15. 6. 2004
Poselství Skupině 77Problém zahraniční zadluženosti musí být vyřešen jednou provždyFidel Castro Ruz
Před čtyřmi desetiletími jsme se my, země třetího světa rozhodly spojit, abychom mohly společně prosazovat své postoje ve světové ekonomice. V předvečer první konference Spojených národů o obchodu a rozvoji jsme již uměly pojmenovat naléhavé problémy rozvojových zemí a dovolávaly jsme se, stejně jako dnes, svého práva na ekonomický a společenský rozvoj a lepší život pro naše národy. |
V následujících letech dosáhly nezávislosti další národy třetího světa a k naší skupině se připojovali noví členové. Dnes je nás 132 zemí a, budeme-li postupovat jednotně, představujeme sílu schopnou úspěšně hájit své právo na život v lepším a spravedlivějším světě. Většina problémů, o nichž jsme věděli v okamžiku vzniku Skupiny 77, nejen přetrvává, nýbrž se s konsolidací vykořisťovatelského a nespravedlivého světového ekonomického pořádku, charakterizujího neoliberální globalizaci, vyostřuje. Dnes stojíme tváří v tvář světu, kde:
Nerovná výměna v mezinárodním obchodu se prohlubuje. Kupní síla základních produktů s výjimkou ropy je o třetinu nižší, než v době vzniku UNCTAD. Je zjevné, že současný mezinárodní ekonomický pořádek, vedoucí k prohlubování nerovností a nespavedlností, funguje pouze pro menšinu populace této planety, zatímco velkou většinu z využívání jeho požitků vylučuje. Zdroje na financování rozvoje existují. Co vládám rozvinutých zemí schází, je politická vůle. Úroveň zahraniční zadluženosti třetího světa je neudržitelná a neslučitelná s ekonomickým rozvojem našich zemí. Každý den čelíme novým podmínkám, jež nám kladou věřitelské země a organizace, které se touto cestou snaží o prosazení modelů, jež vedou jen k dalšímu ožebračování národů. Problém zahraniční zadluženosti musí být vyřešen jednou provždy. Dluh musí být prominut. Dosáhnout rozvojových cílů s tak tíživým břemenem je nemožné. Oficiální pomoc rozvoji přislíbená průmyslově rozvinutými zeměmi zdaleka nedosahuje cílů odsouhlasených Spojenými národy. Rozvinuté země mají povinnost a zodpovědnost financovat rozvoj zemí, jež bývaly jejich koloniemi. Dnes žijeme ve světě, kde se každoročně investuje více prostředků do válečného průmyslu, zatímco miliony lidí trpí extrémní nouzí a desítky milionů každoročně umírají na podvýživu a léčitelné choroby. Stále více obav budí zhoršování životního prostředí a ničivé důsledky klimatických změn. V našich zemích se nedostává potravin a zdrojů pitné vody, zatímco v rozvinutých zemích se zdroji neustále plýtvá. V současném světě, charakterizovaném unipolárním a neoliberálním globálním pořádkem pod ekonomickou a vojenskou diktaturou supervelmoci, která se naší prosadit svůj model jako jediný vzor pro celé lidstvo, musíme my, země Jihu dále posilovat svou jednotu a spolupráci. Jen společně budeme moci aspirovat na prosazení svých práv. V tomto potřebném úsilí připadá Skupině 77 mimořádně důležitá role. Na summitu Jihu, konaném v Havaně již před čtyřmi lety se oživily a aktualizovaly priority a mechanismy naší skupiny. Avšak mnohé zbývá udělat k úplnému naplnění tehdy přijatého akčního plánu. Proto považujeme za zásadně důležité uskutečnění druhého summitu zemí Jihu, který bude vhodnou příležitostí k obhajobě našeho ideálu zachování míru, potvrzení zásad mnohostrannosti a posílení mezinárodní spolupráce. Kuba, po více než čtyřicet let oběť blokády, hospodářské války a útoků všeho druhu ze strany vlády Spojených států, jež v posledních týdnech zostřily své agresivní akce ve snaze porobit náš lid, znovu potvrzuje svůj závazek v oblasti spolupráce a sjednocování úsilí našich zemí a opakuje, že bude bez váhání pokračovat v poskytování své nezištné solidarity a podpory národům třetího světa. Skupina 77 byla založena 15 června 1964 na základě "prohlášení sedmasedmdesáti zemí " vyplývající z agendy Konference Spojených národů pro obchod a rozvoj (UNCTAD). První setkání bylo v Alžíru v 1967, kde vznikla Alžírská lstina a bylo nalezeno východisko pro neustálé institucionální strukturální změny, praxe politiky aktivní neutrality. O tom hovořily i kapitoly skupiny 77 v Římě (FAO), Vídni (UNIDO), Paříži (UNESCO), Nairobi (UNEP) a jednání Skupiny 24 ve Washingtonu (IMF a WB). |