Publikujeme vysvělení od firem Oskar a Český telecom.

Jak přispěly podniky v ČR obětem jihoasijské katastrofy? ZDE

Tzv. "západní levicové elity" zůstávají v nečinnosti a neprotestují, když iráčtí fašisté bojují proti svobodě terorem," napsal Nick Cohen v nedělním týdeníku Observer:

Minulý týden došlo k události, které se do médií skoro nedostala, která však znovu zpochybnila představu, že existuje zásadová liberální levice, lidé, kteří by se uměli vyjadřovat a byli dostatečně sebevědomí k tomu, aby vytvořili elitu. Hadi Salih, činitel pro mezinárodní styky z Irácké odborové federace, byl svázán, byly mu zavázány oči. Mučili ho baathističtí "povstalci" loajální Saddámu Husajnovi, uškrtili ho vkleče elektrickým drátem a zastřelili ho.

Neměl bych být šokován, pokračuje autor, že protiválečné hnutí neprotestovalo ani hláskem proti zavraždění tohoto odvážného socialisty, ale šokován jsem.

Reakce většiny novinářů a některých politiků na novoroční projev prezidenta byly poněkud překvapivé. Některým připadal jako projev účetního, jiným scházela originalita. Jan Čulík ho považoval za vyjádření českého plebejství. Těžko říci, co je důvodem odsudků. Prezidentské projevy přece nejsou fejetony nebo básně, u nichž se cení originalita. Projevy Václava Havla byly originální -- přinejmenším některé -, ale znamená to, že byly dobré?

Před Vánocemi měla premiéru filmová verze klasického "trockistického" románu Vladimíra Párala Milenci a vrazi (1969) od zkušeného televizního režiséra Viktora Polesného. Vznikla z toho celkem kompetentní verze klasického literárního díla, který se většinou vyhnul úskalím, jež mu připravila známá literární předloha. Divák odchází z kina víceméně uspokojen. Polesného přepis neuráží: určitá roztříštěnost filmu v prvních dvaceti třiceti minutách ustupuje, když se divák konečně řádněji seznámí s postavami, a zejména v druhé polovině Polesného ztvárnění Páralovy předlohy dosahuje až pozoruhodné dynamiky a intenzity.

Film však skončí a člověk z kina odchází s dojmem, že nejde o nic moc než o slušnou televizní inscenaci, s pietou, inteligentně a profesionálně vytvořený televizní přepis, který však svou původní literární předlohu nijak nepřesahuje. To je možná docela škoda, protože natáčíme-li filmovou verzi klasické knihy o pětatřicet let později, nová doba by měla přinést i novou interpretaci a nové myšlenky. Přesto však je tento film podivně aktuální, zřejmě v důsledku překvapivě obecného významu Páralova původního románu.

"As long as I don't bump into a corpse in the sea, I don't mind swimming here."

That comment, from Prague-based tourist Petr Kunst, was made to a Lidové Noviny reporter at Karon Beach Dec. 30 on the island of Phuket, Thailand, four days after the country was hit by a catastrophic tsunami. "We have invested serious money into this holiday, so we want to have a good time," his girlfriend added.

Banky něco daly, za některé jejich rodiče a také jejich zaměstnanci. Jak jsou na tom s postojem k otázce pomoci oblastem postiženým živelnou katastrofou některé další firmy (Plzeňský Prazdroj, Škoda auto, Eurotel) se dočtete zde.

(Dary britských soukromých osob už dosáhly 100 milionů liber, tedy 5 miliard Kč.)

Je evidentní, že lidské ztráty po tsunami, plnící stránky novin a vysílací časy, nedosahují ztrát na civilních osobách v Iráku v rámci importované zprivatizované "svobody". O těch se však nepíše, neboť tam nejsou novináři a i nemocnice byla při nedávném vybombardování města Fallúdža srovnána se zemí preventivně, aby byli mrtví ti, kteří by mohli počítat raněné.

Tón Novoročního projevu Tonyho Blaira byl téměř shodný s jeho srdceryvným dožadováním se našeho pochopení pro to, že Iráčané musejí být bombardováni pro své vlastní dobro.

Takový okamžik v historii britské televize BBC 1 dosud nenastal. Vikářka z Dibley, jeden z našich laskavějších sitcomů , se na Nový rok právě odvíjel se svou typickou dobrosrdečností, když v tom nás najednou udeřil scénou jako z jiného světa. Dvě malé africké děti vzlykají a jeden druhého se pokoušejí utěšit po tom, co jejich matka zemřela na AIDS. Jak proboha, přemýšlel jsem, nás ta show má po tomhle donutit se smát? Ona se o to ale nijak nepokoušela. Jedna po druhé předstupovaly jednotlivé postavy, známé pro svou provinciální neotesanost, před kameru a ukazovaly bílé náramky signalizující podporu kampani Učiňme chudobu minulostí. Museli byste být z kamene, abyste nezačali brečet.

Plné znění článku, který Britské listy annoncovaly pod titulkem "Proč musejí zoufale chudí lidé v třetím světě záviset na dobročinnosti západních občanů?" ZDE

Jako student pátého ročníku mám zkušenosti nejen se studiem, ale i s prací. Ztotožňuji se s příspěvkem Karla Párala, píše Josef Švéda, student Masarykovy univerzity v Brně.

Stát opravdu reálně škodí studentům, kteří se chtějí věnovat plně studiu. Jako student bych přeci měl mít právo jak na studium, tak na studentskou brigádu bez zařizování živnostenského listu. Jistě, namítne nám slečna Sobotková: živnostenský list není velká překážka. Ale jak pro koho.

Vysoké školy v ČR jsou dle mého mínění už dlouho v úpadku. Za patnáct let, co máme svobodu, se na některých fakultách nezměnilo vůbec nic. Ješte do minulého roku u nás vyučovali ekonomii profesoři, kteří předtím předášeli centrálně plánované hospodářství. Díky panu doc. Holmanovi a časopisu Respekt se toto naštěstí změnilo. Tímto nechci vytahovat tuto story, ale uvést to pouze jako příklad stavu našich vysokých škol.

Příspěvek čtenáře Václava Drozdy volá po nějaké sumarizaci a univerzálním názoru na dané téma nebo osobnost, píše Vladimír Hájek a nesouhlasí. Naopak. Právě různorodost názorů a polemika autorů na vývoj společnosti je na Britských listech to, co přitahuje čtenáře, kteří chtějí si utvořit svůj názor z různých pohledů. Některý příspěvek je sice dlouhý (viz příspěvek o straně zelených), ale jinak názorové rozdíly jsou jenom ku prospěchu. Chybí mi více článků o životě ve světě, hlavně z anglosaské oblasti.

Dovolím si polemizovat s názorem Václava Drozdy na smysl a účel publicistiky (nejen) v BL píše Jindřich Kalous.

Zprostředkovat pohled člověka zakořeněného v přírodních vědách na filozofii není de facto možné. Přírodní vědci obecně jsou velice rozmanitou skupinou lidí a v zásadě nelze vytknout snad skoro žádné náboženství, metafyziku či světový názor, který by nikdy nemohli zastávat. To, co je spojuje, není explicitní idea, nýbrž spíše procedura, tedy idea implicitní. Pokud se v laboratoři či při psaní publikací rozhodnete dodržovat určitá pravidla, nebo ještě lépe jistého ducha pravidel, jste přírodní vědci, i kdybyste jinak věřili v existenci hejkalů a perníkové chaloupky. Zmíněná pravidla jsou v praxi věcí konsensu, avšak jejich konkrétní podoba mne nebude nyní zajímat. Pro pochopení většiny různých pohledů, jaké mohou mít přírodní vědci na filozofii, je podle mého názoru důležité říci něco o vzniku a spolu o duchu těchto pravidel.

Klasická filozofie, ať už máme na mysli Platóna, Aristotela, scholastiku, Descarta nebo Hegela s Husserlem, stojí na přesvědení, že pouhým myšlením a umnou spekulativní argumentací můžeme dospět k pravdě.

Francouzská novinářka Florence Aubenas je pravděpodobně již třetí unesenou francouzskou občankou v Iráku.

Když jsem tak pročítal "Zpravodajství iráckého odboje", začalo mi něco vadit. Tak jsem si dal tu práci, a ve dnech 17. - 21. 12. 2004 jsem počítal americké ztráty. Došel jsem k zajímavým výsledkům, píše Petr Pokluda.

Počet mrtvých Američanů: 1881

Za 5 dní toho mudžáhidové stihli celkem dost. Je to jen na zamyšlení. Nejsem v žádném případě zastáncem amerického postupu při okupaci Íráku. Ale takováto propaganda by se snad ani neměla publikovat, i když je to pohled "druhé" strany. Připadá mi to jako "Pohádky tisíce a jedné noci".

Lze pochopit, že ten, kdo se oběhem stravovacích poukázek živí, nebude nakloněn změně současných pravidel. I přesto ukazuje reakce pana Filipa v článku "Stravenky a lehké topné oleje" na to, že můj článek Stravovací poukazy - že by náhrada za LTO?" mířil správným směrem.

Britským, a zjevně i českým občanům, kteří budou chtít cestovat do Francie či do Německa, budou na hranicích kontrolovány otisky prstů. Schengenské země EU, na jejichž území se nekontrolují pasy, totiž hodlají od roku 2007 výrazně zpřísnit kontrolu dokladů osob přijíždějících zvnějšku.

Nová opatření se budou týkat držitelů nových biometrických cestovních pasů. Osoby, přijíždějící do schengenské oblasti, budou kontrolovány, zda jejich pasy patří skutečně jim. Biometrické pasy budou mít dva hlavní nové rysy: bude na nich digitálně zaznamenán otisk prstu držitele pasu a budou také obsahovat držitelovu digitální fotografii. Pasoví úředníci budou požadovat od příchozích do schengenského prostoru, aby pózovali před kamerou anebo aby poskytli otisk prstů na důkaz, že jejich cestovní pas jim skutečně patří. Kontrole nebudou podrobováni občané Rakouska, Dánska, Finska, Francie, Německa, Itálie, Islandu, Řecka, Lucemburska, Belgie, Holadska, Portugalska, Španělska a Švédska. Tyto země jsou totiž členy schengenské skupiny. Britská vláda tvrdí, že nová opatření schengenské skupiny státu nebudou tak přísná jako nynější imigrační kontroly při příjezdu do USA, kde američtí imigrační úředníci při příjezdu mnohé Evropany fotografují a snímají jim otisky prstů.

Podrobnosti v angličtině ZDE

V pondělí budou zveřejněny informace, z nichž vyplývá, že sledovanost televize BBC poklesla na historicky nejnižší úroveň. Celkový podíl (share) televizní divácké obce BBC poklesl v roce 2004 na 36,62 procent. Kritikové BBC budou argumentovat, že podíl BBC na celkovém televizním trhu je v nezadržitelném úpadku, navzdory tomu, že nedávno uvedla v provoz několik nákladných digitálních okruhů, BBC3, BB4 a News 24.

Podle Josefa Provazníka zodpovědný volič nemůže rozhodovat o něčem, o čem vůbec neví. Může. Platí tu jednoduché pravidlo: jestliže něčemu nerozumím a nejsem přesvědčen o nutnosti změny, hlasuji pro zachování současného stavu. Což v tomto případě znamená ústavu odmítnout. Kdybychom mohli rozhodovat jen o věcech, kterým dobře rozumíme, nebyli bychom společností lidí, ale robotů. Nejspíš již dávno vyhynulou.

Myslím si že tím, že jsem se vyjádřil kladně v referendu o přistoupení k Evropské unii, souhlasil jsem i se zákony, které budou na její půdě platit. Referendum považuji za zbytečné, peníze na ně bych radši viděl na účtu některé humanitární organizace pro pomoc Asii. Zatím se stát moc nepředal, míní František Parák.

"Správně byste se teď měli jít registrovat, ale Katja zrovna vedle povídá o Africe, tak si jen tamhle hoďte věci a někdy se tu pak u mě stavte,'' vítala nás Jone na setkání členů HospitalityClubu ve Vilniusu. Chci vám vyprávět tenhle zážitek, protože si myslím, že HospitalityClub.Org je velmi zajímavý a užitečný projekt, a každý se může zdarma zapojit.

Zběsile se ženeme za vyšším ziskem. Obléháme hypermarkety. Kácíme pralesy. Bombardujeme Jugoslávii. Likvidujeme ozónovou vrstvu. Přijde první povodeň. Hystericky lomíme rukama nad "bezohledností" Matky Přírody, pošleme pár dek, pár lahví vody, splácáme v televizi pár patetických projevů.

Za pár dní opět likvidujeme pralesy.

Většina občanů, která v referendu podpořila vstup do Evropské unie, bude brzy postavena před otázku referenda nového: tentokrát o ratifikaci tzv. Evropské ústavy. Vyčlení vláda nových 200 miliónů korun, aby přesvědčila 55% voličů říci opět své ANO? Je referendum o tomto tématu hazardem, nebo jediným prostředkem, jak oživit zastupitelskou demokracii?

Obávám se, že většina občanů vůbec netuší, jak fungují evropské instituce.

Salon kritického myšlení pořádá v úterý 11. ledna 2005 seminář a projekci o mýtu globálního terorismu. Bude se promítat třídílný dokument televize BBC od Adama Curtise "The Power of Nightmares" - Síla nočních můr. Jde o mimořádně zajímavý dokumentární miniseriál, který vzbudil vzrušenou diskusi.

Představení a debata se bude konat v konírně Nostického paláce, Maltézské nám. 1, Praha 1 -- Malá Strana (sídlo Ministerstva kultury) 11.1.2005 od 15.00 hodin.

Projekce jednotlivých dílů začínají v 15.00, cca 16.30 a 18.30 hodin, po každém dílu následuje diskuse.

Vstup je volný, avšak je nutno uhradit náklady ve výši 50 Kč na osobu. Přijít je možné kdykoliv v průběhu programu. Filmy bude překládat a diskusi bude moderovat Jan Čulík.

Zápis z Valné hromady Občanského sdružení Britské listy, která se konala dne 8. ledna 2005 v Praze.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.