazby lidu předepisuje, co má za svoji vůli a svůj zájem považovat. Podobně i zesílený, emotivní apel na záchranu stále zadlužené SZ před finančním bankrotem, na posílení vlivu strany ve jménu přírody, propagaci jejího dobrého jména atd. zakrýval, že prostřednictvím těchto ušlechtilých sloganů se k moci hodlá dostat skupina, již začala SZ zajímat teprve v okamžiku etablování se na její špici, po opuštění taktik nestranického neziskového sektoru a konzervativního ekologismu, následně částečné spolupráce s US, KDU-ČSL, ČSSD a ODA, posléze hlavně se Čtyřkoalicí a teprve pak se SZ.
• Komunisté při informování o opozičních skupinách, pouličních protestech či o emigraci většinou z těchto organizací a skupin vybrali často problematické jedince, stojící na jejich okrajích (narkomani a únosci letadla v undergroundu, 53 opilci či skutečné kriminální živly na demonstracích v Praze, 54 klerofašistický časopis Slovenské správy vycházející v Mnichově, válečný zločinec z komanda Edelweiss Ladislav Nižňanský pracující ve Svobodné Evropě atd.), a přes ně pak diskreditovali tyto skupiny jako celek: "Odešli...do tzv. Svobodné Evropy, po bok starým... hlinkovcům." 55 Přitom poněkud vyhýbavě obcházeli silné levicové, socialistické aj. tendence v opozici (mezi prvními chartisty tvořili většinu bývalí komunisté a protiměšťácký underground), které se hlásily k některým podobným cílům jako KSČ, avšak odsuzovaly rozpor mezi deklarovanou teorií a skutečnou komunistickou praxí. Podobně PBH vytrvale poukazovali na přítomnost Václava Pucherny, kritizovaného v médiích v roce 2002 za rasismus, bývalého předsedy SZ Jiřího Čejky - přítele ze SZ za finanční machinace vyloučeného manažera Dalibora Vachulky, a dalších bývalých funkcionářů "staré SZ" mezi asi 70 opozičníky, připomínali různé finanční aféry starého vedení strany atd. Skrývali přitom fakt, že většinu nespokojenců přitom tvořili bývalí spojenci PBH, kteří s nimi sdíleli původní, antikorupční cíle na začátku reformy SZ, tvrdě se však střetli kvůli autoritářským metodám vedení. Zamlžovali také, že na obou stranách vnitřního konfliktu v SZ, tedy i v okolí PBH, vystupovalo z různých, vesměs postranních důvodů i několik jednotlivců, angažujících se dříve na krajní pravici. Cejch odpudivého ultrapravičáctví a zkorumpovanosti PBH využívali pouze tam a tehdy, kde upevňoval jejich moc a diskreditoval kritiky. 56
• O pouličních demonstracích a jiných projevech vnitřní opozice informoval předlistopadový tisk buď vůbec nebo většinou v malých odstavečcích na okrajích tiskových stránek, a to vesměs strohou, opovržlivou oficiózní dikcí, což kontrastovalo s optimistickými a velikášskými články o úspěších vedení strany a s patetickými výzvami k většímu pracovnímu úsilí, tištěnými na velké ploše.
• Podobnou grafickou úpravou a stylem oplýval i tištěný oficiální bulletin SZ Zelené listy, editovaný J. Patočkou a tiskovou mluvčí Janou Ulbrychovou. Strohé zprávy o projevech a trestech vůči stranické opozici byly v miniaturním rozsahu umístěny na samém   okraji stránek (např. "ÚRK stížnosti... jednomyslně zamítla. ...rovněž jednomyslně zamítla návrh P. Uhla ve věci sporu P. Uhl versus J. Patočka," 57 nebo "Nespokojenost předsednictva s výkony O. Lišky", "Daniel Cohn-Bendit... své soudy zjevně zakládá na nepravdivých informacích," a "Petr Uhl tahá své spory na veřejnost"), 58 kritické zprávy zevnitř SZ chyběly. Pobízení předsednictva k rozsáhlejší aktivitě členů ("...každý soudný člen SZ věnuje kampani do EP veškeré své síly... Jsme-li dospělá strana, uděláme pro volební úspěch všechno... sestavili jsme vynikající kandidátku. Připravili... kvalitní program," 59 dostávaly více místa, projevy a rozhovory Jakuba Patočky nebo jiných oficiálních činovníků ("Pracovat, aby Evropa přijala Vizi ekologické demokracie" 60 či "Silná Evropa je naším státním zájmem" 61 ) Zeleným listům dominovaly.
• V určitých situacích docházelo před Listopadem 1989 k jistému "přepisování minulosti", stejně jako k tendenčnímu výkladu některých hospodářských ukazatelů, aby vládnoucí skupina mohla lépe ospravedlňovat a vykládat přítomnost a budoucnost, udržovat si moc a zdůvodňovat své úspěchy či neúspěchy.
• Předseda SZ Beránek v dubnu 2003 na sjezdu v Brně hovořil o 700 - 750 členech SZ, což ilustrovalo přírůstek zhruba 500 nových lidí k 250 dosavadním členům "staré" SZ a úspěšnost omlazovací, tmavozelené náborové kampaně. Na jaře 2004 však psal o 800 členné SZ a oceňoval tak nábor 300 nových členů, k němuž došlo za poslední rok. 62
• Mnohem závažnější manipulaci předvedla ÚRK SZ, když v březnu 2004 mimořádný táborský sjezd ze září 2003 prohlásila zpětně za řádný, čímž se s ohledem na stanovy pokusila prodloužit setrvání dosavadního vedení u moci. 63
• Jestliže opozice proti KSČ neměla žádnou možnost odpovědět na texty v Rudém právu či do něj umístit svůj článek, neexistovala žádná publikační možnost pro opoziční menšinu zelených ani v bulletinu SZ Zelené listy a na oficiálních internetových stránkách SZ (od července 2004 si OP proto zřídila stránky www.otevreni.cz) a opozice nemohla používat hromadný mailový rozesílač, jímž svoje materiály rozesílalo členům vedení.
• Když opozice poskytovala rozhovory, texty a materiály západním novinám, Svobodné Evropě či Hlasu Ameriky, kde dostala prostor, byla komunisty kritizována za žalování do zahraničí: "I oni - ať již v tzv. chartě 77 či dalších skupinách, poskytováním rozhovorů buržoazním sdělovacím prostředkům či sepisováním různých prohlášení, v nichž obhajují svou politiku z roku 1968, vedou nadále boj proti socialismu..." 64 "Ztroskotanci a stoupenci pravicových sil dokazují v různých prohlášeních, která velice ochotně rozšiřují buržoazní sdělovací prostředky, že to mysleli dobře." 65 "Sem patří i...pamflet tzv. charta 77, který... skupinka lidí... na objednávku antikomunistických a sionistických centrál předala jistým západním agenturám. Jde o... demogogický hanopis, který hrubě a lživě pomlouvá ČSSR... Jeho autoři obviňují naši společnost, že v ní není život uspořádán podle jejich... představ... Nejsou nové ani metody literární diverze. Před lety ji ... charakterizoval... Allan Dulles... K ní využívají také skupiny neohrožených škrabálků a samozřejmě určité sumy dolarů... Žádný lživý pamflet nemůže popřít dějinnou pravdu." 66 Propagandisté na drobných omylech (např. v mírně nadsazených počtech demonstrantů v Praze) pak dokazovali, že všechno zpravodajství opozice je nepravdivé.
• Pokud jde o SZ, ojedinělá vyjádření pro novináře či dopisy a texty Ondřeje Lišky, Petra Uhla a Ivana Dejmala, především však mnohem rozšířenější texty Milana Horáčka a Pavla Pečínky, byly podobně interpretovány jako vytváření obludného, nepravdivého obrazu o vedení SZ, diskreditace SZ jako celku, jako žalování do zahraničí, pomoc antiekologickým médiím a I. Brezinovi. Horáčka a Pečínku se jejich místní organizace SZ pokoušely od dubna do července 2004 vyloučit (Horáčkovo vyloučení brzy pražská revizní komise SZ zrušila, Pečínkovo vyloučení ani napodruhé neprošlo). Stejně tak byl s pomocí nezamýšlených chyb a nepřesností často vydáván za zavádějící celý text od dotyčného opozičníka.
• Na podporu KSČ byly ve chvílích napětí či jejího ohrožení čas od času rozesílány rezoluce "zdola" od pracovních kolektivů. Podobně i na podporu vedení SZ sepsali (ovšem ne v masovém měřítku, ale v ojedinělém případě) řadoví členové strany Stanislav Chromčák, Josef Oršulík, Bohuslava Pajurková a Dagmar Kohutová z Čeladné rezoluci, kde se vyskytovaly obraty jako: "Vyslovujeme podporu současnému předsednictvu SZ v čele s Janem Beránkem a nesouhlasíme s aktivitami úzké skupiny osob sdružených kolem Petra Uhla, které narušují jednotu strany a brání konsolidaci situace ve straně, která se nacházela před kolapsem" 67
• Tak, jako se prohlubovala propast mezi neustále používanými, ušlechtile znějícími pojmy (socialismus, demokracie, vláda lidu, tvůrčí práce, masy, odstranění vykořisťování) a vysoce postavenými cíly KSČ a její praxí, spatřili lidé za "socialistickou demokracií" diktaturu, za "vládou lidu" nadvládu aparátu, za "tvůrčí prací mas" nařízenou aktivitu na předem vytyčeném prostoru a za "odstraněním vykořisťování" nové zotročení.
• Nešlo si nepovšimnout toho, že také v pojetí vedení SZ (nápadně často užívající pojmy pravda, spravedlnost, neodemokracie, disciplína, objektivní informace, strana, práce) znamená "pravda" často zkreslený výklad, "spravedlnost" výhodnost pro PBH, "neodemokracie" autoritářství, "disciplína" podíl na nepřijatelných praktikách, "objektivní informace" cenzuru, "strana" úzkou skupinku přátel a "práce pro stranu" hlavně propagaci několika jedinců v jejím vedení.
• Pokud jde o politickou taktiku navenek, bylo v komunistických stranách do určité doby vyžadováno kopírování vůle jediné osoby či (později) skupiny osob a jejich mocenských aspirací krytých ušlechtilými hesly, i přesto, že právě opuštěná taktika stála v rozporu s taktikou novou, a že tyto prudké změny působily velmi křečovitě. Sociální demokraté představovali pro komunisty nejdříve "sociálfašisty", tedy horší nepřátele než samotní fašisté, od roku 1935 však fašismem zaskočení komunisté podle pokynů z centra rychle navazovali se sociálními demokraty i s pravicí velmi široká spojenectví proti fašismu. V roce 1939 centrum přikázalo zeslabit kritiku fašismu a v začínající "buržoazní" válce nestál Západ komunistům za obhajobu, aby se po roce 1941 stal spojencem, a po společném vítězství nad fašismem v roce 1945 opět hlavním nepřítelem.

Srovnávat tyto jevy s některými praktikami vedení SZ se všemi spojitostmi a s plnou vážností by samozřejmě znamenalo nepřijatelnou nehoráznost, všimněme si však alespoň onoho jediného rysu, tedy touhy stát zelenému hnutí v čele (nebo prostřednictvím rozestavených přátel) a diktovat mu taktiku a její prudké změny podle svých mocenských aspirací:

Po roce 1989 do druhé poloviny 90. let sázeli Jakub Patočka a Jan Beránek na neziskový sektor. V něm řadu let propagovali konzervativní náhled na ekologicky udržitelnou, tradiční společnost složenou z obcí, řízených přirozenými autoritami. Prosazovali neúčast v demokratických volbách. Zásadní zvrat k horšímu v lidských dějinách podle nich přišel před dvěma sty lety, když konzumní moderní společnost nahradila tradiční. Všechny politické strany hodnotili spíše negativně, jednotlivými demokratickými stranami však v praxi pozvolna - podle momentální výhodnosti v jednotlivých kauzách - čím dál víc spolupracovali. 68 V druhé polovině let se začali příznivěji vyjadřovat o US, KDU-ČSL a ČSSD, v roce 2000 soukromě hovořil Jakub Patočka o založení druhé Strany zelených a s dosavadní SZ hodlal jednat spíše "jen o její kapitulaci". Poté následoval zájem o Čtyřkoalici (Koalici), následně v roce 2002 o volební spojenectví se "starou" SZ, poté zájem o převzetí a obrodu této "staré" SZ. 69 V roce 2003 pak měla mít obrozená SZ stejně daleko k ČSSD, US i KDU-ČSL, 70 v roce 2004 už však J. Patočka působil jako poradce Vladimíra Špidly a SZ měla mít nejblíž právě k ČSSD. 71

I když poslední změna kurzu v SZ se jeví jako nejvíce žádoucí a v souladu s taktikou západních zelených, kteří se se sociálními demokraty nejvíce překrývají, zkušenosti z minula spíš naznačují, že v případě SZ jde převážně o další mocensky výhodný posun, určovaný vrcholkem mocenské pyramidy členské základně.

IMPLEMENTACE - CÍLE A PROSTŘEDKY ČLENŮ OP SZ

Cíle: Vnitrostranická demokratizace obměnou vedení SZ

Uvnitř asi 70 členné OP SZ převládl názor, že SZ se pod zpočátku nadějným vedením, zvoleným původně s idealistickým vzepětím v dubnu 2003 v Brně, přeměnila na uskupení, ovládané z pozadí J. Patočkou, jemuž několik přátel a známých poskytuje s pomocí aparátu strany servis. Ten má sloužit k upevnění společenského a politického postavení této osobnosti. Předseda SZ J. Beránek, Patočkův dlouholetý přítel, byl charakterizován v interních i veřejných diskusích členů především jako osoba v mnohém závislá na rozhodnutích J. Patočky, pouze reprodukující jeho názory a převádějící je do praxe strany. Na předsedkyni ÚRK SZ D. Horovou se snesla kritika mj. za to, že pod jejím vedením funguje ÚRK ne jako kontrolní mechanismus, ale naopak jako záklopka, držící konflikty pod povrchem, jako prostředek k potlačování kritiků vedení SZ. Tisková mluvčí SZ J. Ulbrychová pak podle OP v některých případech praktikovala selektivní přístup k informacím (chybějící kritické články v přehledech tisku, zprávy z jednání) dovnitř i ven ze strany.

Ukončit selektivní zacházení s informacemi, namísto vůdcovského principu decentralizovat stranu, přestat chápat kritiku jako důvod ke stranickým trestům, místo fanklubu jedné osobnosti chráněné hradbou loajálních přátel stavět SZ jako otevřené demokratické uskupení, navázat rovnoprávnou spolupráci s množstvím ekologických, lidskoprávních apod. iniciativ a osobností v české politice, pěstovat přátelské vztahy se západoevropskými sesterskými stranami atd., to vše předpokládalo podle OP ukončení dosavadní sektářské politiky.

Z těchto hlavních důvodů se členové OP snažili omezit vliv a dosáhnout běžnou demokratickou procedurou - odvolat na sjezdu z funkcí PBH a J. Ulbrychovou. 72

Prostředky OP SZ

Na některých činnostech se OP dohodla a vystupovala jako celek jménem svého koordinátora Martina Macha (učitele, bývalého člena ÚRK SZ, "tmavozeleného" člena SZ od roku 2002) a mluvčího Dalibora Stráského (úředníka ministerstva životního prostředí, "tmavozeleného" člena SZ od roku 2002), jiné podnikali jen jednotliví její členové buď ve skupinkách nebo na vlastní pěst, často s protichůdnými názory. Kvůli různosti názorů se OP neshodla na žádném společném postupu ohledně kandidátky SZ do EP. 73 OP tyto další aktivity už nekoordinovala, nevytvářela úmyslně skupiny pro "razantnější" a k nim protichůdné "kompromisnější" postupy a jednotliví členové OP měli kvůli svým protikladným hodnocením situace, cílům a uplatňovaným prostředkům mezi sebou i spory.

Prostředky OP SZ uplatňované celou platformou

Prostředkem sdíleným celou OP SZ, vhodným k oslabení sektářské politiky formou výměny vedení SZ, bylo:

Úsilí o nalezení kandidátů tvořících vhodnou alternativu k okruhu kolem PBH

OP při výběru vhodného nástupce po zkušenostech s J. Beránkem hledala člověka, který by svým počínáním SZ neštěpil, ale stmeloval, toleroval by menšinové názory a nebyl jen loutkou manipulovanou ze zákulisí. Nemělo také jít o kontroverzního člověka, příliš razantního a zaangažovaného v konfliktech na straně OP, aby neodpuzoval zbytek strany a nevyvolával dojem, že OP hodlá ve straně zatlačit své odpůrce ke zdi stejně kompletně jako to předtím provedl okruh PBH. Za vhodné kandidáty proto většina OP považovala nejdříve bývalého tmavozeleného 1. místopředsedu SZ Dalibora Stráského a Ondřeje Lišku, posléze i předsedu pražské krajské organizace SZ, tmavozeleného Petra Štěpánka. 74 Zpočátku měla tedy OP kandidáty dva, Stráského a Lišku. Liška však tuto nabídku odmítl, a úředníka ministerstva životního prostředí Stráského část OP považovala za málo sdílného introverta. Jako ke svému kandidátovi na předsedu se OP v červnu 2004 přiklonila k bývalému členu Strany pro otevřenou společnost, spolupracovníkovi Martina Bursíka, v roce 2003 do SZ přestoupivšímu P. Štěpánkovi. Tento pražský komunální politik, aktivní v koalici neziskových ekologických sdružení SOS Praha (odlišné od strany SOS) a v protikorupční komisi na pražské radnici svými názory připomínal amerického levicového liberála. Nepojily se s ním žádné korupční aféry, měl sepětí s neziskovým sektorem, zároveň už delší dobu zastával řadu funkcí v pražské politice a nechyběly mu mezinárodní zkušenosti z prostředí amerických Demokratů. Jako reálná se tudíž jevila šance, že ve straně najde autoritu u více znesvářených okruhů, přitáhne i vnější spojence a nebude opakovat excesy dvojice Beránek - Patočka, kteří při strmém startu do vysoké politiky prošli pouze zkušeností ve vlastní neziskové organizaci s nedemokratickou vnitřní strukturou, která navíc měla rysy party kamarádů.

Návrhy dalších kandidátů OP měly ctít princip rovnoměrného zastoupení regionů a názorových směrů ve straně tak, aby po změně vedení žádný z větších proudů nezůstal na okraji. 75 V návrzích do funkcí místopředsedů proto padala jména "neutrálů" jako Mojmíra Vlašína, Martina Nawratha, též bývalého předsedy "staré" SZ J. Čejky, dosavadní místopředsedkyně a stoupenkyně PBH Jany Drápalové, z okruhu OP pak Dany Kuchtové, Tomáše Havlíčka, Martina Macha, Ondřeje Lišky, Jiřího Gutha, Dalibora Stráského apod 76 .

V červnu 2004 vstoupil do SZ - symbolicky do ZO SZ Praha 5, kam patřil mezi PBH neoblíbený Milan Horáček - i bývalý ministr životního prostředí a vytěsněný lídr evropské kandidátky SZ Martin Bursík. 77 Jeho cílem bylo kandidovat na zářijovém sjezdu roku 2004 do předsednictva a být tahounem strany do parlamentních voleb, a postupovat v tandemu se svým spolupracovníkem P. Štěpánkem, kandidátem na předsedu. Koncem července oba zahájili kampaň jednak rozesíláním materiálů, v nichž se nepřímo distancovali od autoritářských praktik dosavadního vedení a "neodemokratických" dogmat z programu, jednak návštěvami u místních organizací SZ v regionech. 78

Kandidaturu obou veřejně podpořili vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab, novinář Petr Uhl, vdova po Josefu Vavrouškovi Eva Vavroušková, Jiří Guth, jeden ze starých funkcionářů SZ Miroslav Rokos atd.

Členové OP vystupující v medializovaných sporech nejvíce (Milan Horáček, Pavel Pečínka, Ivan Dejmal, částečně pak Petr Uhl, Jan Wünsch) o žádnou funkci ani volitelné místo na kandidátce neusilovali.

Snaha povzbudit dostatečný počet základních organizací SZ (nutné dvě pětiny z celkového počtu ZO SZ) k žádosti předsednictvu SZ o svolání sjezdu v červnu 2004, který by změny provedl

Po zkušenostech s PBH očekávala většina OP, že evropské volby skončí pro SZ ziskem pouhých asi 3 % hlasů (autor textu očekával naopak podchycení prvovoličů a mladých voličů vhodnou, mírně skandální proti ODS a KSČM mířenou kampaní SZ, zisk asi 5,2 % a následné vylučování ze strany, motivované mj. volebním úspěchem, chápaným razantnějšími stoupenci PBH jako důkaz osvědčenosti předchozích metod) a že pro výměnu vedení bude nejvhodnější sjezd brzy po volebním fiasku. Protože svolání sjezdu v červnu 2004 vyžadovalo souhlas dvou pětin základních organizací, rozeslala OP jak v dopisních zásilkách, tak elektronicky všem ZO společně s texty vysvětlujícími důvody nespokojenosti též žádost k tlaku na svolání červnového sjezdu.  

Pokus prorazit informační monopol vedení SZ vytvořením vlastního čtrnáctideníku Zpravodaj OP

Zpravodaj OP byl určen pro cca 350 nashromážděných mailových adres členů, přibližně 180 adres nečlenů SZ, tj. spřízněných politiků, novinářů, aktivistů aj. (počítáno k červenci 2004) a vydáváním neformálních svodek z tisku.

Informační monopol vedení SZ spočíval v jednostranném informování asi (podle údajů z července 2004) 850 členů SZ prostřednictvím oficiálního tištěného bulletinu SZ - Zelené politiky - redigované J. Patočkou a J. Ulbrychovou, a hromadného mailového rozesílače textů vedení SZ k cca 400 členům. Protože okruh PBH neumožňoval zveřejňování textů svých kritiků v tištěných ani elektronických zpravodajích SZ, začal jedenkrát za 14 dní vydávat koordinátor OP M. Mach elektronický Zpravodaj OP v SZ, v němž texty OP kombinoval s krátkým zprávami z oblasti ekologických iniciativ a zařazoval i názory odpůrců OP nebo lidí v konfliktu neutrálních. Nechyběl ani humor - vznikla např. rubrika "Ruchadlo OP - nadzdvihne a prokypří". P. Uhl kritizoval Zpravodaj za - ve srovnání s mnohem častějším rozesíláním zpráv PBH členstvu - příliš dlouhý, dvoutýdenní interval vydávání, a za nadměrnost zpráv z oblasti ekologických iniciativ, které byly dostupné jinde. Vydavatel Mach však udržel dosavadní podobu Zpravodaje OP v SZ.

Protože už od léta 2002 chyběly v přehledech tisku rozesílaných Jakubem Patočkou "tmavozeleným" členům SZ některé kriticky zaměřené články, a tento trend pokračoval i po zvolení Jany Ulbrychové místopředsedkyní pro média na "revolučním" sjezdu v dubnu 2003 (od léta 2002 do jara 2004 odhadem asi 30 textů), začal ze své iniciativy rozesílat přehledy tisku se zmínkami o SZ (které z internetových mutací novin stahoval zpočátku jen do svého archívu) P. Pečínka. Tyto necenzurované, ale improvizované svodky z tisku nesly název vždy podle dne vydání, tedy Zelené pondělí, Zelené úterý atd.

Sondování možnosti vytvoření vlastních internetových stránek, které by doplňovaly selektivní informace z oficiálních stránek www.zeleni.cz a www.voltezelene.cz

Internetové stránky OP na adrese www.otevreni.cz začaly postupně fungovat od července 2004. 79

Demonstrativní odstoupení z funkcí místopředsedů pro zahraničí a 1. místopředsedy

Kvůli nesouhlasu s udělováním stranických napomenutí kritikům, návrhům na vyloučení některých členů ze SZ a dalším kritickým jevům, nemožnosti těmto jevům ze svých funkcí zabránit a neochotě být s těmito praktikami spojovaní, odstoupili koncem března 2004 O. Liška a D. Stráský z funkcí. 80

Prostředky OP SZ uplatňované skupinkami nebo jednotlivci z platformy či jednotlivci s platformou sympatizujícími:

Malé skupinky či samotní jednotliví členové vedli navzájem spory a uplatňovali někdy "na vlastní pěst" následující prostředky k dosažení společného cíle:

Pasivita a odchody ze strany

Tento způsob demonstrativního nesouhlasu s vlastním vedením SZ zvolilo pouze několik, asi méně než 10 jednotlivců. Z lidí kolem OP SZ svůj status z platícího člena na pouhého "příznivce" změnili např. Jiří Zemánek či redaktor kulturní rubriky časopisu Reflex Luboš Pavlovič "Fish". Jiní, např. Eva Vavroušková (vdova po Josefu Vavrouškovi) či Dana Kuchtová tímto postupem vedení hrozili. 81

Omezení finanční a politické podpory oficiální kandidátce do EP

Nadace Heinricha Bölla, spojená s německými Zelenými a v Praze zastupovaná bývalým emigrantem Milanem Horáčkem, 82 nepřímou formou podporovala aktivity spojené se SZ. Na nepřímou podporu zelené kandidátky do EP chystala částku 1 milión Kč 83 . Po sporu s PBH Horáček ve veřejném dopise, rozeslaném v desítkách kopií evropským zeleným apod., tuto podporu odmítl s poukazem na sektářské, nedemokratické a mocenské praktiky dvojice Patočka - Beránek. Pečínka, který Horáčkův dopis taktéž obdržel, pak text rozeslal do Večerníku Praha, Neviditelného psa, Listů, Ekolistu, Britských listů a ČTK. 84

Prohloubení angažmá evropských zelených v záležitostech souvisejících se SZ

Vztahy mezi dvojicí Beránek - Patočka a okruhem kolem šéfa evropské parlamentní frakce zelených Daniela Cohn-Bendita byly zpočátku přátelské, ale pak mírně napjaté ještě před vyvrcholením konfliktu. 85 Bendit a spol. počítali jako s lídrem evropské kandidátky SZ buď s bývalým ministrem životního prostředí M. Bursíkem (tehdy nečlenem SZ), či vládním zmocněncem pro lidská práva Janem Jařabem. 86 Beránek na postu předsedy SZ (uchráněné náborem mladých aktivistů před blízkým - personálním i finančním - totálním kolapsem) a Bursík na čele evropské kandidátky - tak zněla přibližně domluva, kvůli níž západoevropští zelení i některé spřízněné "lidskoprávní" osobnosti poskytli podporu tmavozelenému proudu před a na sjezdu v Brně v dubnu 2003. Tuto nepsanou dohodu blíže vysvětlil Dejmal:

"V konzultacích o cílech, úkolech a personách se vždy uvažovala rekonstrukce SZ ve spojitosti s cílem prosazení zelené politiky doma i v Evropě. Cílům odpovídaly i úvahy o personách schopných dovést záměry k jejich naplnění. Již od počátku se uvažovalo o dvou výrazných osobnostech - Beránkovi a Bursíkovi. Z konzultací vyšel závěr, že Beránek je vhodný pro vedení strany, protože Bursík je jednoznačně většim tahounem pro volby do evropského parlamentu a obojí dělat nemůže... Jde jim však o něco jiného. V jádru toho jiného je Patočkova vize nové demokracie, kterou se vehementně snaží procpat do programu a se kterou měl problém Bursík, protože by ji těžko mohl věrohodně obhajovat ve volební kampani... Konsensus zelené politiky musí být budován na mnohem širším základě než je vztah k nové demokracii. Zvláště, když o ní lze s určitostí říci jen to, že ji s mimořádnou umanutostí a pomocí velmi nedemokratických praktik z mocenských pozic prosazuje dobře zorganizovaná skupina, která svými kroky během posledních 14 dnů nenechává nikoho na pochybách, že každého oponenta odstraní ze scény... Stejně neodpovědné by ale bylo věci nepojmenovat a neměřit hráčům jen proto, že jsme jim dosud fandili. Odolat pokušení využít k prosazení "svého" možností, které otevírá každá, byť sebemenší moc, je základní politickou zkouškou. Tuto zkoušku bych zatím Patočkovi a Beránkovi do indexu nezapsal. V krizi těchto dnů ale nejde o ně, jde o to, zda vznikne politická síla k prosazení zelených témat ve vrcholné národní a evropské politice, či strana dobře si rozumějících novodemokratů, která bude jiskrou požáru nové spirály dějinného procesu." 87

Původně tedy panovala shoda v nadšené podpoře dvojice Patočka - Beránek, kteří s emotivně deklarovaným cílem protikorupční očisty SZ převzali ve straně moc. Někteří zahraniční zelení však zpozorněli, když zaregistrovali touhu Patočky a Beránka etablovat se pod hlasitými antikorupčními hesly v čele SZ a její eurokandidátky sami a jeden z ústních rozhovorů Bendit - Beránek probíhal velmi emotivně.

Po rozkolu v "tmavozeleném" proudu a po zjištění, že okruh PBH při kontaktu se zahraničními zelenými některé kritické jevy zamlčuje, došlo ke zintenzivnění komunikace mezi členy SZ Liškou, Uhlem a Horáčkem a okruhem Cohn-Bendita. K PBH kritický Bendit se zpočátku domníval, že rozhoření konfliktu uvnitř české SZ by mohlo ohrozit šance evropské kandidátky německých Zelených a též si sliboval, že z nově přistoupivších zemí EU by se do EP mohl dostat alespoň jeden zelený kandidát z Česka a jeden Slovinec. 88 Poté, co mu Uhl poslal pro ilustraci z češtiny přeloženou Patočkovu žertovnou odpověď na výzvu OP k dialogu - Patočka zde píše o pracovitých, pilných včelkách a opozičních trubcích, rojících se kolem úlu, přičemž (!!) úl je mezi opozičníky nejvyšším údem, dále se zmiňuje o lháři Horáčkovi, o servírování vepřové pečínky, třiceti ranách lískovou holí atd. 89 - Bendit spolu s italským zeleným, horolezcem Reinholdem Messnerem odřekl svou předvolební návštěvu v Česku a podmínil ji zrušením stranických napomenutí sedmi opozičníků v SZ. 90 V následné reakci Patočka s Beránkem mj. naznačili, že Cohn-Bendita mohou popohnat ke "smírčím orgánům" evropských zelených a že M. Horácek může být ze SZ vyloučen, 91 čímž dílo zkázy dokonali.

Částečná podpora konkurenční kandidátky SOS do EP

Po odsunutí Evy Tylové z SOS z potenciálně volitelného, druhého místa společné kandidátky a silné a nakonec úspěšné snaze J. Patočky umístit na první místa sebe a svou kolegyni J. Ulbrychovou došlo jednak k odmítnutí celé Patočkovy kandidátky Jařabem, Kuchtovou, Uhlem a Dejmalem tím, že se na ní vůbec neangažovali, později také k rozhodnutí SOS kandidovat do EP samostatně, mimo koalici se SZ. Většina asi 70členné OP SZ buď s výhradami k vedení kampaň SZ podpořila nebo se spokojila s pasivitou, případně volila SOS, což ovšem nijak hlasitě nedeklarovala. Ve prospěch SOS či pouze jejích jednotlivých kandidátů vystoupili ve veřejně šířených textech nebo článcích a její předvolební noviny (vydané celkem v nákladu 170 000 ks) šířili nejvýrazněji Dejmal, Jech, Pečínka, částečně Uhl, Horáček přes Nadaci Heinricha Bölla podpořil některé akce SOS. Podporu SOS chápali někteří členové rovněž jako gesto solidarity se slabším, potenciálně koaličním partnerem. Toho chtěli v kampani do EP alespoň zviditelnit před nadcházejícími krajskými volbami v listopadu 2004 (SOS měla určité skromné pozice na Liberecku, Olomoucku a Královéhradecku) a eventuální zisk 1 % hlasů by SOS přinesl finance do stranické pokladny. Někteří opozičníci v SZ zároveň viděli v SOS prostředek k oslabení nositelů autoritářské politiky ve vlastní straně. Na adresu svých bývalých přátel PBH Dejmal 7. 6. 2004 mj. napsal dosud nejtvrdší slova z řad opozičníků:

"Současné vedení SZ hledí víc na osobní moc než na společný zájem a při prosazování a upevňování své moci si věru nepočíná demokraticky, přestože ve své rétorice se ohání jakousi novodemokracií, kterou chce světu ordinovat... SOS se může stát jedinou nadějí zelené politiky, nepodaří-li se včas vymýtit mocichtivé sektáře a jejich praktiky ze SZ". 92

Zveřejňování kritických skutečností z nitra SZ a pokus aktivizovat tak proti sektářskému vedení SZ neziskový sektor

  Jeden z členů OP SZ P. Pečínka se snažil svými texty přitáhnout pozornost lidí z neziskového sektoru, kteří měli z minulých let tytéž zkušenosti se sektářstvím a autoritářstvím J. Patočky jako nyní OP SZ a kteří tudíž nevstoupili do SZ během náboru z léta a podzimu 2002. 93 Tyto dlouhé texty, které však byly ochotné zveřejňovat většinou jen okrajové internetové deníky (Neviditelný pes, Britské listy, Ekolist) nebo intelektuální časopis Listy, měly mj. před těmito aktivisty neziskového sektoru představit opozici v SZ, rozptýlit obavu, že SZ je pouze disciplinovanou sektou řízenou PBH, propojit prostředí OP SZ a "nestranických" odpůrců PBH z řad neziskovek, zprostředkovat informace o sektářských excecech ekologickým novinářům ve čtenějších časopisech a dosáhnout tak v závěru oslabení PBH. A to i přes pravděpodobné riziko, že informace využijí k jinému účelu vnější soupeři SZ.

Zjišťování možností přestupu části členů SOS do SZ či integrace celé SOS do SZ s cílem dosáhnout v SZ změny poměru sil.

Přibližně 120 členná SOS sestávala ze dvou, členstvo strany na dvě poloviny dělících proudů - centristického a pravicového. První směr tvořila směs sociálního liberalismu a environmentalismu ve stylu Josefa Vavrouška a někdejšího OH, druhý směr připomínal spíš ODA a fungoval okolo nejvýraznější, na Liberecku působící odbočky SOS. Členové OP SZ Punčochář, Dejmal, Wünsch, Uhl, Horáček, Pečínka aj. se snažili různými způsoby o propojování a znovusblížení SOS se SZ, což mělo napomoci nejenom při úspěchu koalic krajských organizací SZ (kam už příliš nesahala moc PBH) a SOS při blížících se regionálních volbách, ale též ke vstupu přinejhorším alespoň hlavních osobností SOS do SZ, přinejlepším k integraci celé SOS včetně její pravicové části do SZ formou slučovacího sjezdu. Některým členům SOS proto v rámci příprav na společný postup členové OP zasílali již zmíněný Zpravodaj OP. 94

EVALUACE - VYHODNOCENÍ PROSTŘEDKŮ OP SZ

Vyhodnocení prostředků OP SZ uplatňovaných celou platformou

Reakce na úsilí o nalezení kandidátů tvořících vhodnou alternativu k okruhu kolem PBH

OP se v červnovém vydání elektronického Zpravodaje OP nejdříve dotázala členů SZ, jaké mají představy o vedení. V necelých deseti odpovědích, které ovšem zaslali příznivci OP, se vyskytovalo jméno P. Štěpánka jako vhodného budoucího předsedy SZ. Na krajských konferencích SZ v průběhu léta 2004 se ozývaly požadavky na bližší Štěpánkovo představení. 95 V červnu 2004 navíc vstoupil do SZ přímo Martin Bursík, a to symbolicky v ZO SZ Praha 5, v níž působil předtím ze SZ nakrátko vyloučený Horáček. 96

Dosavadní šéf SZ Beránek v materiálu rozesílaném v druhé polovině června 2004 členům SZ reagoval návrhem zvážit, jak zabránit poškozování strany jejími členy (Dejmal, Uhl, Horáček, Pečínka, Liška) a uvažoval o tom, že dosavadní vedení SZ by mělo obhájit a dokonce posílit na dalším sjezdu svůj mandát. 97

Patočka situaci zhodnotil v Literárních novinách takto: "V SZ se odvíjí děj až podivuhodně analogický s vnitřním vývojem ČSSD. Také zde se střetává programově založené vedení s aliancí zhrublých, duchovně spotřebovaných autorit, skupinek, pro něž je politika extenzí podnikání, i cynických kariéristů. Také zde zvedá hlavu programově sterilní středový proud, který z konfliktu chce těžit." 98

Najít a postavit vůči PBH nejen "stejně zelenou", ale ještě "mnohem zelenější", přitom odborně erudovanou, praktickou a demokraticky vystupující alternativu v podobě Štěpánka a Bursíka se podařilo. Protože však - zcela správně - OP odmítla používat stejnou praxi překvapivě vytvářených účelových základních organizací, nezdařilo se OP získat Bursíkovi, Štěpánkovi, Kuchtové apod. prozatím podporu více než jen poloviny strany.

Reakce na snahu povzbudit dostatečný počet základních organizací SZ k žádosti předsednictvu SZ o svolání sjezdu v červnu 2004, který by změny provedl

Jednotlivé základní organizace SZ obdržely materiály OP s žádostí o svolání sjezdu mnohdy pouze poštou či elektronicky, přičemž rozesílání se účastnilo jen několik jednotlivců z OP, jež v této záležitosti koordinoval bývalý místopředseda Stráský. Osobní kontakt s mnoha ZO SZ však OP z kapacitních důvodů nemohla navázat, naproti tomu dosavadní předseda Beránek ZO SZ objížděl, přemlouval a spolu s dalšími členy vedení SZ prohlašoval sjezd v červnu za destabilizaci a ohrožení zadlužené strany. Vedení SZ s využitím vlastních zdrojů, placeného aparátu a informačních kanálů, které monopolizovalo, v reakci na OP vyzývalo členstvo, aby se přiklonilo k zářijovému termínu. Ten nahrával dosavadnímu vedení, protože do té doby mohlo využít prázdninové pauzy k osobním návštěvám a ovlivnění členstva s využitím prostředků, které mělo vedení k dispozici, stejně jako k možnému vytváření dalších účelových organizací v mnohem větším měřítku, než se stalo ve Žďáru nad Sázavou, Novém Městě na Moravě, Brně - Kohoutovicích a Brně - Starém Lískovci při snaze PBH prosadit své příznivce do RR SZ. Zářijový termín sjezdu mohl podle OP také narušit aktivity SZ před listopadovými krajskými volbami, od nichž si stoupenci OP slibovali větší úspěch než od voleb do EP. Počet ZO, které o červnový termín sjezdu SZ požádali, se potřebným 2 / 5 sice těsně přiblížil, ale nedosáhl ho, chybělo 6 organizací. OP SZ v tomto ohledu neuspěla a sjezd SZ přislíbilo stranické vedení svolat až 11.-12. září 2004. 99 Už koncem července začaly tahanice o to, zdali má proběhnout v Praze (kde se nabízel zdarma sál a členové OP by zajistili bezplatné ubytování) či někde jinde, kde ho chtěl okruh PBH a kde ovšem bylo nutné sál zaplatit.

V neprospěch OP zde pravděpodobně zafungovalo jednak lepší materiální a technické zázemí vedení SZ ve srovnání s pouhými několika jedinci z OP, kteří na kampani mohli aktivně pracovat, informační monopol, částečně i sympatie k vedení, které se některým členům dosud jevilo jako záchrana a záruka strany před bankrotem, dále neochota některých ZO SZ vstupovat do vzdálených a málo srozumitelných sporů, a velkou měrou též pasivita velké části z přibližně 850 členů SZ, které by do jakékoliv akce "rozhýbávala" s potížemi jakákoliv strana sporu.

V tomto ohledu se cíl OP nenaplnil, PBH si dokázali prosadit pro sebe výhodný termín a místo konání sjezdu a těsně před jeho uskutečněním vytvořili opět množství účelových organizací, pomocí nich znovu získali těsnou většinu.

Reakce na pokus prorazit informační monopol vedení SZ vytvořením vlastního čtrnáctideníku Zpravodaj OP

Zpravodaj OP byl určen pro cca 350 nashromážděných mailových adres členů, přibližně 180 adres nečlenů SZ, tj. spřízněných politiků, novinářů, aktivistů aj. (počítáno k červenci 2004) a vydáváním neformálních svodek z tisku.

Místopředsedkyně SZ pro média J. Ulbrychová ani další členové vedení neumožnili ani po zřízení Zpravodaje OP publikaci textů lidí z OP pomocí oficiálních kanálů, ale spíše přibylo doprovodných komentářů a výkladů kritických k OP, zasílaných řadovým členům vedením strany. Téměř však (pravděpodobně v reakci na vydávání neformálních svodek z tisku členem OP P. Pečínkou) skončila selekce textů kritických k SZ a členové SZ tak dostávali od Ulbrychové v přehledech tisku až na výjimky články, kde byla SZ zmiňována jakkoliv, tedy i kriticky. 100 Oficiální stránky SZ ( www.zeleni.cz a www.voltezelne.cz ) však nadále zveřejňovaly jen pozitivní či neutrální texty o SZ, do července 2004 nedošlo ani k obnovení stránek některých krajských organizací, na něž měli do konce roku 2003 kritici přístup. Pro rozsáhlý časový záběr a náročnost denního stahování textů z internetových verzí novin a též kvůli malé publikační aktivitě členů SZ, nereagujících na aktuální "zelená" témata z deníků a neprodlužujících tak jejich životnost ve veřejném mínění, Pečínka rozesílání necenzurovaných a aktuálních svodek z tisku v červenci 2004 ukončil. Po zeslabení cenzury už byla duplicita zbytečná.

O aktivitách OP se dozvěděli a začali o ní psát někteří novináři, do Zpravodaje OP začali být vtahováni i někteří autoři mimo SZ, debata o zelených překračovala dosud striktně vymezený partajní rámec. 101 I přes některé kosmetické změny k lepšímu a zeslabení tendenčního výběru z tisku zůstával okruh PBH věrný autoritářským návykům, dál spatřoval v udržení informačního monopolu předpoklad svého udržení ve funkcích. Členstvo však oceňovalo pestřejší, odlehčenější, pluralitní obsah Zpravodaje OP s polemikami a názory různých stran kontrastující se sterilním, názorově jednobarevným zpravodajem předsednictva SZ.

Selekci informací se částečně podařilo omezit, ne ovšem trvale a za cenu neúměrného množství energie.

Reakce na možnost vytvoření vlastních internetových stránek, které by doplňovaly selektivní informace z oficiálních stránek www.zeleni.cz a www.voltezelene.cz

Do července 2004 OP SZ zřídila zatím jen rámcově ve zkušební podobě stránky na adrese

www.otevreni.cz , které se lišily od oficiálních stránek nejen odkazy i na spřízněnou SOS a zařazováním všech, tedy i kritických ohlasů z tisku. V létě 2004 se jejich činnost rozběhla s velkou mírou improvizace naplno, ovšem s rozpuštěním OP před zářijovým sjezdem SZ přestaly být stránky používány. Ve sporu OP versus PBH sehrály tudíž jen krátkodobou úlohu, ve známost mezi ekologickou scénou příliš nevešly.

Reakce na demonstrativní odstoupení z funkcí místopředsedů pro zahraničí (Ondřej Liška) a pro energetiku (Dalibor Stráský).

Někteří zbývající členové vedení SZ, ale především J. Patočka, odchod Lišky a Stráského interpretovali spíš jako selhání. 102 Média, která rezignace zaznamenala, ve většině případů poukazovala na nejasné vnitřní poměry a třenice ve straně, částečně kritizovala nedemokratické projevy vedení SZ. Komentáře či texty, obhajující praktiky současného vedení SZ, se s výjimkou textů samotných kritizovaných či jejich stoupenců na kandidátce SZ do EP nevyskytly. 103

Liška se po tomto gestu stal poněkud vyhledávanější novináři, v tisku se objevilo více textů, celkově vyvážených nebo s OP a Liškou mírně sympatizujících.

Vyhodnocení prostředků OP SZ uplatňovaných skupinkami nebo jednotlivci z platformy či jednotlivci s platformou sympatizujícími

Reakce na pasivitu a odchody ze strany

J. Beránek psal, že v průběhu jara a léta 2004 ze SZ vystoupilo pouze 7 členů a naopak kolem 50 nových lidí do SZ přišlo, čímž se její stav zvýšil na 850 lidí. V souvislosti s volební kampaní do EP však vedení a jednotliví manažeři vícekrát nabádali voliče k větší aktivitě, stěžovali si na pasivitu a nezájem řadových členů roznášet plakáty, samolepky aj. materiály lídrů kandidátky. Po volbách předseda Beránek opět vyzval k rozšiřování členské základny, která by měla být do budoucna pracovitější. 104

Na odchody ze SZ a pasivitu vedení žádnou změnou kritizované praxe nereagovalo, naopak tyto negativní jevy vydávalo za dílo nespokojenců z OP, hrozilo, že v reakci na činnost opozičníků zavládne znechucení a členů ubude a nebo zase z opačného úhlu poukazovalo, že počet nových členů převyšuje číslo vystoupivších. Tato forma odporu vůči PBH se ukázala jako velmi naivní, současnému vedení vtahujícímu do SZ svoje známé, příbuzné apod. spíše prospívající.

Reakce na omezení finanční a politické podpory oficiální kandidátce do EP

Rozeslání desítek k Patočkovi a Beránkovi kritických dopisů Horáčkem a jejich zveřejnění Pečínkou se stalo příčinou nejdříve k upozornění šéfa frakce zelených v EP Cohn-Bendita ze strany J. Patočky a J. Beránka, že Horáček může být vyloučen a může tak být ovlivněn úspěch německých Zelených (za něž kandidoval do EP i Bendit), 105 a nakonec k samotnému vyloučení Milana Horáčka z jeho ZO SZ Praha 1. Pro vyloučení hlasovaly mj. členové ZO SZ Praha 1 a členové předsednictva SZ Milan Smrž a J. Ulbrychová, kandidátka č. 2 do Evropského parlamentu, přičemž Horáček se vyloučení snažil vyhnout přestupem do ZO SZ Praha 5. Předseda SZ Beránek a lídr do EP Patočka se naopak těsně před vyloučením pokoušeli z taktických předvolebních důvodů Horáčkově exkomunikaci zabránit. 106

Na Horáčkovo vyloučení chtěli někteří radikální členové SZ odpovědět předáním plyšového šedivého vlka předsedovi SZ Beránkovi za přítomnosti sdělovacích prostředků souběžně při vyhlášení Ropáka roku. K předání plyšového zvířete, majícího symbolizovat Beránka jako vlka v rouše beránčím, nakonec 30. dubna 2004 v Brně nedošlo, několik desítek účastníků večerního rautu pouze obdrželo Uhlův text protestující proti Horáčkově vyloučení. K akci se přihlásila Veselá akční fronta za rehabilitaci Milana Horáčka. 107 Pražská revizní komise po čase však kvůli procedurálním nedostatkům Horáčkovo vyloučení ze ZO SZ Praha 1 zrušila. 108

Horáčkovo Patočkou a Beránkem vyprovokované a na poslední chvíli bržděné vyloučení, některými jedinci z OP přenesené do médií, otřáslo pozicí a zvětšilo izolaci vedení SZ jak na české, tak na mezinárodní scéně. Bylo vyvrcholením dosavadních autoritářských přístupů a lze je hodnotit jako největší chybu, jaké se stoupenci PBH dopustili.

Reakce na prohloubení angažmá evropských zelených v záležitostech souvisejících se SZ

Neochota Cohn-Bendita a Messnera přijet podpořit před volbami českou kandidátku SZ do EP, pokud nebude zrušeno napomenutí sedmi vnitrostranických kritiků vedením, a Benditův dopis, v němž se solidarizoval s OP SZ, začali PBH vydávat za osobní Benditův postoj, protože Bendit patřil ke známým P. Uhla. PBH a jejich příznivci také začali hovořit o žalování v cizině, vynášení vnitřních problémů na veřejnost, o zodpovědnosti tria Horáček - Liška - Uhl za ovlivnění Bendita. I když se předtím PBH Bendita dovolávali, 109 popisovali ho nyní jen jako Uhlova přítele, který evropské zelené zas tolik nereprezentuje. PBH se poté - nutno ocenit, že hbitě a obratně - snažili adaptovat na nepříznivou situaci a najít jiné zástupce zahraničních zelených, kteří by v ČR Patočkovu kandidátku podpořili. Spojili se s nezávislým Matti Wuorim, zvoleným za finské zelené, který se pak pokoušel zprostředkovat jednání mezi OP a PBH. Do ČR přijeli podpořit PBH ze zelených také Američan Glenn Hopkins, Holanďan Farid Tabarki, Němci Eva Quistorpová a Michael Bärmann. Před sdělovacími prostředky i členstvem SZ tak pomocí těchto náhradních osobností vytvářeli dojem, že vedení SZ si přízeň zahraničních zelených udrželo. Redaktoři včetně televizních se však PBH při předvolební kampani na odřeknutí Benditovy a Messnerovy návštěvy - což vzbudilo zájem - dotazovali. 110

Solidarita ze zahraničí významě přispěla ke kreditu OP a ke zpochybnění pozice vedení SZ, které vlivnější osoby z řad Evropské strany zelených na svoji stranu nezískalo. Je pravděpodobné, že ani méně známé zelené z ciziny (jak vyplynulo např. z pozdějšího rozhovoru Bärmanna a Horáčka) o situaci uvnitř SZ neinformovalo. Následná kritika Patočky a Beránka na adresu Bendita šéfovi evropských zelených v českém prostředí nejspíš příliš neubližovala, naopak postavila PBH do pozice západoevropským zeleným vzdálené, nevyzrálé anomálie.

Reakce na částečnou podporu konkurenční kandidátky SOS do EP

Zatímco v únoru 2004 vydával předseda SZ Beránek články Pečínky za součást tlaku vnějšího, k SZ nepřátelského prostředí, a doporučoval nepřeceňovat jejich vliv, 111 staly se v Beránkově dopise RR SZ text Dejmala a Pečínky (otevřeně doporučující voličům SZ hlasovat pro SOS) a texty a vyjádření Uhla, Lišky a Horáčka (kritizující SZ či sympatizující s kandidátkou SOS Evou Tylovou v mírnější formě) pojednou hlavním důvodem neúspěchu SZ v evropských volbách. Jmenovaní opozičníci tak podle předsedy SZ zapříčinili straně ztráty v řádu mnoha statisíců korun a snížení počtu voličských hlasů o celé 1 %.

I přesto považovalo vedení SZ dosažených 3,16 % hlasů za mírný úspěch (v souladu se západoevropskými zkušenostmi se začal skutečně rýsovat vyšší potenciál pro SZ mezi mládeží v univerzitních velkoměstech - především v Brně, pak v Praze, Olomouci a Českých Budějovicích, kde se zisky pohybovaly mezi 5,6 - 3,7 %) a místopředsedkyně SZ pro média Ulbrychová poukazovala na bankrot SOS, jejíchž celorepublikově asi 5000 hlasů představovalo 0,22 %. 112 Za články ve prospěch SOS navrhla v červenci 2004 ZO SZ Brno-střed P. Pečínku opět k vyloučení, které však znovu neprošlo. 113

Když byli ke zvážení svého členství v SZ vyzváni Dejmal, Uhl a Pečínka, Dejmal v dopise odpověděl:

"Věc jsem zvážil a zhodnotil svým vstupem do strany, kam jsem byl léta lákán. Vím, co je zelená politika a vím také, jaký má mít charakter uskupení lidí, které ji prosazuje. tím se řídím ve svých postojích. Z těchže zdrojů mám pro vás dobrou radu: Jděte do prdele!... Jste tak málo zelení jako je kominík bílej ". 114

Krom toho dali i někteří umírněnější členové OP (mnohdy příznačně buď z malých měst, nebo staršího věku) najevo nespokojenost s propagací SOS Dejmalem a Pečínkou.

Samotní zástupci jako celek k volbám spíš pasivní OP neúspěch přičetli především vedení SZ a o podílu několika svých členů, razících jinou taktiku, se nezmínili. 115

Informace, že část členů SZ bude hlasovat raději pro SOS, vedlo k dotazům novinářské obce na důvody nespokojenosti s vedením SZ, rozšíření informací o autoritářství v SZ a tím pádem k jeho oslabování. Pro některé, především ekologicky zaměřené a se zelenými jinak sympatizující novináře (Erik Tabery z Respektu, Čestmír Klos z týdeníku Euro, Tomáš Feřtek z Reflexu, Jan Stejskal a Radek Svítil z Ekolistu aj. 116 ) šlo částečně jen o potvrzení a prohloubení jejich dosavadních kritických názorů na PBH, vzniklých už dříve a bez přičinění OP, Feřtek však zároveň kritizoval vnitřní medializované půtky a rozdvojenost zelených kandidátek. Nejednotnost samozřejmě využili i antiekologicky zaměření novináři jako I. Brezina aj. a též ODS.

Okruh PBH zároveň využil této záležitosti k přenesení zodpovědnosti za volební výsledek na zmíněnou pětici členů OP, s čímž část členstva SZ souhlasila. V OP viditelně převážili umírněné postoje a sebeobranná pozice přibližně ve stylu "v kampani do EP propagovalo jinou stranu jen pár jedinců od nás". Jakub Patočka začal považovat jednání SZ s SOS pro krajské volby za hrozbu pro budoucnost, SZ by podle něj neměla SOS udržovat při životě. 117 SOS však už mezi tím, např. v Olomouci, dohodu uzavřela. 118 Po vytvoření účelové ZO SZ Bludov v čele se stoupencem PBH J. Sedláčkem, jež vychýlila poměr sil na Olomoucku, se však koalice SOS-SZ před krajskými volbami rozpadla.

Usměrnit podporu aktivistů ekologických skupin, taktéž nespokojených s vedením SZ, ve prospěch SOS, se také příliš nezdařilo. Samotná SOS, s výjimkou jedničky své kandidátky Evy Tylové, se na celostátní úrovni příliš neprojevovala, původně zamýšlený dodatek ke svému názvu - Zelená a občanská alternativa - který by značkou "zelená" přitáhl pozornost potenciálních zelených voličů, nepoužila ani ve volebních materiálech. Dala přednost nekonfrontační kampani, která by nebyla na úkor SZ. Na svých stránkách - pravděpodobně s cílem vyzdvihnout svůj antikomunismus, dokonce oceňovala, že nikdo z jejích kandidátů nebyl nikdy v KSČ.

Výsledky podpůrného kroku několika členů SZ ve prospěch SOS interpretovaly jak každý názorový proud v SZ, tak samotná SOS po svém, odpovědnost přisuzovaly někomu jinému a činily z něj jiné závěry do budoucna. Veřejná podpora několika kriticky zaměřených členů SZ samotné kandidátce SOS příliš nepomohla. Počet hlasů pro SOS i v jejích baštách - Libereckém a Olomouckém kraji - zůstal v řádu desetin procent 119 a SOS kvůli nepřekročení 1 % neobdržela ani finanční příspěvek. Alespoň se však zviditelnila pro další angažmá ve "svých" regionech. Vystoupit proti vedení vlastní strany před volbami považovala většina OP za málo přijatelné.

Reakce na zveřejňování kritických skutečností z nitra SZ a pokus aktivizovat tak proti sektářskému vedení SZ neziskový sektor

Hlavní cílová skupina - k PBH kritičtí aktivisté neziskového sektoru - reagovali na zveřejňované aktivity opozice v SZ jen ojediněle výraznější aktivitou - např. napsáním článku 120 či ochotou zveřejnit či rozšířit kritický text ve svém okruhu nebo podporou SOS 121 . Prozatím se nedal zaznamenat výraznější počet vstupů těchto lidí do SZ. Ekoaktivisté někdy vyjadřovali slovní podporu aktivitám OP SZ, jindy jevili uspokojení nad svou schopností předpovědět autoritářské praktiky v SZ a dokonce - v případě Nesehnutí - nad potlačením těch, kteří z jejich pohledu pomohli J. Patočkovi k moci. Ozývaly se též názory o boji dvou sobě rovných, pro neziskový sektor nepřijatelných mocenských klik v SZ, rozšířená byla i naprostá lhostejnost nad "špinavým soubojem o moc" v SZ. Hnutí Duha před volbami do EP ocenilo, že kandidáti SZ i SOS mají v porovnání s ostatními největší ekologické priority, jinak však zachovávalo vyhýbavý přístup. S ohledem na přítomnost jak stoupenců, tak odpůrců vedení SZ uvnitř hnutí a na převahu nestranicky zaměřených aktivistů, protestovala Duha - u některých aktivistů s tradičním opatrnictvím - proti zavlékání do vnitřního konfliktu v SZ. 122 Podobně i Zelený kruh. Samotné vedení SZ reagovalo prostřednictvím ZO SZ Brno - střed nejdříve požadavkem "veškeré materiály a články týkající se vnitřních záležitostí SZ..., jejichž autorem je člen SZ Brno, musí být před publikováním schváleny městskou radou SZ Brno", 123 později dvěma pokusy o vyloučení P. Pečínky.

Zatímco v létě a na podzim 2002, při náboru členů neziskového sektoru Tmavozelenou výzvou, se velká část aktivistů zapojila z různých stran do polemik, v období 2003-2004 při sporech dvou křídel v SZ většina zachovala odstup. Odpůrce J. Patočky a J. Beránka z r. 2002 se na stranu jejich oponentů v SZ o rok později převést zatím příliš nezdařilo. Důvod patrně leží v setrvání části neziskového sektoru na zakořeněných, přes deset let utvrzovaných názorech, že k jakékoliv podobě stranictví je nutno přistupovat rezervovaně, že výhodnější je působit jako nátlakové skupiny a že SZ je přece jenom politická strana stejná jako ostatní.

Taková argumentace je opět další variací zde kritizované "nepolitické politiky" a není náhoda, že v některých ekoiniciativách jejich vnitřní život připomíná jakousi zmenšeninu problémů v SZ: Skupinky přátel, někdy navzájem rivalizující, většinou obtížně shánějí peníze na činnost a jsou seskupené také někdy kolem 1 - 2 dominantních osobností obklopených entuziastickými podřízenými - dobrovolníky. 124 Zatímco Patočkova a Beránkova agitace v roce 2002 odlákávala těmto skupinkám členy, nepřímo tedy finance a vliv a skupinky tudíž v roce 2002 byly přímo zainteresovány na hájení svých zdrojů (bránily sebe), při zatažení do konfliktu v SZ by přímo nic nezískaly a musely by investovat svůj čas, zdroje a energii (bránily by cizí). Nevstoupit na terén reálné politiky těmto skupinkám také zaručuje udržení pocitu jakési vlastní výlučnosti, "neušpiněnosti" politikou, protože negativa těchto ekoiniciativ takto nevystupují na povrch jako nyní v případě SZ.  

  4.2.6. Reakce na zjišťování možností přestupu části členů SOS do SZ či integrace celé SOS do SZ s cílem dosáhnout v SZ změny poměru sil

Uvnitř SOS po zisku pouhých 5000 hlasů (0,22 %) a po slabých výsledcích i v baštách SOS - v Libereckém a Olomouckém kraji - zesílily názory, že po krajských volbách v listopadu 2004 (na něž především SOS v "evropské kampani" kladla důraz - např. vkládáním lokálně zaměřených příloh do předvolebních novin v červnu 2004) bude nutná změna. Krajské volby chtěla SOS absolvovat v koalicích se SZ (např. v Olomouci) či samostatně. Mezi největší stoupence bližšího postupu se SZ (ovšem s jiným vedením) patřili v SOS Eva Tylová a Slavomír Mlčoch. Už v předchozích letech měl pro sbližování se SZ více pochopení zelený, centristický směr v SOS podobný OH, odstup od SZ si naopak zachovával pravicově liberální směr SOS především na Liberecku, podobný ODA. 125 Reakce na agitaci OP SZ zasílanou některým členům SOS ve Zpravodaji OP nebyla do podzimu 2004 příliš hodnotitelná. U mnoha členů či nestraníků spojených s SOS se dal vytušit nezájem, protože byli zaangažovaní skutečně tak maximálně do nejbližších, lokálních politických kauz.

Na pokusy o sblížení OP SZ a SOS však zareagovali PBH, kteří kvůli vyvážení případného vlivu k PBH kritické SOS v SZ začali stavět mosty k Humanistické alianci (HA) v Praze. Společný postup se SZ navrhoval hlavní představitelce HA Daně Feminové už při televizní předvolební debatě v červnu 2004 J. Patočka, zástupci HA byla také zváni a přišli na demonstraci SZ před televizí Prima těsně před evropskými volbami. 126 HA, vystupující někdy jako Humanistické hnutí, je přitom jen českou pobočkou centralisticky řízené sekty kolem argentinského duchovního učitele Sila, jenž se snaží svou ekologickou, protiválečnou a levicovou rétorikou dostat do prostředí kriticky naladěné mládeže. 127 Patočka v červenci 2004 také varoval před přílišnou vstřícností SZ k SOS při uzavírání koalic do krajských voleb, RR SZ však tentokrát jeho návrhy těsnou většinou odmítla. 128

Menší část 120 členné SOS se po svém neúspěšném pokusu o samostatnou kandidaturu do EP, po několika politických kontroverzích se současným vedením SZ dlouhodobě a též díky koalicím s některými organizacemi SZ v krajských volbách v listopadu 2004 postupně přiblížila k OP v jejím sporu s PBH. Větší část vesměs pravicově, lokálně či "nepoliticky" zaměřených členů SOS ovšem nejspíš bude nadále působit v lokální a krajské politice po dosavadní či jinou značkou bez propojení se zelenými, k nimž mají někteří členové SOS dál než např. k Evropským demokratům, Volbě pro město a jiné "proevropské" drobné pravici. Úvahy o "slučovacím sjezdu" SZ a SOS či o nějakém rychlém oslabení PBH prostřednictvím členstva SOS, přestoupivšího do SZ, se ukázaly jako iluzorní.

VÝSLEDEK - SJEZD 129

"Vyplašení a znepokojení lidé nepotřebují osvětu: potřebují spásu. Berou na vědomí jen to, co oslovuje jejich srdce"

Velký bratr a velká sestra tě sledují...

Jak Otevřená platforma, tak okruh PBH si od sjezdu SZ, svolaného na 11. - 12. září 2004, slibovaly naplnění svých požadavků. Z iniciativy Bursíka a Štěpánka se OP na znamení vstřícnosti před sjezdem, 25. 8. 2004, rozpustila. Zůstala však zachována vnitřní mailová konference Otevření. Překvapivé rozpuštění platformy však vyvolalo odpor členů OP Martina Kolíka, Dalibora Stráského a částečně též i Martina Macha, který proto odmítl kandidovat za opozičníky do předsednictva SZ. Petr Uhl rozpuštění podpořil, argumentoval též na jeho vkus malou aktivitou OP, která nikdy nepřekročila stav 80 členů.

Obě strany sporu v SZ uskutečnily několik předsjezdových koordinačních schůzek, na nichž dohodli svoji taktiku. 131

Pro volbu Štěpánka za předsedu SZ a Beránka do předsednictva SZ se vyslovila "třetí" skupina Za zelené pestré a tolerantní, která se z umírněnějších kritiků PBH zformovala v červnu 2004 kolem Petra Hrdiny, Miloše Tuháčka, Martina Nawratha, Martina Soukupa a Víta Červenky a do sjezdu dosáhla 42 signatářů. 132

V sobotu 11. září se na sjezd dostavilo asi 200 delegátů, které u vchodu do sálu vítaly Patočkovými stoupenci po stěnách rozvěšené portréty Jakuba Patočky a Jany Ulbrychové a kopie výstřižků z tisku informujících o vnitřních sporech v SZ, mající ilustrovat vinu opozice na propadu SZ v eurovolbách. Vyjímal se zde také článek proslulého "stíhače ekologů" Ivana Breziny, jež se vyslovil pro podporu Petra Štěpánka na post předsedy SZ. 133 S poukazem na Brezinu tak měl být Štěpánek diskreditován. 134

Vedení SZ po svých střetech s Horáčkem, Cohn-Benditem atd. nepozvalo na sjezd žádné zahraniční hosty, ale jen zástupce sekulární sekty Humanistická aliance 135 (nedostavila se), předsedu SOS Pavla Nováčka, šéfa šestičlenné pravicové Liberální reformní strany (LIRA) 136 Milana Hamerského - spojence jihomoravské SZ pro krajské volby, a především dvě osobnosti "nepolitické politiky" z okruhu Jakuba Patočky: známého válečného zpravodaje Jaromíra Štětinu a herečku Táňu Fischerovou.

Opozičníci urychleně rozdali 200 delegátům předem důkladně připravené a barevně tištěné Dokumenty ke kandidatuře Petra Štěpnánka. V nich Štěpánek zdůvodňoval svoji snahu stát se novým předsedou SZ a Martin Bursík pak argumentoval, proč se hodlá zapojit do předsednictva SZ a být lídrem strany do parlamentních voleb. Štěpánek a Bursík v textech především volali po ukončení rozbrojů, autoritářských praktik, manipulací s členskou základnou a po pohledu do budoucnosti. Sympatie jim zde vyslovovali Petr Uhl, Eva Vavroušková, Miroslav Punčochář, Jiří Guth, Jan Jařab, Mojmír Vlašín, Miroslav Rokos, Petr Kuba, Svatopluk Bartík, Pavel Pečínka, Jakub Ježek atd. Texty rovněž představovaly další opozičníky - zájemce o kandidaturu do předsednictva SZ: bývalou předsedkyni Jihočeských matek Danu Kuchtovou, ekonoma a aktivistu Martina Tichého a česko-kazašskou psycholožku Džamilu Stehlíkovou, zaměřenou na problematiku menšin. Pokud jde o politická témata, Štěpánek v textech kromě tradičních zelených okruhů poprvé předložil požadavek na zajištění důstojných podmínek pro umírající.

Součástí Štěpánkových a Bursíkových materiálů byla též - již tradičně čtenářsky atraktivní - další výzva Ivana Dejmala. 137 O Patočkovi s Beránkem se zde mj píše:

"To, co jsem považoval za dětskou nemoc politiky na počátku devadesátých let, se pro ně stalo normou. Plně přejali politickou kulturu, kterou zavedla ODS... Nesouhlasící je nutno přehlasovat, nikoli přesvědčit, a k tomu zaměřit úsilí vně i uvnitř vlastní strany, partnera vzít jen za podmínky, že jej lze zneužít, případně za jeho peníze využít ke svému cíli... Motivem mé výzvy bylo zabránit Patočkovi a jeho lidem stát se poslanci Evropského parlamentu... Patočka s Beránkem nahlédli, že efektivnější než držet slovo je pro ně artimetikou hlasů daná moc... Patočku, který slovo nedrží, jsem do Evropského parlamentu poslat nemohl...Stejně nepřijatelnou pro mne byla kandidatur dalších dvou es Patočkovy kandidátky - paní Ulbrychové a Lomové. Jsou jistě nadšené a horlivé, jenže ta první s vlastnostmi a schopnostmi hlasatelky soukromého rádia a ta druhá s karatelským étosem a politickým rozhledem aktivistky spolku na ochranu psů a koček... Tožička snižuje každého, kdo se dotkne smečky, přes jejíž střežení nabývá svou důležitost. Nic tak satansky odporného, jako Tožička, jsem ani v kriminále nepotkal." 138

V následných soukromých diskusích navrhovali Jan Jařab a Petr Uhl, aby u celé SZ byl změřen index satanizace.

Výměna vedení, co by zahubila "křehkou květinu naděje"...

Pokud jde o projevy hostů, s neutrálním projevem vystoupil předseda SOS Pavel Nováček. V projevech dalších hostů už se skrývala výtka opozici. S pragmatickým "prozeleným" apelem k ukončení sebevražedných sporů a s výzvou k hledání společných bodů mezi SZ a LIRA přišel Milan Hamerský, asistent senátora Zlatušky, jehož straně LIRA kynul z případného úspěchu zeleně-neoliberální regionální koalice v krajských volbách na jižní Moravě finanční efekt. Jaromír Štětina kromě svých priorit v senátních volbách poprosil delegáty - protože podle něj evropské volby dopadly pro SZ špatně - aby zanechali vnitrostranického bratrovraženého boje, nevynášeli vnitřní spory do médií, nepropadali zlobě a nedávali rány pod pás.

Vystoupení hostů završila nevídaně dramaticky herečka Táňa Fischerová strhujícím, téměř recitovaným procítěným projevem. V něm uvedla, že se vždy cítila oslovena hodnotami, které prosazuje Jakub Patočka, a že má sympatie též pro SZ pod vedením Jana Beránka. Fischerové bylo líto, že kolem míst na evropskou kandidátku SZ byly neshody, nicméně důležitější je podle ní služba veřejnosti a program, který široce rozvíjí sféru občanské společnosti. Zelení by se měli stát hybatelem změn. Fischerové je cizí dělení na pravici a levici a SZ by podle ní měla přinést novou programovou náplň, lidem unaveným politikou přinést radost, ideály a humor, což mají zelení přímo v genech. Podle Fischerové není možné nevšimnout si sebevražedných tendencí, které jsou schopny zahubit "křehkou květinu naděje" a není tudíž šťastné řešit situaci žalobou mocnějšímu. 139

Přístup Štětiny a Fischerové znovu ukázal na sehranost kuloárového okruhu "nepolitické politiky", jehož osobnosti si dlouhodobě při různých příležitostech navzájem v různých kauzách oplácejí veřejnou podporu, v případě SZ i za cenu přehlížení autoritářských intrik, kterých si Štětina ani Fischerová nemohli nevšimnout.  

Účelové organizace: znovu na scéně, ve větším rozsahu

Po vystoupení hostů sjezd ovládly spory o uznání mandátu některých delegátů.

Překvapivé rozdělení ZO SZ Žďár nad Sázavou a vytvoření účelové ZO SZ Nové Město na Moravě Janem Beránkem za účasti rodinných příslušníků jak J. Beránka, tak předsedkyně ÚRK D. Horové a případ ZO SZ Brno-Kohoutovice s účelovým vstupem Patočkových příbuzných na podzim 2003 s cílem ovlivnit přes Republikovou radu SZ zvolení lídra evropské kandidátky SZ přispěl ke zklamání z politické kultury těchto představitelů SZ. 140 Přesto došlo k podobným jevům - jakkoliv je to neuvěřitelné - znovu. Schéma zůstalo podobné - na poslední chvíli, s momentem překvapení před důležitým jednáním, rozdělit některé organizace na dvě, založit nové či navýšit počet členů dosavadních organizací, většinou s využitím svých příbuzných a známých. Krátce před olomouckým sjezdem založili stoupenci PBH z Brna-Králova pole novou ZO SZ Brno-Vinohrady, za niž přijel na sjezd jako náhradník jeden z členů, kteří nebyli zvoleni v ZO Brno-střed. Vytvořili též ZO SZ Písek, ZO SZ Praha 8, navýšili stav ZO SZ Praha 1 a pokusili se založit ZO SZ Kunštát na Moravě.

ZO SZ Praha 1, ovládaná PBH (předsedou byl Jiří Lom, členkou též Olga Lomová, Johana Lomová, Ester Lomová a Jana Ulbrychová), přijala v pátek 20. 8. 2004, několik hodin před koncem lhůty na oznámení delegátů sjezdu, 9 nových členů, z toho 7 v nepřítomnosti. K novým členům patřili Jaroslav a Helena Žabokrtští, Dana Šimonová z Písku, Michal a Zuzana Holanovi, Jaroslav a Vladislava Jirušovi, Stanislav Vincour a Petr Turecký z Třebíče. Místo 6 tak získala ZO SZ Praha 1 celkem 8 delegátů. 141

Manželé Lomovi ze ZO SZ Praha 1 založili ZO SZ Písek, která vyslala na sjezd delegáta Jaroslava Pavlíčka.

Lomova ZO SZ Praha 1 také před sjezdem založila ZO SZ Praha 8, která vyslala jako delegáta Ivana Jirku, bratra Olgy Lomové

Z iniciativy ZO SZ Brno-Královo Pole kolem stoupenkyně PBH Andrey Herbrychová vznikla před sjezdem ZO SZ Brno-Vinohrady (z Králova Pole jednoduše přešli do Vinohrad Ondřej Kyliánek, Vlastimil Kohoutek a Kateřina Neužilová), která měla na sjezd vyslat jako delegáty Vlastimila Kohoutka a Ondřeje Kyjánka. Jeden z delegátů však byl uveden proto, aby se sjezdu nezúčastnil a místo něj na sjezd mohla jet Hana Holcnerová, kterou za delegátku nezvolila její ZO SZ Brno-střed a tak ji jako náhradnici zařadila druhý den rychle vzniknoucí ZO SZ Brno-Vinohrady. (Holcnerová, kterou PBH ovlivnili, nakonec na sjezd jela a hlasovala pro Beránka, ovšem později také pro Bursíka a mezi kritikou opozičníků se zmínila i o negativech PBH). Za náhradníky zvolila ZO SZ Brno-Vinohrady též Ditu Horovou, jejího manžela Ivana Horu (kteří nebyli zvoleni za delegáty na své ZO SZ Brno-střed) a Kateřinu Horovu.

Jako člen ZO SZ Brno Královo Pole byl uváděn i Petr Pěta, stoupenec PBH, jež však zároveň vystupoval jako delegát ZO SZ Kunštát. (Zde však nevím, zdali šlo o další podvod nebo o záměnu Petra Pěty a jeho otce, taktéž člena SZ).

Za ZO SZ Nové Město na Moravě přijeli dva delegáti, Karel Hoplíček a Miroslav Kratochvila, oba z Brna.

ZO SZ Žďár nad Sázavou předsedy Beránka, "proslavená" již manipulacemi při založení ZO SZ Nové Město na Moravě kvůli zvolení Jakuba Patočky do čela evropské kandidátky SZ, tentokrát navýšila počet svých členů tak, aby se na sjezd jako delegáti dostali Brňané předsedkyně ÚRK Dita Horová a její manžel Ivan Hora. 142 Ti nebyli předtím za delegáty těsně zvoleni 19. 8. 2004 ve své organizaci ZO SZ Brno-střed. Přitom již na toto předcházející jednání ZO SZ Brno-střed přišlo pojistit zvolení manželů Horových překvapivě 5 čerstvých zájemců o členství v SZ (Jan Lata však zabránil tomu, aby byli přijati před hlasováním o delegátech sjezdu) a sám Ivan Hora na začátku schůze do ZO SZ Brno-střed teprve přestoupil ze ZO SZ Brno-Nový Lískovec, to vše před očima zde přítomného M. Bursíka a P. Štěpánka. Šlo tedy o několikanásobný účelový přestup stoupenců J. Patočky. 143

K tomu, aby mohl předseda Beránek postavit jako delegáty žďárských zelených (kromě sebe a Jana Šíchy, žijícího ovšem v Mnichově) i manžele Horovy, musela dosáhnout jeho ZO SZ Žďár 11 členů. Beránek na opakované dotazy vysvětloval, že do ní nedávno vstoupili dva noví členové, jejichž jména nezná, a teprve po třech dnech oznámil - bez adres a kontaktních údajů - jména Marek Helan a Dušan Štorek (či Štork). 144

Kvůli sjezdu (ale až po krajské konferenci 29. 7. 2004, na níž pak byly vzneseny vůči koaličnímu partnerovi v krajských volbách - SOS - důraznější požadavky na podobu společné kandidátky, kvůli čemuž SOS od kandidatury se SZ odstoupila) byla účelově rozšířena další "patočkovská" ZO SZ Bludov vedená "starozeleným" Josefem Sedláčkem. Ta 11. 8. 2004 přijala 11 nových členů: Jana Sedláčka - syna Josefa Sedláčka, vlastníka reklamního studia, podílejícího se na evropské kampani SZ, a Janu Pospíšilovou, Janu Čepovou z Litovle, Pavla Pagáče z Maletína, Milana Mátla ze Šumperka, Helenu Mátlovou, Milana Pura ze Šumperka, a Pavla Změlíka z Jesenicka. Dále též Zdeňka Kříže, Františka Drlíka a Zdeňka Kvasničáka. S výjimkou Sedláčka a jeho syna tak členové ZO SZ Bludov nepocházeli z Bludova. Jako delegáti pak přijeli na sjezd Josef Sedláček, jeho přítel Tomáš Hradil, Sedláčkova spolupracovnice z bludovského obecního úřadu Helena Tolarová a František Drlík. Sedláček, podle skrytého zdroje z Bludova spíše advokát preferující především postavení v místní a regionální politice, kandidoval do senátu jako nezávislý v roce 1996. Jeho kampaň nazvanou Se mnou přijde zákon mu tehdy údajně platila firma Vratislava Kutala. 145

Mandátová komise přímo na sjezdu pouze některé sporné mandáty neuznala. Právo hlasovat tak např. nenabyl z řad opozice Svatopluk Bartík z Brna (kvůli praktikám vedení ze SZ na protest vystoupil a těsně před sjezdem zase vstoupil), z okruhu PBH pak Petr Pěta z Kunštátu na Moravě, Libor Nováček ze Zlína a p. Vostřez z Týniště nad Orlicí, mandátu se vzdal p. Šlechta z Prahy 1. 146 V následné emotivní diskusi se J. Beránek a J. Patočka snažili neúspěšně dosáhnout uznání mandátů svých stoupenců ze Zlína a Kunštátu na Moravě. I tak ovšem většina delegátů z účelových organizací PBH do hlasování na sjezdu zasáhla, protože jejich mandát s ohledem na pružné stanovy zpochybněn nebyl.

Spor o předsedu jako boj světla a tmy

Jak se ukázalo v průběhu jednání, okruh PBH přišel dobře připraven nejen organizačně, ale též argumentačně. Vsadil především na razanci, nekompromisnost a na dopředu vytipované a nastudované slabé stránky svých protihráčů. V agresivitě vynikali především Petr Šafařík a Matěj Stropnický, pražští spolupracovníci J. Patočky. Absolutními morálními hodnotami zaštiťoval své stoupence J. Patočka: "Každý soudný člověk musí poctivě říct, že současné vedení je změnou k lepšímu." Podle Neely Winkelmanové používali opozičníci "neférový, nevěcný slovník, který by se v evropských poměrech neměl vůbec vyskytovat," a "házeli klacky pod nohy," Jana Drápalová se zase za svých 11 let v politice "nesetkala s tak vulgárními útoky ani od politických soupeřů". "Byl jste to vy, kdo se neformálními cestami postaral, aby určité texty poškodily SZ," volal na adresu P. Uhla Petr Šafařík, Kateřina Dubská zase vysvětlila, že "někteří kritizují, jiní pracují".

Martin Bursík vyzýval k prezentaci úspěchů SZ, ne masochismu, k sundání rozvěšených kritických článků a odnesení do archívů. Podle něj "je chyba dívat se na kritiky jako na ničitele." Milan Daniel neodemokratům odpovídal, že kritika je pouze následek: "Nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu".

"Synonymem protitlaku vůči zeleným se stal Ivan Brezina," připomněl Jan Beránek, a v narážce na Brezinovy sympatie ke Štěpánkovi pokračoval: "Nechtěl bych se probudit ve straně, kterou oceňuje Ivan Brezina. Nechci připustit, aby se uvnitř SZ ustavilo jako norma kopání do vlastní branky, rozesílání pomluv a lží, nečistá hra s nečistými prostředky." Vyslovil se pro to, aby SZ dosáhla 2000 členů. Pro ten účel je "připraven rozvinout řadu projektů".

Petr Štěpánek, vystupujíc na rozdíl od "lidovějšího" Beránka nejspíš chybně s manažerským oblekem a image, se vyslovil pro důraz na dopravu, menšiny a další okruhy jako politická témata, nově zmínil požadavek na důstojné podmínky pro umírající a na diskusi kolem euthanásie. "Jsme stranou akce, ne reakce. Nejsme jen zelení, jsme ekoliberálové, jsme ekosociálové", uzavřel Štěpánek. 147

Následně Oldřich Lukáš, ufolog a esoterik, 148 Štěpánka žádal, aby doložil, co pro SZ kdy udělal. Martin Bělík a Lenka Typltová zase požadovali, aby P. Štěpánek odpověděl na otázky Václava Drbohlava (stoupence krajně pravicových názorů), který požadoval po Štěpánkovi doložení pedagogické činnosti, objasnění jeho příjmů a práce pro americkou organizaci US AID, jež je údajně součástí Bushovy administrativy. Štěpánek k odpovědím na otázky dodal, že nelze ze SZ vynášet interní informace, neboť zasedání stranických orgánů jsou veřejná, a žádné interní informace v nich tudíž nejsou. Pro Janu Drápalovou však články Ivana Breziny, sepsané podle názorů Petra Uhla a Ivana Dejmala, komplikují situaci místním zastupitelům SZ a celkově vytahování špíny a vnitřních problémů SZ škodí.

Podobně i Hana Holcnerová viděla problém ve "vydávání neověřených skutečností za pravdu," v "nešťastných článcích Pavla Pečínky na Britských listech," ale na rozdíl od neodemokratů též v nedostatečně vysvětlených jednáních SZ s SOS a napomínání a vylučování ze SZ. V čele SZ by podle ní měl stát J. Beránek, oceněn však měl být i M. Bursík, ve straně měly existovat platformy, ale neměly by si jít po krku.

Sobotní jednání skončilo pozdě v noci volbou předsedy. Ze 196 odevzdaných lístků jich jen 92 obsahovalo pro Petra Štěpánka, 101 jméno Jana Beránka a po autorovi článku v tu chvíli natahovala ruku malá mozková mrtvice. 149

J. Patočka: Odmítnutí Bursíka jako "morální povinnost"

Stoupenci P. Štěpánka se na neformálním jednání před sjezdem v neděli ráno tudíž rozhodli změnit strategii a za kandidáty do předsednictva postavit a obhajovat jak Petra Štěpánka a Martina Bursíka, tak Danu Kuchtovou a Džamilu Stehlíkovou. (Původní postup spočíval na tom, že v případě prohry P. Štěpánka nebudou opozičníci vůbec do předsednictva kandidovat kvůli riziku, že by nesli odpovědnost za další manipulace, které jsou dvojici Beránek-Patočka vlastní.

Dana Kuchtová v neděli při předvolební řeči na post první místopředsedkyně uvedla, že nynější celková politika v ČR má charakter vlčí smečky a SZ by ji měla kultivovat. K. Dubská po ní požadovala záruky, že z důvodů případného budoucího nesouhlasu s předsedou SZ neodstoupí. Po diskusi následovalo hlasování, v něm se pro D. Kuchtovou vyslovilo 97 lidí ze 177. Proti Kuchtové z řad PBH nekandidoval nikdo.

Protikandidáta neměla ani Jana Ulbrychová. S 94 hlasy ze 163 se stala opět místopředsedkyní pro média.

Pavel Brzobohatý, bezkonfliktní místopředseda pro hospodaření, obhájil svůj post se 103 hlasy proti p. Mojžíškovi, (43 hlasů), málo známému členovi SZ ze severní Moravy. Hlasovalo 161 lidí.

O post místopředsedy pro zahraničí se ucházel Petr Štěpánek a Olga Lomová. Matěj Stropnický zpochybňoval schopnosti P. Štěpánka v komunální politice, Jakub Patočka a Jan Beránek vyzývali k volbě Olgy Lomové. Tomáš Tožička vystoupil znovu s názorem, že Štěpánek jako spolupracovník instituce US AID, která má v rozvojových zemích problematickou aktivitu, nemůže být ve vedení SZ, Jan Šícha u Štěpánka kritizoval střet zájmů v oblasti zahraničněpolitické funkce a zahraničního podnikání. Jiří Guth naopak zlehčoval schopnosti Olgy Lomové tím, že jejím hlavním kritériem při rozhodování je argument "To by se dalajlámovi líbilo" nebo "Václav Havel by to taky tak řekl". Petr Uhl vzhledem ke stylu vystupování Lomové potichu popichoval některé účastníky sjezdu, aby Lomové položili otázku týkající se jejího postoje k Mao Ce-tungovi. Štěpánek získal 88 hlasů, Lomová 80, hlasovalo 169 straníků.

Lomová nastoupila opět do souboje o člena předsednictva pro odborné sekce, tentokrát proti Martinu Bursíkovi. Bursík vystupoval jako stoupenec navrácení důvěry a společné práce, navrhoval otevřít stranu akademické sféře a lidem v regionech. Milan Smrž s poukazem, že není pro recyklaci politiků uvedl, že ho zdroj z KDU-ČSL před Bursíkem důrazně varoval, protože s Bursíkem nebyla možná domluva o tom, jaké funkce v KDU-ČSL chce. Neela Winkelmannová informovala, že Bursík, prosazující ekologickou politiku výhodnou pro ČEZ, kolem sebe má klientelistickou síť a že v případě jeho zvolení budou mít ta nejsilnější mocenská centra vliv na SZ:

"Martin Bursík má kolem sebe síť nevládních organizací a členů SZ, kteří jen nejsou schopni nebo ochotni kritizovat. Je majitelem nemovitostí v atraktivních lokalitách v Praze, např. v bezprostřední blízkosti parlamentu. V těchto objektech pronajímá či zapůjčuje kancelářské prostory např. sdružení Oživení kandidáta na předsedu SZ Petra Štěpánka nebo poslanci Evropského parlamentu Milanu Horáčkovi, ale také např. byt Daliboru Stráskému, bývalému místopředsedovi SZ, poradci ministra Ambrozka a místopředsedovi Sdružení Calla... Kontakty a vliv pana Bursíka jsou nebezpečím pro demokratické procesy v SZ."

Proti Winkelmannové se ozval ředitel Duhy Martin Ander, který popřel existenci klientelských vazeb u Bursíka. Emotivně vstoupil do debaty J. Patočka s tím, že SZ si už zvolila svého předsedu, a ten potřebuje svůj tým. Proto je podle Patočky "morální povinnost" volit Olgu Lomovou. Pro Lomovou jako součást svého týmu se vyslovil i Beránek, Petr Šafařík připomínal, že Bursík je už členem 3. strany. Ozval se i předseda účelové organizace Nové Město na Moravě Karel Hoplíček s otázkou, proč Bursík v televizi tvrdil, že o SZ zájem už nemá, když nyní má. Kateřina Dubská ocenila Bursíkovu protihráčku tím, že je to žena konzistentních názorů.

Bursík pak vysvětloval, proč se nestal lídrem evropské kandidátky SZ: při vyjednávání s Janem Beránkem o 21 Bursíkem daných bodech došlo ke shodě až na několik, s nimiž vedení SZ nesouhlasilo: Bursík chtěl nejdříve projít primárními volbami v regionech, mít tak mandát většiny strany a nebýt nadekretován shora, na evropskou kampaň považoval za nutné vynaložit více prostředků a nechtěl se ztotožnit s některými pasážemi programu SZ. Ocenil také starší členy SZ za to, že celá léta drželi značku, a nyní vyvažují mládí a nadšení. Bursík nakonec dostal 92, Lomová 67 hlasů, hlasovalo 164 delegátů.

J. Beránek: Chci svůj tým, nebo odstoupím

Oldřich Lukáš se představil jako zájemce o funkci místopředsedy pro neziskový sektor, vyzýval k etické transformaci a odložení ješitnosti, poté se omluvil za rozeslání mailu, v němž chybně označoval Milana Horáčka za agenta StB, a vyzval své příznivce k volbě Jana Korytáře. Kandidátkou opozičníků proti libereckému ekologickému aktivistovi Korytářovi byla Džamila Stehlíková. Ta se vyslovila pro rozšíření záběru zelených i směrem k okruhu lesbiček a gayů, podobně jako Korytář, podle nějž by se SZ měla stát stranou neziskového sektoru, tak jako je ODS stranou podnikatelů a ČSSD stranou zaměstnanců. Korytář však navíc apeloval na disciplínu: "Budu volit raději nesympatické lidi naší kandidátky než přátele na kandidátce jiné strany." Stejně tak žádal, aby v týmu J. Beránka byli lidé, co táhnou za jeden provaz a nevynáší věci na veřejnost. Bursík nato vyzval k volbě Džamily Stehlíkové pro její širší, čistou ekologii překračující záběr.

Předseda Beránek poté v emotivním výstupu upozornil, že do předsednictva už byli zvoleni 3 opozičníci, tudíž je volba Korytář versus Stehlíková zásadní otázkou a nepřímo naznačil své odstoupení, pokud nebude mít předsednictvo v případě zvolení Stehlíkové pod kontrolou. Vzápětí ho podpořil přítel J. Patočka naléhavou větou: "Prosím všechny, abyste volili Jana Korytáře. Je to věc významu, který nedokážeme ani dohlédnout". Podobně vystoupil Ivan Hora, podle nějž by měl tým pracovat podle předsedy. Stehlíková obdržela 71 hlasů, zvítězil Korytář s 88 hlasy.

Sjezd krátce ještě diskutoval o možné volbě předsedy Ústřední revizní komise, kde se mělo rozhodnout mezi opozičníkem Petrem Hrdinou a "starozeleným" Josefem Sedláčkem, tvůrcem další - částečně účelové - ZO SZ Bludov. K volbě ÚRK však už nedošlo a pokračování sjezdu bylo přesunuto na další termín, nejpozději do konce roku 2004. 150

J. Patočka: Žádám vedení ČTK, aby zjednalo nápravu...

Výsledky sjezdu byly v tisku interpetovány buď jako krok k usmíření uvnitř strany, či naopak jako předzvěst dalšího konfliktu. 15. 9. vyšla na Ekolistu a Britských listech výzva Ivana Dejmala, Karla Jecha, Petra Uhla a Jana Wünsche nazvaná Strana zelených dospívá k vnitřnímu sjednocení, v níž nabídli ukončení vzájemných výčitek za předsjezdové události, a s ohledem na zvolení Štěpánka, Bursíka a Kuchtové přislíbili podporu nově zvolenému vedení, ovšem s tím, že na poměry v SZ budou dále reagovat. 151

Zvolení Jana Beránka předsedou SZ většinou 9 hlasů při existenci vícero "předsjezdových" účelových organizací, okomentovalo vedení SZ následovně: "Potvrzením J. Beránka ve funkci se zeleni vyslovili pro pokračování v nastoupeném kurzu s programem, díky kterému získali v evropských volbách pozici nejsilnější mimoparlamentní strany." 152 Sám předseda v triumfalismu a vyžadování poslušnosti pokračoval, když uvedl:

"Nechápu, proč to někdo považuje za moji prohru. Vím, že spousta lidí usilovala o to, aby mě v té pozici nahradil můj kolega Petr Štěpánek, ale zvítězil jsem já, takže to považuji za vítězství." 153 Prohlásil také: "Od všech lidí v mém týmu jasně zaznělo, že jsou připraveni loajálně pod mým vedením spolupracovat." 154 Ve svém zpravodaji, rozesílaném členům SZ, konstatoval: "Za důležité považuji, že sjezd potvrdil dosavadní programové směřování. Delegáti sjezdu obnovili můj mandát ve funkci předsedy strany a výraznou většinou schválili zprávu o činnosti předsednictva, kterou jsem sjezdu předkládal. Podobně schválili také zprávu o činnosti Ústřední revizní komise. Potvrdili tím, že předsjezdová obvinění mého vedení z nedostatku demokratičnosti a z autoritářství neodpovídala skutečnému stavu. Také otevřená soutěž o vedení strany definitivně vyvrátila tvrzení, že v naší straně panují nedemokratické poměry." 155

Šéfredaktor Literárních novin Jakub Patočka v nich 20. 9., dva týdny po sjezdu publikoval ve svých novinách celostránkový článek Zpravodajství jako kampaň, v němž vyzval vedení ČTK k přeřazení redaktorky Soni Remešové na jiné téma za to, jak tendenčně píše o Straně zelených. Redaktorka Remešová mj. podle Patočky úmyslně opomenula emotivní apel jeho sympatizantky Táni Fischerové, která prohlásila, že "výměna vedení, které má ten nejlepší program, by zahubila květinu naděje 156 ...

M. Bursík: proti "autobusové demokracii"

Olomoucký sjezd pokračoval 11. 12. 2004 v Praze v kulturním domě Eden před budovou ministerstva životního prostředí. Z asi 200 delegátů olomouckého sjezdu jich do Prahy přijelo už jen 160. Strana se tentokrát rozpoltila na dva tvrdě soupeřící bloky a PBH ztratili většinu, díky čemuž se jednání protahovalo a výsledek se dal hodnotit jako remíza. Sjezd krátce navštívili Jaromír Štětina a Milan Horáček.

V sérii vystoupení delegátů zaujal mj. Martin Bursík, navrhující několik opatření "na ochranu SZ před autobusovou demokracií". "Není dobré dávat do základů strany praxi, kdy někdo přiváží na konferenci svoje delegáty autobusem," uvedl v narážce na metodu bleskového zakládání účelových organizací PBH před důležitými konferencemi. Termín "autobusová demokracie" byl použit v nadsázce, dovoz narychlo do strany přihlášených příbuzných a známých přímo autobusem nebyl prozatím nikým v SZ použit. Na sjezdu poprvé v historii SZ dala v jednom případě většina delegátů hlasitě najevo nelibost nad vystoupením J. Patočky. Ten naopak v dalším případě - ač sám hlavní iniciátor a konstruktér účelových organizací a "válcovacích většin" - protestoval proti "brutální hlasovací většině" v okamžiku, kdy neměl většinu na svojí straně.

Typická situace nastala při představování uchazečů o vedení ÚRK. Jeden z nich, bývalý předseda "staré" SZ Miroslav Rokos, vždy váhavý člověk s opatrným, úřednicky vyváženým přístupem, byl za svou pomoc Patočkovi a Beránkovi v období 2002-2003 velmi oceňován a skupinou PBH líčen jako záruka nového trendu a znamení nových poměrů. Taktéž kandidatura Patočkou manipulovaného Rokose jako "jedničky" SZ do brněnského zastupitelstva při komunálních volbách na podzim 2002 byla vehementně protlačována. V okamžiku, kdy však 11. 12. 2004 Rokos vystoupil jako zájemce o post předsedy ÚRK, a to s podporou Bursíka a opozičníků, byl okruhem PBH doslova rozcupován na kusy. Disciplinované jádro PBH ve složení Daniela Matějková (údajně placená částečně Beránkovou organizací WISE, Patočkou neúspěšně prosazovaná do LtN a poté působící jako asistentka Jaromíra Štětiny), Lenka Sedláková (údajně částečně v minulosti placená Patočkovým Institutem demokracie pro všechny), Kateřina Dubská, Dita Horová, Olga Lomová a Jana Ulbrychová (taktéž financovaná ze zdrojů SZ) a nakonec i Patočka s Beránkem sami označili Rokose za nezpůsobilého kvůli vlastnostem, které u něj v roce 2002 nevadily - přílišně váhavosti, "měkkosti", odpovědnosti za minulé přečiny "staré" a zkorumpované SZ. "Byla by to ta nejhorší možná varianta," vysvětlila Matějková. 157

Delegáti nakonec novou ÚRK zvolili - předsedou se stal Petr Hrdina, tentokrát překvapivě navržený a podporovaný PBH (Ještě v Olomouci ovšem uvažovali opozičníci o Hrdinovi, PBH pak o "starozeleném" Josefu Sedláčkovi z Bludova). Opozičníci podporovali - neúspěšně - Miroslava Rokose. Z opozičníků se do pozic řadový členů ÚRK dostali Jan Lata, Miroslav Rokos a do SZ právě z SOS přestoupivší Eva Tylová. Stoupenci PBH do ÚRK pak zvolili dosavadní členy Tomáše Adama, Anderu Herbrychvou a Františka Křístka. (Pikantně působila Patočkova veřejná podpora F. Křístkovi, poměrně svéráznému, nicméně loajálnímu člověku). Adam, Herbrychová a Křístek uvedli, že nadále stojí za udělením pořádkových opatření opozičníkům.

Nestihla se volba té části RR SZ, kterou má volit sjezd, tudíž až do příštího řádného sjezdu budou RR SZ tvořit jen členové zvolení v krajích. Usnesení, že sjezd má volit místo 30 jen 20 členů RR, bylo přijato až po několika hodinách úporného jednání. RR SZ tedy zůstala neúplná. Podle rozhodnutí sjezdu však má tedy v budoucí, více decentralizované RR SZ stoupnout vliv krajů. Delegáti ale schválili návrh Pavla Brzobohatého na změnu rozpočtu na rok 2005, jemuž někteří opozičníci vyčítali závažné chyby, nejasnosti a podřízení financí především skupině přátel PBH. Podobně jako v dalších případech, stoupenci PBH přesvědčili delegáty ke schválení rozpočtu líčením nebezpečí a hrozeb - tentokrát šlo o hrozbu konkurzu, do nějž by se SZ údajně dostala v případě neschválení rozpočtu.

Sjezd neschválil politickou deklaraci Jakuba Patočky, nazvanou Zelená alternativa k rudé i modré totalitě - provolání sjezdu SZ k občanům. 158 J. Patočka ji večer před sjezdem rozeslal členům SZ s vysvětlujícím komentářem:

"Milí zelení, posílám vám návrh deklarace, který předložím zítra k projednání na dokončení našeho sjezdu. Jak většinou víte, před deseti týdny postihlo mou rodinu velké neštěstí...

(Pozn. autora: Manželka Jakuba Patočky Vanda, matka tří dětí, 27. 9. 2004 spáchala sebevraždu, přičemž předseda Beránek dal na jednání rady Evropské strany zelených 28. 11. v Dublinu její čin do souvislosti s tlakem některých evropských a českých zelených na Patočku)

Váhal jsem, zda se nemám z veřejného působení zcela stáhnout, ale nakonec se ve mně ujímá přesvědčení, že bych měl ve směru, v němž jsem pracoval dříve, působit nadále, byť třebas v něčem jinými způsoby... Věřím, že přijetí sjezdem by mohlo napomoci zeleným dále se vyvinout k duchem mladé, odvážné a sebevědomé straně, která věnuje více pozornosti skutečným problémům skutečných lidí a nepitvá se tolik ve svých útrobách..." Samotný text deklarace mj. uváděl:

"Naše veřejnost je právem znechucená úrovní české politiky... Již nyní je prakticky jisté, že pokud do příští sněmovny nevstoupí kromě liberálních, křesťanských a sociálních demokratů i zelení, nepodaří se žádným způsobem většinu bez komunistů a ODS sestavit... Náš politický program Vize ekologické demokracie i obrození naší strany v posledních dvou letech dávají českým občanům naději, že politickou situaci v naší zemi skutečně lze měnit k lepšímu. Navrhujeme svým spoluobčanům, aby se s naším programem i s naší politikou seznámili a podpořili nás aktivní účastí. Každému, kdo se právem obává hrozby rudé i modré totality, nabízíme zelenou alternativu!" 159

Příznačnou ukázkou mezi líbivými teoretickými postuláty "zelené alternativy" PBH a jejich konkrétní, praktickou realizací se stala otázka financování byrokratického aparátu strany. Na sjezdu se již nestihly vznést dotazy na PBH ohledně výplat, odměn, různých honorářů, využití automobilu a dalšího čerpání financí okruhem PBH z rozpočtu SZ, stejně tak z fondů neziskové organizace WISE a z Institutu demokracie pro všechny či dotazy ohledně výkazů práce Jana Beránka, čerpajícího údajně prostředky "na plný úvazek" zároveň od SZ i od WISE. Na písemné dotazy Martina Kolíka z jihočeské SZ ohledně financování okruhu PBH, učiněné krátce po sjezdu, "patočkovský" místopředseda pro hospodaření SZ Pavel Brzobohatý v hromadném mailu mj. odvětil: "Co je v položce mzdy o odměny? Zde jsou obsaženy všechny mzdy včetně odvodů, platby fakturovaných služeb, a dohody s příležitostnými pracovníky. Nejsou zde dohody týkající se volebních kampaní a dohody na sjezd. Nebudou zveřejňovat jmenovitě výši odměn u pracovníků, kteří si to nepřejí, protože to považuji za neetické...." 16

"Zvířatům už nepřipadalo zvláštní ani to, že si prasata koupila rádio, objednala zavedení telefonu a předplatila různé noviny. Nebylo nic neobyčejného na tom, když se Napoleon procházel po zahradě farmy s dýmkou - ani když si prasata navlékla obleky ze šatníku pana Jonese. Napoleon sám se objevil v černém převlečníku, kožených kalhotách a kamaších..."

Závěrečný citát přece jen obsahuje jednu velkou nepřesnost. Na rozdíl od sedřených zvířat z Orwellovy farmy čím dál většímu počtu členů SZ začínají připadat praktiky včerejších nadějných reformátorů - dnešních gubernátorů čím dál podivnější... Útrapy a zkušenosti prožité s PBH snad skýtají velkou šanci, že po překonání nevyhnutelné sektářské etapy nezačne celý tento tragikomický příběh v SZ s jinými lidmi v budoucnu nanovo...

PRAMENY:

• Aktuálně, www.zeleni.cz
• Bečvář, J.: Aktiv na Žofíně, Rudé právo, 25. 6. 1988.
• Beránek, J.: Jsme jediná opozice lepší než vláda. Zelené listy, Brno, říjen 2003.
• Beránek, J.: Máme vizi jiné společnosti. Ekolist č. 2, 2003, též na www.ekolist.cz , 3. 2. 2004.
• Czexpres č. 1, 11. 5. 2002.
• Beránek, J.: Pracovní verze textu SZ v evropských volbách 2004, 17. 6. 2004.
• Beránek, J.: Žádost o zdrženlivé stanovisko ve věci svolání momořádného sjezdu, 23. 3. 2004, elektronicky rozeslaný text.
• Beránek, J.: Zelení jsou v pořádku, problém má Pavel Pečínka. Britské listy, www.blisty.cz , 5. 2. 2004.
• Beránka chtějí v čele Zelených vystřídat Štěpánek s Bursíkem. ČTK, Praha, 16. 7. 2004.
• Brezina, I.: Připomínají Sládkovce. Lidové noviny, 10. 9. 2004, též pod názvem Zelení se pokusí zbavit nedemokratických neodemokratů na www.neviditelnypes.cz , 10. 9. 2004.
• Brezina, I.: Zelení mloci útočí. Britské listy, www.blisty.cz , 21. 7. 2004.
• Brzobohatý, P.: Mail pro všechny, 14. 12. 2004.
• Bursík, Dejmal, Uhl: Podporujeme Evu Tylovou, nikoliv Jakuba Patočku. Britské listy, www.blisty.cz , 21. 4. 2004.
• Cohn-Bendit, D.: Předsednictvo českých zelených potlačuje demokratickou diskusi. Britské listy, w ww.blisty.cz, 14. 4. 2004.
• Cohn-Bendit, D.: Písemné vyjádření RR SZ, čteno na jednání RR SZ 7. 12. 2003 v Brně.
• Česká SZ vyloučila Milana Horáčka pro "hrubé porušení stanovu". Britské listy, www.blisty.cz , 26. 4. 2004.
• Čulík, J.: Zelený euroskandál. Lidové noviny a Britské listy, 27. 4. 2004.
• Daniel, M.: Tmavozelený svět - úspěch SZ v eurovolbách ještě nemusí prospět zelené myšlence, Lidové noviny, 9. 4. 2004.
• Databáze členů SZ, únor 2004.
• Dejmal, I.: Bursík a zelení, Praha, 26. 5. 2003.
• Dejmal, I.: Koho volit a proč nejsou zelení jednotní, Fórum Ekolistu, www.ekolist.cz , 7. 6. 2004.
• Dejmal, I.: Potřebujeme efektivní zelenou politiku. Praha, 2. 2. 2004.
• Děkujeme, odejděte! www.dekujeme-odejdete.cz
• Dolejší, K.: Demokracii zelenou viděti... Britské listy, www.blisty.cz , 15. 3. 2004.
• Dolejší, K.: Tmavozelení proti temným silám aneb paměť jazyka aparátnického. Britské listy, www.blisty.cz , 10. 2. 2004.
• Dolejší, K.: Zelená na levačku aneb Proč nemohu být "novodemokratem". Britské listy, www.blisty.cz , 4. 2. 2004.
• Dopis iniciátorů výzvy Za zelené pestré a tolerantní. 7. 9. 2004.
• Dopis OP SZ členům SZ - Výsledky voleb do EP a nejbližší úkoly SZ. 15. 6. 2004.
• Doprovodný text k návrhu programu SZ, Brno, 7. 8. 2003.
• Dotaz S. Bartíka, M. Bursíka, T. Havlíčka, P. Pečínky, P. Štěpánka, P. Uhla a J.Wunsche pracovnici hlavní kanceláře Š. Peroutkové z 5. září 2004
• Feřtek, T.: Osmý den. Reflex, www.reflex.cz , 16. 6. 2004.
• Feřtek, T.: Spor o Bursíka, Reflex, www.reflex.cz , 9. 10. 2003.
• Feřtek, T.: Volte zelené. Ale které? Reflex, pouze internetová verze na www.reflex.cz , 7. 6. 2004.
• Hoplíček, K.: Převálcovaný Martin Mach, 28. 10. 2003, dříve na www.zeleni.net
• Horák, K.: Důležitý mezník v boji o překonání krize. Rudé právo, 14. 11. 1988.
• Jakub Patočka: Po Železném dluhy, po zelených stromy. Tisková zpráva SZ, 18. 4. 2004.
• Jech, K.: Červnový recyklační fejeton - recyklační volební mariáš, galymatyáš, guláš. Fórum Ekolistu, www.ekolist.cz , 31. 5. 2004.
• Keller, J.: Zelené bezvětří aneb Ukážu ti cestu Rájem, Mosty č. 32, 6. 8. 2002.
• Klos, Č.: Matematická demokracie, Euro č. 19, 10. 5. 2004.
• Klos, Č.: Naskočila zelená, Euro, 14. 4. 2003.
• Klos, Č.: Účtování s kritiky, Euro č. 19, 10. 5. 2004.
• Koalici Zelení / Šance posílí také SOS. MFD střední Morava, 7. 6. 2004.
• Kohout, J. Mezi dubnem a květnem 1968. Rudé právo, 28. 5. 1988.
• Kojzar, J.: Avanturista z tzv. Čtvrté internacionály. Rudé právo, 18. 6. 1988.
• Kojzar, J.: O tak zvaném KAN. Rudé právo, 28. 7. 1988.
• Komentáře a úvahy, Anketa. www.nno-politika.ecn.cz
• Komentáře, úvahy, fejetony, http://mujweb.cz/www/zelenipl/
• Komuniké Veselé akční fronty za rehabilitaci Milana Horáčka VAFRMH. Fórum Ekolistu, www.ekolist.cz , 6. 5. 2004
• Korespondence mezi J. Beránkem a představitelkami Evropské federace stran zelených (EFGP) Gabrielou Szubovou a Michelle Rieovou, Brno, Brusel, 3. a 4. 11. 2004.
• Kundra, O.: Zelení rudí vzteky. Respekt, 10. 5. 2004.
• Lukáš, O.: Politika ve světle karmických struktur, Politika ve světle poselství Vesmíru, Politikovo osvícení, rubrika Komentáře, úvahy, fejetony, http://mujweb.cz/www/zelenipl/
• Mach, M.: Kampaň za červnový sjezd. Zpravodaj OP v SZ č. 4, květen 2004
• Mach, M.: Převálcovaná Vysočina. 25. 10. 203, dříve na www.zeleni.cz
• Mach, M.: Táborský sjezd, interní text, 8. 10. 2003
• Mach, M.: Volby do Evropského parlamentu. Zpravodaj OP v SZ č. 3, květen 2004
• Maily P. Pečínkovi od skrytého zdroje z Bludova, 31. 8, 2. 9, 3. 9. 2004
• Matouš, M.: Dubčekova cesta od tragédie k frašce, Rudé právo, 10. 8. 1988
• Matouš, M.: Kdo je Václav Havel. Rudé právo, 10. 8. 1988
• Milana Horáčka můžeme i vyloučit! Britské listy, www.blisty.cz , 14. 4. 2004
• Mulder, P.: Ekologické flirtování s krajní pravicí. Sedmá generace č. 6 / 2002
• Návrh ÚRK Republikové radě na udělení napomenutí P. Uhlovi, T. Havlíčkovi, I. Dejmalovi, D. Kuchařovi, P. Pečínkovi, M. Punčochářovi a J.Wünschovi, pravděpodobně leden 2004
• Obrana i rozvoj socialismu - nedělitelný úkol. Rudé právo, 19. 8. 1988
• Odpovědi předsedy SZ Jana Beránka, www.idnes.cz , 16. 9. 2004
• Otevřená platforma SZ - Ustavující prohlášení. Praha, 1. 2. 2004, www.otevreni.cz
• Otevřený dopis ZO SZ Čeladná, na vědomí p. Uhlovi aj. Beránkovi. Čeladná, 23. 1. 2004
• Palán, M.: Míříme do parlamentu pomalu, ale jistě. Nedělní svět, 19. 9. 2004
• Patočka, J.: Anarchisté a hnutí Duha. Autonomie č. 16, 1993
• Patočka, J.: Jak zabránit zkažení strany? Programem! Zelené listy, Brno, květen 2003
• Patočka, J.: Pracovat, aby Evropa přijala vizi ekologické demokracie. Zelené listy, Brno, prosinec 2003
• Patočka, J.: Silná Evropa je naším státním zájmem. Zelené listy, Brno, jaro 2004
• Patočka, J.: Stříbrný okraj mraku. Literární noviny, 7. 7. 204
• Patočka, J.: Vladimír Špidla a jeho slovo. Literární noviny č. 20, 16. 5. 2001
• Patočka, J.: Zpravodajství jako kampaň. Literární noviny č. 39, 20. 9. 2004
• Pečínka, P.: Boj o moc, tentokrát v zeleném. Listy č. 2 / 2004, www.listy.cz
• Pečínka, P.: Jak se čistila strana aneb Konec pseudozelených v Čechách. Britské listy, www.blisty.cz , 27. 6. 2003.
• Pečínka, P.: Jak se zocelovala strana aneb V žáru temnězeleného slunce. Britské listy, www.blisty.cz , 25. 11. 2003.
• Pečínka, P.: Jak Strana zelených svlékla starou kůži. Britské listy, www.blisty.cz , 22. 9. 2003.
• Pečínka, P.: Martin Bursík vstupuje do Strany zelených. Britské listy, www.blisty.cz , 2. 7. 2004
• Pečínka, P.: Nadace Heinricha Bölla se distancuje od Patočky a Beránka. Britské listy, www.blisty.cz , 2. 2. 2004
• Pečínka, P.: Sekta? Fanklub? Hnutí? Strana? Fórum Ekolistu, www.ekolist.cz , 9. 9. 2004
• Pečínka, P.: Strana zelených shodila další zátěž, jiné ji táhnou ke dnu dál. Neviditelný pes, www.neviditelnypes.cz , 29. 8. 2003
• Pečínka, P.: Zelená Evropa: tmavozelený západ, světlezelený jih, šedozelený východ. Britské listy, www.blisty.cz , 19. 10. 2004.
• Pečínka, P.: Zelení ve druhé fázi reformy: "Apoštolové pravdy" versus "Západoevropani". Neviditelný pes, www.neviditelnypes.cz , 16. 9. 2003
• Pergl, V.: Dopis 99 pragováků. Rudé právo, 16. 8. 1988
• Podnět J. Beránka aj. Patočky ÚRK k "Prohlášení demokratů v SZ". Brno, 30. listopadu 2003
• Podporují nás, www.volby.stranaos.cz
• Postavení Zelených v Evropě, záznam Čro z 8. 4. 2004 na www.rozhlas.cz/cro6/porady/_zprava/112124
• Poznámky Jiřího Gutha z jednání RR SZ v Havlíčkově Brodě 26. 6. 2004
• Prohlášení demokratů v SZ - listopad 2003. In: Několik výzev a textů zevnitř SZ, Fórum Ekolistu, www.ekolist.cz , 26. 2. 2004
• Předsedou zelených Jan Beránek. Tisková zpráva Strany zelených, 12. 9. 2004
• Přehled některých porušení stanov a demokratických postupů v SZ. In: Zelené facky na pokračování, Britské listy, www.blisty.cz , 10. 2. 2004
• Sázení stromečků, leták SZ dubna 2004
• Sedláková, L.: Návrh na vyloučení P. Pečínky ze SZ - pro jednání ZO SZ Brno-střed, Brno, červenec 2004
• Seznam delegátů olomouckého sjezdu SZ z hlavní kanceláře SZ, zaslaný 29. 8. 2004
• Seznam členů ZO SZ Nové Město na Moravě a ZO SZ Žďár nad Sázavou, závěr roku 2004
• Sjezd SZ, Olomouc 11.-12. září 2004. Dokumenty ke kandidatuře Petra Štěpánka, nedatováno
• Sjezd zelených bude v září. Tisková zpráva SZ, 16. 7. 2004
• Stano, J.: Skvrny jako po mouchách. Rudé právo, 14. 7. 1988
• Stanovisko Kulatého stolu OP SZ k účinnosti nových stanov a k mimořádné povaze posledních sjezdů SZ, Praha, 14. 3. 2004
• Stejskal, J.: Martin Bursík s Petrem Štěpánkem chtějí vést Stranu zelených. Ekolist, www.ekolist.cz , 21. 7. 2004
• Strana zelených dospívá k vnitřnímu sjednocení. Britské listy, www.blisty.cz , 15. 9. 2004
• Stráský, D., Liška, O.: Odstupujeme z předsednictva Strany zelených. Britské listy, www.blisty.cz , 15. 4. 2004
• Šálek, M.: Až na dno blahobytu. Mladý svět č. 43, Praha 1993
• Šaradín. P.: Spor u zelených? Listy č. 2 / 2004, www.listy.cz
• Škrabraha, M.: Neztrácet zelenou naději, Britské listy, www.blisty.cz , 11. 2. 2004
• Šulák, T.: Komunální volby a občanská alternativa. Literární noviny č. 41, 7. 10. 2002
• Tmavozelená výzva, http://ecn.cz/politika , www.zeleni.cz
• Uhl, P.: Petr Uhl odpovídá Jakubu Patočkovi. Literární noviny, www.literarky , č. 42, 2004
• Uhl, P.: Seznam delegátů. Text rozeslaný 31. 8. 2004 delegátům olomouckého sjezdu SZ
• Uhl, P., Suk, J.: K práci V. Havla Moc bezmocných. In: Krtek č. 2, Uppsala, srpen 1984
• Uhl, P.: Věřím v pád patočkovského sektářství. Britské listy, www.blisty.cz , 14. 4. 2004
• Uhl, P.: Vyloučení Milana Horáčka bylo zrušeno. Britské listy, www.blisty.cz , 17. 5. 2004
• Uhl, P.: "Vyloučení" Milana Horáčka ze SZ. Britské listy, www.blisty.cz , 26. 4. 2004
• Ustavení a provolání Přírodní platformy - reakce Jakuba Patočky na ustavení Otevřené platformy. In: Několik výzev a textů zevnitř Stran zelených. Fórum Ekolistu, www.ekolist.cz , 26. 2. 2004
• Václav Havel nás má na ledničce, jásali zelení. MFD, 10. 6. 2004
• Vážení přátelé a nevážení nepřátelé ve Straně zelených, dopis I. Dejmala, 26. 6. 2004
• Vize ekologické demokracie, program SZ, pracovní verze 2.0
• Vize ekologické demokracie, program SZ. Pracovní verze 2. 4, navazující na 3. setkání programové pracovní skupiny v Havlíčkově Brodě
• Vrbecký, F.: Jeden z K 231. Haló sobota, Rudé právo, 13. 8. 1988
• Vstup SZ do parlamentní politiky (teze ke kandidatuře Petra Štěpánka na předsedu SZ a Martina Bursíka do předsednictva SZ), Praha, 16. 7. 2004
• Výzva šestnácti - Dejte šanci Straně zelených! Mosty č. 24, 11. 6. 2002
• Zápis z členské schůze ZO SZ Brno-střed konané dne 15. 1. 2004
• Zápis z jednání RR SP, konaného dne 14. 3. v Domě techniků v Pardubicích, březen 2004
• Zápis ze schůze ZO SZ Praha 1 z 20. 8. 2004
• Zápis ze sjezdu 11.-12. září 2004 v Olomouci. Text dostupný na http://www.zeleni.cz , ovšem spolu s dalšími zápisy skrývanými okruhem PBH před veřejností dostupný pouze v rubrice Pro členy
• Zápisky autora ze 2. části olomouckého sjezdu SZ v Praze, 11. 12. 2004
• Zápisky autora ze sjezdu SZ v Olomouci, 11.-12. 9. 2004
• Zelená alternativa k rudé i modré totalitě - provolání sjezdu SZ k občanům. 10. prosince 2004
• Zelení, Šance a SOS jdou do voleb společně. Lidové noviny, 7. 6. 2004
• Zelení: Z voleb jsme vyšli se vztyčenou hlavou, jsme strana mladých. Tisková zpráva SZ, 15. 6. 2004
• Zelené listy, Brno, 2003-2004
• Zelený týden, 2004, elektronicky rozesílaný zpravodaj
• Zelený týden č. 8, 18. 9. 2004, elektronicky rozesílaný zpravodaj
• Zpráva Petra Uhla o sjezdu SZ v Praze 11. 12. 2004
• Zpravodaj Otevřené platformy ve Straně zelených, 2004, elektronicky rozesílaný časopis
• Ztroskotanci a samozvanci. Rudé právo, 12. 1. 1977..

---

• Čermák, V.: Otázka demokracie, díl I., kapitola Autokracie. Praha, Academia, 1992
• Fiala, P.: Schubert, K.: Moderní analýza politiky. Brno, CDK, 2000
• Havel, V.: Moc bezmocných. In: Havel, V.: O lidskou identitu. Rozmluvy, Praha 1990
• Havel, V.: O smyslu Charty 77. In: Prečan, V. (ed.): Charta 77 1977 - 1989. Od morální k demokratické revoluci. Dokumentace, Scheinfeld-Schwarzenberg a Bratislava, 1990, s. 162
• Havel, V.: Politika a svědomí. In: Havel, V.: Do různých stran. Knihovna Lidových novin, Praha 1990
• Loewenstein, B.: My a ti druzí. Doplněk, Brno 1997
• Orwell, G.: Zvířecí farma, Práce, Praha 1991
• Parsons, W.: Public Policy. An introduction to the theory and practice of policy analysis. Cheltenham, Northampton, 2001
• Pečínka, P.: Zelená zleva? Historie ekologických stran v Evropě. Praha, G plus G, 2002
• Pfaff, I.: Česká levice proti Moskvě 1936 - 1938. Praha, Naše vojsko, 1993
• Pithart, P.: Pravda zadarmo. Dizi-rizika. In: Prečan, V. (ed.): Charta 77 1977 - 1989. Od morální k demokratické revoluci. Dokumentace, Scheinfeld-Schwarzenberg a Bratislava, 1990
• Probst, L.: What's left? Antipolitics and the decline of the East German citizens'movement in postunification Germany. New German Critique, Issue 72, 1997
• Rezek, P.: Filozofie a politika kýče, Oikumene, Praha 1991

SEZNAM ZKRATEK

BF Brandýské fórum

Poznámky pod čarou

1 Fiala, P., Schubert, K.: Moderní analýza politiky. Brno, CDK, 2000, s. 75-77, 82-84, 120-125, Parsons, W.: Public Policy. An introduction to the theory and practice of policy analysis. Cheltenham, Northampton, 2001, s. 457, 463-467, 482-483, 500, 546.

2 K faktorům, ovlivňujícím vývoj zelených v Evropě viz např. Pečínka, P.: Zelená Evropa: tmavozelený západ, světlezelený jih, šedozelený východ. Britské listy, www.blisty.cz , 19. 10. 2004.

3 Pečínka, P.: Zelená zleva? Historie ekologických stran v Evropě. Praha, G plus G, 2002, s. 190-207.

4 Blíže Tmavozelená výzva, dostupná na http://ecn.cz/politika , na www.zeleni.cz nebo pomocí vyhledávače www.google.com. Tmavozelená výzva byla rozeslaná několika desítkám lidí koncem roku 2002 hlavním organizátorem s dovětkem, aby byla udržena v naprosté tajnosti, tudíž ji během několika dní zveřejnily LN. Když Jakub Patočka zmínil nutnost "vyšetření celé věci", rozeslal P. Pečínka asi 400 členům SZ úmyslně ironický mail. V něm informoval, že po výslechu se k vyzrazení Tmavozelené výzvy přiznal zelený plyšový žabák Pečínkových dvojčat, spolupracující s Noelem Fieldem, Osvaldem Závodským a Beřichem Geminderem a udržující kontakty s Allanem Dullesem a Ivanem Brezinou. Skutečný informátor LN se dosud nepřihlásil.

5 Pečínka, P.: Jak se čistila strana aneb Konec pseudozelených v Čechách. Britské listy, www.blisty.cz , 27.6. 2003, Pečínka, P.: Jak Strana zelených svlékla starou kůži. Britské listy, www.blisty.cz , 22. 9. 2003. Už tehdy např. Čestmír Klos (Naskočila zelená, Euro, 14. 4. 2003) sice převzetí SZ tmavozelenými velmi podporoval, ale nové lídry SZ (marně) varoval: "Jen nepodlehnout sklonu některých nových předáků ke kabinetní politice, po níž zůstaly třecí plochy v ekologickém hnutí."

6 Havel, V.: O smyslu Charty 77. In: Prečan, V. (ed.): Charta 77 1977 - 1989. Od morální k demokratické revoluci. Dokumentace, Scheinfeld-Schwarzenberg a Bratislava, 1990, s. 162.

7 I když se k rozšířenému pojmu občanská společnost shodně hlásí rozmanité síly, zapomíná se, že např. křesťanští demokraté by ve "své" verzi občanské společnosti sotva podporovali kulturní festivaly homosexuálů a kluby radikálních feministek nebo muslimská vzdělávací centra, stejně jako zelení by asi jen s obtížemi hlasovali pro financování spolků potírajících pornografii a pravicoví liberálové by zase hůře hledali společnou řeč s institucemi pro školení odborářů. Občanská společnost může mít i svůj nahnědlý okraj - nacionalistické a nábožensky fundamentalistické spolky, s nimiž většinou obhájci univerzální občanské společnosti nepočítají. Klasická, pravo-levá politika tedy štěpí i onu občanskou společnosti, k níž se přitom v jakémsi začarovaném kruhu někteří upínají jako k alternativě klasické, pravo-levé politiky.

8 Havel, V.: Moc bezmocných. In: Havel, V.: O lidskou identitu. Rozmluvy, Praha 1990, Havel, V.: Politika a svědomí. In: Havel, V.: Do různých stran. Knihovna Lidových novin, Praha 1990.

Podrobněji se kritice určité morální nadřazenosti a elitářství "nepolitické politiky" věnoval před Listopadem 1989 např. Petr Pithart (Pravda zadarmo. Dizi - rizika ve sborníku O svobodě a moci), Jaroslav Suk a Petr Uhl (K práci V. Havla Moc bezmocných, Krtek č. 2, Uppsala, srpen 1984), filozof Petr Rezek (v roce 1991 k tématu vydal v Praze knihu Filozofie a politika kýče), po revoluci kritizoval politiku "morálního kýče" Václav Bělohradský či Bohumil Doležal atd.

9 Viz např. styl prohlášení Děkujeme, odejděte, www.dekujeme-odejdete.cz .

10 Z článku z MFD 10. 6. 2004, nazvaného Václav Havel nás má na ledničce, jásali zelení, znovu prosvítá směřování "nepolitické politiky" v praxi nikoliv k něčemu zásadně novému, ale k málo čitelnému, stále se drolícímu pravému středu: "Kromě Zelených Havel přijal ve své kanceláři ještě předáky Unie liberálních demokratů a Sdružení nezávislých kandidátů - Evropských demokratů... Tyto strany ztělesňují dobrou alternativu v české politice, konstatoval Havel. Všechny však od něho slyšely stejnou výtku: proč se nespojily, aby kandidovaly do Štrasburku společně."

11 Výzva šestnácti - Dejte šanci Straně zelených! Mosty č. 24, 11. 6. 2002, s. 11.

12 Postoje a důvody některých viz rubrika Podporují nás na www.voltezelene.cz .

13 V předvolebních novinách Cesty změny Czexpres č. 1 z 11. května 2002 v úvodníku šlechtice Jiřího Lobkowicze stojí: "Dejte šanci CZ, abychom společně uskutečnili tento velký úkol: obnovu české země!... Normou se v Čechách stala chamtivost a okamžité uspokojování potřeb... Jak mohou občané mít důvěru v politiky, kteří kradou, lžou a jsou v parlamentu a vládě jenom proto, aby si nakradli? CZ je tu proto, aby umožnila nástup nových lidí. Lidí nezatížených chybami minulosti... lidí s novou vizí. Musíme obnovit duchovní hodnoty... Není to cesta ani doleva, ani doprava. Je to cesta vpřed."

14 O další variaci této alternativy k zavedeným, klasickým stranám uvažuje v Literárních novinách č. 41 ze 7. 10. 2002 na s. 3 Tomáš Šulák v článku Komunální volby a občanská alternativa: "Zelení poutají pozornost různorodých iniciativ a vyvolávají očekávání občanů. Nyní bude záležet na tom, kam se vydají, zda budou neurčitě tápat na levici jako dosud, nebo zda půjdou doprava a otevřou se nespokojeným pravicovým politikům, kteří odešli z ODS, ODA či Unie svobody, jejich organizovaným místním klubům i nahodilým sešlostem." V tomto spojenectví spatřuje Šulák "alternativu vůči politice ČSSD, ale i vůči divokému liberalismu. Vzájemné sbližování by mohlo vést k poznání, že životní prostředí je vlastně konzervativní hodnotou. Šancí vůči dosavadní politice je vytvoření nové vize, která bude spočívat v nacházení příbuznosti struktur posilující se občanské společnosti - jejímž vyústěním jsou i různé na sobě nezávislé městské strany - s myšlenkami konzervativců a ekologistů".

V částečně odlišných, v něčem stejných souvislostech ovšem uplatňovaly "nepolitickou politiku" i např. východoněmecká disidentská hnutí, jejichž nesnáze zdůvodňuje Probst, L.: What's left? Antipolitics and the decline of the East German citizens'movement in postunification Germany. New German Critique, Issue 72, 1997.

15 Na otázku Jana Stejskala v Ekolistu č. 2 / 2003 (též na www.ekolist.cz 3. 2. 2004) odpovídá předseda SZ Beránek v článku Máme vizi jiné společnosti: "Česká SZ by se měla zaměřit na progresivní témata, která nejsou ani pravicová, ani levicová. Pokud má někde hledat své kořeny, tak by to mělo být spíš v české demokratické tradici od Masaryka po Havla než na nějaké levici". Co to je - demokratická tradice od Masaryka po Havla? "To se při řešení problémů nevychází z konzervativní, liberální nebo socialistické ideologie, ale na prvním místě stojí člověk a svobodná diskuse o problémech. Řešení se pak hledají taková, aby co nejlépe prospěla, a hledají se v diskusi".

16 Určitého rizika, kdy nad klasickou politiku povýšená holandská strana Zelení (odlišná od holandské Zelené levice) dokázala v osobě Martina Biermana krátce spolupracovat kvůli ekologii i s krajní pravicí a kdy taktickou spolupráci s ultrapravicí navazoval i známý, v českém ekologickém prostředí uznávaný vydavatel časopisu Ecologist Edward Goldsmith, si v článku Ekologické flirtování s krajní pravicí (Sedmá generace č. 6 / 2002 na str. 14-16) všímá Peter Mulder.

17 Patočka, J.: Vladimír Špidla a jeho slovo. Literární noviny č. 20, 16. 5. 2001, s. 1.

18 Komentáře a úvahy a Anketa, www.nno-politika.ecn.cz , dále osobní rozhovory autora s některými aktivisty ekoiniciativ.

19 Doprovodný text k návrhu programu SZ, Brno, 7. 8. 2003, Dolejší, K.: Demokracii zelenou viděti..., Britské listy, www.blisty.cz , 15. 3. 2004.

20 Pečínka, P.: Strana zelených shodila další zátěž, jiné ji táhnou ke dnu dál. Neviditelný pes, www.neviditelnypes.cz , 29. 8. 2003, Pečínka, P.: Zelení ve druhé fázi reformy: "Apoštolové pravdy" versus "Západoevropani". Neviditelný pes, www.neviditelnypes.cz , 16. 9. 2003.

21 Podrobnější údaje o členech SZ viz Databáze členů SZ, únor 2004 a Seznam členů ZO SZ Nové Město na Moravě a ZO SZ Žďár nad Sázavou, závěr roku 2003. Autorovi se nepodařilo zjistit, jestli část z členů účelové ZO SZ Nové Město nejsou či nebyli např. zaměstnanci firmy NAPRO Michala Hory. Tehdejší předsedkyně ÚRK Horová ani předseda SZ Beránek na opakované dotazy autora rok neodpovídali.

22 Blíže k tomu např. texty Martina Macha Převálcovaná Vysočina z 25. 10. 2003 a Převálcovaný Martin Mach Karla Hoplíčka z 28. 10. 2003, umístěné a později stažené z diskusního fóra na www.zeleni.net . K zahlazení nepříznivého dojmu kolem vzniku ZO SZ Nové Město na Moravě a jejího předsedy Karla Hoplíčka u Brna měla patrně přispět pozdější halasná kampaň výsadby nových stromů (na Brněnsku a Třebíčsku), oznamovaná letáky s výzvou "Přijďte nám pomoci sázet stromečky!". ZO SZ Nové Město pak ústy vedení SZ začala být vydávána za tvrdě pracující organizaci, neprávem obviňované opozicí z účelovosti. Přírodě samozřejmě toto úsilí novoměstské SZ také prospělo. Viz leták Sázení stromečků a Tisková zpráva SZ z 18. 4. 2004 nazvaná Jakub Patočka: Po Železném dluhy, po zelených stromy.

23 Uhl, P.: Petr Uhl odpovídá Jakubu Patočkovi. Literární noviny č. 42, 2004, www.literarky.cz .

24 O táborském sjezdu SZ blíže tiskovou mluvčí SZ zamlčený text Feřtek, T.: Spor o Bursíka, Reflex, www.reflex.cz , 9. 10. 2003 či interní text Martina Macha Táborský sjezd z 8. 10. 2003.

25 Přehled některých porušení stanov a demokratických postupů v SZ. In: Zelené facky na pokračování, Britské listy, www.blisty.cz , 10. 2. 2004, Pečínka, P.: Jak se zocelovala strana aneb V žáru temnězeleného slunce. Britské listy, www.blisty.cz , 25. 11. 2003.

26 Prohlášení demokratů v SZ - listopad 2003. In: Několik výzev a textů zevnitř SZ, Fórum Ekolistu, www.ekolist.cz , 26. 2. 2004.

27 Podnět J. Beránka a J. Patočky ÚRK k "Prohlášení demokratů v SZ". Brno, 30. listopadu 2003 a Návrh ÚRK Republikové radě na udělení napomenutí P. Uhlovi, T. Havlíčkovi, I. Dejmalovi, D. Kuchařovi, P. Pečínkovi, M. Punčocháři a J. Wünschovi. nedatováno, pravděpodobně leden 2004.

28 Zápis z jednání RR SZ, konaného dne 14. 3. v Domě techniků v Pardubicích, březen 2004. O situaci v SZ také Šaradín, P.: Spor u zelených? Listy č. 2 / 2004, www.listy.cz a Pečínka, P.: Boj o moc, pro změnu v zeleném. Listy č. 2 / 2004, www.listy.cz.

29 Otevřená platforma SZ - Ustavující prohlášení. Praha, 1. února 2004, viz www.otevreni.cz . Na www.otevreni.cz je i jmenný seznam všech asi 75 členů OP SZ.

30 Čermák, V.: Otázka demokracie, díl I. Praha, Academia, 1992, s. 174. Uváděné aj. příklady i v SZ zpočátku přítomných totalitárních fenoménů analyzuje Čermák především v kapitole Autokracie na s. 107-180.

31 Dolejší, K.: Tmavozelení proti temným silám aneb paměť jazyka aparátnického. Britské listy, www.blisty.cz , 10. 2. 2004.

32 Matouš, M.: Kdo je Václav Havel. Rudé právo, 10. 8. 1988.

33 Kojzar, J.: Avanturista z tzv. Čtvrté internacionály. Rudé právo, 18. 6. 1988.

34 Beránek, J.: Žádost o zdrženlivé stanovisko ve věci svolání mimořádného sjezdu, 23. 3. 2004, elektronicky rozeslaný text.