V poslední době je Česká republika stále více kritizována za používání klecových a síťových lůžek v ústavech sociální péče a ve zdravotnických zařízeních. Situaci rozvířila výroční zpráva mezinárodní organizace Amnesty International a v posledních dnech také reportáž týdeníku Sunday Times. Ministerstvo práce a sociálních věcí k tomu sděluje následující:

Úterý 18.30: Tony Blair zdůraznil, že propad Labouristické strany ve volbách z minulého týdne ho nepřiměje, aby změnil svou politiku. Uvedl, že "není hluchý vůči hlasům voličů", ale že je přesvědčen, že jeho rozhodnutí zaútočit na Irák bylo správné.

Uf, tak jsme tam, vzdychl si průměrný český volič (tedy asi každý druhý) poté, co se vrátil z dusné volební místnosti, kde byl v referendu hlasovat pro vstup ČR do Evropské unie. Udělal si čárku na futra za svou občanskou aktivitu a odpovědnost a dál se mohl věnovat sledování zábavních pořadů v televizi. Poměrně vysokou účast zřejmě zajistila ta lehkost, s jakou se dá v referendu rozhodovat. Stačí si vybrat mezi pouhým ano či ne.

Co si ale počít s dvaatřiceti stranami, notabene kandidujícími do Evropského parlamentu?

Dva natažené prsty ruky mohou znamenat "V" - vítězství. Nebo také dva kusy - počet evropských poslanců. A nakonec i dvě piva pro premiéra. V případě ČSSD se jedno gesto může pořádně lišit významy, i když je stále stejné. Každého z účastníků nedělní Superstar volilo několikanásobně více příznivců než uchazeče o socanská europarlamentní křesla. To také o něčem vypovídá.

Přinejmenším o tom, jak se rozvíjí technika a jak zaostávají volební zákony. Snad se časem dožijeme stavu, kdy bude možno volit, když ne pomocí telefonů a SMS, tak alespoň počítačů - jako třeba v Indii. Některým ministrům by to zmenšilo útrapy a při volbách z obýváku by byla možná i o trochu větší účast. Ale kdo ví? Sámer Issa vypadl tak jako tak...

Je v zájmu ODS, aby mohla ještě sbírat další body bez zodpovědnosti za vládní politiku a stala se pak spolehlivě v příštích parlamentních volbách jejich vítězem. ČSSD doplácí a bude dále doplácet na nejeden taktický tah-netah z počátků Klausových vlád, kdy např. ještě nedošlo k restrukturaci hospodářství a zůstávala jakoby plná zaměstnanost, byla odstavena k ledu problematika nájemného, nebylo třeba spěchat s korektním právním rámcem transformace a byly tu do "vyrovnaných" rozpočtů k dispozici stamiliardy z privatizace. KSČM zřejmě převezme otěže "na levici" a bude jako dědic sugestivního hesla "sociálního státu" druhou nejsilnější stranu příštích voleb. Příští vláda bude zase koaliční a tedy nikoli plně zodpovědná.

Skupina bývalých vysokých amerických vládních činitelů vydá tento týden prohlášení, v němž odsoudí zahraniční politiku prezidenta George Bushe. Skupina si dala jméno Diplomati a vojenští velitelé za změny. Konstatují, že Bushova politika Spojené státy postavila do nebezpečnější a izolovanější pozice vůči ostatnímu světu a poškodila postavení Spojených států ve světě. Bushovu zahraniční politiku už kritizovali mnozí dříve, ale nyní se prý tato skupina skládá z obzvláště respektovaných osob.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Britská strana za nezávislost (UK Independence Party, UKIP) tvrdí, že její úspěch ve volbách do Evropského parlamentu znamená radikální změnu v britské politice. Strana zčtyřnásobila své zastoupení v Evropském parlamentě ze 3 poslanců na 12 a tvrdí, že zahájí masové hnutí.

UKIP se sice umístila jako třetí v těchto volbách, ale zjevně je přesvědčena, že se stala v Británii vítězem těchto voleb. Jejich volební podpora se více než zdvojnásobila na 17 procent, je o pouhých 5 procent za labouristy. Na tiskové konferenci v pondělí členové strany charakterizovali svůj volební úspěch jako začátek ofenzívy, jejímž účelem je "vrátit britským občanům jejich zemi". Jejich nově zvolená celebrita, Robert Kilroy-Silk, bývalý labouristický poslanec a pak dlouholetý moderátor televizních chat shows, který musel nedávno z televize odejít kvůli rasistickým výrokům o Arabech, zdůraznil, že bude v Bruselu usilovat o zničení Evropského parlamentu.

Evropští politici se snaží vyrovnat se s tím, že občané Evropské unie v právě uzavřených volbách do Evropského parlamentu buď k volbám nešli, anebo protestovali tím, že podpořili euroskeptiky.

I těm největším optimistům je třeba sdělit, že všichni zde máme bez rozdílu vyměřený svůj čas. Až přijde, nevezmeme si s sebou nic, nic, kromě několika vzpomínek, když to stihneme a budeme-li mít to štěstí anebo tu smůlu. Pán a nebo kmán, je to jedno. Hubený, tlustý, chudý či bohatý. Dějiny lidí, jsou ale přesto dějinami snahy pokořit čas, zbavit ho jeho moci, jeho neúprosnosti, jeho neodvratitelnosti.

Čtyři britští vojáci budou postaveni před vojenský soud v souvislosti s týráním iráckých vězňů, konstatoval britský generální prokurátor lord Goldsmith. Budou trestně stíháni za ublížení na těle, za sexuální násilí a za to, že nezabránili případům násilí. Podle ministerstva obrany jde o čtyři vojáky, kteří jsou normálně ve službě v Německu. Podstatou obvinění ze sexuálního násilí je to, že vojáci nutili oběti k vzájemnému sexuálnímu styku. Soud se bude konat na veřejnosti. Lord Goldsmith uvedl, že další čtyři případy trestního stíháni britských vojáků se připravují. Britská policie také vyšetřuje případ údajného usmrcení jednoho iráckého vězně.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Když Winston S. Churchill neúnavně a osamoceně varoval britské poslanecké kolegy před nacistickým Německem, které z Versailleské mírové smlouvy udělalo cár papíru, byl v rámci Hitlerovy propagandy označován za válečného štváče. Evropa ve strachu z nové války raději naslouchala Hitlerovým řečem o nutné ochraně německého národa před útlakem a nechala do jeho chřtánu padnout československý stát. A to se mělo zopakovat opět po třiceti letech. Díky Bohu se tehdy také objevil nový Churchill -- Roland W. Reagan.

Winston Churchill je hrdinou pro George Bushe a americké neokonzervativce. Avšak, napsal v britském konzervativním týdeníku The Spectator Michael Lind, tito lidé vědí o Churchillovi velmi málo. Kdyby věděli víc, byli by zděšeni.

Zoufalý pláč začíná v suterénu ústavu Ráby nedaleko Prahy každý den přesně v 11 hodin. Právě v tuto dobu je totiž malý chlapec Vašek Knotek uzamčen ve své kleci. Nakrátko je Vaškovi, kterému je asi pět, dovoleno každé dopoledne, aby klec opustil, než je nakrmen a umyt.

Vašek cloumá železným rámem co největší silou. Jeho pláč je slyšet po celé budově. Ve vedlejší kleci si jeho kamarád Michal zacpává uši a začíná taky brečet. V dětských klecích není nic, co by jim poskytlo útěchu - žádní medvídci, žádné hračky a v žádném případě už ne dárky z domova. Vaškovi rodiče bydlí ve vzdálenosti asi jednoho kilometru, ale podle zaměstnanců ho nenavštívili ani jednou. Žádnou vřelost neprojevují Vaškovi ani zdravotní sestry: říkají mu příjmením a nevědí, zda jsou mu čtyři, pět nebo šest let. Veškerý lidský kontakt spočívá v tom, že ho rychle umyjí, vymění mu pleny a někdy mu oholí hlavu. Jediným rozptýlení pro Vaška, stojícího bezútěšně v kleci v místnosti s holými bílými stěnami a zářivkovým osvětlením byl minulý týden pohled na muže kolem osmdesátky, ležícího na posteli naproti, který se třásl, byl pod sedativy a zjevně byl blízko smrti.

Tak začíná v týdeníku Sunday Times reportáž o týrání dětí v českém ústavu pro duševné choré. Nedávno kritizovala používání klecí v českých ústavech a nemocnicích výroční zpráva Amnesty International.

Nevážení a nemilí, nevážené a nemilé,

Petr Bakalář: Psychologie Romů, Praha, Nakladatelství Votobia 2004, 179 s.

Tato nová kniha Petra Bakaláře veskrze pokračuje v kontroverzním duchu jeho dřívějších prací. Bakalářovy studie rozhodně rozdělují laickou i odbornou čtenářskou obec, otevírají a na základě předložených faktů přirozeně iniciují diskusi.

Předsevzal jsem si, že během několika týdnů nebudu psát: musím se učit suché věci (daňové zákony) na jistou zkoušku v rámci své práce, nemohu se však ubránit pokušení, abych vyjádřil uprostřed té prosaičnosti náhle vypuklou svou "hilarity" (bujnou veselost) nad zábavným článkem, který jsem s jistým zpožděním objevil na Britských listech. Přestěji řečeno zábavný není článek (a jeho anglická předloha v Guardianu) nýbrž událost, o níž mluví: debata o tom, zda má být v ústavě sjednocené Evropy zmínka "o křesťanském základu evropské civilisace".

Jaká jednota, jaká zásadovost! Jaká úcta tu k Bohu, tam k Nebohu, tu ke křesťanským, tam k protikřesťanským základům evropské civilizace!

Je tomu přesně jeden měsíc, co začala v USA vysílat první česko-americká televize (Czech-American TV Herald) . Nejedná se o soukromou nebo komerční televizi, nýbrž o americkou neziskovou společnost, která slouží Čechům žijícím v Americe. Televize vysílá v angličtině a češtině každou neděli a je šířena pozemní cestou do okolí Chicaga, tedy pokrývá území s 15 miliony obyvateli, mezi nimiž žije okolo 200 000 Čechoameričanů. Naše vysílání rovněž sleduje již několik tisíc diváků přes internet a píší nám podpůrné dopisy z celých USA a Kanady. Dáváme tímto na vědomí touto tiskovou zprávou i v České republice, že existujeme a že nás mohou krajané v ČR sledovat rovněž prostřednictvíím internetu na stránkách www.catvherald.com. Pro další informace můžete napsat na hlasatel@comcast.net

Možná trochu opožděně reaguji na článek Jana Stejskala Autem až do koupelny, píše Martin Šubrt.

Ale pokud jde o koncepci dopravy v centru Prahy, existují i práce, které některé věci pojmenovávají. Pan Stejskal se pousmívá nad záměrem zavést znovu tramvaje na Václavské náměstí. Proto bych Vám i jemu rád doporučil stránku www.tramvajak.cz, kde je studie o návratu tramvajové dopravy na Václavském náměstí a jeho vzhledu, jejímž jsem autorem. Pár odpovědí na otázky o dopravě v centru Prahy je v této diplomové práci snad k nalezení...

Dne 3. června 2004 zemřel v Británii po delší nemoci, způsobené úrazem, ve věku témař jednadevasáti let britský bohemista, básník a novinář Karel Brušák.

Jan Čulík v dnešním sloupku naříká, kterak voliči (a nejen v České republice) volili "extremistické" strany. Problém nastane, když začne definovat pojem extremismus v kontextu mnohdy rozdílných motivací voličů. Je extremistickou strana, která odmítá eurohujerství stran jiných? Je extremistickou strana, která odmítá ožebračování svých občanů globalizačními kroky stran jiných? Je extremistickou strana, která odmítá opuštění volebních programů stran jiných a jejich nečitelnost? O radikalismu se hovořit dá, o extremismu v souvislosti s politickými stranami může hovořit pouze ten, kdo nenavštívi Irsko a nezná Sinn Féin. Komunistická strana Čech a Moravy je už od svého založení legální a legitimní součástí parlamentního spektra. V České republice ji volí každý pátý dospělý člověk. Vladimíra Železného ještě nikdo pravomocně neodsoudil v žádném trestním řízení. Nikdo nedokázal trestní odpovědnost ODS v žádné privatizační kauze.

Jan Čulík spadl do pasti reklamními slogany zmasírovaného "občanského názoru", na který ovšem jako žurnalista nemá právo.

Jestliže byla volební účast 28%, pak při výsledku 20% pro KSČM ji volil zhruba každý dvacátý, nikoli každý pátý dospělý člověk. Je všeobecně známo, že voliči KSČM jsou velmi disciplinovaní, takže mezi nevoliči jich asi mnoho nebude, upozorňuje František Bednařík v reakci na tento článek. Totéž přirozeně platí i o ostatních volebních výsledcích. Co do zjišťování skutečných volebních preferencí politických stran na české domácí scéně, tyto volební výsledky neznamenají skoro nic: neznamenají ani, že má ODS v národě podporu 30 procent, ani není jasné, jakou podporu má ČSSD, zda skutečně absolutně minimální, anebo pouze její voliči považovali Evropskou unii za irelevantní. JČ

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky v souvislosti s nadcházející letní turistickou sezónou oznamuje, že dnem 15. června 2004 vstupuje v platnost rozhodnutí vlády Republiky Černá Hora, na jehož základě mohou občané České republiky vstupovat a pobývat na území Republiky Černá Hora s občanským průkazem a turistickou propustkou, která se bude vydávat bez poplatku na dobu 30 dnů. Nadále platí pro cizince přihlašovací povinnost do 24 hodin na místně příslušném policejním oddělení, přičemž v ubytovacích zařízeních, včetně kempinků, plní tuto povinnost ubytovatel.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Aneb taky o prostředcích volby, netušených prioritách a málo služebném horizontu politiky. Už ta výchozí otázka vypadá sugestivně. A taky málo adresně. Je tou otázkou poťouchle naznačeno, že věřit nelze? Aneb víra tvá tě teprve má uzdravit?

Před čtyřmi desetiletími jsme se my, země třetího světa rozhodly spojit, abychom mohly společně prosazovat své postoje ve světové ekonomice. V předvečer první konference Spojených národů o obchodu a rozvoji jsme již uměly pojmenovat naléhavé problémy rozvojových zemí a dovolávaly jsme se, stejně jako dnes, svého práva na ekonomický a společenský rozvoj a lepší život pro naše národy.

Výsledky voleb do evropského parlamentu jsou noční můrou ČSSD a agentur pro výzkum veřejného mínění. Páté místo vládní ČSSD je debakl a odhady volebních preferencí taktéž. Prakticky pouze v případě ODS se profesionálové zhruba trefili do skutečného výsledku. Je trapné když STEM zveřejní průzkum ve kterém nezávislí (bez ohledu na rozlišení) získají 2,5% hlasů a ve skutečnosti dvě kandidátky nezávislých získají dohromady celkem téměř 20% hlasů.

Taky mi selhání sociologů vadí. Při volbách do parlamentu průzkumy těžce podhodnotily ČSSD, která pak získala téměř dvojnásobek. A když už jsme tak u toho, vadí mi i rozšířena představa, že každý volič ČSSD se může jenom tak stát voličem KSČM. Že to tak není, dokazuje sociologická struktura jejich voličů - ČSSD volí dost státní zaměstnanci a vysokoškoláci, KSČM tolik ne.

SNK-ED nebyla médií ignorována. Pokud jsem si všimli, Zielenec byl dvakrát po sobě v Nedělní partii na Primě. A navíc, mám o těchto liberálních pravicových stranách (ODA, US-DEU, SNK-ED) teorii, že se musí po určitě době rozpadnout. Podle mě je volí hlavně studenti, dokud jsou ještě mladí a idealističtí. Pak dostudují a začnou pracovat, a buď jsou úspěšní a vydělávají, a začnou tedy volit ODS (když snižovat daně, tak pořádně), a nebo jsou ne tak úspěšní a stanou se (hůře) placenými zaměstnanci, a začnou volit ČSSD (odboráře). Takže přejde generace a s ní zmizí voliči. A pak zase vznikne nová strana, ta vzbudí u studentů naději, a tak dále... Je to trochu nadsázka.

Od dubna 2003, kdy došlo ve Straně zelených k revoluci a personálním změnám nejen ve vedení, těší se toto politické seskupení ze zájmu médií. Co všechno se ve SZ za více než rok změnilo? Jaké "ovoce" přineslo Patočkovo novodemokratické smýšlení? Jak to vidí Pavel Pečínka, doktorand politologické katedry v Brně, autor knížky Zelená zleva?, Historie ekologických stran v Evropě a spoluautor publikace Etnické a regionální strany v ČR po roce 1989 ?

Zveřejnění odloženo na dnešek z minulého týdne, abychom neovlivňovali eurovolby.

Chtěl bych navázat krátkou zprávou na svůj článek o firmě LUNA LEDER spol. s r. o. Firma se omluvila a vrátila peníze, které si vzala za svůj vysoce nekvalitní výrobek, píše Boris Cvek k tomuto článku a dodává: Doufám, že ve svém vlastním zájmu přistoupí i k personálním opatřením a že se jak ona, tak ostatní firmy na českém trhu budou snažit především o to, aby zákazník byl s jejich výrobky spokojen, tedy aby ho ani ve snu nenapadlo je jít reklamovat. Zákazník by si měl nad koupeným zbožím stále mnout ruce a být trvale přesvědčen o tom, že za výhodnou cenu koupil přesně tu kvalitu, již si přál. A pokud tedy v jeho mysli byť jen trochu vyvstane představa reklamace, neměly by si firmy nikdy připustit myšlenku, že vina může být někde jinde než na jejich straně.

Poslední květnový den navštívili redaktoři Českého rozhlasu Jan Pokorný a Petr Nováček bývalého předsedu vlády, Miloše Zemana, na jeho chalupě. Tolika novináři nenáviděný, vysmívaný a posmívaný sociálně demokratický politik, který neméně tolik novinářů označoval za póvl a hnůj, opět ukázal, že na věcné argumenty a věcné otázky odpovědět umí. Neznalost jednoho z tazatelů odměnil po svém - označením tazatele za ekonomického analfabeta. Právem nebo neprávem? Posuďte sami... Ukázal i, jak soudí o své vlastní straně za předsednictví člověka, kterému dal jedno z nejdůležitějších ministerstev ve své vládě a o němž hovořil jako o svém nástupci. Přinášíme vám úplný přepis této diskuze.

Zveřejnění odloženo na dnešek z minulého týdne, abychom neovlivňovali eurovolby.

V jedné korporaci se minulý týden v interním mailing listu objevil následující email rozeslaný všem zaměstnancům jedním z marketingových pracovníků, napsal nám jeden čtenář a pokračoval: Myslím, že tento text, napsaný vysokoškolákem s titulem MBA, výborně vystihuje, jaký typ uvažování a morálních postojů je v dnešním světě obchodu a reklamy prosazován.

Jde mi o obecnou věc, nikoliv o konkrétní firmu. Proto jsem záměrně z dopisu odstranil název firmy a nahradil ho slovním spojením "Naše Korporace", uzavírá čtenář:

Americká vláda zadržuje v mnoha zemích světa v síti tajných vězení bez soudu více než 3000 osob, podezřelých z členství v organizaci al Kajda. Mnozí z nich jsou zadržováni od 11. září a mnozí z nich byli mučeni. Podrobněji se tomu věnoval v neděli týdeník Observer.

Za poslední tři roky přepravily v tajných operacích, které ignorují zákony o vydávání zadržovaných osob do zahraničí, rozvědky Spojených států, arabských zemí a zemí na Dálném východě tisíce údajných extremistů ze Západu do zemí, kde je možno vězně mučit. Získané informace jsou předávané americkým a v některých případech i britským výzvědným službám.

Evropou obchází strašidlo, strašidlo komunismu. Dnes ale nikoliv jako hrozba ztráty privilegií a života na úkor druhých pro jedny a příslib svobody, rovnosti a bratrství v budoucí komunistické společnosti pro druhé, ale jako přízrak minulosti. A jako takový je tíživý zvláště v zemích post-komunistických. Právě ony jsou totiž zatíženy jeho dědictvím, právě zde si lidé nesou v sobě mnoho z děsů, předsudků a stereotypů minulosti. Právě toto "dědictví v nás" poznamenává i naše váhavé diskuse o prožité minulosti, stejně jako o rozpačité současnosti.

Vysvětlím, proč si myslím, že patenty na software jsou špatný nápad. Budu volně kopírovat argumentaci Richarda Stallmana z jeho nedávné pražské přednášky.

Počet případů onemocnění rakovinou se podle zprávy 50 britských onkologických odborníků v nadcházejících 20 letech ztrojnásobí a hrozí nebezpečí, že se pod tlakem těchto nových případů rozloží britské státní zdravotnictví. Předpokládá se, že do roku 2025 bude v Británii léčeno na rakovinu 3 miliony lidí a rostoucí ceny léků zřejmě povedou k částečné privatizaci zdravotnictví, kdy bude nejefektivnější léčba dosažitelná jen pro bohaté.

V květnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 3370,00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Přitom čtenost Britských listů rapidně roste.

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček stále ještě (zadarmo) postupně zprovozňuje četné dosud nefunkční části časopisu, po lednové havárii serveru.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.