10. 1. 2005
Evropská ústavaObčan o ní může rozhodnout, i když jí nerozumíPodle Josefa Provazníka zodpovědný volič nemůže rozhodovat o něčem, o čem vůbec neví. Může. Platí tu jednoduché pravidlo: jestliže něčemu nerozumím a nejsem přesvědčen o nutnosti změny, hlasuji pro zachování současného stavu. Což v tomto případě znamená ústavu odmítnout. Kdybychom mohli rozhodovat jen o věcech, kterým dobře rozumíme, nebyli bychom společností lidí, ale robotů. Nejspíš již dávno vyhynulou. |
Podle rady pana Provazníka se pokusím jako volič uplatnit svůj rozum. První otázka : k čemu potřebuje EU ústavu ? Velká Británie, respektive Anglie, ústavu nemá a nikdy neměla. Její "ústavou" jsou všechny nezrušené zákony, tak, jak byly postupně přijímány (plus staré zvykové právo). Tento handicap nezabránil Angličanům (Britům) vytvořit konsolidovaný stát a nejméně na jedno století se stát světovou velmocí číslo jedna. Francie ani Německo se k podobnému postavení za poslední dvě století trvale nepropracovaly, přestože ústav měly hned několik. Existence a fungování EU se až doposud opíraly o systém uzavřených smluv. Co brání, aby se na této bázi provedly i reformy nevyhnutelné vzhledem k rozšíření Unie ? Myslí si snad někdo, že státy, které obcházejí či dokonce otevřeně ignorují dohodnutá pravidla je budou dodržovat, pokud je nazveme "Ústavou" ? Pokud je přesto ústava zapotřebí, měla by být co nejstručnější a nejjasnější, tak, aby ji mohl používat i průměrně inteligentní člověk (viz americká ústava). Navrhovaná evropská ústava taková není, na tom se její stoupenci i odpůrci vzácně shodují. Další důvod k odmítnutí. Jestli se to někomu nelíbí, nechť mi laskavě vysvětlí, proč je evropská ústava nutná, respektive proč je třeba, aby pro ni Češi hlasovali. Jako volič si přitom vyhrazuji právo neuznat tyto argumenty za dostačující. A třeba věřit těm, kterým věřím a kterým budu věřit, dokud mě nezklamou. Považovat uplatnění tohoto práva za voličskou nevyzrálost či dokonce zaostalost může jen ten, kdo je přesvědčen o vlastní genialitě. Asi jako současný šéf Národní galerie, který to ovšem říká přímo. |