Narodil se 2. 7. 1913 v Praze. Po absolvování filozofické fakulty UK odjel r. 1936 do Paříže, kde pracoval v Musée de l'Homme. Po okupaci Francie odcestoval do Londýne, kde působil v kulturním oddělení čs. ministerstva zahraničí, později se stal komentátorem v českém vysílání BBC, kde pak pracoval dlouhá desetiletí. Od r. 1962 do r. 1999 vyučoval bohemistice na univerzitě v Cambridgi. Bohužel, po jeho odchodu do důchodu byla bohemistika na Cambridge University zrušena.

V Československu publikoval hlavně ve třicátých letech. Je zastoupen ve sborníku Poezie 1935 a v antologii exilové poezie Neviditelný domov (Paříž 1954), spoluredigoval antologii Ústy domova (Londýn 1941) a vydal několik básnických sbírek. Podle znalců je snad nejzajímavější jeho článek o čínském divadle, který vyšel v roce 1939 v časopise Slovo a slovesnost.

Brušák vychoval celou generaci britských bohemistů, profesor Robert Pynsent z Londýnské university i James Naughton z Oxfordské university, kteří tam dnes vyučují české literatuře, jsou jeho žáci. Brušák byl učitelem ze staré školy: měl představu, že existuje základní kánon české literatury, zejména středověké, kterou je nutno znát, a většinu moderní české literatury odmítal. Když dostal v roce 1984 český básník Jaroslav Seifert Nobelovu cenu, Karel Brušák se svým žákem Robertem Pysentem proti tomu protestovali dopisem otištěném v deníku Times, kde Seifertovu poezii odsoudili jako sentimentální.

Dobře známá byla jeho Brušákova dlouholetá práce pro české vysílání BBC, kde pracoval jako hlasatel, komentátor i tvůrce kulturních pořadů.