Ve své nejnovější knize Colossus: The Price of America's Empire (Kolos: Cena za americké impérium) Ferguson argumentuje, že Amerika se svou bezkonkurenční politickou, vojenskou a hospodářskou mocí, je ve skutečnosti impérium - "liberální impérium". Neměla by to popírat a měla by se začít chovat jako impérium a prosazovat demokracii a tržní systém ve státech, jejichž rozvoj ochromuje tyranie a anarchie.

Ferguson, který nyní vyučuje na newyorské univerzitě, ostře kritizuje neschopnost Bushovy vlády připravit se řádně na válku proti Iráku i její neschopnost poučit se z historie. Podle Fergusona v Iráku demokracie nevznikne, pokud nebudou mít Američané v této zemi vojska nejméně 10 let a pokud společenskou, politickou a ekonomickou rekonstrukci Iráku nebudou také dlouhodobě financovat.

Spojené státy podle Fergusona fungují jako impérium, říší svou moc globálně, jejich hospodářské zájmy jsou globální, jejich kulturní dosah je globální. Avšak američtí občané neuznávají, že jsou Spojené státy impériem. A to je pro Američany handicapem, protože jestliže jejich stát v podstatě plní roli impéria, Američané nejsou schopni poučit se z chyb předchozích impérií. Takže je nenapadne se zeptat, když okupují Irák: "Jakpak se tady asi vedlo Britům?" Právě proto nejsou americké vojenské zásahy a pokusy zavádět v jiných zemích demokracii zrovna úspěšné. Prezident Bush cituje dva americké úspěchy - Německo a Japonsko po roce 1945, avšak Ferguson ve své knize vyjmenovává nejméně deset případů, kdy se americká intervence nepodařilo - od Filipín až po Haiti.

Potíž totiž je, že na rozdíl od Britského impéria, které existovalo před sto lety, Spojené státy jsou dnes postiženy třemi druhy nedostatku. Prvním z jich je ekonomický deficit. V současnosti mají Spojené státy deficit běžného účtu ve výši asi 5 procent, což znamená, že se obrovskou měrou musejí spoléhat na zahraniční kapitál. Je velmi obtížné být úspěšným impériem, když jste zároveň na světě nejvíce zadluženi. Spojené státy jen s obtížemi hledají peníze na rekonstrukci Iráku.

Druhým je nedostatek pracovních sil. V Americe neexistují žádní kolonisté, žádní osadníci, jako před sto lety, žádní Američané nejsou ochotni kolonizovat Blízký východ, před stolety Britové byli ochotni žít na periferii impéria - v Austrálii, na Novém Zélandě, v Jižní Africe, v Kanadě. Jediní lidé, kteří cestují do zahraničí, jsou američtí vojáci a těch je málo.

Největším problémem je popírání existence amerického impéria. Američané chtějí věřit, že stačí provést invazi svrhnout diktátora, uspořádat volby a vrátit se domů. To je fantazie. Bude trvat nejméně deset let, než se z Iráku může stát stabilizovanější a funkční tržní ekonomika.

Podporoval jsem válku proti Iráku, argumentuje Ferguson, ale ono to dopadlo špatně a zdůrazňuju to už déle než rok. První chybou byl nedostatek realismu ohledně toho, jak lehké bude dosáhnout míru. Mnozí lidé ve Washingtonu nechtěli slyšet, že to po válce bude v Iráku obtížné. Americké ministerstvo obrany zlikvidovalo připravený plán obnovy, který vypracovalo ministerstvo zahraničí. To je neodpustitelné.

Také bylo vážnou chybou zdůvodňovat nutnost útoku na Irák existencí iráckých zbraní hromadného ničení. To byla lež a byla to zbytečná lež. Bylo možno říct - útok na Irák je preventivní opatření, bylo by to přesvědčivější.

Bushova vláda se také chovala vůči OSN téměř jako schizofrenik. Polovina americké vlády OSN ignorovala, druhá, zejména americké ministerstvo zahraničí a britští spojenci, s OSN počítali. Tak došlo k nejhoršímu možnému výsledku. Tím, že OSN odmítlo schválit druhou rezoluci o Iráku, v podstatě vydalo veto proti útoku na Irák.

V současnosti není podle Fergusona jiná alternativa než pokračovat v nynější politice. Kdyby se Amerika měla nyní z Iráku stáhnout, vznikla by občanská válka a důsledky by byli nejen pro Irák, ale i pro jeho sousedy, nevypočitatelné a nebezpečné. Odpor je ale reativně omezený, jen na určité regiony a účastní se ho jen malé procento obyvatelstva. Hospodářsky se situace zlepšuje. Hospodářská situace v Iráku je o hodně lepší, než byla v Německu či v Japonsku čtrnáct měsíců po ukončení druhé světové války. Klíčem je hospodářské oživení. Budou-li mladí muži mít zaměstnání, nebudou bojovat.

Mnoho lidí si myslí, že "liberální impérium" je oxymoron. Avšak v polovině devatenáctého století se ve svém přístupu k vládě na cizích územích britské impérium docela dramaticky změnilo. Přijalo zásadu volného obchodu, přijalo představu, že jeho rolí je vytvořit zákonnost a po celém svém impériu vytvořit základy zastupitelské demokracie. Nebylo to vždycky dokonalé. Nebylo to bez rasismu. Ale model, jak vytvořit globální hospodářský systém s politickou stabilitou jako základem byl koncem devatenáctého století dobře vypracován.

Irák by se sám od sebe demokracií nestal. Za Saddáma byl obětí trvalé a děsivé tyranie. Žádný vážný liberál nemůže režim v Iráku před březnem 2003 považovat za legitimní, za něco, co je možno tolerovat. Na světě je asi deset takovýchto režimů, které jsou tak děsivými tyraniemi, anebo tak rozloženými státy, že se nedokáží samy opravit. A proto je zapotřebí impéria. Impérium dokáže poskytnout stabilitu. Dokáže zlepšit instituce v zemích, kde selhaly, a v tomto smyslu lze říct, že impérium může být liberální. A když se to v historii povedlo, povedlo se to dobře: Německo po roce 1945, Japonsko po roce 1945. To byly do té doby nejhorší teroristické režimy té éry. Dnes jsou to svobodné společnosti - politicky i hospodářsky. A to proto, že Spojené státy problém těchto zemí řešily dlouhodobě. Neodešly hned.

Všechna impéria závisejí na místní legitimitě a na spolupráci místních lidí - nejsou v první řadě založena na zotročování. Impérium, které je v první řadě založeno na zotročování, nepřežije. Je to moc nákladné. Takže klíčovým faktorem je místní podpora. To se loni zanedbalo. První průzkumy iráckého veřejného mínění po loňské válce Američany podporovaly. Je nutno se ptát, proč se podpora pak rozložila. Jedním z důvodů asi je, že byla koaliční prozatímní vláda jen prozatímní. Spolupráce je riziko. Kdyby prozatímní správa selhala, vrátí se k moci darebáci a vy budete potrestáni.

Pak došlo k té katastrofě s týráním vězňů. Systematické porušování Ženevských konvencí napáchalo obrovskou škodu. To ochromilo americkou legitimitu nejen v Iráku, ale po celém světě a také v samotných Spojených státech. Lidé na vyšších místech musejí za to přijmout odpovědnost a ministr obrany Rumsfeld by měl odstoupit.

Je nesmírně důležité, aby Američané po 30. červnu neseděli jen v táborech jako živé terče. Měli by mít určitý vliv na vládu. To je poučením z britské historie. Britové rychle ustavili po povstání z roku 1920 ve dvacátých letech v Iráku nezávislou iráckou vládu, ale britská vojska v Iráku zůstala a britští poradci zajišťovali, aby to, co dělá irácká vláda, neškodilo britským zájmům.

Evropská unie absolutně není skutečný federální stát. Nemá žádnou důvěryhodnou vojenskou sílu. Avšak jako hospodářská mocnost je EU nyní rovná Spojeným státům. Takže při obchodním vyjednávání musejí Spojené státy akceptovat, že jsou v bipolárním světě. EU je však konfederací národních států, které v zahraniční politice prosazují své vlastní zájmy.

Katastrofickým scénářem by podle Fergusona bylo, kdyby vznikl svět bez hegemonie, kde se Spojené státy rozhodnou, že jejich vliv ve světě je "nemorální" a stáhnou se do sebe. Evropané jsou absolutně posedlí vlastními problémy demografie, stárnutí a imigrace. V Asii jde v podstatě hlavně o hospodářský rozvoj zázemí Číny. Je možné, že v polovině jednadvacátého století nebude nikdo chtít hrát roli impéria a a to by byl docela problém.

Během historie skoro vždycky existovala impéria. Impéria v podstatě vytvářejí pořádek. Když impéria neexistují, nevzniknou namísto toho spousty šťastných, malých národních států, které sedí kolem táboráku a zpívají si Lennonovo "Imagine". Vzniká občanská válka, anarchie. Skončí to tak, jak to vypadalo v 9. století, kdy Vikingové, kteří těžili z rozkladu impéria, plenili a vypalovali města po celé Evropě. V dnešní době je vikingská alternativa daleko děsivější. Proto chci, aby Spojené státy neztratily nervy, aby na sebe vzaly roli impéria, protože alternativy bez impéria jsou horší. A mé argumenty pro liberální impérium jsou vyvolávány především pocitem, že alternativy přinesou další násilí, další útlak, další strádání, a to především lidem na Blízkém východě.